Cesta ke svobodě – breathariánství a volné energie

 

   Myslím, že velká většina lidí si víceméně nedovede představit, že by se současná společnost mohla výrazně změnit, samozřejmě s výjimkou hluboké krize či jiných katastrof, tedy změn k horšímu. Již nyní však existují reálné možnosti, které by život společnosti změnily k nepoznání, aniž by nutně muselo dojít ke katastrofám, krizím či násilným revolucím.

    Když popustíme uzdu fantazii a nemyslím, že bychom přitom museli nějak radikálně pouštět otěže fantazie z ruky, tak tato možnost existuje již dnes. Představme si, že dojde ke změně „pouze“ ve dvou oblastech.

   Za prvé – většina lidí, případně většina lidí v určité oblasti, přejde na breathariánství (přestane přijímat potravu) a za druhé – budou masově rozšířeny generátory volné energie (jsem si vědom, že se jedná o nepřesný název, ale je běžně používaný). K tomu je nutno upřesnit, že je míněno skončení přijmu potravy bez negativních následků na životě a zdraví. Nezpochybňuji, že by k velkým změnám došlo i v případě nejedení bez předchozího přechodu na jiný druh získávání energie než z potravy, protože by část lidstva zemřela. To ale asi není optimální vize budoucnosti, i když i to je relativní, protože redukce obyvatel Země je v plánu určité skupiny „lidí“.

 

   K plnému chápání následujícího textu považuji za vhodné věnovat se některým nepřesnostem, které bývají spojovány s pojmem breathariánství. Jak jsem tak prolétl internet, tak nepřesnosti jsem nalezl ve všech informacích o breathariánství, ale samozřejmě jsem prošel pouze nepatrný zlomek toho, co se na internetu vyskytuje.

   Pod pojmem breathariánství se ve většině případů rozumí plnohodnotný a zdravý život bez přijímání potravy a případně i vody. Ta dvě slova plnohodnotný a zdravý nejsou často zdůrazňována, ale jsou velmi podstatná, protože jinak by pojem breathariánství mohl zahrnovat i anorexii, případně i smrt hladem.

 

   Pokud bychom vyšli z volného překladu slova breathariánství, tak by se dalo dovodit, že breatharián je člověk, který žije pouze ze vzduchu prostřednictvím dechu (breath = dech). Zde však už je první nejasnost, protože většina názorů (které možnost breathariánství vůbec připouští) se přiklání k názoru, že breathariáni jsou vyživováni pránou. Někteří breathariáni o sobě tvrdí, že se vyživují z energie Slunce.

   Získávání nutné životní energie jsem se věnoval již ve více článcích a tak to zde popíšu jen zkráceně a jednoduše. Pro běžného člověka existují v podstatě tři zdroje energie:

1.     ostatní bytosti – zejména již mrtvé, což je nazýváno potravou

2.     vzduch – dechem získáváme energii zejména okysličováním

3.      prána – orgon – chi (Dle principu fraktálního uspořádání Teoversa má i každá buňka čakry, kterými přijímá vitální energii. V lidském těle jsou triliony (1018) buněk a jim odpovídajících čaker, kterými je prána přijímána.)  

Vzájemný percentuální poměr jednotlivých uvedených zdrojů je pro každého člověka (bytost) specifický. 

   Pod pojmem breatharián je většinou rozuměn člověk, který již nezískává energii z 1. zdroje, anebo jen zcela výjimečně. To znamená, že získává energii dechem, příjmem prány a zřejmě výjimečně (ale nelze to na sto procent vyloučit) i z druhých živých bytostí, ale ne z potravy. Pravděpodobně je možné předpokládat i variantu získávání životní energie pouze z prány, čemuž by nasvědčovaly informace o jogínech, kteří přežívali delší dobu bez přístupu vzduchu bez újmy na životě či zdraví. Doufejme, že situace na Zemi se nevyvine do takové katastrofické podoby, že by již nebylo možné dýchat vzduch.

 

   Přestože asi nikdo nepochybuje, že přechod na breathariánství není pro běžné lidi snadnou záležitostí, přece jen se nejedná o naprosté sci-fi a na světě už údajně žije několik tisíc dobrovolných breathariánů. Představme si lidskou společnost na Zemi (pro zjednodušení se bude nabízený model týkat pouze tak zvané západní civilizace) a může se jednat o relativně menší územní celek, jehož obyvatelé se dobrovolně rozhodli pro život bez přijímání potravy bez nepříznivých (příznivé by být měly) následků pro svůj život a zdraví.

   Proměna společnosti, která by se tímto odehrála, se zdá téměř nepředstavitelná. Zmizely by zemědělství, potravinářský průmysl a ve velké míře i farmaceutický průmysl. Strojírenský průmysl a doprava by v důsledku toho klesly minimálně na polovinu a zrovna tak i spotřeba energií a vody. Možná si ani plně neuvědomujeme, jaké všechny druhy výrobků a služeb jsou spojeny s příjmem potravy a jejím vyloučením (jen co pitné vody proteče záchody). Myslím, že není nutné pochybovat, jak velký by to mělo kladný vliv na kvalitu života. Znečištění životního prostředí ve spojení se zavedením volných energií by podstatně kleslo. V přírodě by se obnovily stavy zvěře a ryb, pokud by nebyly vybíjeny pro potravu. Bylo by velké množství nově neobdělávané zemědělské půdy. Mohla by zmizet minimálně polovina supermarketů a skladovacích hal a ploch. Je určitě mnoho dalších věcí, které mě momentálně nenapadly, které by zanikly či se podstatně změnily.

   Tyto změny by se velkou měrou projevily jak na životě společnosti jako celku tak i na životě jednotlivých lidí (i když odhlédneme od vlivu samotného breathariánství). Pokud budeme přepokládat, že by v určité oblasti přešli lidé na breathariánství do tří let, tak do tří let by odhadem padesát procent práce schopného obyvatelstva neměla co dělat, což by z jednoho úhlu pohledu nebyl problém, protože zbylých padesát procent by bez zvláštních potíží dokázalo svojí prací zajistit vše potřebné pro kvalitní život všech ostatních.

   Otázkou by zůstalo smysluplné prožívání života nepracujícími. Nepochybně by mohla být věnována mnohem větší péče výchově a vzdělávání dětí, ale to by zdaleka nepokrylo poptávku po smysluplné (ne pouze po dobře ohodnocené) práci. Ale i lidem pracujícím by zbývalo mnohem více času. Jednak by pravděpodobně byla zavedena kratší pracovní doba, ale navíc by zůstal i čas dříve věnovaný jídlu a jeho přípravě. Co by takové množství volného času udělalo s lidmi je otázka, na jejíž odpověď se při současném stavu lidstva netroufám ani pomyslet, ale na druhé straně lze předpokládat jistý duchovní vývoj lidí přecházejících na breathariánství, takže lze doufat, že volný čas by byl využit mnohem více než dnes na vlastní všestranné sebezdokonalování a tvůrčí činnosti.  

 

   Jsem si vědom toho, že překonat jakoukoliv závislost není nikdy jednoduché a už vůbec ne jednu z nejtěžších (ne-li nejtěžší) závislostí, tj. závislost na jídle. Tak jako u mnoha jiných závislostí nelze opomenout ani existenci všech možných symbolů a rituálů s jídlem spojených. Rovněž existence dlouhodobě vytvářeného a tudíž silného morfogenetické pole spolu se strachem ze smrti hladem jsou faktory, které zbavení se závislosti na příjmu potravy velmi ztěžují. Lidstvo však během svých dějin už překonalo nejednu fyzickou či psychickou bariéru, která se v určité době jevila zcela nezdolatelná, takže i výše uvedené překážky breathariánství jsou překonatelné.           

 

   Druhou možností, která by mohla přinést rovněž podstatné změny ve společnosti, je masové rozšíření generátorů volné energie. Mnoho informací v této oblasti naznačuje, že ani tato možnost není pouze vizí daleké budoucnosti, ale jsou tu předpoklady pro výrazný pokrok již v roce 2012. Důsledky zavedení generátorů volné energie byly již poměrně detailně a mnohokrát popsány (na rozdíl od následků přechodu na breathariánství), a proto se jim budu věnovat jen stručně a víceméně spíše jen těm následkům, které by se mohly projevit na psychice společnosti a lidí, čemuž už tolik pozornosti věnováno nebylo. Z materiálních důsledků si dovolím jen upozornit na skutečnost, že již dnes existuje mnoho ekologicky vhodných technologií, které se však nepoužívají pro svoji vysokou energetickou náročnost a vysoké náklady s tím spojené. Kladný vliv generátorů volné energie na životní prostředí by byl obrovský

 

   V každém případě by se při masovém rozšíření generátorů volné energie podstatně a při spojení s breathariánství dokonce skokově zvýšila nezávislost lidí na ostatní společnosti a zejména na státu. Možná poslední materiální překážkou na cestě k úplné nezávislosti na ostatní civilizaci by mohly zůstat zdroje (pitné) vody, i když s přechodem na breathariánství by i tato závislost byla podstatně snížena. Při spojení breathariánství s generátory volné energie a nenáročností některých lidí na životní komfort by se mohlo jednat o téměř absolutní nezávislost.

   Už jen samotná možnost této nezávislosti by mohla podstatně změnit společnost. Vždy by existovala volba nepodřídit se „zvyklostem a požadavkům“ většinové společnosti, protože by tu existovala možnost žít mimo tuto společnost, i když by to bylo pravděpodobně spojeno se snížením životního komfortu. Ekonomický tlak na lidi by byl výrazně omezen, takže by nebyli nuceni vzít jakoukoliv práci k zajištění přijatelného života pro sebe a svou rodinu. To by mohlo mít negativní důsledek spočívající v tom, že by určité práce nechtěl vykonávat nikdo, ale mnoho z těchto prací by zase v důsledku změn odpadlo (například mytí nádobí). Podstatně obtížnější by také bylo ovládání lidí pomocí strachu z nedostatku, protože i vytváření iluze nedostatku by bylo obtížnější. 

 

   Lze předpokládat, že existuje mnoho důsledků přechodu na breathariánství a volné energie, které nám jsou dnes skryty, a které by nás možná velmi překvapily a pravděpodobně ne vždy jen pozitivně. Doufám, že takováto breathariánská společnost by mohla být už natolik na výši, že by problémy, které pravděpodobně vzniknou, řešila na úrovni odpovídající celkovému duchovnímu vzestupu, a tudíž bez revolucí, krizí a v míru.  

   Zavedení generátorů volné energie by přivítali s radostí téměř všichni běžní lidé (majitelé a manažeři energetických koncernů asi ne) s výjimkou těch, jejichž příjmy pocházejí z výroby a dopravy energií. Na druhé straně (a jsem si toho vědom jako vážné překážky) je vize života bez jídla zatím pro velkou většinu lidí nepříliš lákající a v podstatě nepředstavitelná, i kdyby uvěřili v možnost takového života. Kolik lidí by si při úvaze na toto téma asi pomyslelo: „Co by mně z toho života pak zbylo?“ Otázka smysluplného prožívání života bez jídla a televize je však již námětem na jiný článek.