Channeling s členkou Galaktické rady – červen 2010 (2)

 

M.: Takže kudy vede cesta k osvobození lidstva? Zdá se mi, že se jedná o bludný kruh. Kudy z něj ven?

G.: To je poměrně těžká otázka. Lidstvo je svázáno a ovládáno mnoha egregory, které si samo stvořilo, i ke kterým bylo zmanipulováno s cílem jeho snazšího ovládání.  Jedná se o všechny ideologie a mnohé další i vědecké -ismy, které mu většinou byly uměle indoktrinovány a v tomto okamžiku už ani není tak důležité kým. 

   Zde musím udělat krátkou odbočku pro pochopení toho, co chci sdělit. Vycházím z teorie, kterou jsi uvedl ve svém článku „Fraktální uspořádání Teoversa“. Z této teorie plyne mimo jiné i to, že fraktálně jsou uspořádány i egregory. Z tohoto pohledu se dá říct, že některé egregory (které se nám jeví jako nezávislé) jsou v podstatě subegregory a jako takové jsou součástí vyšších celků – vyšších egregorů. Matematicky vyjádřeno se jedná o podmnožiny množin. Z toho by plynulo, že v určitém hierarchickém uspořádání jsou všechny egregory zároveň subegregory vyšších egregorů ale i egregory (vyššími celky) pro „podřízené“ subegregory. Z určité úrovně poznání je tak možno vnímat i egregor naší Galaxie a vyšší egregor našeho Vesmíru.

 

M.: Doufám, že to bude dostatečně srozumitelné. Asi by bylo vhodné, aby čtenář, který uvedený článek nečetl, tak učinil. Abych se však vrátil k původnímu tématu. Dalo by se to tedy formulovat tak, že všechny ideologie a další -ismy, kterými lidstvo oplývá, a které mu byly uměle indoktrinovány (indoktrinace - soustavné získávání jednotlivců i skupin pro přijetí určité politické, nacionální, náboženské a jiné nauky - poznámka M. Z.), jsou subegregory, které jsou součástí vyšších egregorů.

G.: Ano, to je poměrně přesná formulace. 

 

M.: Takže opět, jestli dobře chápu, směřuješ k tomu, abychom se tímto způsobem dopátrali k tomu, které tyto vyšší egregory jsou společné všem těm subegregorům, které brání osvobození lidstva. 

G.: Ano, a tím se dostáváme k podstatě problému. Základními takovými vyššími egregory jsou egregor strachu a s ním související egregor iluze nedostatku, které se vzájemně částečně prolínají a vzájemně spolupůsobí a zvyšují svou účinnost. Dá se říct, že lidstvo je při vymýšlení strachů, fobií a mnoha rozmanitých druhů nedostatků neuvěřitelně tvůrčí. Mnoho z nich však je výsledkem cílené desinformace a tudíž nedostatkem informací.

   To je přesně to, co nazýváš bludným kruhem. Strach je způsoben nedostatkem informací a nedostatek informací většiny lidí je zapříčiněn strachem minimálně části lidstva. Strach v tomto případě má dvě základní formy, formu pasivní („přijímačů“ informací) a formu aktivní („vysílačů“ informací). U první formy se jedná o strach lidí z některých informací, které by zcela zbořily jejich vžité paradigma, otřásly by celou jejich představou o světě, a proto se takovýmto pro ně „výbušným“ informacím částečně podvědomě a částečně vědomě vyhýbají. U druhé formy se jedná u těch, kteří mají tyto „výbušné“ informace k dispozici, o strach z následků, jaké by mělo seznámení širší veřejnosti s takovýmito informacemi. Je však třeba chápat, že oba tyto strachy jsou svým způsobem z pohledu těchto lidí oprávněné.

 

M.: Vidím, že ten kruh je bludnější, než jsem si uvědomoval. Nezbývá mi než opakovat, jak z něj ven?

G.: Napřed tedy víceméně všeobecně známou věc: jediným účinným prostředkem proti strachu je láska. Aby to bylo dobře pochopeno, láska v mém srdci, ne v srdci těch ostatních, je jedinou cestou k odstranění strachu. Strach jako emoci je nevhodné zaměňovat s pudem sebezáchovy, jak občas někteří činí a odůvodňují tím užitečnost strachu. Existence určité situace a její vnímání jako ohrožující, nemusí nutně vyvolat strach a také ho skutečně v mnoha případech nevyvolává, což ale nebrání reagovat v souladu s pudem sebezáchovy. Naopak strach (který je vždy subjektivním pocitem) je často pociťován i v situacích, kdy z objektivního hlediska (z pohledu ostatních lidí) pro něj není žádný důvod.    

       

M.: Co ale říct matce dvou dětí, když řekne – „ Jak se nemám bát, když je tolik důvodů…“ Ono se to řekne někomu, kdo je v bezpečí na kosmické lodi, ale tady na Zemi to není tak jednoduché.  

G.: Odpověz jí, aby se nekoncentrovala na svůj strach o děti, ale na svou lásku k nim. Ale je nutné si ještě objasnit podstatu strachu.

   Strach se dá přirovnat k rezonanci části bytosti (některých vibrací části vědomí bytosti) s určitou energií (frekvencí vibrace této energie). Pokud tato energie nemá s čím v bytosti rezonovat, strach nevzbuzuje. Proto je nejúčinnějším prostředkem při práci s vlastním strachem vyčištění mysli od energií a informací, které by mohly s energiemi strachu rezonovat. Pozvednutí frekvence vědomí na vyšší úroveň pak rovněž umožní, že hrubo-vibrační energie strachu procházejí bez jakékoliv reakce (rezonance) vědomím vibrujícím na vyšších frekvencích. Tak jako láska je stav duše, tak i strach je vždy zcela subjektivní a je v podstatě stavem duše a svým způsobem není závislý na „objektivních“ skutečnostech.

 

M.: Dá se to tedy formulovat tak, že podstatou strachu je náš vnitřní problém či rozpor?

G.:  Základní problém lidstva a lidí jako jednotlivců spočívá v tom, že hledá nepřítele vně sebe. Potřebuje pro svůj život vnějšího nepřítele. Přitom lidstvo si je jediným protivníkem. Jediným skutečným nepřítelem je vlastní vše stravující a vše ničící strach. Strach je velmi mocná emoce ochromující všechny ostatní obranné mechanismy. Je téměř neuvěřitelné, jak velká část lidské aktivity je motivována strachem. Doporučuji se tomuto tématu s rozšířením i na další emoce a zejména agresi věnovat v některém z tvých příštích článků.

 

M.: Toto téma si asi opravdu vyžaduje samostatný článek. Budu o tom přemýšlet. Neměla bys pro uváděný stav nějaké podobenství?

G.: Zrovna jsem na to myslela, že bys mi četl myšlenky?

 

M.: Myslel jsem, že to je podstatou channelingu?

G.: To byl jen pokus o vtip. Nyní to podobenství.

   Lidstvo a většinu lidí jako jednotlivců lze připodobnit k následujícímu obrazu. Ze strachu z vnějšího nepřítele stojí v brnění a s přilbou na hlavě se spuštěným hledím. V ruce drží meč, kterým výhružně mává, aby zakryl vlastní strach a nahnal strach nepříteli. Přitom nevnímá, že se dívá do zrcadla a čím více mává mečem, tím větší má strach a tím více proto mává mečem. Kolem něj krouží nehmotní energetičtí paraziti, kteří neustále jeho strach podněcují, přiživují a vyzývají ke stále větší agresivitě a k boji za konečné poražení nepřítele. Ze vzniklé energie strachu a agrese se pak vyživují.

 

M.: My se dnes z těch bludných kruhů nevymotáme.  

G.: Východiskem je koncentrovat se do svého srdce, překonat strach, sejmout přilbu a podívat se nepříteli do tváře. Překonat strach podporovaný parazity, kteří našeptávají, že v okamžiku, kdy sundá přilbu, nepřítel povede úder na nejslabší místo, na odkrytou hlavu. Když sundá přilbu a pohlédne na svého nepřítele v zrcadle, tak pochopí, kdo mu byl celou dobu nepřítelem. Pochopí, že lidstvo je jeden organismus, který strachem sám ze sebe ubližuje jen sám sobě. Pochopí, že vnější nepřítel neexistuje. Z uvedeného plyne absurdnost některých našich představ o vítězství v boji nad nepřítelem, ať už si jej označíte nebo pojmenujete jakkoliv.

  Až lidstvo pochopí, že stále bojuje hlavně samo se sebou, žádný vnější nepřítel ho nemůže ohrozit. Tím nechci říct, že žádný vnější nepřítel nikdy neexistoval či zcela neexistuje, ale chci říct to, že pokud by se ho lidstvo nebálo a plně si uvědomilo své vlastní možnosti, nepřítel nemá šanci. Strach je největší brzda rozvoje lidstva. Jinak lidstvo nemá žádné hranice svého rozvoje kromě hranice dané jeho představivostí. Ostatně to je důvod, proč byl egregor strachu lidstvu implantován. Ten, kdo se bojí, se dá snáze ovládat. Toho, kdo se nebojí, není čím ovládat.

 

M.: A nemůže v tomto pomoct Galaktická federace?

G.: Otázka ani tak nezní, zda může či nikoliv, ale zda to považuje za správné či nikoliv. Pokud to mám vyjádřit opět obrazně, tak nepovažujeme za vhodné přijít a sundat lidstvu přilbu. Reakce by při nevědomém sejmutí přilby byla taková, že by obrněnec okamžitě zaútočil na svůj obraz v zrcadle nečekaje na spatření tváře nepřítele, aby tak využil slabiny nepřítele spočívající v odkryté hlavě. Pokud si snímá přilbu sám, nemá v rukou meč a má čas a mnohem lepší podmínky k pochopení toho, kdo byl jeho nepřítelem. Omlouvám se, pokud se někomu přirovnání naší role k roli rodičů nebude zdát vhodná, ale když vychováváte děti, také považujete za správné, aby se učili vlastními zkušenostmi, včetně některých negativních, samozřejmě kromě těch sebezničujících. 

 

M.: Ještě by mě zajímalo, jaký je tvůj názor na myšlenku, že strach je příčinou vzniku mnoha různých závislostí? 

G.: Zajímavá otázka. Strach je skutečně příčinou vzniku mnoha závislostí, ačkoliv se to u některých tak nemusí jevit. Strach je jednoznačně příčinou i obecně nejhorší závislosti, a to závislosti na moci. Závislosti jsou docela velkou brzdou na cestě duchovního vzestupu, takže to je další důvod, proč pracovat s vlastním strachem.   

   Ještě než přejdeme na další téma, tak připomínám, že lidstvo má pro mnoho svých problémů návod na řešení. Možná to bude pro někoho překvapení, i když by být nemělo, ale tyto návody na řešení jsou obsaženy ve vašich pohádkách a bájích. Stačí si jen připomenout mnoho pohádek, ve kterých láska pomohla překonat všechny problémy a úskalí. To láska pomáhá hlavním hrdinům či hrdinkám vydat se do míst, kam se všichni bojí či postavit se síle nebo moci, nad kterou se podle dosavadních zkušeností nedá zvítězit. Bohužel lidé nechápou toto poselství a jeho platnost i pro život mimo pohádky.

 

M.: To je zajímavé. Ani jsem si neuvědomil, jak je tato v duchovním světě stále omílaná pravda předkládaná dětem v pohádkách nevtíravou formou.  

G.: Ta vaše moderní věda má obecně tendenci se přezíravě dívat na lidové moudrosti získané tisíciletými zkušenostmi předků. Kdybychom neznali pozadí a skutečné motivy, bylo by až neuvěřitelné, jak například v oblasti péče o zdraví jsou popírány, zavrhovány a opovrhovány dlouholeté velmi pozitivní zkušenosti například s léčivými rostlinami. Tím bych volně přešla k jednomu z dalších problémů lidstva.

 

M.: Pokud bychom měli probrat jen většinu hlavních problémů, tak se obávám, že tolik času nemáš ani ty ani já.

G.: Tak toto je ten tvůj bezbřehý optimismus, o kterém tak rád všude vykládáš. To bych se tedy ráda seznámila s nějakým bezbřehým pesimistou. Ale vraťme se k problému. 

   Opět velmi zjednodušeně se dá říct, že lidé v aktivním věku se dají dělit na dvě skupiny. První skupina obsahuje lidi, kteří se podílejí na vytváření hodnot, které slouží ke zvyšování kvality života lidí. Takto široce pojatá formulace slouží k tomu, aby při hodnocení, zda konkrétní člověk patří do této skupiny, nebyli bráni do úvahy pouze lidé podílející se na výrobě, dopravě a distribuci potravin a výrobků. Druhá skupina se na vytváření takovýchto hodnot nepodílí.

 

M.: Takže lidé z této druhé skupiny jsou víceméně parazité?  

G.: Spíše více než méně. Aby toto dělení se nezdálo příliš přísné, lze do první skupiny zařadit i některé umělce a sportovce, protože oni se svým způsobem podílejí na zkvalitnění života druhých.

 

M.: Možná, že by bylo vhodné, abys také uvedla na některých příkladech i příslušníky druhé skupiny.

G.: Ještě považuji za nutné uvést, že do první skupiny patří i řídící složky výrobců hodnot. Výše jejich odměn není otázkou parazitického způsobu života, ale nepřiměřeného přerozdělování hodnot získaných výrobou.

   Do skupiny tak zvaných parazitů patří například armády a zbrojní průmysl, velká část farmaceutického průmyslu, většina pracovníků byrokratických aparátů, různí spekulanti, makléři, pracovníci reklamních a marketingových agentur, dealeři apod. A do značné míry také celé bankovnictví.  Kdyby se lidstvo zbavilo těchto parazitů, a že jich opravdu není málo (reálný odhad je, že v tzv. západní civilizaci připadá na dva lidi vyrábějící hodnoty jeden parazit), tak by se rovněž zbavilo většiny nedostatků všeho druhu. Tímto zbavením samozřejmě není myšleno jejich fyzické odstranění, ale změna jejich života z parazitického na užitečný.

 

M.: V této souvislosti by mě zajímal tvůj nebo váš pohled na peníze a jejich negativní vliv.

G.: Především je na začátku vhodné konstatovat, že duchovně vyspělé společnosti peníze nepoužívají.

 

M.: Možná proto někteří lidé mají spíše negativní vztah k penězům, protože si z některé z předchozích, paralelních či budoucích inkarnací „pamatují“ na společnosti fungující bez peněz. Bohužel pro ně pak s nimi mají v tomto životě často problém.

G.: Ano, to je dost možné. Ale tento přístup není v této době na Zemi ideální. Peníze jsou prostředkem směny. Je nutné se na ně dívat jako na proudící energii. Základním negativním aspektem peněz na Zemi je zejména to, že se staly nástrojem moci. Dalším prvkem je již víceméně patologický stav některých jedinců, pro které se hromadění peněz stalo cílem a velikost hromady známkou jejich životní úspěšnosti, v čemž jsou médii mohutně podporováni.

 

M.: Znáš pověst o blanických rytířích v čele se svatým Václavem. Není už čas, aby vyjeli?

G.: Pověst o Blaníku má své racionální jádro. Rozdíl je pouze v tom, že v jeho nitru nejsou rytíři, ale dle některých informací, které však nemám ověřené, by tam mělo být zařízení, které je schopno vytvořit energetické ochranné pole nad českou kotlinou. Před „loupeživými hordami“ politiků a finančníků vás však neochrání. O to se musíte postarat sami.

 

M.: Promiň mi, prosím tě, takovouto až bych řekl drzou otázku. K čemu je nám (míněno většině lidstva) existence, přítomnost či pomoc Galaktické federace dobrá, když vlastně není výchovné či etické, abyste zde jakkoliv zasahovali?  

G.: Vím, že to tak nemyslíš, že se mě snažíš vyprovokovat k nějakým konkrétnějším údajům. Opět to zjednoduším. Rozhodující pomoc je v práci na zabránění nežádoucím vnějším vlivům a odblokování informačního embarga. Jednou z forem je i tento rozhovor. Stále je také ve hře možnost manifestace naší existence a přítomnosti.

 

M.: Na toto téma se také objevují úvahy, že je připraveno a plánováno fingované přistání mimozemské inteligence.

G.: Zabránění takovéto akci je v rámci našeho etického kodexu. Větší starosti nám dělá mediální masáž lidí prostřednictvím filmů a televizních seriálů, které se snaží zobrazovat jednostranně mimozemšťany jako hrozbu pro lidstvo. V poslední době do této kampaně jsou zapojováni i vědci.  

   Na závěr mám pro tebe menší překvapení, když vy lidé tak dáte na to, co vidíte na vlastní oči. Musíš ale vyjít ven před dům.

 

M.: Teď, v hodině duchů, o půlnoci středoevropského času?

G.: Ano právě teď.

 

Vyšel jsem ven do krásné teplé bezmračné a bezměsíční noci (z 6. na 7. června).

 

G.: Pohlédni na oblohu bez brýlí a podívej se způsobem, jakým se díváš na 3D obrázky.

 

Pohlédl jsem na noční oblohu rozostřeným zrakem. Rozostřenost mého zraku spočívala v tom, že jsem neměl své tří-dioptrické brýle. Při delším pohledu, při kterém došlo ještě k dalšímu rozostření typu, jako když se dívám na 3D obrázky, jsem uviděl velmi zajímavý obraz. Po nebeské klenbě se rozprostírala jemná prostorová struktura připomínající poledníky a rovnoběžky, ale s tím rozdílem, že prostupovala celou polokoulí. V bodech, které byly průsečíky poledníků a rovnoběžek se mihotaly - nebo také by se dalo říct chvěly - ne zcela přesně zřetelné objekty, které vypadaly vzdáleně jako létající talíře. Připadalo mi to neskutečně reálné, přestože jsem zatím ještě takto zřetelně na vlastní oči žádné UFO neviděl.

Pro vytvoření lepší představy jsem vytvořil přibližný model (viz obrázek dole). 

 

M.: Co to je? To jsem ještě nikdy neviděl. To jsou vaše kosmické lodě?  

G.: To, co vidíš a co ti bylo umožněno spatřit, jsou energetické objekty (někdo je může vnímat jako kosmické lodě, ale je to nepřesné vyjádření) Galaktické federace umístěné v uzlových bodech časoprostorové sítě kolem Země. Účelem těchto objektů je zabránit jakémukoliv vnějšímu ovlivňování Země a jejích obyvatel.  

 

M.: Je nějak významné, která hvězda je v centru této sítě?      

G.: Ne, je to jedna z hvězd dobře viditelných bez dalekohledu, která je přibližně uprostřed oblohy (v zenitu) o půlnoci.

 

M.: Doufám, že tyto závěrečné informace přispějí k tomu, že lidé alespoň občas pohlédnou na noční oblohu.

G.: Kdyby k tomu ještě pohlédli do svých duší, byla bych spokojená i já.