Dobro a zlo – absolutní a relativní a zlo pro lidstvo v dnešní době

 

 

Dobro a zlo - věčný námět mnoha úvah a diskuzí je stále aktuální. I v dnešní době se mnoho lidí zabývá otázkou, zda existuje absolutní dobro a zlo, nebo jsou to pouze relativní pojmy a jaké vůči zlu zaujmout stanovisko, případně, zda a jak s ním bojovat. Protože si myslím, že postoj k dobru a zlu každého člověka je v dnešní době významný a může ovlivňovat celkové směřování jednotlivých lidí i společnosti, věnoval jsem těmto otázkám tento článek.  

 

Absolutní dobro a zlo

Dle mého pojetí filozofie absolutní dobro a absolutní zlo jsou kategorie pouze v rámci určité ideologie. Pokud se dostaneme mimo rámec jakýchkoliv ideologií tvořených kýmkoliv (nejen lidskými bytostmi), absolutní dobro ani zlo neexistují. To, zda se jedná o dobro či zlo, je vždy hodnocení a aby se jednalo o hodnocení absolutní, muselo by takové hodnocení učinit Absolutno – Bůh. Bůh však nehodnotí, Bůh tvoří. Proto neexistuje žádné absolutní boží dobro či zlo. Pouze bůh v deformované personifikované podobě většiny náboženství (jako nástrojů manipulace lidským vědomím) hodnotí, soudí a k tomu, aby mohl hodnotit a soudit, stanovuje prostřednictvím zástupců na Zemi (kteří do této funkce zvolili sami sebe), co je dobro a zlo.    

Pokud podsouváme Bohu nějaké hodnocení nějakého činu, tak se jedná nepochopení toho, co Bůh je a jak dalece jeho „velikost a rozmanitost“ převyšuje naše schopnosti jej poznat.

 

Boží dobro a zlo nejsou jako pojmy nic jiného než to, co za dobro či zlo považuje většina lidí určité společnosti. Když si např. vezmeme takový zdánlivě neotřesitelný princip „nezabiješ“, tak to vypadá, že není o čem mluvit, ale přesto jsou denně kromě lidí zabíjeny miliony bytostí (nezapomínejme, že i rostliny jsou bytosti) jen proto, aby se lidé najedli a získali tak energii pro vlastní život, protože tuto energii v této fázi svého vývoje neumějí získávat jiným způsobem.   

Každý pohyb, vývoj, prostě vše co se děje, je střetávání dvou protichůdných sil, jehož výsledkem je směřování k harmonii. Při dosažení harmonie ustává jakýkoliv pohyb, jakékoliv myšlení i vědomí sama sebe. Zůstává pouze absolutno. Je nutná určitá disharmonie, aby se vědomí mohlo uvědomit sama sebe. Věčné snahy o dosažení harmonie jsou příčinou veškerého pohybu, ale paradoxně dosažením harmonie veškerý pohyb ustává. Pohybu ve smyslu jakéhokoliv se dění.

Proto jsou nesmyslné koncepce jakéhosi božího dobra a zla, koncepce odpadnutí od boha případně návratu k bohu. Jediné odpadnutí od boha je naše disharmonie a tím uvědomění si sebe sama. Když si neuvědomuji sám sebe, tak neexistuji, disharmonie je podstatou všeho vzniku.

To neznamená, že neexistuje dobro nebo zlo. Ale neexistuje nic, co je boží dobro nebo zlo. Dobro a zlo jsou pouze hodnocení toho, kdo toto hodnocení provádí, ať ho provádí z pohledu sebevyšších principů.

 

Relativní dobro a zlo

Zjednodušeně a velmi obecně, ale zároveň i velmi diskutabilně by se dalo zlo definovat, jako to, co způsobuje utrpení (což může být i nečinnost) nějaké bytosti či bytostem a dobro, jako to, co bytostem přináší radost a štěstí. Ale stále a vždy to bude relativní a bude záležet na hodnocení toho, kdo koná nebo působí (případně nekoná) a toho na koho je působeno.  A nelze zapomínat ani na fakt, že jeden a ten samý čin může jednomu člověku přinést utrpení a druhému radost a štěstí.  Nejjednodušeji se čin hodnotí jako zlo, pokud způsobuje utrpení nám nebo našim blízkým.

Mnoho lidí či bytostí, které považujeme za zlé, jsou pouze bytosti nešťastné, které druhým ubližují zejména ze strachu. Opravdu zlých lidí, tj. těch, kterým utrpení druhých působí potěšení je relativně málo. Již podstatně více je lidí (a v poslední době jich ne náhodou přibylo), kterým je utrpení ale i štěstí ostatních lhostejné, jsou zcela bez emocí.

Použití relativity zorného úhlu je vhodné i při hodnocení „temných bytostí“ (někdy uváděno jako bytostí 4. dimenze), kteří se živí našimi negativními energiemi, a proto v rámci svých možností vytvářejí pro lidi takové situace, aby projevovali co nejvíce negativních emocí. Pro tyto kvazi bytosti jsou naše negativní energie jejich životní energií a je pochopitelné, že se snaží o její přísun. Velká většina lidí se také příliš netrápí utrpením nižších bytostí, které ve formě potravy slouží lidem jako zdroj energie. A to v případě delfínů či velryb, jejichž maso je také používáno jako potrava, mám nejen já pochybnosti, zda se jedná opravdu o nižší bytosti.  

 

Záleží na každém z nás, zda svým jednáním způsobujeme utrpení a zda jednání druhých nám způsobuje utrpení. Vše je relativní. Fyzická bolest může způsobovat masochistovi slast a na druhé straně rodiči stanovené rozumné omezení počtu hodin strávených před televizí může být pociťováno dětmi jako psychické utrpení.

 

Relativní zlo pro lidstvo v dnešní době

Jako zlo pro lidstvo v dnešní době na Zemi lze obecně definovat jako aktivity směřující proti duchovnímu rozvoji lidstva (zvýšení frekvence vibrací vědomí), případně přímo proti jeho fyzické existenci. Takovouto aktivitou paradoxně může být i mravními humánními principy ne(z)řízený vědeckotechnický pokrok. Relativní je toto zlo z toho důvodu, že z pohledu hodnocení těchto aktivit silami je provádějícími se jedná o dobro a dokonce z jejich subjektivního pohledu se může jednat i o dobro pro Zemi a lidstvo (tedy nejen pro ně).

 

Jak toto relativní zlo chápat a náš rozpor s ním vyřešit

S tímto konkrétním zlem nelze bojovat a vyhrát. Boj se zlem prostě z principu nelze vyhrát, protože jedním z principů zla je konflikt a boj.

Vůbec bojem nelze vyřešit žádný konflikt, bojem lze pouze konflikt transformovat na jiný konflikt. Je možné, že i na relativně menší konflikt, ale vždy na konflikt. Konflikt dvou stran lze vyřešit pouze vzájemnou spoluprací obou stran. Ani násilné odstranění jedné ze stran konfliktu nikdy nic nevyřešilo.

Pokud něco vnímáme jako zlo vně nás, tak to jen a pouze odráží nějaké zlo uvnitř nás. Pokud se harmonicky vyrovnáme se zlem uvnitř naší duše, můžeme se harmonicky vypořádat i se zlem vně nás.

Absolutní zlo neexistuje, existuje pouze zlo relativní, tedy to, co za zlo považujeme my. Proto jediným možným způsobem „boje“ se zlem je to, co považujeme za zlo, přestat jako zlo vnímat. Když situace ve vnějším světě nebudou rezonovat se zlem uvnitř nás, nebudeme je vyhodnocovat jako zlo, nebudeme s ním bojovat a tak ho vlastně dále energeticky vyživovat.

To nicméně neznamená, že nebudeme uvažovat o některých věcech či situacích jako, že nejsou v souladu s našimi zájmy nebo s našimi představami a nebudeme vyvíjet aktivity k tomu, aby tyto věci či situace ovlivňovaly tak, aby se do souladu s našimi představami dostaly.

Opakovaně musím zdůrazňovat, že se nejedná o pasivní přijímání jakékoliv situace s tím, že vše je, tak jak má být. V žádném případě. Pouze se jedná o to, jaké volíme prostředky a s jakými úmysly je používáme při prosazování svých zájmů či zájmů lidstva. Důležitá je čistota duše a čistota duše = čistota úmyslů.

Zlo může volit i dobré prostředky ke zlým účelům. Dobro musí mít cíle i prostředky dobré, protože pokud použije proti zlu prostředky zla (např. ve stylu hesla účel světí prostředky), nemůže být výsledkem nikdy dobro. Mučit a zabíjet lidi pro jejich záchranu, zejména záchranu jejich duše, lze obtížně vidět jako cestu dobra, i když tak činily církve, jež se zaštiťují absolutním dobrem.

Nad zlem nelze nikdy zvítězit prostředky zla. Použít prostředků zla může pouze ten, u kterého takovýto prostředek rezonuje se zlem v jeho nitru. Připomínám, že pokud používán pojem zlo, stále se jedná o relativní zlo pro lidstvo v dnešní době.

 

Zlo má v „boji“ s dobrem vždy převahu. Nemusí se „zdržovat“ morálními předsudky a přemýšlením o volbě prostředků, protože pro zlo je každý prostředek, který vede k cíli, vhodný. A také pokud dobro přistoupí na boj se zlem, světlo dobra v boji začíná šednout, až se může zcela dostat na stranu zla. Názorná ukázka obou procesů je v pohádce pro dospělé v posledních dílech obou trilogií „Star Wars“. Ve 3. díle se hlavní hrdina v boji proti zlu stává jeho součástí a v 6. díle naopak hlavní hrdina odmítne zabití představitele zla jako prostředku vítězství nad zlem.  

Dobro může stokrát vyhrát bitvu, ale prohraje válku při jediné bitvě, kdy použije prostředků zla, což se i stalo mnohokráte v lidských dějinách. Teorie, že jedině revoluce a boj může vést k nastolení spravedlivé společnosti je nedílnou součástí systému manipulací a také se použité prostředky vždy na „nové spravedlivé společnosti“ projevily.  

 

Jak je možné, že přes všechny tyto výhody zla, je situace dlouhodobě relativně vyrovnaná a šance na úspěšný duchovní vývoj lidstva jsou nemalé? Tím důvodem je to, že dobro má mocnou zbraň, kterou je láska a proti této „zbrani“ nemá zlo žádnou obranu. Když naše duše ovládne láska, není v ní místo pro zlo a vnější zlo nemá s čím rezonovat uvnitř nás. Tím přestane být vyživováno našimi negativními energiemi a dalo by se říct, že pramen zla (energie, která zlo vyživuje) tím vyschne. Když přestaneme působit utrpení druhým bytostem, přestane proudit k „temným kvazi bytostem“ pro ně životodárná negativní emoční energie a ony postupně zeslábnou natolik, že jakkoliv přestanou ovlivňovat naše životy.       

 

Závěr

Teorie, že můžeme být šťastní jen přes utrpení vlastní nebo cizí je cílená manipulace lidstvem. Je to stejně nesmyslné tvrzení jako, že válkou můžeme dosáhnout harmonického a pro všechny spravedlivého míru. Docela mě děsí představy některých lidí o tom, jak se vypořádat s našimi současnými vládci a jejich loutkami, tak jak je to možno se dočíst v různých diskuzích na internetu. Doufám, že i tito lidé brzo pochopí, že násilí není cesta vzhůru.

 

Jediná možná cesta vzhůru je cesta transformace rozhodující části lidstva do stavu duchovní čistoty, což bude mít za následek duchovní rozvoj lidstva a Země. Je na nás všech, abychom se do tohoto procesu transformace zapojili a aktivně se ho vlastní prací zúčastnili. Důležité je nenechat se strhnout a nenechat si vnutit „styl boje“ soupeře. Je nutno počítat s tím, že k tomu využije všech vhodných situací a prostředků, a to jak dlouhodobě plánovaných, které se dají do určité míry předvídat (a je možno se o nich dočíst v mnoha konspiračních teoriích), tak i nově vzniklých a nově vytvořených.

Možná se nám mohou dostat do mozku, ale do srdce ne, protože ten, kdo srdce nepoužívá, nezná k němu cestu. Ten, kdo používá srdce, nemůže být na jejich straně. Věříte, že síla srdce je silnější než síla mozku?