Harmonie zdánlivě rozporných protikladů

 

   Tak jako vše v Teoversu je i lidská bytost polaritní. Ve své komplexnosti zahrnuje i protiklady vnímané z různých úrovní poznání. Tyto protiklady se jeví z pohledu určité úrovně poznání jako rozporné, ale rozporné jsou jen zdánlivě a z vyšší úrovně poznání se jako rozporné nejeví. Sjednocujícím faktorem je právě jeden ze základních principů Teoversa – princip polarity, který poskytuje pochopení existence zdánlivě rozporných protikladů v jakékoliv entitě.

 

   Vzhledem k tomu, že každá lidská bytost obsahuje protikladné stránky (jevící se z určitého úhlu pohledu například jako světlé a temné), je možné považovat dosažení harmonie zdánlivě rozporných protikladů za jeden z cílů snažení o duchovní vývoj. Mnoho lidí věnuje téměř veškeré své úsilí „cestě za světlem“ a častokrát jdou za svým cílem tak urputně, že nepostřehnou, že se snaží vypořádat se svými temnými stránkami jejich vytěsněním z vědomí. Jedná se však pouze o potlačení do podvědomí, protože temné stránky jsou imanentní součástí jejich komplexní bytosti. Takto nezpracované temné stránky pak vyplavou na povrch v krizových, stresových situacích, často k velkému překvapení, jak domněle již osvícené a probuzené bytosti, tak i jejího okolí.

 

   Většina skutečně hledajících dojde v určité fázi svého vývoje k tomu, že začne poměrně usilovně a poctivě zkoumat své nitro ve snaze objevit a pochopit všechny své temné stránky (přesněji řečeno ty, které za temné sám považuje) a plně si uvědomovat jejich existenci. Jedině při jejich plném uvědomění je pak bytost schopna své temné stránky ovládnout a v další fázi vývoje dosáhnout jejich zharmonizování se svými stránkami světlými. Pro tento proces je vhodné bytostné ponoření do ticha vlastního nitra.

   Harmonická bytost pak má harmonizující vliv i na své okolí a samozřejmě má i porozumění pro temné stránky ostatních bytostí.        

 

   Bylo by však značně nepřesné redukovat protiklady pouze na takzvaně světlé a temné. Nejznámějším a zřejmě nejnázornějším příkladem jiných protikladů (včetně grafického znázornění) je polarita jin a jang a její harmonie. Za další příklad takovýchto protikladů a v ideálním případě i jejich harmonie považuji následující dle mého názoru velmi zajímavý pohled na celistvost lidské bytosti.

   Existují dva zdánlivě protikladné pohledy na postavení lidské bytosti v Teoversu. Jako lidské bytosti můžeme sebe vnímat jako nepatrné částečky nekonečného vesmíru, a to jak svým významem, tak svou velikostí. Zároveň se však můžeme vnímat jako božské bytosti a každá božská bytost je sama o sobě vesmírem nekonečným všemi směry a ve všech parametrech. Dosáhnout (či dosahovat) stavu vnitřní harmonie těchto dvou zdánlivě rozporných protikladů není jednoduché.

   V podstatě se současně jedná o harmonii pokory (před nekonečností Teoversa) a sebevědomí (vědomí si sebe jako božské bytosti). Mnoho lidí je schopno ve výše uvedeném smyslu plně procítit pokoru, ale již jen někteří sebevědomí. Jen opravdu relativně málo lidí je schopno se ocitnout alespoň někdy ve stavu harmonie těchto dvou zdánlivých protikladů.

 

   S tím souvisí komplexní poznání sebe sama. Je vhodné nejdříve poznat vše, co je já, tak že se podívám hluboko do svého nitra. Po té může člověk poznávat vše, co je nejá a podívat se široko kolem sebe. Nedoporučuji pořadí obracet. Poznat vše, co není já, je velmi dlouhý v podstatě nekonečný proces, takže v případě, že začneme s poznáváním všeho, co není já, může se nám stát (a také se to často děje), že se k poznání sebe sama nedostaneme. Samozřejmě, že v běžném životě tyto procesy poznávání probíhají většinou paralelně a jedná se spíše o zvýšenou koncentraci na jednu z forem poznávání.

   Mnoho lidí má problém poznat sebe sama, protože má neustále tendenci nežít vlastní život (nekoncentrovat se na vlastní život). Nespokojeni s vlastním životem se utíkají k příběhům druhých a jsou těmito příběhy fascinováni a zapomínají plně žít svůj život. Ocituji zde větu ze života, která se mi v této souvislosti zalíbila: „Žij si svůj vlastní život! Nedívej se stále přes plot! Ledacos zajímavého se dá zažít i na vlastním dvorečku.“

 

   Není výjimečné, že tělo a vědomí jsou považovány za svým způsobem rozporné protiklady. V souvislosti se současnou situací na Zemi je důležité věnovat i náležitou pozornost harmonii těla a vědomí. Energie dopadající dnes na Zemi (případně další vlivy) působí na zvyšování frekvence vibrací bytostí Země. Vzhledem k tomu, že vědomí je „nehmotná substance“, je těmito energiemi ovlivňováno rychleji a silněji než tělo, což má za následek disharmonii. Proto je vhodné pracovat na harmonizaci těla a vědomí, případně na vědomém (mentálním) zvyšování frekvence vibrací těla, což bývá opomíjeno či podceňováno jako často vše, co je považováno za hmotné či tělesné.

   V této souvislosti jsem dostal informaci, která se mně zdá zajímavá, a která by mohla vysvětlovat, proč vysoké duchovní bytosti (guruové) často umírají na rakovinu. U těchto bytostí existuje běžně velký rozpor (ve frekvenci vibrací) mezi tělem a duší, která se inkarnovala a ony často nepovažují za důležité a podstatné v jejich životě věnovat tělu potřebnou péči. Je to dáno tím, že na Zemi nebývá k dispozici dostatek kvalitních vysokofrekvenčních těl daných genetikou rodičů. Příliš vysoká frekvence duše pak může mít nepříznivý (disharmonický) vliv na jednotlivé buňky těla, které tím ztrácí „správnou“ genetickou informaci a dochází k jejich mutaci a zhoubnému bujení.  

       

   Každý člověk sám o sobě je kompletním vesmírem skládajícím se z biliard bytostí a není žádná objektivní (absolutní) jednotka velikosti či významu (pro Teoversum) jakékoliv bytosti. Existují pouze relativní jednotky, tj. jednotky vztažené k jiným jednotkám. Zároveň je potřeba si uvědomit, že neexistují ostré hranice mezi jednotlivými bytostmi, vše je jedno vědomí. Lze si to představit jako online počítačovou hru, kde každý avatar je sice specifická „bytost“, ale v počítači není přesně určené místo, které v něm zaujímá.  

            

   Naše role (ega), které zde hrajeme, se dají přirovnat k programu a my pokud se chceme změnit, potřebujeme přepsat program. Abychom však mohli přepsat tento program, změnit svou roli v tomto „dramatu“, nemůžeme se pohybovat v režimu vědomí ego-mysl, protože program sám sebe nemůže přepsat, program může přepsat jen jeho tvůrce. To znamená, že pokud se chceme přeprogramovat, změnit naši roli, musíme být v režimu vědomí já (duše).

   Toto je velmi důležitá informace, protože je pravděpodobné, že příčinou neúspěchu mnoha lidí, kteří se chtějí změnit a různými mentálními technikami se snaží přeprogramovat (a stále všude čtou a slyší, že to jde a záleží jen na nich), je pravděpodobně skutečnost, že se o změnu programu pokouší v režimu ego-mysl a nejsou v režimu vědomí já.

   Není jednoduché se dostat do režimu vědomí já a je nutno se tomu učit. Není to jen otázka toho, nebýt ztotožněn se svým egem. Je rozdíl mezi tím, že si uvědomuji, že nejsem egem a tím, že mám v tom konkrétním přítomném okamžiku plné vědomí já.

 

   Zdánlivě rozporné protiklady se vyskytují i v úrovních, kde bychom je tolik neočekávali a pro jejich odůvodnění jsou pak hledána různá (někdy až hrůzná) vysvětlení. Zejména se to týká těch tak oblíbených světlých a temných sil. Je zajímavé, kolik různých náboženství, mýtů a dalších i tzv. alternativních (channelingových) zdrojů mluví o vzpouře proti stvořiteli a vzbouřenci se vždy stávají temnými silami. Pokud se pohybujeme na úrovni stvoření vesmíru a tudíž i na úrovni stvořitele vesmíru, nemusí to být vždy tak jednoznačné. Vše v Teoversu je polaritní, takže se dá předpokládat, že i stvořitel vesmíru má své „temné stránky“ (přesněji řečeno za temné označené z pohledu jiného subjektu). Ještě, že nepíšu v Irsku, protože tam bych mohl podle protirouhačského zákonu obdržet pokutu až 25 tisíc EUR. Tyto „temné stránky se u něj mohou projevit při tvorbě jeho vesmíru, takže za těchto podmínek stvořený vesmír není světlý, ale světlo-temný. Do této kategorie patří s největší pravděpodobností i náš Vesmír.

   Vzpouru proti takovémuto „temnému“ stvořiteli pak mohou vést jemu podřízení programátoři, kteří mu pomáhali vesmír tvořit a můžeme je nazývat třeba archanděly, případně dalšími názvy, které jim dávají různé mýty a legendy či náboženství. Vzpouru proti nejvyššímu (bohu, stvořiteli) obsahují v nějaké podobě snad všechny mýty a báje, takže to nepochybně odráží nějaké skutečné události, i když to mohou být události odehrávající se na nižších (i podstatně) úrovních než je úroveň stvořitele. Vzpoura pak může mít příčinu v  nepochopení harmonie světla a temna ve vesmíru, případně může být motivována snahou o dosažení této harmonie, pokud temná stránka přesáhla únosnou mez dle hodnocení vzbouřenců. Současným předpokládaným změnám na Zemi pravděpodobně odpovídá ta druhá varianta.

 

   Z jiného pohledu je možno se podívat na stvoření, které obsahuje i temné síly ve smyslu podobenství s počítačovými hrami. Představte si hru, kde by všichni byli hodní, šlechetní a dobří, ale také by se v ní v podstatě nic nedělo. Kdo by měl o takovou hru zájem? Pravděpodobně by nebavila ani samotného stvořitele, a proto do svých her logicky stvořitelé zakomponovávají i protiklady, které však ve svém komplexu tvoří harmonický celek.

    Lze chápat, že stvořitelé vesmíru nás přesahují svými schopnostmi, inteligencí a možnostmi pro nás až neuvěřitelně jak kvantitativně tak i kvalitativně. Na druhé straně stvoření harmonického vesmíru nemusí být jednoduchým úkolem ani pro jeho stvořitele a proč si tedy nenechat otevřenou možnost, že se může vloudit chybička. To, co je malou chybičkou na úrovni vesmíru a jeho stvořitele, se však může jevit na naší lokální úrovni jako obludná nespravedlnost. V komplexu celého Teoversa se však vše harmonicky vyrovnává.

 

   Na závěr jsem si dovolil „moudro“, jenž nemá platnost jen v souvislostí s myšlenkami uvedenými v tomto článku a má svůj podstatný význam vždy a zejména v dnešní době.

 

   Není důležité věřit či dokonce vědět, důležité je konat.