Je rok 2012 rokem podstatných změn?

 

   Rok 2012 je zvláštní fenomén, který je námětem mnoha článků a knih. Byly doby, kdy byl námětem textů a do jeho příchodu zbývalo ještě relativně dost času. Tomu odpovídal i zájem o tyto texty a případně i vztah k nim. Dnes, kdy již je rok 2012 v plném běhu, ubývá lidí, kteří by pochybovali o tom, že tento rok je významný v dějinách lidstva. Probíhající změny a neudržitelnost současného stavu bez ještě větších a pravděpodobně mnohem dalekosáhlejších změn začíná přesvědčovat i většinu dřívějších skeptiků o významu tohoto časového úseku lidských dějin.

  

   Fascinace lidí mnoha různými mýty a proroctvími vztahujícími se k dnešní době je mimořádná a zvláštní místo v nich (respektive vedle nich, protože není vhodné jej zařazovat mezi mýty a proroctví) zaujímá Mayský kalendář. Není sice zcela jasné, zda se Mayský kalendář (či přesněji jeho zdánlivý konec) skutečně vztahuje k roku 2012, ale většina badatelů včetně potomků Mayů a dalších původních národů Ameriky se tomuto datu přiklání. Mnoho badatelů i lidí o daný problém se zajímajících si klade otázku, jak je možné, aby Mayové (podle mnohých s relativně primitivními prostředky ve srovnání s dnešní vědou) mohli s „takovou přesností“ předvídat, že se v dnešní době bude dít něco mimořádně důležitého.

 

   Je známo, že většina starých civilizací měla jiné pojetí času, než je přijímáno v rámci současného dosud přežívajícího paradigmatu. V jejich pojetí má čas cyklický charakter na rozdíl od dnešní (západní) společnosti, která jej pojímá dosud jako lineární. V paradigmatu přijímaném současnou oficiální vědou však již také dochází k převratnému posunu a jedním ze základních prvků této změny je již i oficiální vědou přijímaná (i když nijak zvlášť hlasitě) teorie fraktálního uspořádání časoprostoru. Dle této teorie (některými vědci považované za prokázanou) má časoprostor ne­náhodně uspořádanou strukturu a konkrétní čas v konkrét­ním místě má i svoji kvalitu odlišnou od jiného místa a času, ale zároveň cyklicky se opakující a tudíž předvídatelnou. Tato kvalita předurčuje charakter určitého časového úseku, předurčuje jaké druhy jevů a událostí se budou v dané době a v daném místě odehrávat.  

 

   Fraktální uspořádání časoprostoru a s tím spojenou rozdílnou kvalitu jednotlivých bodů časoprostoru je možno velmi dobře vnímat na cyklech, které jsou dané otáčením Země kolem své osy a oběhem Země kolem Slunce. Střídání dne a noci a ročních období projevujících se různě na různých místech zeměkoule je skutečně velmi názornou ukázkou pro pochopení fraktálního uspořádání časoprostoru. Málokdo asi bude pochybovat, že kvalita času je jiná ráno, v poledne, večer a v noci. Přitom je zcela zřejmé, že například v Praze ve 12 hodin 20.3.2012 bude zcela jiná kvalita času než v té samé době v Austrálii, kde bude kromě jiné denní doby i jiné roční období. Nelze zapomínat ani na lunární cyklus, který rovněž výrazně ovlivňuje naše životy.

 

   Vývoj však neprobíhá v kruhu a nedochází k přesnému opakování událostí a situací, ale probíhá po spirále. Pro názornost uvádím obrázek takového cyklického spirálového vývoje.

 

 

 Z obrázku je patrné, jak se kvalita času opakuje po stejné době, ale není naprosto stejná, protože je vždy o „závit“ výše (nebo v horším případě níže).

Protože časové cykly jsou různých velikostí (např. den, měsíc, rok) tak přesnějším vyjádřením vývoje je spirála skládající se ze spirály, skládající se ze spirály … tak, jak to i předpokládá teorie o fraktálním uspořádání časoprostoru.   

 

   Naše představa lineárního času vzniká z naší omezené schopnosti vnímat „zakřivení času“ dlouhých časových úseků. Pokud kráčíme po kružnici s dostatečně velkým poloměrem, máme pocit, že kráčíme rovně a zakřivení naší dráhy ani nejsme schopni vnímat. Tímto „optickým klamem“ vzniká náš pocit (dojem) linearity času. Jsme schopni vnímat pouze krátké cykly jako je například rok či den. Je to do značné míry dáno i krátkostí našeho lidského života i krátkostí existence naší civilizace. Staré civilizace jako např. Mayové pojímali čas jako cyklický, což je pravděpodobně dáno tím, že „viděli“ (ať už si za tím představíme cokoliv) podstatně dále do minulosti než my a díky tomu byli schopni vnímat i velké časové cykly.  Téměř všechny dokumenty o vzdálené historii jsou buď zničeny (mnoho hypotéz hovoří o tom, že většina dokonce záměrně) či pečlivě utajeny před veřejností.

 

   Lze s určitou pravděpodobností předpokládat, že Mayové měli přístup k vědění a znalostem (a pro tyto účely není podstatné, zda pocházely od ještě starších civilizací či mimozemšťanů), které jsou pro nás nedostupné a je možné, že zahrnovaly i poměrně hodně vzdálenou historii. Informace o dávné historii spolu s předpokládanou znalostí teorie fraktálního uspořádání časoprostoru (i když pravděpodobně měla zcela jiný název i formu) jim umožnila předvídat významné časoprostorové body i v pro ně relativně vzdálené budoucnosti.

   Z důvodů, které se nám nedochovaly či jsou veřejnosti utajované, Mayové za takovýto významný rok považovali rok 2012. Otázkou samozřejmě zůstává, zda některý z orientačních časových bodů Mayského kalendáře je správně synchronizován s časovým bodem našeho kalendáře a konec Mayského kalendáře tak skutečně vychází na rok 2012. Přestože tato otázka zůstává spornou, mnoho současných dějů a událostí nasvědčuje tomu, že v rámci nevelké časové nepřesnosti by mohla být synchronizace správná.  

 

   Právě rok 2012 je dle tvrzení mnoha badatelů rokem, kdy dochází k ukončení více cyklů, z nichž některé jsou považovány za velmi významné pro lidstvo i Zemi. Tím, že dochází k ukončení více cyklů, dochází k synergickému efektu (spolupůsobení) závěrečných fází jednotlivých časových cyklů. Čas při ukončování cyklu má kvalitu odpovídající tomu, že dochází k ukončení určitého období vyznačujícího se svými specifickými charakteristikami a přechodu do období vyznačujícího se charakteristikami jinými. Pokud končí více cyklů, dochází také ke spolupůsobení těchto vlivů směřujících ke změnám a je velmi pravděpodobné, že se tudíž bude jednat o změny zásadního charakteru, které ovlivní významným způsobem život většiny, ne-li všech lidí a další vývoj na Zemi.    

 

 

   Je velmi pravděpodobné, že i vědci pracující pro „elity“ jsou velmi dobře seznámeni s teorií fraktálního uspořádání časoprostoru a také s ní pracují. Osobně jsem přesvědčen, že určitě využili možnosti nakrmit některý z obřích superpočítačů všemi dostupnými a pro velkou většinu lidí i nedostupnými údaji (možná i z velmi vzdálené historie) a zpracovat tak nejen poměrně přesnou časoprostorovou mapu minulosti, ale s využitím fraktálového programu i časoprostorovou mapu blízké i vzdálenější budoucnosti. Výsledkem sice není stanovení přesně časoprostorově vymezených konkrétních události, ale stanovení časoprostorových bodů, ve kterých lze očekávat události určitého charakteru a rozsahu.

   Vzhledem k vývoji současné situace se zdá být velmi pravděpodobné, že lze v blízké budoucnosti očekávat časoprostorové body, které budou velmi významné pro vývoj lidstva a Země. Z toho plyne i dle mého názoru nepochybně cílená akcelerace aktivit a událostí všeho druhu a všech forem. Vše nasvědčuje tomu, že právě teď se hraje opravdu o hodně, ne-li o vše.        

 

   Při jednoduché analýze současné situace ve světě (zejména v tak zvané západní civilizaci) lze vnímat některé jevy a události jako indicie pro předpoklad výrazného zlomu ve vývoji lidstva. Myslím, že k tomu stačí sledovat jen domácí scénu.

 

   Většina čelních představitelů z politiky i byznysu se již ani nesnaží nějak zvlášť maskovat své pravé motivy a cíle a jejich mimikry a krycí programy jsou pro průměrně uvažujícího člověka lehce průhledné. Někteří vědí a někteří tuší, že již není čas a nakonec ani důvod pro nějaké zvlášť sofistikované zastírací manévry. Vše ubíhá velmi rychle a podstatné změny se blíží a tyto změny, ať už skončí jakkoliv, zahladí (učiní nepodstatnými) všechny stopy, které jednotliví lidé v historii zanechají. Buď globální elity vyhrají a pak nebude nikdo, kdo by mohl o jejich činech veřejně z jakéhokoliv hlediska pochybovat, anebo prohrají a pak pro většinu z nich nějaký bezcharakterní čin navíc bude hrát zanedbatelnou roli při posuzování jejich celkového působení.

 

   Z mého zorného úhlu je jedním z dalších výrazných ukazatelů podstatných změn polarizace společnosti. Zjednodušeně řečeno – slušní se stávají ještě slušnějšími a neslušní ještě neslušnějšími. Pro příklady není nutno chodit daleko. Stačí sledovat naší politickou scénu, i když i mezi běžnými lidmi je tento jev možno pozorovat (například ve stoupající agresivitě na silnicích).

 

Na následujících obrázcích je to graficky názorně vyjádřeno.  

 

Na tomto obrázku je situace, která byla běžná po relativně dlouhou dobu. Osa x znázorňuje veličinu, kterou nazýváme slušnost. Vlevo od osy y stoupají hodnoty záporné (stupeň neslušnosti) a vpravo od osy y stupají hodnoty kladné (stupeň slušnosti). Pro jistotu uvádím, že vlevo a vpravo v tomto případě nemá žádnou souvislost s politickou orientací, ale vychází z obvyklého standardu znázorňování záporných a kladných čísel na ose x. Osa y znázorňuje počet lidí, kteří jsou na dané hodnotě slušnosti či neslušnosti.

 

 Na tomto obrázku je situace, která je v dnešní době, či možná přesněji, kterým směrem se situace vyvíjí. Výrazně ubývá těch průměrně slušných a naopak přibývá slušných a neslušných. 

 

   Dalším faktorem je zcela bezostyšné uvádění zjevných nepravd a nepokryté manipulace politiků a médií veřejným míněním. Válka je mír a lež je pravda. Příkladů je dost a myslím, že je zbytečné je zvláště uvádět. Jen si nemohu odpustit, abych neuvedl jednu hlášku redaktora Českého rozhlasu, která mně již přišla „do nebe volající“. K oslavám ročního výročí „Libyjské revoluce“ prohlásil (nejsem si jist zcela přesnou citací): „Libye dnes slaví roční výročí začátku revoluce a v celé Libyi panuje slavnostní atmosféra, která je velmi podobná atmosféře, která panovala u nás 17. Listopadu 1990.“     

 

   Rovněž příznačným se mi zdá systém řešení hospodářské krize neustálou tvorbou a pumpováním dluhových peněz do ekonomik za podmínek, kdy všichni zainteresování musí vědět, že to není řešení, ale jen pouhé prodlužování agonie tak, aby byl oddálen okamžitý totální kolaps. Podle německého ministra financí Wolfganga Schäubla neexistují žádné záruky, že nový balík pomoci pro Řecko bude fungovat. V podstatě se nikdo z čelných představitelů ani nesnaží naznačit systémové řešení a každému přemýšlejícímu člověku je jasné, že utahování opasků střední a nižší třídě evidentně systémovým řešením není.

 

   Při pozorném sledování zahraničních a domácích událostí včetně jejich prezentace hlavními médii se nemohu zbavit dvou dojmů.

   Za prvé -­ zdá se, že ve vrchních příčkách hierarchické pyramidy moci již nepanuje jednota, ale spíše spolu bojují dvě mocenské kliky. 

   Za druhé – cílem všech možných aktivit politiků a tajných služeb již není pouze získání trhů, přístupu k ropě, získání finančních prostředků, jiných mocenských či vojenských výhod, ale podstatou je vytváření chaosu a agresivní atmosféry za každou cenu, jakýmikoliv prostředky a na všech frontách. Opět si myslím, že lze tuto tendenci vystopovat i na domácí scéně, včetně umělého přiživování hlavními médii.

 

   Příkladů by se našlo jistě více, ale není účelem tohoto článku jejich úplný výčet. Snad jen trochu mimo rámec uvedených příkladů stojí za zamyšlení téměř absolutní absence pozitivních vizí budoucnosti nejen v ekonomických a politických prognózách všeho druhu, ale i ve scifi filmech a literatuře.

 

   Základním cílem článku je upozornění, že existuje mnoho indicií objektivního charakteru, které nasvědčují vysoké pravděpodobnosti podstatných změn v letošním roce a v důsledku toho i chápání motivace aktivit a činností příslušníků politických a ekonomických elit, včetně vykonavatelů jejich záměrů. Z toho důvodu je proto velmi důležité pozorně a opatrně zkoumat, kdo a jaké nám bude nabízet řešení z krizové situace, a to co považuji za neméně důležité, jakými prostředky. Obzvláště považuji za vhodné bedlivě zkoumat všechny návody na násilná revoluční řešení v čele s charismatickými vůdci spočívající hlavně v negaci současného stavu bez nabídky realizovatelných pozitivních změn, které by respektovaly existující podmínky.   

 

   Otázka dnes nezní, zda budou podstatné změny, ale jaké budou a v čí prospěch.