Komplexní změna paradigmatu

 

   Paradigma lze definovat jako soubor převládajících vědeckých názorů odpovídajících poznání té konkrétní doby nebo epochy. Neměli bychom však zapomínat, že převládající názory jsou dost často i cílenou manipulací. Paradigmata ve vědě jsou dočasná a jejich změna obvykle probíhá radikálním obratem, tzv. vědeckou revolucí.

   Mně osobně se líbí velmi zjednodušená definice paradigmatu, podle které je paradigma popisem modelu jsoucna. Nejedná se o popis jsoucna, ale o popis modelu jsoucna (reality) vytvořený na základě všeobecně uznávaného poznání určité doby nebo epochy. Zdůrazňuji všeobecně uznávaného poznání, protože jak z historie, tak i ze současnosti víme, že mnohá poznání, která se později ukázala jako přesnější popis skutečnosti, než který byl všeobecně uznáván, byla v lepším případě zesměšňována, v horším případě tvrdě potírána. Jsoucno je vše, co jest včetně všech potencionálních možností.

 

   Zjednodušeně řečeno existují tři základní paradigmata, tři základní modely jsoucna, která opět velmi zjednodušeně popíši.

1. Materialismus - vše, co existuje, je hmota a vše je jen projevem hmoty. Svět nebo alespoň náš vesmír vznikl velkým třeskem. Nikdo neví jak, nikdo neví proč a nikdo neví z čeho. Vědomí je projev hmoty a tudíž nemůže existovat nezávisle na ní. Je zde jednoznačně stanoven počátek minimálně vesmíru. Dle údajů kosmologů přibližně 13,7 miliardy let. Co se týče konce, tak teorií je více. Od skončení vesmíru velkým krachem po nekonečné rozplynutí.  

2. Dualismus - existuje vědomí a hmota a bůh a stvořený svět - jedná se o pojetí většiny náboženství, ve kterém bůh stvořil hmotný svět a nehmotné duše - vědomí, případně další bytosti, které jsou schopny existovat nezávisle na hmotě. Jak a kdy vznikl bůh, se neřeší. Svět stvořil podle převládajících názorů proto, aby poznal sám sebe, anebo se to také neřeší. Časové údaje o vzniku světa či vesmíru se velmi liší od biblických cca 6 tisíc let až po biliony let, či po jeho cyklické vznikání a zanikání zřejmě nekonečné.

3. Mentalismus - vše jedno ohromné vědomí a svět je projevem "myšlenkového procesu" tohoto vědomí. V tomto pojetí existuje jednota boha a stvořeného světa. Tento svět nikdy nezačal a nikdy neskončí. Čas neprobíhá lineárně a vše se děje současně.

 

   Po dlouhá období nám známé historie převládalo pojetí dualistické. Mystici všech náboženských směrů při svých introspekcích a stavech rozšířeného vědomí dostávali informace i o variantách mentalismus, ale protože tyto informace v podstatě nikdy nebyly výhodné pro vládnoucí vrstvy, tak se nikdy nerozšířily. Až v posledních dvou, třech stoletích se začal prosazovat materialismus, takže se dostal, co se týče svého rozšíření takřka na úroveň dualismu, protože příliš zjednodušené a antropomorfické pojetí (antropomorfismus je myšlenkový postup, kdy se mimolidským skutečnostem či jevům přisuzují lidské rysy, vlastnosti či přímo lidská podoba) intelektuálně nedopovídalo novému poznání převážně tzv. západní společnosti.

   V poslední době se začíná prosazovat ve větším měřítku mentalismus, i když je současným převážně materialistickým paradigmatem silně odmítán. Jeho velkou výhodou je to, že je schopen logicky vysvětlit mnohé z toho, co materialistická věda schopna není.    

 

   Jak už bylo řečeno, paradigmata jsou dočasná a k jejich změně dochází radikálním obratem, vědeckou revolucí. V současné době jsme před branami takovéto revoluce. Situace vypadá tak, že oproti předchozím dobám a změnám paradigmatu dojde ke komplexní změně paradigmatu, tj. ke změně modelu jsoucna takřka ve všech oblastech lidského poznání, ne-li skutečně ve všech oblastech. Vzhledem ke komplexnosti této změny bude její přijetí pro mnohé lidi velmi obtížné a je pravděpodobné, že mnozí prostě nedokážou vše přijmout. Proto bude velmi důležitá role nás, kteří již máme určité povědomí o novém paradigmatu a jsme schopni ho přijmout v jakémkoliv rozsahu, abychom pomohli ostatním se s novým paradigmatem vyrovnat a porozumět mu alespoň v základních obrysech.

 

   Velká většina lidí, dokonce včetně těch, kteří se o informace z nového paradigmatu zajímají, nemá představu, v čem všem se paradigma změní. Ta změna bude skutečně tak rozsáhlá, že vůbec není přehnané mluvit o revoluci. Snažím se přinášet informace o novém paradigmatu, ale samozřejmě jsou to pouhé střípky rozsáhlé mozaiky poznání. Doufám, že se z těchto střípků dá zahlédnout alespoň určitý obrys té celkové mozaiky s jednotlivými informacemi pokrývajícími částečně některé oblasti celé mozaiky.   

 

   Kromě vlastních informací samozřejmě sleduji i informace od jiných zdrojů a zdá se mi právě, že na komplexnost změn paradigmatu není kladen důraz. Uvedu určité příklady. Corey Goode, David Wilcock a s nimi Jaroslav Chvátal se věnují především naší 3D realitě a jejím humanoidním bytostem, i když z našeho pohledu se jedná o bytosti podstatně vyšší duchovní a technologické úrovně než jsme my. Mně však se zdá, že minimálně částečně opomíjejí vliv vyšších bytostí nehmotných jako je například bytost Gaia, Slunce, Sluneční soustava, Galaxie, nebo i jiných bytostí, kterým jsou různým pojetím dávány různé názvy jako například archandělé, nanebevzatí mistři, Kristus, hrabě Saint Germain apod. Přitom se jedná o bytosti, jejichž schopnost ovlivňovat děje na Zemi i v kosmu může schopnosti hmotných bytostí naší 3d reality i výrazně převyšovat. Zajímavá z tohoto úhlu pohledu se mi zdá i informace o možném elektromagnetickém pulsu ze Slunce či jevu, kterému se říká velký sluneční záblesk.     Slunce je vědomá bytost, není to neživá hmota, která jen přenáší jakési vlivy z vesmíru. A je to z našeho pohledu opravdu mocná bytost. Kdyby chtěla zlikvidovat naší "vyspělou" civilizaci, tak už to mohla udělat dávno a nemusí čekat na nějaké vlivy z kosmu. Nepochybuji vůbec o tom, že Slunce je ze své úrovně schopno komunikovat s Gaiou a má úplný přehled o tom, co se na Zemi děje. 

   Z nižších úrovní nejsou třeba bráni na zřetel vlivy možných přisedlých duší či parazitických kvazibytostí při ovlivňování důležitých politických a ekonomických dějů na planetě.

 

   Na druhé straně například Petr Chobot až takový vliv fyzickým mimozemšťanům nepřikládá, ale naopak přikládá zásadní vliv bytostem nefyzickým, jako jsou démoni, nebo jak je nazývají andští šamani, supaj. Tito démoni podle něj zásadním způsobem ovlivňují dění na planetě. 

 

   Samozřejmě z určitého úhlu pohledu není rozdíl mezi hmotnými a nehmotnými jevy. Oboje jsou pouze projevy jednoho jednotného vědomí. Pokud by se to dalo k něčemu přirovnat, tak k počítačové fantazy hře, kde je možno bojovat jak hmotnými prostředky, jako jsou meče, tak i nehmotnými prostředky, jako jsou kouzla, a z pohledu počítačového programu mezi nimi není rozdíl.

 

   Jsem si vědom, že by bylo možno se věnovat mnoha dalším aspektům nového paradigmatu, ale za zásadní považuji změnu ve vnímání bytí, světa, jsoucna jako jednoho ohromného vědomí a z toho plynoucích důsledků pro komplexní vnímaní nového paradigmatu. Jsme natolik zakořeněni ve vnímání materiálního světa a v tomto vnímání podporováni všemi možnými i nemožnými prostředky, že je pro nás skutečně těžké přijímat komplexně nové paradigma. Naše vize, vjemy a zážitky při stavech rozšířeného vědomí jsou "odborníky" popisovány jako jakési halucinace či sny. Všechny jevy, které nelze vysvětlit v souladu se současnou vědou jsou zamlčovány, zesměšňovány a utajovány. Je to zcela logický postup, protože v okamžiku, kdy si uvědomíme podstatu světa a možnosti, které nám dává síla našeho vědomí, nemají šanci nás ovládat ti, kteří nám zatím vládnou, a kteří záměrně současné paradigma tvoří. Proto je důležité pracovat na své intuici a kromě dalších věcí individuálními i kolektivními meditacemi měnit sebe i náš svět.

 

   Klasická ukázka soudobé vědy - Pokusy s antihmotou přinutily vědce pochybovat o existenci vesmíru. Fyzikové z CERNu provedli superpřesné měření magnetického momentu antiprotonu a nenašli žádný rozdíl mezi vlastnostmi materie a antimaterie, což učinilo tajemství zmizení antihmoty a existenci vesmíru ještě více záhadnou, stojí v článku, který byl publikován v magazínu Nature. „Všechna naše měření ukazují na to, že materie a antimaterie mají naprosto stejné vlastnosti. Jinými slovy, vesmír prostě nemůže existovat. Realita ovšem hovoří o opaku. Nutné rozdíly někde musejí existovat, my ale nyní prostě nechápeme, kde je máme hledat." V podstatě mají pravdu. Tak, jak si vesmír oni představují, skutečně neexistuje.

 

   Podle mého názoru důležitou součástí mozaiky poznání jsou informace o morfogenetických polích a osobních morfogenetických polích. Například s každým odvedením přisedlíka se zvyšuje pravděpodobnost odvádění dalších přisedlíků. S každou informací o existenci posmrtného života a s informacemi o jeho formách se snižuje pravděpodobnost, že duše po smrti neodejde nahoru. Ne nadarmo staré civilizace měly své knihy mrtvých, které podrobně popisovaly odchod do světla. S každou další informací o možnosti zdravotních a životních problémů kletbou či prokletím se zvyšuje možnost se zbavit parazitické kvazibytosti a zvyšuje se informovanost o obraně proti ní a také se zvyšuje informovanost o nevhodnosti tohoto způsobu jednání.   

 

   Většinu svých názorů, teorií a hypotéz nepodkládám důkazy, takže je mnoho věcí, u kterých jejich pochopení a přijetí záleží především na tom, zda s nimi lidé rezonují či nikoliv. Pokud však objevím zajímavé výsledky výzkumů či experimentů většinou vědců a badatelů alternativního proudu, tak se je snažím uvádět, abych tak podpořil své názory. Z tohoto pohledu byl zajímavý pořad na Matrixu-2001, ve kterém Wiliam Tiller představoval některé své experimenty a jejich výsledky, které nejsou zatím příliš přijímány oficiální vědou, přestože nemá protiargumenty a výsledky většinou pouze ignoruje. 

   Z tohoto pohledu mě zaujala jeho hypotéza o retrokauzalitě. Pojem retrokauzalita není k nalezení ani ve Wikipedii ani slovníku cizích slov, ale dá se formulovat jako zpětná příčinná souvislost. Retrokauzalita znamená, že budoucí události ovlivňují události minulé. Wiliam Tiller zjistil, že začínají vidět jevy na vzdáleném místě měsíc před započetím experimentu. Například meditace na posílení egregoru slovanství se mohla projevit i delší dobu před jejím provedením. Mluvil jsem vícekrát o tom, že budoucnost ovlivňuje naší přítomnost i o tom, že je možné poslat například energii někomu i do minulosti, pokud jsme to z nějakého důvodu nestihli včas. 

 

   Další zajímavou teorií je to, že psychoenergetická věda uznává vědomí a záměr jako činitele ovlivňující experiment, které mají na výsledek neočekávané účinky. Jedním z experimentů byl ten, že se mentálně měnilo pH vody - rovnováha kyselosti a zásaditosti vody. Výsledky experimentu prokázaly, že mysl a záměr mění realitu.

   Velmi zajímavým se mi zdá rovněž jeho závěr, že to, co je základním pohonem tohoto mentálního měnění reality, je emoce. Je důležité, aby se do záměru hluboce zapojily emoce. V podstatě je to informace podpořená energetickou emoční vlnou, resp. položená na energetickou vlnu. Už jsem o tom vícekrát mluvil. Důvod, proč jsme tak zajímaví pro mimozemské civilizace například reptiloidního charakteru jsou naše silné emoce a díky nim schopnost mentálně ovlivňovat realitu.

   Tiller mimo jiné uvedl, že před dvaceti lety byla účinnost placebo efektu na 15 % a nyní vystoupala na 80 %, takže je problém se schvalováním léků, protože placebo efekt je silnější než tzv. účinné látky. O tom jsem již rovněž mluvil a jen připomínám, že je to kromě jiných vlivů změnou morfogenetického pole. Morfogenetické pole se změnilo v tom směru, že jsme nyní schopni významně více než dříve ovlivňovat mentálně naší realitu. Opět připomínám význam meditací a kolektivních meditací, v tomto případě dokonce podpořený vědecky.    

   Kapacita vědomé mysli pro zpracování dat je méně než 50 bitů za sekundu. Kapacita nevědomé mysli je více než 50 miliard bitů za sekundu. Nevědomá mysl vykonává většinu práce. Nevědomá mysl zpracovává ohromné množství dat, ale vědomé mysli předává jen informace pro nás důležité.

 

   Pro pochopení mnoha věcí včetně momentální situace na Zemi je důležité základní paradigma. Mnoho i tzv. alternativních badatelů a vědců stále zůstává v zajetí dualismu vědomí a hmoty. Stále se uvažuje v pojmech jakéhosi samovolného vývoje - evoluce, i když není zcela jasné, jaké vlivy ten konkrétní vývoj zapříčinily. Ten zásadní posun nastane, až si plně při každé fázi svého zkoumání a bádání budou uvědomovat, že vše je výsledkem tvůrčího procesu vědomí. Tvůrčího procesu vědomí všech úrovní. I takových úrovní, které jsou již mimo chápání našich myslí (vědomí) v běžném nerozšířeném stavu.

   Pokud chceme chápat tyto tvůrčí procesy je vhodné si je vždy představovat na podobenství s jakýmsi ohromným počítačem. Nakonec i někteří soudobí myslitelé (neodvážil jsem se použít výraz vědci, aby se někteří necítili dotčeni) došli k závěru, že náš svět může být simulací v počítači jakési superinteligence a nejsme schopni to nijak poznat. Jsou běžné experimenty, kdy se v počítači zadají výchozí podmínky (výchozí program a algoritmy) a pak je pozorován proces vývoje. Pokud se vývoj ubírá nežádoucím směrem, jsou výchozí podmínky upravovány. Takto je možnost si představit i procesy probíhající v našem tzv. reálném světě, protože se jedná rovněž o virtuální realitu. Všechny jevy probíhající na planetě, včetně pozemských kataklyzmat i katastrof na základě kosmických vlivů jako jsou dopady asteroidů či mimořádně silné erupce na slunci, jsou výsledkem tvůrčího procesu vědomí. Naší překážkou v tomto chápání zůstává to, že si nejsme schopni představit tak vysoké úrovně vědomí, výsledkem jejichž tvůrčích aktivit tyto jevy jsou.

 

   I mnozí současní progresivní alternativní badatelé mají ve svých teoriích často zjevně nelogické hypotézy, které nejsou v souladu na jedné straně s logikou a na  druhé straně s poznatky ostatních alternativních badatelů .

 

   Základním principem pro pochopení nového paradigmatu je uvědomování si toho, že absolutně vše je výsledkem tvůrčího procesu vědomí.