Kosmická hra o Energii a dnešní makrospolečenská i mikrospolečenská situace

Jednou ze základních charakteristik našeho Vesmíru je Hra o energii. Ze subjektivního hlediska je to pro někoho boj, soutěž nebo práce, pro někoho hra. V podstatě veškeré děje se dají redukovat na proudění energie, a to zdaleka ne pouze děje fyzikální. Celý vesmír je možno vnímat jako přelévání a transformaci energií.

Kosmická hra je hrou o energii, ať již má jakékoliv názvy jako třeba finanční energie, elektrická, magnetická energie, nebo prána či, orgon, ale i sexuální energie atd. Stále se jedná o energii, jejíž základní vlastnosti jsou ve všech jejích formách shodné. Na všechny formy energie je z pohledu jejích základních vlastností a jejího toku možno pohlížet jako na fyzikální veličinu a takto s ní ve své mysli pracovat. Tím se to pro nás stává mnohem pochopitelnější a názornější.

 

Jednou z podstatných součástí boje o vědomí lidí a lidstva (o kterém jsem psal v minulém článku) je záměrné utajování informace, že energie je ve vesmíru dostatečně mnoho pro každého.

Základní informace o energiích jsou pro lidstvo utajovány a blokovány. Podstata energie a její toky, zejména u finanční energie musí být utajovány, aby si vládnoucí elity zachovaly informační převahu a tím i moc.

Energie je po informaci druhý nejzákladnější pojem. Vědci již prokázali, že hmota jako taková neexistuje, vše se dá redukovat na energii.

 

Tok energií lze pozorovat v makrospolečenském i v mikrospolečenském měřítku.  První fázi se budu věnovat tokům energií v makrospolečenském měřítku a v druhé části v mikrospolečenském měřítku, i když se nedají od sebe oddělovat, protože se prolínají a vzájemně na sebe působí.

 

Jaké jsou základní formy rozhodujících energií v oficiálně uznávaných (předpokládám, že nejen v nich) známých dějinách lidstva. Bezpochyby energie moci (energie ovládání), finanční a sexuální energie. První dvě energie mají tu mimořádnou vlastnost, že jsou jedna v druhou velmi snadno transformovatelné, až se téměř považují za substituty. Při podobenství k fyzikálním silám bych přirovnal energii moci k magnetismu nebo gravitaci, zatímco energie finanční se blíží svou charakteristikou elektrické energii, kterou lze snadno a rychle přepravovat a měnit na jiné formy energií (např. světelnou, tepelnou, mechanickou). Bez jakýchkoliv pochybností energie moci a finanční energie jsou rozhodujícím silami v dnešní celosvětové situaci.

Oproti dřívější době je transformace energie moci na energii finanční a obráceně podstatně jednodušší než dříve, přestože (nebo protože) máme dnes na rozdíl od dřívějších autokracií ve většině vyspělých zemí demokracii. I když jsem si vědom zjednodušení, kdo se dal v takovém království uplatit, aby se někdo mohl stát králem, nemaje ty správné rodiče? Nebyli voliči ani odborná porota.

Nejsou dnes vhodnější podmínky než kdykoliv v dějinách, aby se moc koncentrovala v několika málo rukou? Vzájemné ovlivňování a transformování energie moci a energie finanční už na základě pouhé logické úvahy vede k synergickému efektu těchto dvou energií a tím jejich koncentraci.

Pro dosažení stavu absolutnosti moci nad společností je rozhodující otázka, jak dalece těchto „několik málo rukou“ pracuje ve shodě. Tito lidé nemusejí mít nezbytně zcela totožné zájmy a cíle (pomíjím v této fázi skutečnost, že je možné, že jediným jejich zájmem a cílem je získání energie moci) ani nemusejí výrazně spolupracovat. Stačí, když jednají ve shodě. Zde jsem využil pojmu obchodního zákoníku a jednání ve shodě znamená zjednodušeně a zkráceně jednání dvou nebo více osob uskutečněné ve vzájemném srozumění za účelem prosazování společného vlivu na řízení.

 

Když pozorujeme toky energií, kam plynou a v jakém množství, je možno dojít k závěru, že současná finanční krize není nic jiného než přesun finanční energie do těch „několika málo rukou“, aby mohla být, co nejdříve a velmi zásadně koncentrována i energie moci, protože čas a pravděpodobné nastávající události (je naivní pochybovat o tom, že mají podstatně lepší a přesnější informace než my) je ženou do akce.

 

Když si uvědomíme význam tvrzení, že finanční energie je nyní méně než dříve (jak je nám neustále zdůrazňováno), tak nám z toho plyne, že buď finanční energie se mimořádně a téměř nepozorovaně transformovala na jinou energii, nebo nikdy v předchozí uváděné výši neexistovala. Je možné a asi i pravděpodobné, že platí obě varianty, což však nic nemění na faktu, že se v obou případech jedná o plánované operace a manipulace.  

 

V čem vlastně může spočívat hospodářská krize, když všechny ostatní energie (zjednodušeně by se také dalo označit jako výrobní kapacity) zůstaly nezměněny? Tato společnost již nemůže existovat bez finanční energie jako zdaleka nejvýznamnějšího transformátoru energií a i v dobách finančních krizí působí finanční energie jako transformátor energií. Takže při úbytku toku této finanční energie jsou logicky omezeny i toky energií ostatních proudících celosvětovou (celoplanetární) společností.

Výrazně zbrzdit toky finanční energie je relativně tou nejsnazší formou pro těch „několik málo rukou“ vytvořit hospodářskou a tím pravděpodobně i další krize a výbušné situace. I z těchto uvedených skutečností je zřejmé, že není reálný důvod (z pohledu většiny lidstva), aby kvůli manipulaci s finanční energii byl pro mnoho lidí způsoben nedostatek potravin, energií a dalších základních lidských potřeb.

 

Sledování toku finanční energie je velmi zajímavé. Jako příklad nám může posloužit úspěšný sportovec na úrovni Nedvěda nebo Čecha. Opět zjednodušuji. Protože jsou jejich příjmy tak velké, že je prostě nemohou utratit, tak je ve velké míře někam ukládají nebo do něčeho investují (míněn nákup akcií, dluhopisů apod.). To znamená, že i u těchto lidí je ve výrazné míře proud jejich finanční energie využíván někým jiným. Nebo je dají na dobročinné účely např. výzkum léčby rakoviny a peníze skončí u farmaceutických koncernů. Všechna tato finanční energie nakonec proudí jedním směrem.       

 

Méně absurdní se mohou možná zdát různá opatření proti finanční krizi (charakterizována asi nejvíce zásadou rozproudit hospodářství obnovou vysoké spotřeby), jestliže předpokládáme, že i jejich tvůrci jsou si vědomi minimálně nepřesnosti nám předkládané teorie krize.  Přísloví „Bez peněz do hospody nelez“ platí jen pro prostý neinformovaný lid.

 

Užitnou hodnotou finanční energie je její snadná transformovatelnost na jinou formu energie. V současném systému civilizace na Zemi se zastavením toku finanční energie, ustávají toky i jiných forem energií, protože tyto energie se mohou transformovat na jinou formu energie podstatně obtížněji než finanční energie a pokud nedochází k jejich transformaci na energii finanční, nemají tyto energie kam proudit. 

Se vzrůstající technologickou schopností lidí transformovat různé formy energie na formy energie, které mají užitnou hodnotu pro člověka a se vzrůstajícím počtem lidí schopných realizovat tuto transformaci s vysokým přebytkem celkově transformované „užitečné“ energie proti energii nutné pro vlastní potřebu na Zemi logicky stoupá i celková suma energií s užitnou hodnotou pro člověka a tím i celková suma finanční energie.

Energie transformovaná na finanční je neustále přerozdělována, a to velmi nerovnoměrně ve prospěch těch „několika málo rukou“. Proto také globální elity měly dlouhou dobu zájem na vzrůstajícím počtu obyvatel, protože s tím vzrůstala i jejich finanční energie a vzhledem ke snadné převoditelnosti finanční energie na jakoukoliv jinou energii i moc. Proto také byly lidstvu dány některé doktríny v rámci jednotlivých náboženství (jako je například zákaz používání antikoncepčních prostředků), které vedly k nárůstu populace. Jako většina nepřirozených a násilných opatření i toto vedlo k tomu, že se to vymklo z ruky a planeta je přelidněná, což se snaží řešit opět nepřirozenými násilnými prostředky.   

Lidstvo je po dobu, která je delší než by se mohlo na první pohled zdát, mocensky ovládáno vytvářením iluze nedostatku, k čemuž slouží i utajení informace o nekonečném množství energie ve Vesmíru.

Ten, kdo nepociťuje nedostatek, není tak snadno ovladatelný. Toho, kdo pociťuje nedostatek, je možné ovládat právě pomocí naděje na odstranění tohoto nedostatku. Pociťování nedostatku je velmi relativní. Pro někoho jsou to základní potraviny, pro někoho auto, pro někoho jachta na moři a pro někoho atraktivní žena nebo muž. Všechny existující či uvažované systémy uspořádání společnosti (snad jen s výjimkou komunismu a božího království na zemi) počítají s nedostatkem jako hnacím motivem pracovní činností velké většiny lidí.

Každý člověk je transformátorem energií a má schopnost transformovat energie. To je jeho energetický potenciál. Jeho užitnou hodnotou je schopnost použitím vlastní fyzické či duševní práce (vydání vlastní energie) transformovat různé formy energie na energie, které mají užitnou hodnotu pro člověka. Obvykle transformují určitou energii na jinou energii, většinou kvalitativně vyšší, s vyšší informační hodnotou a s vyšší užitnou hodnotou pro člověka.

Tuto vlastní energii (vydanou na transformaci energií) tak transformují na finanční energii, která má tu vlastnost, že je nejjednodušším způsobem přeměny energie bez nutnosti nějakého prostředku, který by tuto změnu energie vykonával (pomineme-li peníze jako prostředek). Proto se jí také od pradávna používá. Získanou finanční energii pak opět transformují na formu energie, které mají nedostatek, nebo přesněji na formu energie, jejíž nedostatek pociťují.    

 

Iluzornost až nesmyslnost našich vzájemných „bojů“ o energie je názorná, pokud jsme schopni přistoupit na fakt, že energie je ve vesmíru pro každého nekonečně mnoho.

Informace o tom, že ve vesmíru je energie nekonečně mnoho, je však všemi možnými zjevnými i skrytými prostředky potlačována. Pro získání a udržení moci je nezbytné vytvořit v lidech představu neustálého nedostatku. Pokud bychom měli pocit, že máme všeho dostatek, není nás čím ovládat. Protože vše lze redukovat na energii, je v nás neustále utvrzován pocit nedostatku energie. V dnešní době je iluze nedostatku energií vytvářena opět velmi intenzivně. Aby se předešlo tomu, že mínění lidí v technicky vyspělých zemích je ovlivněno skutečností, že takovýto nedostatek energií na vlastí kůži nijak zvlášť většina z nich nepociťuje, jsou pilně vytvářeny katastrofické vize budoucnosti spočívající v nedostatku energií, na čemž podílejí nejen vědecké týmy, ale i filmový a televizní průmysl a sci-fi literatura.  

 

 

Od rozporů a konfliktů na makrospolečenské úrovni se přeneseme na úroveň mikrospolečenskou, která je však pro celkový vývoj na Zemi stejně významná a pro vývoj konkrétního člověka dokonce významnější.

Tak, jako proudí energie společností, tak proudí i v člověku, mezi člověkem a jinými bytostmi navzájem a mezi člověkem a Vesmírem. Naše vzájemné reakce s okolím je možné pozorovat jako předávání nebo výměnu energií. Závažnou chybou je, že toto není ve všeobecném povědomí lidí. Další podstatnou chybou je, že velká nevědomost panuje i ohledně nedostatku energie u člověka, jak se energie a zejména její nedostatek vůbec projevuje, co jej způsobuje a jak tento nedostatek relativně rychle a snadno minimálně zmírnit nebo odstranit.

Velká většina lidí si neuvědomuje, že příčinou jejich špatné nálady či deprese je nedostatek životní energie a tím samozřejmě nezačne pátrat, kde a čím jim byla odebrána. Tím spíše se nesoustředí na získání energie všemi možnými (uvědomělými či neuvědomělými) způsoby. 

Pokusím se o podrobný rozbor celého procesu.

Mám rozpor nebo konflikt. Ten spočívá v tom, že skutečnost nebo skutečnosti, tak jak je vidím, jsou v rozporu s tím, jak bych je vidět chtěl. Skutečnosti jsou v rozporu s mojí představou o tom, jak by vypadat měly. Takto vzniklý rozpor či konflikt upoutá moji pozornost a mé vědomí se koncentruje na tento konflikt a předmětem tohoto konfliktu může být v podstatě cokoliv.

Tím tomuto konfliktu posílám vědomě či nevědomě (což je mnohem častější) energii (většinou emoční), což má za následek odliv mé energie a její nedostatek. Naopak realizace skutečnosti v souladu s našimi představami je pro nás příjmem energie nebo alespoň zastavení úbytku energie, kterou jsme zasílali tak, aby se realita shodovala se skutečností. 

 

V okamžiku, kdy začnu pociťovat nedostatek energie (v běžných pojmech mám špatnou náladu, depresi, vztek apod.), snažím se ji logicky doplnit. Koncentrace se přesune na to, jak energii doplnit. Nejběžnější způsoby doplnění energie jsou

·        stravou - získání energie pojídáním nižších bytostí, čímž jsou míněny i rostliny a jejich plody (je možné, že současná obezita mnoha lidí má nějakou souvislost s tím, že soudobý člověk má přes nesporně vyšší životní úroveň více rozporů a konfliktů než dříve, což může být mimo jiné způsobeno i informační explozí a tím i možností více našich představ o skutečnosti)    

·        odčerpáním z jiného člověka, což se provádí vyžádáním (pláč, a projevy neštěstí) nebo odebráním (hádka, křik, emoční ublížení)

·        odčerpáním z jiné bytosti, nejčastěji domácích zvířat (formy jsou stejné jako u lidí), ale i stromů, které tím naštěstí netrpí).  

Všechny tyto tři způsoby získání energie však jsou většinou založeny na způsobení konfliktu nového. V případě stravy se jedná převážně o ukončení života nižších bytostí a v dalších dvou případech konflikt spočívá v tom, že vlastní nedostatek energie řešíme vytvořením nedostatku energie u jiné bytosti.

Optimálním způsobem řešení je doplnění energie z „vyšších zdrojů“. Tím mohou býti i některé druhy sportů a pohyb vůbec.

 

Jak takové situace řešit. Pomiňme pro tyto účely teorii o tom, že se dá přistoupit ke každé situaci tak, že vše je tak, jak má být, takže nemůže vzniknout konflikt. Důvodem pro opomenutí této teorie není její nesmyslnost, ale její nereálnost v běžném životě. Osobně jsem za celý život nepoznal nikoho, kdo by se tím byl schopen řídit vždy a za všech okolností.

 

Doporučuji zvolit následující postup. Nejdůležitější bodem je bod první, a to je uvědomění si toho, že existující rozpor mezi mými představami a skutečností mi způsobil nedostatek energie. Pokud toto se mi podaří, je šance přistoupit k dalšímu bodu. Tím je hluboký nádech a výdech a minimálně ještě jednou to zopakovat. Přitom se plně koncentrovat pouze na svůj dech po dobu cca 10 vteřin. Samozřejmě nic nového pod sluncem. Stará osvědčená rada „zhluboka dýchat a počítat do deseti“.  Každým takovým vědomým nádechem přijímám do svého těla (vědomí) chybějící energii. Po takovém bleskovém dočerpání nejnutnější energie, je vhodné se soustředit již v určitém relativním klidu na další dýchání a přijímání energie, do celého těla nejvhodněji asi třetí čakrou, ale toto může být zcela individuální. Velmi doporučuji provádět, i když na nás někdo řve. Rozpor v tomto případě spočívá ne v předmětu řvaní, ale v rozporu skutečnosti s naší představou, že by na nás neměl nikdo řvát.   

 

Pokud se nám takto podaří provést energetickou obnovu, je vhodné přenést svoji pozornost na podstatu a příčiny konfliktu. Jaká naše představa se nerealizovala a proč se nerealizovala. Toto je nebezpečná fáze, protože se jedná o hodnocení a máme tendenci hledat viníka. Pokud jsme se dostatečně uvolnili a doplnili energii, můžeme často dojít k závěru, že viníkem jsme my, protože naše představy nebyly v souladu s možností, aby tato skutečnost nastala, případně v souladu s možností svobodného rozhodnutí jiné bytosti.

Po tomto rozboru můžeme přistoupit k tomu, že tvůrčí představivostí stváříme svojí současnost tak, abychom dosáhli kýžené budoucnosti. Tato naše kýžená budoucnost by měla, co nejméně ovlivňovat možnost svobodné volby jiných bytostí, je-li to vůbec možné.

Tento postup je vhodné dodržovat a tím se propracovat ze stupně druhého, tj. vnímání karmických zákonů jako činitele, který nás silně ovlivňuje, na stupeň třetí, kde již nejsme tak svazování karmickými příčinami a následky a kde se vědomě zapojujeme do tvůrčího procesu přítomnosti. Je to proces uvědomování si a poznání.

 

Lidé si uchovávají teplo pod peřinou tím, že se zachumlají. Jsou lidé, kteří provádí celoživotní zachumlávání, tj. chrání si energie pouze pro sebe. Proces zachumlávání není procesem získávání energie, ale je procesem ochrany existující energie pomocí ochranné vrstvy, tak aby ji nemohl čerpat nikdo jiný. Důvod – podlehli iluzi o nedostatku energie a neumí doplňovat energii z „vyšších zdrojů“ a nepochopili, že energie musí proudit.

Pro mnoho lidí je základním důvodem (v podstatě v převažující míře neuvědomovaným) pro pořízení si zvířete možnost čerpání energie z těchto zvířat, která ji většinou ráda z lásky k lidem poskytují.

 

Příjem energie většinou není vědomým procesem. Lidé většinou nepřijímají potravu vědomě proto, aby dočerpali životní energii, ale uvědomují si, že mají hlad nebo chuť, popřípadě, že je čas k jídlu. Energie se může získávat při vdechování prány, zpěvu, tvůrčí činnosti, sportu, pohybu apod. Ideální sporty pro dobití životní energie jsou takové, které vytváří podmínky pro hluboké dlouhé, pravidelné a rytmické dýchaní a tím i hluboké vtahování prány.  

         

Společenský systém je v podstatě souhrn pravidel upravujících proudění a transformace energií.

Skutečná změna společnosti (k lepšímu) však může nastat pouze tehdy, změní-li se lidé. Žádný sebelepší systém nemůže vyřešit současné základní lidské rozpory, dokud systém bude vědomě zneužívat část lidí k tomu, aby pomocí finanční energie a energie moci nerovnoměrně přerozdělovala ve svůj prospěch energie s užitnou hodnotou pro člověka.

A nyní je právě šance na změnu. Na změnu alespoň většiny z nás. Neměli bychom ji propást zbytečnou osobní pasivitou, případně pesimismem a rezignací. Toto není výzva k boji s vnějším nepřítelem. Vítězství v boji zakládá pouze nový konflikt. Toto je výzva k vlastní transformaci.

Ostatně, kdyby se to tady a teď nepovedlo, bude se nám to hodit příště.