Morfogenetická pole, morfická rezonance, osobní morfogenetické pole

 

   Často se zmiňuji o morfogenetických polích a dokonce v poslední době používám i pojem osobní morfogenetické pole. Vzhledem k tomu, že jsem si vědom, že myšlenky a teorie kolem morfické rezonance a morfogenetických polí nejsou jednoduché k pochopení, rozhodl jsem se věnovat jim tento článek. Při tom jsem i sám pro sebe objevil několik zajímavých myšlenek, které jsem si dříve neuvědomoval, včetně jejich praktického využití v běžném životě a lepšího pochopení chování a jednání nejen svého, ale i okolních bytostí. 

 

   Rupert Sheldrake vytvořil hypotézu, že namísto veškerých zákonů přírody, které byly fixovány při velkém třesku, což je obvyklý předpoklad, se vesmír vyvíjí, a to co se vyvíjí, jsou návyky přírody. Zákony přírody jsou v tomto pojetí vyvíjející se návyky. V biologii to znamená, že každý druh má kolektivní paměť, do které přispívá každý jedinec druhu. Základem této paměti je dle jeho hypotézy morfická rezonance. Jestliže se jedinec jednoho druhu něco naučí na jednom místě, pak ostatní jedinci druhu se tomu kdekoliv učí rychleji díky morfické rezonanci. Pro upřesnění uvádím, že morfogeneze dle slovníku cizích slov je vývoj tvaru, změna tvarových vlastností.

 

   Cituji Wikipedi: Morfická rezonance je sporná teorie Ruperta Sheldrakea, která tvrdí, že příroda má paměť, a to o čem obvykle uvažujeme jako o přírodních zákonech, mohou být spíše zvyky. Podle ní je všechno v našem světě, ať už je to věc, rostlina nebo zvíře, obklopené a prostoupené morfickými poli, obsahujícími kompletní informaci o charakteru a aktivitě daného objektu a kromě charakteru a tvaru odráží též jejich chování a vztahy mezi organismy.

   Vědci očekávali, že vše vysvětlí geny, ale experimenty toto očekávání vyvrátily. Podle Sheldrakea je forma z velké části určená právě morfickou rezonancí. 

   Známým a téměř již zlidovělým pojmem je efekt sté opice, o kterém jsem již několikrát psal, a který vyjadřuje vývoj určitého návyku a morfogenetického pole určitého druhu bytostí, v tomto případě opic. Sheldrake uvádí, že má raději pojem efekt tisící krysy, protože se jednalo o přesné laboratorní experimenty. 

 

   Rupert Sheldrake tvrdí, že se morfogenetická pole mění i u tzv. neživých objektů jako jsou chemické prvky. Chemické procesy rovněž procházejí dle něj vývojem a změnou návyků. Odpůrci Sheldrakea tvrdí, že provedenými experimenty byly tyto jeho teorie týkající se chemických procesů vyvráceny, ale lze předpokládat, že tyto experimenty prováděly osoby, které chtěly prokázat neplatnost jeho teorií a svým vědomím ovlivnily výsledky experimentů. I oficiální věda dnes uznává, že pozorovatel ovlivňuje výsledky pozorování.

 

   Pochopení principu či teorie morfické rezonance a morfogenetických polí je výrazně jednoduší, pokud filosofickým základem je myšlenka, že vše je jedno ohromné vědomí. 

 

   Částečně mimo hlavní téma tohoto textu uvádím následující informace. Morfogenetické pole planety Země hraje také významnou roli. Toto pole má významný vliv i na všechny imigrace kdysi mimozemšťanů a dnes již pozemšťanů, protože působí sjednocujícím prvkem, protože dlouhodobým působením ovlivňuje DNA všech humanoidních či přesněji mammaloidních bytostí na Zemi, které dlouhodobě pobývají na Zemi. Dochází ke sbližování jejich DNA, takže nakonec mají natolik podobnou DNA, že to vypadá, jako by se všechny tyto mammaloidní bytosti z různých imigrací vyvinuly na Zemi z jednoho druhu bytostí. Nelze ovšem zapomínat, že jsme neustále cíleně mystifikováni a ani tato tvrzení o jednotnosti či podobnosti DNA lidí na Zemi nemusí být pravdivá či alespoň přesná.

   Zrovna tak je morfogenetické pole planety Země ovlivňováno morfogenetickým polem lidských bytostí. Pokud vyjdeme z předpokladu, pro který svědčí více indicií, že v novodobých dějinách planety Země (myšleno v řádu statisíců let) byli první lidé bílé rasy -  Praslované, tak je pravděpodobné, že ovlivnili morfogenetické pole Země, což pak ovlivňovalo i následující imigrace dalších ras. Další imigrace, kterou pravděpodobně byla imigrace rudé rasy, která byla více agresivní než původní rasa bílá, ovlivnila morfogenetické pole Země, takže i bílá rasa pod vlivem tohoto morfogenetického pole větší agresivity se stala více agresivní.

 

   Morfogenetické pole Země je součástí morfogenetického pole Sluneční soustavy a je jím také ovlivňováno. Morfogenetické pole sluneční soustavy je součástí morfogenetického pole galaxie a toto pole je opět součástí morfogenetického pole Vesmíru a to je opět součástí morfogenetického pole Teoversa a také je jím ovlivňováno. Je to jiným způsobem vyjádřena myšlenka fraktálního uspořádání Teoversa.

   Dá se předpokládat, že morfogenetická pole působí do nekonečna, ale slábnou se vzdáleností jak v čase, tak i v prostoru, čímž slábne i jejich vliv. Samozřejmě záleží i na síle či intenzitě a velikosti konkrétního morfogenetického pole. 

 

   Morfogenetické pole určitého druhu má vliv na tento určitý druh. Když si položíme otázku, čím je určen pro tyto účely konkrétní druh, tak je možné odpovědět, že výškou a vzorem vibrací specifickým pro konkrétní druh.

 

   Opět se pouštím mimo okruh známých informací, protože jsem nikde nečetl ani neslyšel o osobním morfogenetickém poli. Pokud však vyjdeme z hypotézy, že specifické morfogenetické pole je určeno specifickým vzorem vibrací, existence osobního morfogenetického pole vypadá logicky a pravděpodobně, protože každá bytost má zcela specifický vzor vibrací. Je možné rovněž předpokládat, či stanovit si hypotézu, že duše (vědomí), které prochází jednotlivými inkarnacemi, minimálně inkarnacemi na sebe navazujícími, má shodný specifický vzor vibrací. Vzhledem k tomu lze předpokládat, že lidskou bytost bude ovlivňovat v současné inkarnaci morfogenetické pole tvořené předchozími inkarnacemi, a protože vývoj stále pokračuje, tak i inkarnací současnou. To nám umožňuje pracovat na svém vývoji a vyvíjet své návyky cíleně a měnit tak své osobní morfogenetické pole a měnit tak svůj charakter a dokonce i tvar a podobu.

   Současně je však si potřeba uvědomovat, že nás ovlivňují i morfogenetická pole kolektivní, na které lze rovněž pohlížet jako na jakousi hierarchii. Například morfogenetické pole rodiny, rodu, národa, rasy, lidského druhu na Zemi, lidských bytostí ve vesmíru, humanoidních bytostí, všech bytostí typu živočichů, všech bytostí v našem vesmíru, všech bytostí v Teoversu.

 

   Z tohoto pohledu lze pochopit, že forma a tvar, což je v případě člověka jeho velikost a podoba, je do značné míry ovlivněna kromě genů také jeho osobním morfogenetickým polem. Proto mohou být potomci i značně odlišní od svých rodičů či předků jak velikostně, tak i vzhledově. Rovněž lze takto chápat, proč děti stejných rodičů se stejnými genetickými předpoklady jsou značně odlišné jak vzhledově tak i charakterově. Kromě osobního morfogenetického pole jsou děti rovněž ovlivňovány kolektivním morfogenetickým polem svých rodičů a předků a dle Ruperta Sheldrakea má toto pole větší vliv než geny. Rupert Sheldrake uvádí, že při výzkumech, které byly prováděny k zjišťování závislosti výšky jedince na jeho genech, byla zjištěna závislost pouze 5 % a mnohem významnější vliv zde mají právě morfogenetická pole.

 

   Pokud jsme se tedy chovali dlouhodobě v předchozí inkarnaci či inkarnacích určitým způsobem, lze očekávat, že osobní morfogenetické pole nás bude ovlivňovat tak, abychom se chovali podobným způsobem i nadále. V případě, že se budeme chtít chovat určitým způsobem, který není v souladu s tím, jak jsme se chovali v minulých inkarnacích, budeme muset vyvinout větší a dlouhodobější úsilí tak, aby došlo ke změně morfogenetického pole. Lze přepokládat, zejména s přihlédnutím k tomu, že minulost, současnost a budoucnost probíhají současně, že čas nemá vliv na trvanlivost morfogenetického pole, takže není důležité, zda tzv. za sebou jdoucí inkarnace dělí 10 nebo 300 let.   

 

   Otázka tzv. jojo efektu při hubnutí a opětovném tloustnutí je jednou z příkladů funkce osobního morfogenetického pole. Proto, pokud někdo chce zhubnout trvale, musí svojí sníženou váhu udržet po dobu nutnou ke změně osobního morfogenetického pole, což je pro každého člověka individuální a souvisí rovněž s tím, jak dlouho člověk měl váhu, kterou měl před počátkem hubnutí. Platí to však i obráceně. Pokud má někdo dlouhodobě váhu například 80 kilo a přes vánoce ztloustne o 3 kila, tak tato 3 kila se mu budou mnohem snadněji shazovat, než kdyby se jeho váha pohybovala dlouhodobě kolem 83 kil.

 

   Principiálně fobie a strachy z minulých inkarnací se ukládají do morfogenetického pole a to pak ovlivňuje následující inkarnace. Pokud se jednalo v minulém životě o jednorázové zážitky, například, že se někdo utopil, není tato informace v morfogenetickém poli tak silná a dá se na tom pracovat do určité míry i bez regresní terapie.

 

    Je mnohem důležitější poznání a to, co člověk pochopí při inkarnaci, než to, co pochopí v přípravě na další inkarnaci mezi životy v tzv. bardu či astrální realitě. V bardu je jednodušší vše pochopit a získat mnoho informací, ale tyto informace je obtížnější přenést do další inkarnace, pokud se jedná o běžného člověka. Je reálný předpoklad vycházející ze zkušeností, že do osobního morfogenetického pole duše se vnáší ty informace, které člověk vstřebal během života. Pravděpodobně během pobytu v astrálu nelze osobní morfogenetické pole zdaleka tolik ovlivnit, pokud vůbec lze. Je pravděpodobné, že morfogenetická pole 3D reality jsou ovlivnitelná jen v 3D realitě. Dá se předpokládat vzhledem k fraktálnímu uspořádání časoprostoru, že i v astrální realitě existují morfogenetická pole, ale vzájemná interakce morfogenetických polí 3D reality a astrální reality je minimální. Proto je důležité, aby se lidé probudili či na sobě pracovali dokonce i těsně před smrtí, aby například pochopili, co je jejich podstatou nebo se naučili milovat. To bude mít větší vliv na jejich další inkarnaci, než celý pobyt v astrální realitě.

  Morfogenetická pole mají nepochybně svůj vliv i v současné době, kdy práce na sobě, zjednodušeně řečeno na zvyšování frekvence vibrací se daří mnoha lidem významně úspěšněji než dříve nejen vzhledem k vlivu energií proudících z kosmu. Například se zvyšujícím se množstvím lidí, kterým se daří úspěšně meditovat a pracovat na sobě, je tento fenomén snazší pro další začínající. Z tohoto pohledu se dá předpokládat, že i pokud pracujeme na sobě na pustém ostrově, aniž bychom mohli jakkoliv ovlivňovat jiné lidi, přispíváme k vývoji morfogenetického pole, které následně umožňuje dalším lidem snadněji pracovat na sobě.  

 

   Samozřejmě lze přepokládat, že i tzv. globální elity, které v žádném případě nejsou svazovány předsudky a odsudky oficiální vědy, která teorii morfické rezonance odmítá, tuto teorii znají. Na základě její znalosti se snaží morfogenetické pole lidstva, jednotlivých ras, národů, jednotlivých vrstev společnosti, či příslušníků jednotlivých náboženství, mezi které řadím i materialismus, dlouhodobě formovat tak, aby lidé byli takto změněným morfogenetickým polem ovlivňováni, aniž si vůbec jeho působení jsou schopni uvědomovat.

   K tomu slouží mnoho různých prostředků. V poslední době zřejmě nejvýrazněji média. Jeden z velmi významných účinků je vytváření morfogenetického pole nevíry v existenci něčeho za mohutné podpory vědy. Příkladů je mnoho a uvedu jich jen několik. Vytváření morfogenetického pole nevíry v jasnovidnost, telepatii, telekinezi, levitaci, inkarnace a vůbec existenci vědomí mimo tělo, existenci mimozemského života či dokonce mimozemského inteligentního života, boha či kosmickou inteligenci, možnost cestování vyšší rychlost než je rychlost světla, volné energie, antigravitaci apod. Skutečnost však je taková, že vývoj za posledních 50 a zejména posledních 20 let morfogenetická pole nevíry značně změnil.

   Morfogenetická pole víry či nevíry mohou do určité míry vysvětlit, proč někteří lidé nejsou schopni ani přes zcela evidentní fakta přijmout určité skutečnosti, což se může zdát lidem, kteří nejsou ovlivněni tím konkrétním morfogenetickým polem, jako zcela nepochopitelné. Proč jsou někteří lidé ovlivněni určitým morfogenetickým polem a jiní ne, lze vysvětlit odlišností specifických vzorů vibrací jednotlivých lidí či bytostí a vzhledem k tomu i fenoménu, kdy na určité bytosti morfická rezonance působí a na jiné nikoliv. S některými bytostmi morfogenetická informace rezonuje a s jinými ne.        

 

   Pokud morfogenetické pole určité bytosti či duše obsahovalo určité prvky či aspekty, které se z našeho pohledu jeví jako negativní, tak je zřejmé, že změna těchto negativních aspektů na pozitivní bude pro člověka těžší, než když si duše přináší ve svém morfogenetickém poli prvky pozitivní. To ale neznamená, že tuto změnu nelze provést. Důležité je, aby si člověk uvědomil, že jeho morfogenetické pole takovéto negativní aspekty obsahuje a aby začal pracovat na jejich změně.

   Pokud však člověk pochopí zejména vhledem nebo vnorem, že jeho morfogenetické pole obsahuje takovéto negativní prvky, tak musí počítat s tím, že pokud morfogenetické pole s těmito negativními prvky trvalo delší dobu, což může zahrnovat i více či dokonce mnoho inkarnací, tak i práce na změně těchto negativních prvků bude náročnější a bude trvat delší dobu. Bude to vyžadovat výrazně usilovnější a dlouhodobější práci na sobě, než když by se jednalo či jedná o negativní prvky obsažené v morfogenetickém poli krátkodobě, nebo by se jednalo o méně podstatné prvky či aspekty. Důležitá je v tomto případě i spolupráce ostatních blízkých bytostí na změně morfogenetického pole konkrétní bytosti. Vychází to ale z předpokladu, že morfogenetická pole rodiny či rodu neobsahují rovněž podobné negativní prvky.

   V případě, že morfogenetická pole blízkých obsahují podobné negativní prvky, tak bez vymanění se z vlivu například rodiny, je změna opravdu dost obtížná. Z tohoto zorného úhlu je potřeba k některým bytostem přistupovat, pokud si to uvědomíme či pokud jsme schopni si tuto informaci načíst z informačního pole. Možná nejtěžší práce je s člověkem, jehož okolí je silně infikováno různými náboženskými ideologiemi zejména dogmatického typu. Pokud můžeme pozorovat, že se jedinci z tohoto prostředí vymaní, nenechají se zmanipulovat, tak je to díky tomu, že morfogenetické pole této bytosti neobsahuje tyto dogmatické prvky, že nepřesahují z minulých inkarnací. Proto má jistou vlastní svobodu vůle, svobodu pochopit jisté souvislostí.            

 

    Pokud uplatníme teorii morfogenetických polí na zajímavý fenomén, kterým nepochybně jsou přisedlíci, tak je pravděpodobné, že morfogenetické pole člověka je ovlivňováno morfogenetickým polem přisedlé duše. Zjednodušeně by se dalo říct, že morfogenetické pole člověka je tvořeno morfogenetickým polem ega, tj. těla a mysli, což je dáno především morfogenetickým polem rodiny a rodu, a morfogenetickým polem duše, které bylo tvořeno předchozími inkarnacemi duše. Vzájemná kombinace morfogenetických polí duše a ega tvoří morfogenetické pole lidské bytosti.

   Řekl bych, že toto je určité doplnění myšlenky, že duše si vybírá geny z genetického fondu rodiny a rodu ke splnění úkolů, které v této inkarnaci má. Jak jsem již výše uvedl, Rupert Sheldrake zjistil, že byla zjištěna závislost výšky na genech pouze 5 % a mnohem významnější vliv mají právě morfogenetická pole.

   Z matematického hlediska by se dalo morfogenetické pole lidské bytosti chápat jako jakýsi průnik množiny morfogenetického pole ega a morfogenetického pole duše. V ideálním případě, který se pravděpodobně nikde nevyskytuje, je plné krytí obou množin.  

 

   Z určitého zorného úhlu je pochopení či zpracování karmických vazeb a příčin poznáním našeho morfogenetického pole a práce na jeho změně a na vytváření návyků nových, které by již neměly za následek vytváření nových negativních karmických vazeb. Takto se dá chápat i to, že regresní terapie a vyčištění určitých událostí v našich minulých životech, popřípadě jejich napravení, není komplexním vyřešení situace. Je to pochopení toho, co máme v morfogenetickém poli. Pak ale musí následovat naše práce na změně morfogenetického pole na změně návyků, i když regresní terapie je velmi nápomocná a pokud jsme dostatečně aktivní při terapii a pochopíme podstatu, tak již při ní můžeme začít pracovat na změně. Do určité míry to však předpokládá kvalitního regresního terapeuta. Když však někdo předpokládá, že samotnou regresní terapií se vše vyřeší, tak často dochází ke zklamání při zkoumání účinků regresní terapie.

   Toto jsou zkušenosti moje osobní i zkušenosti z práce s ostatními. Nestačí si jen projít regresní terapii, uvědomit si něco, ale teprve na základě tohoto uvědomění pak můžeme změnit své morfogenetické pole, vytvořit si nové návyky chování k ostatním bytostem, ale i k sobě samému. 

   Regresní terapie, případně odvedení přisedlíků, či rozptýlení parazitických kvazibytostí nejsou samospasitelné, ale je to uvolnění a osvobození konkrétního člověka, který potom musí změnit své návyky. Pokud se to podaří, tak další mimořádná koncentrace na své chování již není tolik potřeba, protože změněné morfogenetické pole nás již nadále ovlivňuje pozitivně a už nám neumožňuje spáchat nějaký čin, který bychom označili jako negativní a který bychom spáchat nechtěli, či by měl negativní vliv na naši karmu.

   Při důsledné práci na zkvalitnění svého morfogenetického pole, na změně svých návyků, pak můžeme dosáhnout toho, že stupeň ovlivňování našeho chování morfogenetickými poli ostatních lidí se snižuje a můžeme potom dosahovat výsledků, které nejsou běžný lidem dostupné, právě proto, že jsme změnili své morfogenetické pole. Jsou to například určité paranormální schopnosti, jako je jasnovidnost, telepatie, schopnost napojit se na informační pole a obdržet z něj informace apod. Nebo můžeme být odpojeni od morfogenetického pole nevíry v to, že když si otevřeme srdeční čakru, že to bude mít vliv na chování ostatních bytostí k nám. Tato nevíra je v morfogenetickém poli lidstva skutečně obsažena. Dokladem je známá písnička Jakuba Smolíka, ve které se zpívá: "V lásce vždycky prohrává, ten kdo má rád víc".

   Morfogenetické pole nesprávného chápání toho, co je láska nebo jinak řečeno morfogenetické pole deformace pojmu láska, má za následek, že pod pojmem bezpodmínečná láska je do určité míry vnímána jakási naivní důvěřivost, což je naprosté nepochopení. Schopnost mít rád bytosti a schopnost vnímat a chápat jednání bytostí jsou zcela odlišné věci.

 

   V této souvislosti doufám, že bude i lépe a přesněji chápáno to, že když je přisedlík delší dobu přivtělen k nositeli, tak dochází ke změně morfogenetického pole, vzhledem k tomu, že morfogenetické pole přisedlíka se promítlo do morfogenetického pole nositele. Morfogenetické pole člověka, který má přisedlíka, se skládá ze tří částí -  z morfogenetického pole ega nositele, duše nositele a duše přisedlíka. Takže pokud je přisedlík přítomen dlouhou dobu a vzhledem k tomu došlo ke změně návyků, tak bude delší dobu trvat po odvedení přisedlíka, než se opět návyky změní a je velice důležité, zda osvobozený nositel na sobě bude pracovat.

   V případech, kdy nositel o tom neví a nedá se mu to říct, protože by tomu v lepším případě jen nevěřil a nedá se předpokládat, že bude na sobě pracovat, je situace výrazně komplikovanější. Takový člověk vlastně ani neví, že by měl změnit návyky, které mu do morfogenetického pole vnesl přisedlík, protože ani neví, že jsou to návyky z morfogenetického pole přisedlíka. O to větší roli pak musí sehrát okolní vědoucí bytosti, které mu mohou pomáhat změnit tyto negativní návyky, což bylo v přítomnosti přisedlíka v podstatě nemožné, nebo jen velmi obtížně.

   V téměř všech případech až na výjimky se dá předpokládat, že ani přisedlík si neuvědomuje, že je ovlivňován morfogenetickým polem, a že toto pole ovlivňuje i nositele.

   V případě pomoci osvobozenému nositeli je nutné, aby se jednalo o drobnou až nenápadnou pomoc jdoucí ze srdce. Forma různých příkazů a zákazů nemá velkou šanci. Optimální je vytvářet kolem osvobozeného nositele takové podmínky, aby ho to vedlo k vytváření nových návyků, případně obnovení kladných návyků starých, které měl před příchodem přisedlíka. Jsem si plně vědom, že to vůbec není jednoduché, ale většinou se jedná o lidi, kteří mají velmi blízký vztah k nositeli, a kteří mu opravdu chtějí pomoct.

 

   Každý člověk pracující na sobě a meditující přispívá ke zkvalitnění morfogenetického pole lidí. Prací na zkvalitnění svého morfogenetického pole a na zvýšení frekvence vibrací přispíváme ke zkvalitnění morfogenetického pole lidstva na Zemi a tím pracujeme na lepší verzi naší budoucnosti.