Odpověď na 7 otázek webu Probuzení

 

   Dostal jsem 7 otázek od editora webu Probuzení a zde jsou mé odpovědi.

 

   Na začátku musím konstatovat, že není pro mě zcela jednoduché odpovědět na některé otázky krátce a stručně, protože některým jsem se věnoval v samostatných článcích v rozsahu 3 až 5 stran. Pokud bude mít někdo zájem o podrobnější odpovědi, může si je vyhledat na mých webových stránkách.

 

Kdy jste si poprvé uvědomil, že existuje něco víc, než je běžně vnímáno?

 

   Přesné datum neznám, protože se v mém případě nejednalo o nějaký výjimečný zážitek či událost. Přibližně když mně bylo deset let, vytvořil jsem si takovou utišující pomůcku na některé momentální dětské trápení. Představoval jsem si ohromný vesmír s mnoha hvězdami, planetami a bytostmi a v porovnání s tím tu nepatrnou částečku vesmíru, kterou jsem já a tím i nepatrnost svého utrpení. O několik let později mě velmi překvapilo, když jsem se ve vědeckém časopise pro mládež dočetl, že vědci uvažují o možnosti, že by někde v kosmu mohl také existovat inteligentní život. Varianta, že by neexistoval, mě před tím vůbec nikdy nenapadla.

   Později se ze mě stal částečně ateista při konfrontaci s obrazem boha předkládaným v naší oblasti křesťanskými církvemi, i když o existenci vyšší (kosmické) inteligence jsem nepochyboval. Někdy kolem dvaceti let jsem si vytvořil svůj obraz boha, který se ve své podstatě tolik neliší od mých představ dnešních. Nepochyboval jsem o telepatii i díky vlastním zkušenostem. Všechna lidská vědomí i vědomí jiných bytostí spojená v jeden celek pomocí telepatických spojení byla pro mě tím vševědoucím bohem.   

 

 

Co je pro nalezení pravdy (sebe sama) nejdůležitější?

 

   Nikdy neztrácet odvahu hledat svoji pravdu. Objektivní pravda neexistuje, existují jen pravdy subjektivní. Pokud někdo přejímá jen subjektivní pravdy někoho jiného, stává se závislým na pravdě druhých a každá závislost je brzdou vývoje. Každá bytost má své specifické vibrace, a proto každá bytost rezonuje částečně s jinou částí Universa. Bohužel v této naší společnosti (na Zemi) je rozšířen zvyk posuzovat pravdivost informace podle toho, kdo ji sděluje místo toho, aby se lidé spoléhali na vlastní logiku a vlastní intuici. Rozhodně doporučuji neupínat se pouze k jednomu zdroji, i kdybychom měli pocit, že k nám mluví bůh.

 

S čím by měl člověk začít nejdříve, pokud na sobě chce pracovat a zbavit se „problémů“ ve svém životě?

 

   Nemyslím, že existuje universální recept platný pro každého. Někdo potřebuje začít cestou lásky, někdo cestou poznání. Pokud bych přeci jen měl vyslovit jednu konkrétní myšlenku, tak je to pochopení toho, kdo jsem, co je to já. Slovo pochopení ale přesně nevystihuje podstatu. Přesnější výraz je vhled či vnor do vlastního já, což není jen intelektuální porozumění. Nemyslím, že je to jednoduché, ale jak se můžeme zbavit problémů v životě, když nevíme, kdo jsme? 

 

Jak vnímáte strach a jak se jej zbavit?

 

   Strach je jeden ze základních problémů této společnosti. Abychom měli šanci s vlastním strachem vědomě pracovat, je nutné pochopit, co to ten strach je. Dle mého názoru je strach náš emoční vztah k z našeho pohledu negativní budoucnosti. Pokud tato negativní budoucnost již nastala a stane se přítomností, jedná se z naší strany o jiný druh emoce, kterou je utrpení, ať už fyzické nebo psychické. Strach je emoční vztah k našemu možnému utrpení v budoucnosti. Formy utrpení přitom mohou být velmi různorodé. Přitom je dobré si uvědomit, že většina našich obav se nikdy nenaplní a naše trápení se negativními vizemi je zbytečné. Kromě toho velmi často se stává, že to, co jsme vnímali jako negativní budoucnost, se později ukázalo jako pozitivní, a to i v těch případech, kdy jsme trpěli vzhledem k události, která nastala. 

   Základními formami strachu jsou strach ze smrti (z neexistence) a strach z nedostatku (není míněn pouze materiální nedostatek). Různé strachy jsou často uměle vytvářeny ke snadnější manipulaci lidmi. Klasickou ukázkou je strach z nedostatku. Tím nedostatkem pro někoho může být chleba a pro druhého jachta lepší než má někdo jiný.

   Jedním ze základních prostředků ke zbavení se strachu je dostatek informací. Například, pokud vím, že smrtí těla život a vědomí nekončí, nemám důvod bát se smrti a neexistence. Důležité je nezaměňovat strach ze smrti se strachem z umírání, z utrpení, které někdy umírání provází. To jsou dvě odlišné kategorie. Dalším důležitým poznáním je to, že utrpení nám nepůsobí přímo nějaká skutečnost, ale náš vztah k této skutečnosti, tj. jak konkrétní skutečnost pociťujeme. Například pro masochistu je bolest potěšením. Samotné vlastní uvědomění, že se bojíme, proč se bojíme a že se jedná o náš vztah k možné budoucnosti, velmi často pomáhá minimálně ke zmírnění strachu.

   Strach není totožný s pudem sebezáchovy, což je obranná reakce před poškozením naší fyzické a psychické integrity. Přemýšlení o možných negativních vizích budoucnosti bez přítomnosti emoce strachu umožňuje nacházení možných způsobů předcházení negativní budoucnosti. Nebát se neznamená nepracovat na tom, aby se negativní vize budoucnosti nerealizovala.

   Soucit s utrpením druhých není strachem.            

 

Co si představujete pod pojmem Ego?

 

   Lidská bytost se skládá z duše (vědomí) jakožto relativně samostatné části vícedimenzionální bytosti (ducha) a ega, které se skládá z těla a mysli. Ego je role, kterou si duše přišla zahrát v rámci kosmické hry. Dle mého pohledu je mylný názor, že se máme zbavit ega, protože dle mého pojetí kdybychom se zbavili ega, tak se zbavíme této konkrétní inkarnace.

   Zbavit se však můžeme egoismu, což je závislost na egu, na roli, kterou zde hrajeme. Tato závislost u většiny lidí spočívá v tom, že si neuvědomují, že nejsou egem, ale duší, že se ztotožňují s egem. Pokud pochopíme, že jsme vědomím, které si přišlo zahrát určitou roli, a že jsme již hráli a budeme hrát mnoho rolí a současně v paralelních realitách rovněž hrajeme různé role, pak naše závislost na té jedné roli (náš egoismus) se rozpouští. Lze si to představit na podobenství s hercem. Pokud hraje mnoho rolí, tak se nikdy ani nemůže ztotožňovat s jednou rolí. Pokud hraje pouze jednu jedinou roli (například v nekonečném seriálu) téměř zákonitě tu vzniká závislost na této jediné roli a často se i stává, že se osobnost takového herce skutečně ve stylu role mění. Pokud se neztotožňujeme s rolí, jsme schopni objektivnějšího pohledu na realitu nás obklopující a tím se nám zvyšuje schopnost nevnímat to, co se nám děje jako utrpení. Jsou dva druhy herců. Jedni roli hrají a druzí ji prožívají a v okamžiku hraní ztrácejí vnímání skutečné reality, takže někteří skutečně (ne jen předstíraně) v roli trpí.    

 

Co je to pokora?

 

   Tento pojem mám spojený s pojmem sebevědomí, a proto se budu věnovat oběma pojmům. Vztah sebevědomí a pokory je pojímán většinou nepřesně jako vztah nepřímé úměrnosti. To plyne už ze samotného faktu, že oba pojmy, jak sebevědomí, tak i pokora jsou často používány s pejorativním zabarvením. Sebevědomí je zaměňováno s přeceňováním ega a pokora s poddaností. Pokora není ani poddanost či oddanost bohu, protože bůh nepotřebuje naší oddanost, protože nepotřebuje od nás vůbec nic. Pokud by potřeboval, nebyl by to bůh. 

   Sebevědomí je vědomí sebe jako relativně samostatné části Teoversa (boha), vědomí bytostného já. Sebevědomí je vědění o existenci a síle vlastního vědomí.

   Pokora je vědomí všeho ostatního, co je nejá. Je to uvědomování si toho, že jsem součástí celku, který mě nekonečně přesahuje.  

  

 

Co byste popřál lidem a lidstvu vůbec do nadcházejících dnů?

 

   Všem bytostem na Zemi i sobě bych přál transformaci vědomí do vyšší frekvence vibrací v relativně blízké budoucnosti v souladu se záměry jejich duší.