Opravník rozporných omylů

 

Marně jsem hledal pro tento článek nějaký smysluplný název, který by spojoval v něm uvedené myšlenky, a tak jsem nakonec s mírnou úpravou použil nápad ze Saturnina. V tomto případě se jedná o opravník „dědečka“ Zelenky. Tak jako vždy a všude upozorňuji, že se jedná o můj úhel pohledu. Nečiním si žádné nároky na jedinou a svatou pravdu a předkládám své úvahy jako náměty k zamyšlení. Jedná se o víceméně nesouvisející myšlenky, které jsou reakcí na některé články a diskuzní příspěvky na Osudu.

 

Přiznám se, že určitým zklamáním je pro mě způsob diskuze a argumentace některých diskutérů na Osudu. Přesto, že jsou to lidé, kterých si pro jejich názory a myšlenky vážím a považuji je pro sebe za přínosné. Opravdu nechápu, jaký smysl pro podporu vlastních myšlenek a případně pro vyvrácení myšlenek toho druhého má kladné hodnocení vlastní osoby a negativní hodnocení osoby druhé, zejména určování kdo kde stojí na duchovní hierarchii. Nejsem si jist, zda to svědčí o vysoké emoční inteligenci (empatii), protože si myslím, že otevřeně vyřčené negativní hodnocení druhé osoby těžko tuto osobu přiměje k snadnějšímu přijetí argumentů toho druhého, pokud je to ovšem cílem.

Opět mně nezbývá, než abych se hluboce uklonil ženám, protože si nepamatuji ani jeden diskusní příspěvek od ženy, který by trpěl touto nectností. Určitou agresivitu jsem zaznamenal pouze od jedné majitelky psí fobie.

 

Částečně mimo předmět článku bych měl jeden návrh pro volby. Existuje návrh zakroužkovat na listině kandidátů vybrané strany poslední čtyři kandidáty. Doplnil bych tento návrh tím, že zakroužkovanými kandidáty z konce kandidátky by byly hlavně ženy. Možná jsem naivní, ale tak nějak věřím, že na spodních místech kandidátek nejsou ženy typu Thatcherové, Clintonové či Merkelové a mohl by to být přínos pro politickou situaci u nás. Minimálně v tom, že by se politici před příštími volbami snažili změnit volební zákon.          

 

Jak již jsem napsal v článku Principy tolerance, tak každý z nás je bytost s vibracemi zcela specifickými v celém Teoversu a vzhledem k tomu rezonujeme (vnímáme) se zcela specifickou částí Teoversa. Proto každá naše informace, kterou popisujeme skutečnost (pokud se nejedná o cílenou desinformaci) je logicky i informací o nás. Naše texty jsou především odrazem našich vědomí. Všichni autoři knih, článků či diskusních příspěvků píší o sobě.

 

 

V další části bych rád upozornil na jeden aspekt různých „učení“ vyskytujících se na internetu.

Cílem velké většiny učení je (celkem logicky) získání si co největšího počtu příznivců. V určitém pojetí se jedná o vytváření egregoru toho kterého konkrétního učení. Pojem egregor je vysvětlen v článku „Vícedimenzionální bytost, náš vztah s ní a vhodné meditační či léčebné techniky“.

Egregory mohou být energetizovány prostřednictvím symbolů, tvarových nebo zvukových zářičů (hudba) či rituálů, k čemuž patří i různé druhy tzv. zasvěcení a jiné techniky (např. vizualizační). Proto jsou mnohá učení doplňována specifickými technikami a symboly, aby to přispívalo k napojení se a posílení egregoru konkrétního učení. Téměř k dokonalosti to dovedly církve, ale je vidět, že i mnohá nová učení tento princip plně využívají. Jako velmi názorný příklad bych uvedl Wing makers.

S tím je spojena jedna důležitá otázka. Kdo z nás má takové schopnosti a je si jist, že pozná, k jakému egregoru a energiím se vlastně prostřednictvím různých hudebních či obrazových zářičů napojuje? Egregory fungují obousměrně, tj. nejen, že je vyživujeme svojí energií, ale zároveň jsme jimi i ovlivňováni a toto ovlivňování zase směřuje k posilování egregoru. Jedná se o jakýsi pud sebezáchovy egregoru.

Abych nebyl špatně pochopen, není mým úmyslem zavrhnout všechna tato učení s jejich symboly a rituály, ale jen upozornit na možná úskalí s tím spojená. Zdá se mně poněkud neopatrné stáhnout si z nějakého webu (o jehož skutečných autorech a jejich úmyslech v podstatě vůbec nic nevíme) např. hudbu (o které navíc autoři sami tvrdí, že je speciálně kódovaná) a poslouchat ji a někdy ještě při rozšířeném stavu vědomí (meditaci) a nechat ji tak působit na nechráněnou mysl. To se týká rovněž různých typů výuky duchovních technik nebo zasvěcení od osob, o kterých toho rovněž příliš nebo vůbec nic nevíme. U těchto osob se ani nemusí jednat o zlý úmysl, protože ony nás napojí pouze na určitý egregor, o kterém mají možná také jen své iluze a matné či mylné představy. Bohužel mezi mnoha lidmi panuje domněnka, že čím dražší je seminář či kurz (a nejlépe od zahraničního Mistra), tím větší a kvalitnější přínos pro svoji osobu získají.   

 

Dle mého názoru by poznání mělo sloužit k osvobození od závislostí na všech druzích matrixu. V mnoha případech mám takový dojem, že se děje osvobození od starého matrixu napojením na matrix jiný. Tento nový matrix nemusí být vyloženě škodlivý, ale stále se jedná o napojení na nějaký druh matrixu, který s vysokou pravděpodobností bude mít tendenci ovlivňovat člověka tak, aby to bylo ku prospěchu matrixu (konkrétního egregoru), což zcela nevylučuje, že to může být i k momentálnímu prospěchu člověka, ale vždy to má svá velká „ALE“.

 

Některá nová učení bývají téměř vždy velmi sofistikovaná, ale často i velmi obtížně srozumitelná pro běžné lidi. Někdy to skoro připomíná latinské bohoslužby pro obyčejné lidi v dřívějších dobách.  

Přemýšlel jsem proč a došel jsem k jednomu z možných důvodů. Pokud někdo má zájem získat pro svoji nauku – ať už z jakéhokoliv důvodu – co největší počet příznivců (nejlépe věřících), zvolí následující postup.

Na úvod vytvoří text, který je plně srozumitelný a který je vytvořen tak, aby se dalo předpokládat, že mnoho lidí s tímto textem bude rezonovat, takže se naladí na vlnu příjmu. Poté v další části text učiní podstatně složitějším a tím ho učiní pro běžné lidi téměř nesrozumitelným. Způsob může být různý. Zejména je běžně používáno  neznámých výrazů, případně zcela nově vytvořených, včetně specifických názvů (akcí, učení dějinných událostí), které nemají žádnou logickou návaznost na běžné významy slov v názvu použitých. Samozřejmě tak, aby to působilo velmi sofistikovaně a vědecky.

Tato nesrozumitelnost u lidí, kteří jsou naladěni na příjem, způsobí, že pro (z jejich pohledu) logickou (a často i faktografickou) nepřezkoumatelnost, přestanou text zkoumat svojí logikou a rozumem a začnou "věřit". Což je přesně situace, kde je autor či autoři textu chtějí mít. Pak již mohou opět vhodně zvolenou formou do vědomí věřícího čtenáře vkládat své názory.

 

K této části na závěr již jen menší slovní hříčku. Lež má sice krátké nohy, ale v dnešní době rozvinutých informačních prostředků běhá hrozně rychle a tak doběhne poměrně daleko. Velký rozdíl proti dřívějšímu světu – lež se nyní pohybuje rychlostí internetu.

 

 

Přiznávám se, že vůbec nejsem odborník na magii a pouštím se tak říkajíc na tenký led, ale stále se jedná jen o náměty k zamyšlení. Abych si situaci ulehčil a protože jsem nebyl zcela spokojen s nalezenými definicemi magie, vytvořil jsem vlastní.

Magie v mém pojetí je mentální ovlivňování okolní reality, tj. všeho, co je nejá. Logickým předpokladem je to, že pokud někdo ovlivňuje realitu, činí tak proto, že by rád dosáhl toho, aby tato realita byla v souladu s tím, jak by chtěl, aby tato realita vypadala. To nemusí být nutně pouze jeho zřejmý prospěch a může se jednat o všeobecně prospěšně hodnocenou činnost. V některých případech se může jednat i o to, že je někdo k použití magie donucen.

 

Magie sama o sobě není špatná (jako ostatně téměř nic) a není ani černá ani bílá. Magie je nástroj a bílou či černou se stává podle toho, jak a kým je použita. Skutečností jako vždy u každého nástroje zůstává, že pokud nástroj nemáme k dispozici, nemůžeme ho použít. Proto se u nás na zbraně vydávají zbrojní pasy. Proto je za zpřístupnění magie jako nástroje (případně i „zbraně“) dalším osobám do určité míry odpovědný ten, kdo ji vyučuje, případně přístup k ní otevírá v textech. Pokud někdo nemá v ruce pistoli či nůž, je předpoklad, že následky jeho ovlivňování reality (např. agrese) nebudou takové, jako kdyby zbraň měl, a obdobné je to i s magií. 

 

K magii je možno přistupovat ze dvou krajních poloh.

Pokud vyjdeme z předpokladu, že neexistuje nic než vědomí (Teoversum), lze téměř veškerou naši činnost ve vnějším světě posuzovat jako magii, protože svým vědomím ovlivňujeme v souhře s ostatními vědomími okolní realitu a tudíž je poněkud problematické hodnotit magii samu o sobě z principu jako negativní.

Na druhé straně je možno k problému magie přistoupit i z té pozice, že jsme se do této 3D reality inkarnovali a tím jsme přistoupili na určitá pravidla hry pro tuto inkarnaci stanovená. Jedním z nich je námi přijaté omezení dané hmotným prostředím a tím i omezené formy změn tohoto prostředí a rychlost těchto změn. Toto pravidlo je platné pro velkou většinu lidí.

Pokud v určité situaci použijeme magii, je to do určité míry porušení či možná přesněji obcházení těchto pravidel platných pro velkou většinu lidí. Dalo by se to do určité míry charakterizovat jako určitá forma zneužití informací dostupných malému počtu lidí. Napadá mě mírně nepřesné přirovnání k tomu, kdy politik využije informací z nějakého konkrétního rozhodovacího procesu (např. rozhodnutí o výstavbě) k vlastnímu obohacení (např. k zakoupení pozemků v dané oblasti před tím, než se informace o rozhodnutí stane veřejná, což je situace u nás zcela běžná).   

 

Díky použití magie pak může ten, kdo ji použije, úspěšně zvládnout konkrétní životní situaci, tj. realita je v souladu s jeho představou o tom, jak by tato realita měla vypadat. Otázkou zůstane, jestli v celkovém hodnocení života bude výsledek kladný.

Dle mého názoru je potřeba si uvědomovat, že ve velké většině případů i těch, které jsou zařazovány do kategorie bílá magie, se jedná o získání energie na úkor někoho jiného.

 

Energie získaná magií (což je do určité míry obcházení přijatých pravidel hry) musí být vrácena a někdy i v okamžicích, kdy to člověku nejméně vyhovuje. Používá se pro to i pojem zpětný odraz.  Projevit se to může již v tomto nebo v příštích životech. Mnoho lidí platí (zdánlivě nevinně) v tomto životě za použití magie v životech minulých.

 

Mentální práce na vlastním vývoji není magií, protože působí pouze vůči vlastní osobě a neodebírá energii druhým. Jedním z pravidel hry 3D reality je možnost našeho vývoje.   

Použití magie je svým způsobem použití prostředků, které nejsou součástí této naší hry na 3D realitu.

 

Egregor zla je potřeba udržovat. Proto byl vytvořen Satan, Lucifer, Melkor apod. Nyní, kdy již je pro spoustu lidí zlo ve formě Lucifera intelektuálně nedostatečné, vytvářejí se jeho nové podoby jako např. absolutní zlo, velký Anu – šéf Annunaki apod.

Aby lidé nemuseli připustit, že zlo je jejich součástí, umístili je mimo sebe. Pravděpodobně jim tato varianta byla spíše v rámci manipulačních desinformací předložena, aby se tak koncentrovali na zlo a temno vnější a na energetické vyživování egregoru zla a ne na pochopení a prosvětlení temna a nahrazení zla v sobě láskou.

Boj s vnějším zlem, za které bylo mocnými označováno vždy dle momentálních potřeb a okolností cokoliv, se pak stal permanentní součástí lidských dějin. Boj, který se nedá nikdy vyhrát, už jen proto, že dokud lidé nemají zpracované zlo v sobě, je možné je zmanipulovat tak, aby za zlo považovali to, co je v daném okamžiku vhodné. Nyní např. teroristé případně zlí mimozemšťané. Kromě toho si myslím, že nad zlem se nedá vítězit, protože cílem zla není vítězství, ale boj.    

 

 

S předchozí myšlenkou se pojí i otázka, co je předávání preventivních informací, a co je strašení.

Nesnažím o stanovení jasné hranice mezi těmito pojmy, ale o naznačení záchytných bodů při přístupu k této otázce.

Vždy se jedná o hodnocení, a proto je vždy subjektivní. V daném případě je však možno tuto otázku posuzovat z hlediska dvou subjektů, a to jednak subjektu informaci předávajícího (vysílače) a jednak subjektu informaci přijímajícího (přijímače).

 

Při posuzování vysílače je podstatný úmysl, se kterým informace předává. Zda se mu jedná o to, aby případně včas upozornil na možné situace, které by mohly nastat a případně poradil, jak na ně reagovat či jak jim předejít, nebo zda chce informací potencionální přijímače postrašit a tím je dle svých záměrů ovlivnit. Toto ovlivnění může směřovat zejména k přijetí určitých názorů nebo dokonce k určité reakci nebo k způsobení negativního psychického stavu (strachu, deprese) u přijímačů.

Problém nepochybně spočívá v tom, jestli je snadné tento úmysl rozpoznat. U kvalitních sofistikovaných strašení to lze poznat někdy obtížně. Pokud vysílač společně se strašením nabízí „účinnou pomoc“ za příslušný (někdy i neslušný) poplatek, je dle mého názoru hodnocení úmyslu vysílače zjednodušeno.

 

Z pohledu každého přijímače se vždy jedná čistě o jeho subjektivní hodnocení přijímané informace, a proto je pouze na něm, zda se informacemi nechá negativně ovlivňovat nebo je přijímá pouze jako informace, se kterými může naložit dle vlastního uvážení.

Každý z nás se obává částečně něčeho jiného, a tudíž stejná informace vzbuzuje v různých lidech různé emoce či reakce. Jak jsem již v některém článku uvedl, optimismus či pesimismus není otázka množství či kvality informací, ale otázka hodnocení přijatých informací. 

Pokud v nás některá informace vzbuzuje strach, jedná se téměř vždy o rezonanci s nezpracovaným strachem uvnitř v nás. Rezonuje-li nějaká informace s naším vnitřním strachem, měli bychom se nad tím zamyslet a tento vnitřní strach zpracovat, což nám nebrání, abychom informaci zároveň mohli vyhodnotit jako preventivní a podle toho se zachovali.       

Nezpracovaný vnitřní strach je způsoben zejména nedostatkem poznání, a to hlavně sebe sama.