Předkládané vize transformace a změn včetně návodů ke „správnému“ chování pro úspěšné zvládnutí transformace

 

   Svět (míněn ten náš pozemský) se chýlí podle mnohých ke svému konci, podle dalších mnohých ke konci jednoho ze svých významných cyklů, případně ke konci více cyklů. Variant tohoto konce je mnoho, ale dnes už většina lidí, kteří se alespoň trochu zajímají o svět kolem sebe, nepochybuje, že dojde k podstatným změnám. Někteří je očekávají s nadějí, jiní s obavami a nemálo početná skupina s nadějí i obavami. Nemíním se zde probírat různými variantami Nového světového pořádku či přechodů do páté dimenze. K získání celkem přijatelného přehledu je možno nahlédnout na několik webových stránek. Svůj pohled v tomto článku věnuji jevům, které mě v poslední době zaujaly v souvislosti s předpokládanými změnami a různými návody, jak k nim přistupovat a jak těmto změnám přizpůsobit své chování.

 

   Nejdříve si dovolím menší odbočku v souvislosti s velmi často frekventovanými pojmy přechodu do čtvrté či páté dimenze (v lepším případě čtvrté či páté hustoty). Uváděno je to například tak, že budeme spolu se Zemí převibrovávat do čtvrté a posléze páté dimenze. Pokud pro dimenzi použijeme přesný český ekvivalent, tj. rozměr, dostaneme informaci, že převibrujeme do pátého rozměru.

   Dokážu si představit (a dokonce o tom nepochybuji), že existují „světy“, které mají pětirozměrný prostor, ale myslím si, že to není představa autorů těchto informací. V doslovném výkladu by to dokonce znamenalo, že převibrujeme a budeme žít v jednom (pátém) rozměru pětirozměrného prostoru, což určitě autoři těchto výroků nezamýšlejí.

   Dle ostatních informací, které jsou většinou uváděny, mám za to, že bychom měli po „převibrování“ existovat v trojrozměrném prostoru, ale ve  vnějším i vnitřním prostředí s vyšší frekvencí vibrací. Tomuto výkladu nahrává i to, že mnozí autoři za čtvrtou dimenzi považují takzvaný astrál, který je však běžně třírozměrný, o čemž se může takřka každý přesvědčit ve snu. Proto se mi zdá jako vhodnější a přesnější uvádět čtvrtou a pátou úroveň frekvence vibrací či čtvrtý a pátý kvantový stav frekvence vibrací.        

   

   Na některých duchovních webech, které se tváří „seriózně“, (tj. jejich informace se nezakládají pouze na channelingu, zprávách od andělů apod.) se objevuje častěji než dříve názor, že změnami (transformací) projde úspěšně jen poměrně velmi malá část lidí, například pět miliónů z celé Země. Zajímavá, i když celkem předpokladatelná je většinou informace, že úspěchu dosáhnou jen ti, kteří použijí speciální mentální techniky či budou na sobě usilovně pracovat způsobem doporučovaným těmito konkrétními webovými stránkami s tím, že tyto formy jsou jedinou možnou cestou. Ráz těchto prohlášení dokresluje i to, že jsou informace podávány často ve stylu: „Transformací na celé Zemi nás projde opravdu málo.“ Jako příklad jedné z jediných možných cest ke spáse uvádím „přísné a tvrdé dodržování Desatera“ (jedná se o citaci). Takřka ve všech případech se autoři opírají o vyšší nepozemské či nadpozemské autority, což má dodávat jejích tvrzením punc pravdivosti.

 

   Jako téměř na vše i na tyto názory se lze podívat z více úhlů pohledu. Jedním z nich je cesta dodržování zákazů a příkazů, druhým negativní programování a třetím je motivace strachem.

       

   Pokud je nějaká rádoby duchovní cesta založena na dodržování příkazů a zákazů, není to dle mého názoru cesta duchovní. Nikdy v dějinách se formou příkazů a zákazů nepodařilo vytvořit duchovní společnost. Pokud ve společnosti existují jedinci či skupiny, kteří nezabíjejí a nekradou jen z toho důvodu, že se bojí trestu (v jakékoliv formě i např. ve formě špatné karmy) a ne z toho důvodu, že nechtějí zjednodušeně řečeno ubližovat druhým, je možné udržovat pořádek ve společnosti v rozumných mezích (pozor nemluvím o současné situaci J), ale není možné vytvořit duchovní společnost. Jakýkoliv společenský systém, který je udržován funkční na základě strachu, nemůže vytvořit podmínky pro uspokojivý život všech jeho členů. Pokud motivací činů lidí bude láska k druhým bytostem, nebude potřeba zákonů ani přikázání typu nepokradeš nebo nezabiješ.

  

   Všichni ti, kteří hlásají, že když někdo poruší některý z jimi stanovených příkazů či zákazů nebo se odchýlí od jimi stanovené cesty, tak nemůže úspěšně projít očekávanými změnami, negativně programují ostatní přibližně stejným způsobem jako ministerstvo zdravotnictví, když na všech krabičkách cigaret hlásá, že kouření způsobuje rakovinu. Připomínám, že účinnost negativního programování (jednou z forem je nocebo efekt) je zrovna tak vědecky prokázáno jako účinnost pozitivního programování (jednou z forem je placebo efekt). To ještě předpokládám (možná optimisticky), že je toto negativní programování prováděno většinou v dobré víře, a že jeho skutečným cílem není to, aby lidé získali pocit, že vzhledem ke své neschopnosti dodržovat vše určené, nemohou úspěšně projít transformací či do páté dimenze.      

 

   Další stránkou těchto forem jediné cesty vedoucí ke spáse bývá téměř vždy motivace strachem. Strachem z toho, co nás čeká v případě, že nebudeme dodržovat předepsané příkazy a zákazy či formy té které „jediné vhodné“ cesty. Následky porušení bývají i poměrně drastické. Tak ještě nejmírnějším následkem bývá dokončení života na Zemi v NWO či v postkatastrofickém světě (smrt – nezaměňovat s umíráním – ze svého úhlu pohledu nepovažuji za nic zvlášť nepříjemného ani neobvyklého). Naopak k nejhorším následkům patří totální zánik duše (vědomí) a návrat k bohu ve formě kosmického prachu (jedna z variant), což je pokus o formu strašení neexistencí těch lidí, kteří se vlastní smrti nebojí, protože věří, že vědomí po smrti nezaniká. Někde mezi tím jsou těžké karmické následky. Zajímalo by mě, zda se někdo z autorů hlásajících obdobné názory nezabývá i myšlenkou, že motivace druhých bytostí strachem může také mít své karmické důsledky.  

 

   Takřka nikdy jsem v teoriích těchto jediných cest nenašel zmínku o lidech, kteří jsou na vysoké duchovní úrovni, ale nezabývají se momentálně žádnou z doporučovaných cest, i když z principu daných teorií plyne, že šanci nemají.

   Dle mého názoru je transformace o zvyšování frekvence vibrací, a pokud bude někdy nějaké třídící hledisko, připadá mi logické a smysluplné, že změnami (transformací apod.) projdou úspěšně ti, kteří budou mít vysokou frekvenci vibrací. To ale v žádném případě nemusí být jen ti, kteří jdou byť urputně některou ze striktně doporučovaných duchovních cest. Dokonce to dle mého názoru mohou být i lidé, kteří vůbec netuší, že jsou nějaké duchovní vývojové cesty.  

 

   Při pokusu o co nejkomplexnější pohled na danou problematiku považuji za vhodné se na věc podívat i z vyšších úrovní poznání. Vede mě k tomu i to, že strašení všemi možnými i nemožnými negativními vizemi budoucnostmi jednotlivých lidí i celých civilizací vytváří ohromný tlak a vede k depresivním stavům i bytostí jinak pozitivně laděných.

 

   Při všem tom, co se kolem nás a v neposlední řadě i v nás děje, nezapomínejme na jednu podstatnou věc, a tou je, kdo vlastně jsme a co je naší podstatou. Celkové vnímání vlastní situace i situace společnosti kolem nás velké většině nás lidí stále ztěžuje naše ztotožnění s egem. Stále znovu a znovu zapomínáme na to, že naší podstatou je bytostné já, že nejsme ego, ale jsme bytostná já (vědomí, duše), která dočasně přijala určitou roli v kosmické hře ve formě ega.

   Jsme nezničitelné věčně trvající relativně samostatné části vědomí vícedimenzionální bytosti (duše) a jsme součástí věčného a nekonečného jednotného vědomí. Nic a nikdo nemůže zničit naší duši a nemůžeme jí ublížit, aniž by to bylo součástí kosmické hry, kterou si tato duše zvolila. Jsme neustále spoutáváni strachem působeným vědomým či nevědomým jednáním druhých bytostí. Důležité je si uvědomit, že to, jestli určité jednání (činy či slova) druhých bytostí v nás probudí strach, je dáno pouze naším postojem k tomuto jednání.

 

   Vždy v dějinách bylo lidstvo motivováno strachem, tak aby mohlo být snadno ovládáno. Se vzrůstající úrovní poznání jednotlivých lidí vzrůstá i sofistikovanost témat a forem, jejichž účelem je šířit mezi lidmi strach. Pokud některá forma ztratila svoji účinnost (jako např. atomová válka), byla nahrazena mnoha dalšími a nemyslím, že by bylo nutné je zde vyjmenovávat, protože jsme jimi přímo zaplaveni.            

 

   Přijímejme náš vlastní život jako část kosmické hry a také ho tak hrajme. Mnoho lidí hraje v životě spoustu her, ale protože ví, že se jedná o hru, nedělá z prohry tragédii. Dokonce si chodí pravidelně hrát s vědomím, že pravděpodobně prohraje, ale nevadí mu to, protože podstatou je vlastní hra a ne vítězství. Kromě toho je v životě mnoho her, ve kterých se vůbec už z principu hry nehraje o vítězství, ve kterých se hraje jen pro radost ze hry. Krásným příkladem nám mohou být děti (než je nakazíme touhou po vítězství) nebo zvířata.

   Pokud plně pochopíme (bude to součástí našeho vnitřního poznání), co je naše podstata, že život je jen hra, ze které jednou vystoupíme (naše duše) živí, nezranění, neporažení (jak se toto poznání stalo součástí života mnoha lidí, kteří přežili klinickou smrt a prožili NDE – zážitek blízké smrti), tak nás bude těžko moci někdo ovlivňovat či ovládat strachem, ať už se mu podaří vytvořit sebesofistikovanější „strachovou“ teorii.