Příčinou negativních emocí je stav duše a ne vnější podmínky

 

   Negativní emoce jsou reakcí na vnější, ale i vnitřní podněty. V článku „Kosmická hra o energii“ jsem napsal, že pokud mám problém, nebo něco vnímám jako problém, tak spočívá v tom, že skutečnost nebo skutečnosti tak, jak je vnímám, jsou v rozporu s tím, jak bych je vnímat chtěl. Skutečnosti jsou v rozporu s mojí představou o tom, jak by skutečnosti vypadat měly. Takto vzniklý rozpor či konflikt upoutá moji pozornost a mé vědomí se koncentruje na tento konflikt a předmětem tohoto konfliktu může být v podstatě cokoliv. Jen pro úplnost ještě doplňuji celkem samozřejmou věc, že vzniklý rozpor nevnímáme negativně v případech, kdy skutečnost je lepší, než jaké byly moje představy. Pokud je tedy skutečnost horší než naše představy o tom, jak by měla vypadat, spouštějí se v nás víceméně spontánně a automaticky negativní emoce jako např. strach, vztek, lítost, zklamání.

 

   To, co je velmi důležité si uvědomit, je skutečnost, že se vždy jedná o naše hodnocení situace a negativní emoce jsou naší reakcí na toto negativní hodnocení. Proto na úplně stejnou situaci reagují lidé i zcela odlišně. Běžná modelová situace – blíží se k nám pes. Někdo se těší, že si ho pohladí a někoho zachvátí panická hrůza.   

  

   Energetickou podstatou procesu vzniku emoce je rezonance našich vibrací s vibracemi určité skutečnosti. Pokud s vibracemi konkrétní situace nerezonujeme, nevznikají v nás žádné emoce. Navážu-li na předchozí příklad, tak u člověka, kterému je pes naprosto lhostejný (má k němu na příklad obdobný vztah jako k chodníku, po kterém kráčí) žádné emoce nevznikají.

 

   Pochopení procesu vzniku emocí považuji za velmi důležité. Je nepochybné, že negativní emoce kvalitu našeho života zhoršují po všech stránkách včetně ne zrovna zanedbatelného hlediska zdravotního. Pokud tedy máme zájem zůstat zdraví, harmoničtí a šťastní, je vhodné pracovat na sobě tak, abychom na nejmenší možnou míru omezili spouštěče negativních emocí, které jsou naší součástí.

 

   Uznávám, že opravdu není vůbec jednoduché přijímat v každé konkrétní situaci, kdy jsou v nás nějakými vnějšími okolnostmi probuzeny negativní emoce, že je to pouze kvůli tomu, že naše bytost či přesněji naše vědomí obsahuje prvky, které s danou situací rezonují. Uvedu jako příklad situaci, která byla a bohužel stále ještě občas je mým modelovým výukovým procesem.

   Když jsem sledoval v televizi politika (jméno si může dosadit každý dle svých negativních preferencí a myslím, že to nebude téměř pro nikoho velký problém), který s arogancí sobě vlastní říkal zřejmé nepravdy nebo zkresloval skutečnost, tak se mi nedařilo zabránit vzniku negativních emocí. Většinou se jednalo o vztek, který nepřecházel v agresivní čin možná jen proto, že politik nebyl na dosah (chápejte to prosím jako určitou nadsázku). Po uklidnění, které přicházelo naštěstí poměrně záhy, jsem vždy začal pátrat po tom, s kterou částí mého vědomí politikovo chování rezonuje. To, že používám minulého času je dáno víceméně tím, že se už nedívám na televizi. V okamžiku, kdy jsem se dopátral, začal jsem pracovat na změně této části mé bytosti.

 

   Základem je hledat příčinu vzniku negativních emocí (spouštěč negativních emocí) v sobě. Dokud toto nepochopíme a budeme stále očekávat, že viníkem našich negativních emocí jsou příčiny, okolnosti a situace, které jsou vně nás, nemáme šanci naše negativní emoce omezovat.

 

   Dlouhá staletí a tisíciletí byly naše reakce na stres naší důležitou součástí v boji o přežití. Tři základní reakce – znehybnění, útěk či útok (viz článek „Základní reakce na stres“) byly významnou součástí našich schopností včetně neméně podstatné schopnosti zvolit tu správnou reakci na konkrétní situaci. Schopnost vybrat správnou variantu reakce na stres ve velké většině případů intuicí, protože na logické rozbory a rozumové úvahy nebyl čas, byla často důležitější než rychlost útěku či síla útoku. Často nebyl čas na nic jiného než na reflexní jednání a tomu odpovídaly i emoce toto jednání provázející.

   V současné době v nás stresové situace probouzejí stejné reflexní emoce, které v okamžiku jejich spuštění neovládáme svojí vůlí. Základní rozdíl proti dřívějším dobám je ten, že již jen ve velmi malém procentu nebo spíše promile případů se jedná o fyzické ohrožení našeho života či zdraví.

   Dlouhotrvající stresy naše zdraví ohrožují, na čemž se podílejí právě negativní emoce, které je provázejí. Jen velmi málo lidí má v dnešním tak zvaně civilizovaném světě byť i jen teoretickou možnost z našeho pohledu negativní situace ze svého života vyloučit. Proto nám nezbývá jiná možnost, pokud chceme zabránit spouštění našich negativních emocí se všemi jejich negativními důsledky (a musím zdůraznit, že tyto negativní důsledky se projevují nejen na nás, ale i na našem okolí), než abychom zpracovali negativní prvky naší osobnosti rezonující s negativními prvky situací a jevů stres v nás probouzejících.

 

   Abych nebyl nesprávně pochopen, považuji za nutné zdůraznit, že podstatou tohoto článku je práce na preventivním předcházení spouštění negativních emocí a ne jejich potlačení. Rovněž tak není v žádném případě záměrem ovlivňování k pasivitě, což znamená, že bychom měli reagovat přiměřeně na dle našeho názoru negativní situaci, ale – a to opakovaně zdůrazňuji – bez negativních emocí. Ani se nejedná o oblíbené přijímání negativních situací s tím, že vše je tak, jak má být. Jestliže je nějaká situace v rozporu s mojí představou, jak by tato situace měla vypadat, tak není žádný důvod (pokud neomezujeme svobodnou vůli ostatních), abychom nejednali tak, abychom tento rozpor odstranili. Ale měli bychom tak činit bez negativních emocí, které nejenže mají negativní vliv na zdraví a pohodu naši a našeho okolí, ale dokonce i pravděpodobně zhoršují naděje na úspěch našeho jednání pod jejich vlivem.  

 

   Protože se obávám, že se najdou lidé, kteří budou uvedené myšlenky těžko vstřebávat, cítím povinnost uvést některé příklady a pokusím se předložit takové ty nejzřetelnější.

   V současné době část společnosti (která se takovými myšlenkami vůbec zabývá) asi nejvíce popouzejí dvě věci, a to arogantní zneužívání moci a nezákonné či minimálně neetické obohacování se na úkor ostatních. Obávám se, že nemálo těch, ve kterých takové chování druhých spouští negativní emoce, by se v obdobné situaci chovalo velmi podobně. V tomto bodě si troufám říct, že se nejedná pouze o hypotetickou úvahu, ale o dlouholeté životní zkušenosti a nepochybuji, že obdobné zkušenosti mají i čtenáři.

 

   Lidé, kteří na sobě usilovně pracují a snaží se o duchovní vzestup, často upřímně hledají své nedostatky, aby mohli pracovat na jejich odstranění a postoupit na vyšší úroveň, zvýšit frekvenci vibrací a nepochybuji, že mezi ně patří i většina čtenářů tohoto článku. A teď si dovolím položit odvážnou otázku. Kolik z nás hledá analogii či ekvivalenci mezi tím, co nás rozčiluje v našem okolí (míněno v širokém slova smyslu) a jednotlivými prvky naší osobnosti?

   Na naši omluvu pociťuji jako nutné sdělit, že tak zvané hledání vnějšího nepřítele je jednou z velmi úspěšných technik cílené manipulace a desinformace lidstva.

  

   Egregor zla je potřeba udržovat. Proto byl vytvořen Satan, Lucifer, Melkor apod. Nyní, kdy již je pro spoustu lidí zlo ve formě Lucifera intelektuálně nedostatečné, vytvářejí se jeho nové podoby jako např. absolutní zlo, velký Anu – šéf Annunaki, reptiloidi apod. Tím nechci říct, že neexistují bytosti, jejichž zájmy jsou v rozporu se zájmy lidstva.

   Aby lidé nemuseli připustit, že zlo je jejich součástí, umístili je mimo sebe. Pravděpodobně jim tato varianta byla v rámci manipulačních desinformací implantována, aby se tak koncentrovali na zlo a temno vnější a na energetické vyživování egregoru zla a ne na pochopení a prosvětlení temna a nahrazení „zla“ v sobě láskou.

 

   Boj s vnějším zlem, za které je označováno vždy dle momentálních potřeb a okolností cokoliv, se tak stal permanentní součástí lidských dějin. Boj, který se nedá nikdy vyhrát, už jen proto, že dokud lidé nemají zpracované zlo v sobě, je možné je zmanipulovat tak, aby za zlo považovali to, co je v daném okamžiku vhodné pro manipulátory. Nyní např. teroristé nebo zlí mimozemšťané.

   Strach je hybnou silou manipulace lidmi, a to dokonce jak strach těch druhých, tak i strach vlastní. Jedná se do určité míry o bludný kruh. Protože máme (někdy jen skrytou a neuvědomělou) touhu manipulovat a běžně posuzujme ostatní podle sebe, předpokládáme, že ostatní mají rovněž touhu námi manipulovat. Protože máme strach z toho, že bychom byli manipulováni, snažíme se, abychom byli my těmi, kteří manipulují, protože předpokládáme, že když manipulujeme, nemůžeme být manipulováni. Tudíž činíme jiným to, co nechceme, aby bylo činěno nám.  Abychom se tomuto vyhnuli, je nutná neustálá koncentrace mysli na všechny naše činy a myšlenky s plným uvědomováním si příčin vlastních strachů v hloubi duše. Tato situace je názorným příkladem negativních emocí, které v nás probouzejí různí manipulátoři. Jejich manipulace rezonují s naší vnitřní touhou či ochotou manipulovat druhými.

  

    Mnoho lidí je silně ovlivňováno nejen manipulativními informacemi (dlouhodobou motivací strachem), ale i strachem pramenícím z hlubších rovin vědomí. Tento strach je většinou na nevědomé či podvědomé úrovni a pramení často ze zneužití magických a obdobných technik či prostředků v některých minulých životech (ale není vyloučeno, že i v současném). S tím souvisí karmické zatížení a následně i utrpení (vznik negativních emocí), pokud vůči nám někdo uplatňuje například magické techniky.

   Další druh strachu je obava z  poznání, které by mohlo ohrozit dosavadní představy některých lidí o světě a o sobě (jejich paradigma). Jedním z možných důsledků této změny paradigmatu je to, že by museli přijmout plnou odpovědnost sami za sebe.