Přisedlíkologie

 

   Nejsem žádný odborník na všechny formy jemně hmotných parazitů, takže následující text nelze v žádném případě chápat ani jako pokus o vyčerpávající studii, ale spíše jako upozornění na bytosti a jevy, které nám většinou zůstávají ve své podstatě skryty, a na které ještě ke všemu většina a možná dokonce velká většina lidí nevěří a jejich projevy si vysvětluje jinak, popřípadě si je raději ani nezkouší nijak vysvětlit.  

 

   Je nutné rozlišovat různé druhy a formy parazitismu a parazitů. Přisedlé duše (dále budu používat jen zjednodušený výraz přísedlíci) jsou podmnožinou množiny jemně hmotných parazitů. Vlastně i jemně hmotní parazité jsou podmnožinou množiny parazité, protože tato množina ještě obsahuje podmnožinu parazitů hrubo hmotných neboli fyzických parazitů. I tyto fyzické parazity je možno dělit na další "čeledi a rody", ale zřejmě nejdůležitější a nejviditelnější je dělení na parazity lidské a parazity ostatní. A lidští parazité mají rovněž své podskupiny a jejich rozdělování lze činit například podle toho, na kom parazitují nebo jakou formou energie se udržují při svém parazitickém životě. Protože jsem však nazval dnešní pořad přisedlíkologie a ne parazitologie, tak se nadále budu věnovat již jen parazitům nehmotným, nebo přesněji jemně hmotným a zejména přisedlíkům.  

 

   Jemně hmotné parazity je možné hrubou formou dělit na parazity vyskytující se v naší 3D realitě a na parazity vyskytující se v astrální realitě. Vzhledem k fraktálnímu uspořádání Teoversa se dá předpokládat existence parazitů i v realitách jiných, ale o nich nemám dosud v podstatě žádné informace, což nepochybně souvisí i s tím, že obecně je velmi málo informací o těchto jiných realitách.

   Z pohledu existence parazitů i v těchto dalších nám téměř neznámých realitách je zřejmě důležité, že jejich ovlivňování našeho života bude relativně minimální, což však už nemusí být jednoznačné, protože tato hypotéza neovlivňování může být zkreslena naší neschopností ho vnímat. Ovlivňování naší reality bytostmi z vyšších realit asi nelze zpochybňovat a vnímá ho poměrně dost senzibilních lidí, ale s vysokou pravděpodobností se nejedná o parazitismus. Minimálně se dá předpokládat, že vyšší bytosti jsou schopny získávat energii přímo ze zdroje a nepotřebují na nikom parazitovat.

 

   Jen na okraj upozorňuji, že nepochybně existují i symbiotické vztahy, které z jednostranného úhlu pohledu se mohou jevit jako parazitické, ale nejsou jimi. Takové vztahy známe z živočišné a rostlinné říše a patrně se vyskytují i mezi lidmi, popřípadě mezi lidmi a nehmotnými bytostmi. Není však výjimkou, že takovéto symbiotické bytosti mohou parazitovat na jiných bytostech. I na takovémto drobném příkladě je možno pozorovat, jak je to Teoversum neuvěřitelně rozmanité.

 

   Pokusím se načrtnout ještě jedno takové dělení nehmotných parazitických bytostí, a to je dělení na bytosti s vlastní svobodnou vůlí, které můžeme zjednodušeně označit jako duše a na bytosti bez vlastní svobodné vůle, které můžeme opět velmi zjednodušeně označit jako programy. Tyto bytosti programy mohou jednat pouze v souladu s algoritmem programu, i když algoritmus může být i natolik sofistikovaný, že projevy takovéto kvazibytosti se mohou jevit jako projevy bytosti se svobodnou vůlí.   

 

   Tyto programy jsou bytosti uměle stvořené většinou za nějakým cílem, i když není úplnou výjimkou i to, že jsou stvořeny náhodně, omylem či pokusy neznalých lidí, kteří tuto tvorbu pojímají jako hru, a pak jsou někdy až velmi nemile překvapeni, jak se jim hra podařila. Mohou si tak způsobit občas až velmi nepříjemné důsledky, kdy takováto uměle stvořená bytost se dožaduje svých práv a zejména práva na život z energie svých tvůrců. Tvorba těchto kvazibytostí s téměř absolutní neznalostí základních principů jejich tvorby, existence a ukončení, může být opravdu nebezpečná. Je až zarážející, jak si někteří lidé hrají s vytvářením těchto programů - astrálních kvazibytostí, aniž se vůbec zajímají o to, jak takovýto program funguje a jak je možné jej ukončit.

   Opět si tu dovolím podobenství s počítačovou technologií. Představte si, že se někde dočtete či si stáhnete program na vytváření počítačového programu a pak si takovýto program, o jehož funkci nic nevíte, nahrajete do počítače, aniž víte, jak takovýto program vymazat. Program se začne chovat podle algoritmu, o kterém nic nevíte, a který stvořil někdo jiný a možná k úplně jinému účelu. No a pak se mohou začít dít zajímavé věci. Netvrdím, že se nenajdou i takovíto odvážlivci, ale stále je potřeba mít na paměti, že v tomto počítačovém případě můžete přijít "jen" o data či v horším případě "jen o počítač. Následky v reálném životě při vytvoření kvazibytosti mohou být mnohem horší a příkladů není úplně málo. A to se ještě možná dozvídáme víceméně jen o těch případech, kdy to ještě docela dobře dopadlo.

   Názvy těchto kvazibytostí bývají různé, například démon, džin apod.

 

   Výrazně odlišnou skupinou ani ne tak svými projevy, ale záměrem při jejich tvorbě, jsou kvazibytosti tvořené záměrně za nějakým účelem. Účely takovéto tvorby mohou být rozmanité a nemusí být vždy jen negativní, i když otázka pozitivity či negativity bude vždy otázkou úhlu pohledu. Většinou jsou však tyto bytosti - programy tvořeny za účelem získání nějakého prospěchu, což bývá ještě ten lepší případ, protože jsou tvořeny i kvazibytosti za účelem působení utrpení druhé bytosti, či druhým bytostem.

   Bohužel nelze předpokládat, že takovéto bytosti jsou tvořeny jen nějakými zkušenými černými mágy, ale jsou tvořeny i tzv. normálními lidmi, pokud ovšem se dá za normálního považovat někdo, kdo se vědomě snaží působit utrpení druhým bytostem. Pravděpodobně lze mezi takovéto formy zařadit i takové fenomény jako je uhranutí, zakletí, prokletí apod. 

   Většinou se jedná o projevy nenávisti a asi se dá těžko očekávat, že takovíto lidé mají otevřenou srdeční čakru. Dle mých informací jsou takové případy, kdy lidé si v minulých životech zahrávali s černou magií a v tomto životě již nemají vědomosti ani zkušenosti tohoto typu, ale při svém nenávistném projevu vůči jiné bytosti se jim z podvědomí vynoří nějaká formulace, kterou ve své zášti pronesou a parazitická bytost je stvořena a začíná působit, a to někdy i velmi nebezpečně. Tato akce nemusí být namířena vždy jen vůči člověku či lidem. Může se jednat i o to pověstné přání, ať sousedovi chcípne koza. Různá uhranutí a prokletí nejsou jen podivnými lidovými báchorkami či pověstmi, ale mají svůj racionální podklad.  

 

   Tyto tu více tu méně vědomé útoky mohou být i velmi nebezpečné a za následek mívají i výrazné zhoršení zdravotního stavu, životní situace a může docházet až k ohrožení života. Informace o použitém vúdú nejsou nijak výjimečné, i když jsou umísťovány do jiných lokalit, než je naše území. Dle mého názoru nesprávně jsou jejich následky přičítány pouze víře postiženého v účinky vúdú, protože jsem přesvědčen, že při použití vúdú je právě vytvořena kvazibytost, jejímž algoritmem je odsávání životní energie napadeného, což mívá za následek až smrt, která ještě dle zjištění lékařů nemá často žádné fyziologické příčiny, žádná zranění či nemoci.

   Méně je již uvažováno o tom, že něco obdobného se děje i v našich krajích. Příčiny zhoršeného stavu se dají najít, protože při dlouhodobém a někdy velmi intenzivním odsávání energie dochází k prudkému oslabení imunitního systému, takže se pak tento útok projeví jako onemocnění nějakou chorobou či onemocnění nějakého orgánu. Útoky mohou být vedeny i přímo na konkrétní orgány či čakry a tím i orgány v blízkosti těchto čaker. Například při útoku na nějakého sexuálního konkurenta mohou být vedeny na sexuální orgány.

   Považuji za povinnost upozornit, že zdaleka ne všechna onemocnění a oslabení imunitního systému jsou výsledkem nějakého energetického útoku, protože bych nerad vzbudil nějakou paniku v této oblasti. Je však nutné brát v úvahu i tuto možnost, zejména v případech, kdy lékařská věda nenalézá dlouhodobě žádné důvody pro onemocnění.

   Obávám se, že pokud v případě útoku parazitické kvazibytosti nedojde k jejímu odstranění nebo účinné ochraně proti takovémuto útoku, je těžké očekávat, že se zdravotní stav zlepší či nebude nadále zhoršovat. Proti uvedeným útokům je vždy vhodné si dělat ochranné vajíčko (jeho vytváření je téměř v každé meditaci, které jsou ke stažení v rubrice meditace ke stažení) a v případě déle trvajících útoků i parabolickou kostku, která útok odrazí zpět k původci útoku. Obrázek parabolické kostky je pro lepší představivost na konci článku.           

 

   Pro přesnější rozpoznávání a pojmenování parazitů, kteří nejsou dušemi zemřelých lidí, používám název astrální parazit ve smyslu bytosti, která při pobytu v astrální realitě, tj. ve snu odčerpává lidem energii jako svoji potravu. K tomu vytváří ve snové realitě pro snícího člověka negativní situace, které probouzí v člověku negativní emoce jako je strach, úzkost, agrese apod. a tyto energie pak odčerpávala.     

   Název parazitická kvazibytost používám pro entitu, kvazibytost - program uměle vytvořený nevědomky z nenávisti, klety apod. nebo vědomě k poškození druhé bytosti. Na rozdíl od té první entity - astrálního parazita, který má schopnost jednat svobodně, kvazibytost může jednat pouze v souladu s algoritmem svého programu a nemá svobodnu vůli. 

 

   Přisedlé duše, neboli přisedlíci jsou duše zemřelých, které po smrti těla neodešly či nebyly odvedeny do astrální reality či barda, jak jsou tyto reality nazývány. Od přisedlíků je třeba rozlišovat duše zemřelých, které po smrti těla neodešly do astrální reality, ale nepřivtělily se do žádného těla a zůstávají stále v této realitě, i když mají pouze jemně hmotné astrální tělo a jejich možnosti zasahování do naší reality či možnosti jejího ovlivňování jsou omezené, ale nejsou nulové. I takovéto bytosti, které jsou někdy nazývány vzhledem ke svým projevům poltergeisty (lomozící duchové) mohou napáchat pěkné škody a působit utrpení lidem v místě jejich působiště. Myslím, že jejich existence, působení a zneškodňování byla dostatečně zpopularizována filmy či seriály. Zřejmě nejznámější filmem je film Ghostbusters (Krotitelé duchů). Běžná realita však bude poněkud odlišná a ne tak dramatická, i když může být opravdu velmi nepříjemná.     

 

   Po trochu delším úvodu, dá-li se to tak vůbec nazvat, se dostávám k hlavnímu tématu, kterým jsou přisedlíci. Jedná se o duše, které po smrti těla neodešly do astrální reality a zůstaly v naší 3D realitě a z mnoha různých důvodů se přivtělily do jiného těla, které však stále ještě duši má. Jsem si vědom toho, že tato formulace je silným zjednodušením a zkreslením, protože jak už jsem mnohokráte zdůrazňoval, tvrzení, že tělo má duši je opravdu hodně nepřesné, ale pro snazší pochopení je tato formulace nejvhodnější.

 

   Těch důvodů, proč duše neodešla nahoru, je skutečně mnoho, ale je tu jeden fakt vztahující se specificky k České republice, který ovlivňuje skutečnost, že u nás je těch přisedlíků opravdu poměrně hodně a nedá se vyloučit, že v nějaké statistice, u které si však neumím představit, kdo by ji sestavil, bychom obsadili první místo na světě.

   Tím důvodem je víra (samozřejmě někteří to označí za vědomost), že neexistuje posmrtný život, což vzhledem k velkému počtu ateistů u nás je jev pochopitelný. Nespornou výhodou projevující se v menším množství přisedlíků bude víra v nějakou formu existence po smrti těla, zejména u forem náboženství či filozofických nauk založených na principu reinkarnace. Samozřejmě tam, kde součástí vzdělání jsou knihy mrtvých, je situace zcela odlišná. U monoteistických náboženství je rovněž víra v odchod do nebe či pekla, takže existuje tam povědomí o tom, že smrtí to zcela nekončí. Ale řešil jsem i případ, kdy křesťanka velmi ovlivněná a bohužel negativně pravděpodobně katolickým knězem, se přivtělila do "cizího" těla, protože se bála, že vzhledem ke svému rozvernějšímu sexuálnímu životu přijde do pekla a moc se jí tam nechtělo, což se dá pochopit.

 

   Důvodů pro to, že duše po smrti těla neodejde nahoru, je poměrně dost a některé příklady uvedu. Jedním z častějších důvodů je nedostatek poznání a víra v neexistenci posmrtného života a astrální reality. Argumenty při rozhovoru s přisedlíkem jsou asi tohoto typu. Žádné nebe, žádná astrální realita neexistuje, to jsou jen výmysly pánbíčkářů, tak není kam odcházet. Kde a v jaké formě se vlastně vyskytuje, neřeší a to pravděpodobně zcela vědomě.

 

   V této části se budu věnovat blíže tématu práce s přisedlíky. S výjimkou zjišťování existence přisedlíka je práce s poltergeisty velmi podobná práci s přisedlíky. Existence poltergeista či jeho projevy je většinou oznamována lidmi, kteří zaznamenali jejich projevy nebo trpícími jejich aktivitami, případně jejich blízkými, což se děje zejména v případech, kdy o existenci poltergeistů ti, kteří jsou objektem jejich aktivit, neví nebo v ni nevěří.

 

   Na prvním místě při práci s přisedlíky je zjištění jejich přivtělení u konkrétních bytostí. I domácí zvířata mohou mít přisedlíka. Nevím, zda je něco takové možné i u rostlin, ale zažil jsem už v této oblasti tolik překvapení, že ani to nemohu vyloučit. Zvíře by nemělo mít lidského přisedlíka a naopak člověk by neměl mít zvířecího přisedlíka. Bez této fáze logicky nelze přistoupit k odeslání přisedlíka či přisedlíků, protože nejsou  výjimečné případy, kdy jsou známy jen obtíže člověka či jeho problémy, zejména ty, které působí ostatním lidem, ale nikdo neví, že se jedná o přisedlíka. Pravděpodobnost existence přisedlíka vyplývá z následujících příznaků.

-       Vysoký stupeň závislosti na alkoholu či jiných drogách, na sexu, na automatech a podobně, u těžce závislých je pravděpodobnost existence přisedlíka poměrně vysoká a vyléčení bez odvedení přisedlíka naopak nepravděpodobné.

-       Výrazné změny chování jakoby dvou různých osobností, dalo by se to nazvat syndrom Jekyl a Hide.    

-       Nedostatek energie, výrazná únava až únavový syndrom, oslabený imunitní systém, různé nemoci, aniž by lékaři zjistili příčinu a dařilo se nemoci vyléčit, přičemž se nemusí jednat o těžké nemoci, ale většinou je jich více. Nedostatek energie oslabuje imunitní systém, což může být i příčina různých nemocí.

-       Časté depresivní stavy a časté kolísání nálad.

V konkrétním případě bývá i souběh těchto příznaků. Existence příznaků samozřejmě neznamená vždy existenci přisedlíka. 

 

   Při zjišťování na dálku a případné odvedení je důležité jméno potencionálního nositele a jeho fotka (optimální je pokud jsou zřetelně vidět oči), aby bylo možné se napojit, a samozřejmě uvedení příznaků, to znamená, jaké potíže se u nositele projevují či jaké potíže působí svému okolí. Už z té fotky (hlavně z očí) se dá často poznat (asi tak na 90 %), zda se vyskytuje přisedlík nebo ne. Určitě je vhodné sdělit i třeba jen v krátkosti potíže, nejen dotaz na přisedlíky, protože podle příznaků či působených obtíží je možné s přisedlíkem lépe komunikovat.

 

   Neobávejte se odesílat přisedlíka sami. Ostatně proto uvádím návody, jak to provádět, abyste se nemuseli obracet na někoho jiného. Po minulém semináři v Praze mi už jedna účastnice napsala, že se ji podařilo úspěšně odeslat dva přisedlíky. Nezapomínejte si však vždy předem dělat ochranu, abyste  přisedlíka nepřevzali a bylo by dobré, abyste měli určitou představu či jistotu o své aurické ochranně. Důležité také je, aby přisedlík byl odveden "nahoru" a ne jen "vyhnán" z těla, protože existuje možnost, že by se přisedl do jiného těla. Kromě toho je potřeba si uvědomit, že odvedení přisedlíka není jen pomoc nositeli, ale téměř ve všech případech i přisedlíkovi. Jeden přisedlík mi na rozloučenou řekl, že až přijdu nahoru i já, tak že mi odvedení přisedlíci udělají slavnost na uvítanou.

 

   Optimální forma zjištění přisedlíka dle mých zkušeností je při meditaci při rozšířeném stavu vědomí. První dotaz směřuje na to, zda zkoumaná bytost má přisedlíka či nikoliv. Po té je vhodné zjistit, o jakou duši se jedná a proč přisedla formou normálního rozhovoru a snažit se mu vysvětlit, že ubližuje jak nositeli, případně jeho blízkým a také i sobě. Velmi často se jedná o nešťastnou duši, která nahoru neodešla z důvodů nedostatku poznání, jak jsem o tom mluvil minule, ale nejsou výjimkou ani případy, kdy se přisedlík (opět z nedostatku poznání) mstí za utrpení, které mu způsobil nositel. Vždy se jedná o subjektivně pociťované utrpení i o subjektivně vnímané zavinění druhou osobou, i když pohled třetích nezávislých osob může být zcela odlišný. Nejsou ale výjimečné ani případy, kdy se přes nositele mstí osobě blízké nositeli, která mu způsobila utrpení. Důvodem takovéhoto zprostředkovaného působení bývá často to, že k původci utrpení se nemůže přivtělit vzhledem k jeho silné aurické ochraně. V jednom případě se přivtělil k osobě blízké, protože osoba, které se chtěl mstít už přisedlíky měla.

   Upozorňuji, že dle mých zkušeností se téměř vždy jedná o nešťastnou bytost a ne o bytost zlou, což by mělo mít vliv na formu odvádění přisedlíka. To znamená, že tou formou by mělo být vysvětlení jeho současné situace, případně i vysvětlení, co by mělo následovat, aby  přisedlík odešel tam, kde po smrti těla měl být, aby mohl pokračovat ve svém reinkarnačním cyklu.

   Vždy se mi osvědčilo posílání energie ze srdeční čakry, protože většinou nešťastní přisedlíci tuto energii v předchozím životě téměř nezažili a přítomnost této energie v astrálním světě může být pro ně jednou z motivací k odchodu. I v této situaci je důležité používat či se spoléhat na intuici, která pomůže při zvolení vhodné motivace pro konkrétního přisedlíka.         

 

   Nikdy se nejedná o náhodu, ale vždy jsou ve hře i karmické vazby, jak pro nositele přisedlíka, tak i pro jeho okolí. Tak jako vše v našem životě, není vhodné ani přisedlíka vnímat jako jakousi nespravedlivou hru osudu. Vždy vše v našem životě je nutno chápat jako učební látku.

 

   Po odchodu přisedlíka je potřeba udělat ochranné vajíčko a podat nositeli či jeho blízkému informace o vhodných formách práce na sobě. Tam, kde není možné vše vysvětlit náležitě nositeli, je nutné vše probrat s někým blízkým. Nemusí dojít vždy k okamžité změně, ale zároveň často k ní také dochází. Někdy je to pro nositele, ale i okolní bytosti, překvapení k jakým změnám došlo. Nutno však počítat s dvěma fenomény. Po odvedení přisedlíka se může projevit původní charakter nositele, který i bez přisedlíka není dokonalý. Dalším faktorem zejména při dlouhodobém působení přisedlíka, je osobní morfogenetické pole nositele, takže může působit něco, co by se dalo nazvat fantomovým efektem, který však po určitém čase zejména za přispění práce nositele a blízkých osob se vytratí. Nelze zapomínat ani na karmické vazby, které se mohou projevit jinými druhy problémů či potíží.

 

   Osobně plně doporučuji jednat vždy s láskou a snahou vše důkladně vysvětlit, a pokud je to jen trochu možné bez jakýchkoliv násilných akcí či něčeho, co by se dalo označit jako vymýtání. V některých případech je možné přisedlíkovi i pomoct s vlastním odchodem i energeticky i informací. Např. představou tunelu se zářícím světlem na konci a vítajícími zářícími bytostmi a jakýmsi energetickým posuvem nahoru.    

 

   V případě exorcismu dochází často k tuhému odporu a výrazně negativním reakcím vůči exorcistovi. Nemusí se vždy jednat o ďábla či jiné zlé síly (exorcismus bývá definován jako vymýtání ďábla nebo zlých sil), ale může se jednat o přisedlíka, který měl špatnou zkušenost s farářem či knězem, nebo s církví. Pokud se jedná například o přisedlíka, který byl upálen, tak se asi nelze divit projevům nenávisti a tuhého odporu vůči exorcistovi jakožto představiteli nenáviděné církve. Kromě toho při exorcismu, kdy se nejedná většinou o laskavé vysvětlení příčin stavu přisedlíka a inkarnačního cyklu, což ostatně ani nelze očekávat vzhledem k věrouce církevního hodnostáře, může docházet k tomu, že přisedlík sice nositele opustí, ale místo aby odešel "nahoru" k přípravě na další inkarnaci, najde si jiného nositele. Forma odvedení přisedlíka je proto velmi důležitá.