Síla vědomí při transformaci Země

 

Co nás čeká v příštích letech, trápí mnoho lidí a naopak jsou lidé, kteří se těší. Stále však se obávám, že není dostatečný počet lidí přesvědčen o tom, že záleží opravdu jen na nás, jakou budoucnost si zvolíme, a to jak na úrovni každého jedince, tak i na úrovni celé společnosti a Země. Stále se obávám, že je velké množství lidí přesvědčeno o tom, že naši budoucnost řídí někdo jiný, a že se na úrovni průměrného člověka s tím nedá nic dělat, což je bohužel v lidech utvrzováno v článcích, případně diskuzích ať už vědomě či nevědomky i na serverech, které se snaží lidi probouzet a otevírat jim oči. Proto jsem se v tomto článku do určité míry soustředil na výklad toho, jak tento proces tvoření naší reality vědomím probíhá. Jedná se samozřejmě o jistou míru zjednodušení a obrazného vyjádření, ale myslím, že není zcela bez zajímavosti, že tato hypotéza vykazuje poměrně dost znaků shodných s vědci oficiálně uznávanými teoriemi kvantové fyziky.  

 

Základní věc, kterou je nutno si stále uvědomovat je, že nikdo jiný než my sami nám budoucnost netvoří. Pochopení tohoto principu opravdu není jednoduché, ale na druhé straně je zajímavé, jak dochází ke konvergenci (sbližování) tzv. duchovních nauk a vědy, zejména kvantové fyziky. Hlavním rysem kvantové mechaniky je pravděpodobnostní popis.  Kvantová mechanika poskytuje pravděpodobnostní výsledky, protože vesmír sám je pravděpodobnostní spíše než deterministický. Kvantová mechanika také zdůrazňuje principiálně pravděpodobnostní podstatu našeho vnímání a popisu světa. Kvantová fyzika již došla k poznání, že výsledek experimentu či pozorování ovlivňuje experimentátor či pozorovatel. Jedná se o poznatek, kterým byl odhalen rozhodující vliv pozorovatele na výsledek kvantových dějů spočívající v tom, že vlastnosti jakéhokoliv objektu lze pochopit jen a pouze z hlediska vzájemné interakce mezi daným objektem a jeho pozorovatelem.

 

Einstein kdysi na adresu kvantové fyziky prohlásil, že bůh nehraje v kostky, protože se nedokázal smířit s principem nahodilosti, který kvantová fyzika obsahuje.

Kvantová fyzika opakovaně prokázala, že vědec vždy nějakým způsobem ovlivní výsledek experimentu, i kdyby jen tím, že ho normálně pozoruje – to je dnes ve vědě obecně uznávaná skutečnost známá jako Heisenbergův princip neurčitosti. Ještě úžasnější je ale převratný objev, který dal vzniknout výše zmíněné dualitě částice-vlnění: totiž možnost, že fyzik ve skutečnosti částice, které pozoruje, také sám vytváří. Pokud totiž nejsou pozorovány nikým, pak se zdá, že se tyto částice projevují pouze jako vlnění.

 

Myslím, že většina fyziků se stále ještě brání plně pochopit podstatu Universa (Teoversa) a Vesmíru, protože ve všem a za vším stále hledají materiální vysvětlení a hmotu, i když již ve svých myšlenkových procesech dokázali redukovat hmotu na částice ve formě záření - vibrace.

Dle mého názoru se nejedná o to, že vesmír se chová náhodně a je nepředvídatelný. Posuzování věcí jako náhody pramení z nedostatku informací. Není zcela přesné vyjádření, že stav nějakého systému je určen teprve jeho pozorováním. 

 

Každý systém (a pod systémem je možno si představit jak atom, tak i celý náš 3D Vesmír) se nachází v každém okamžiku v mnoha a pravděpodobně dokonce v nekonečně variantách. Naše mysl (vědomí) si svou koncentrací na jednu z variant vybírá jeden konkrétní určitý stav systému, který tak svým způsobem pozoruje a tím i pro sebe tvoří. Většinou si také vybírá takovou variantu, které se mu „jeví“ jako pravděpodobná. Není to jednoduché k představě či pochopení, ale jsem přesvědčen, že tento popis se blíží skutečnosti.

 

Až většina vědců připustí možnost, že Svět (Universum, Teoversum) není nic jiného než jedna nekonečně složitá myšlenková konstrukce, tak mohou pokročit s pochopením i jeho jednotlivých částí a jejich funkcí a případně smyslu.

Einsteinova věta o tom, že bůh nehraje v kostky je pravdivá v tom smyslu, že bůh vytváří všechny možné i nemožné varianty skutečnosti a tudíž v přeneseném slova smyslu nehází si kostkou, aby vybral jednu z variant, ale tuto možnost nechává na nás, abychom svou koncentrací si na konkrétní variantu realizovali svoji svobodu vůle a tvořivosti. To, že nám to někdy připomíná hru v kostky, je z toho důvodu, že naše vědomí (na stupni rozvoje odpovídající lidské bytosti) není schopno vnímat všechny varianty, či dokonce si jen připustit jejich možnou existenci.

 

Přítomnost a tím i budoucnost naše vědomí tvoří tím, že přes existenci nekonečně mnoha stavů systému si vybírá z omezeného počtu stavů systému ty, které jsou pro něj pravděpodobné. V tom, které stavy jsou pro naše vědomí pravděpodobné, hraje roli nejen stav našeho vědomí (jeho poznání), ale i stavy vědomí nás obklopujících – tomu odpovídá teorie morfické rezonance Ruperta Shaldraka.

Teorie morfické rezonance říká, že všechno v našem světě, ať už je to věc, rostlina nebo zvíře, je obklopené a prostoupené morfickými poli obsahujícími kompletní informaci o charakteru a aktivitě daného objektu. Mezi morfickými poli stejného druhu (a mezi objekty/jevy a morfickými poli) existuje rezonance, která je tím silnější, čím víc jsou si podobné. Vše v našem světě ať už je to věc, rostlina nebo zvíře je vědomím a tudíž je do určité míry odpovídající svému druhu i vědomé. Opět zjednodušeně a obrazně řečeno každý fyzický či chemický proces je vědomý a dle teorie morfické rezonance si vybírá pravděpodobný stav systému. Z toho plyne i závěr učiněný v rámci hypotézy morfické rezonance, že opakováním určitého procesu se jeho výsledky, které jsou v souladu s výsledky předcházejícími, stávají pravděpodobnějšími.

I chemické a fyzické procesy kolem nás jsou tvořeny vědomím, neboli procesy jsou dány výslednicí myšlenkových procesů zúčastněných myslí.

Proto například experimenty prováděné s lidmi nadanými telepatickými, telekinetickými či obdobnými paranormálními schopnostmi v prostředí tzv. vědecké skepse a nedůvěry (možná ještě přesněji víry v to, že se experiment nepovede) mají často negativní výsledky.

 

Pokusím se to přiblížit na příkladu rozhodování o nějaké cestě. Potřebuji se dostat třeba z Prahy do Plzně. Existuje mnoho variant, jak se přemístit a vyjmenuji pouze některé – teleportace, levitace, létající talíř, letadlo, vrtulník, auto, vlak, autobus, na kole, na koni nebo pěšky. Existuje samozřejmě ještě mnoho dalších variant, které se mohou jevit méně logické jako je například parní válec nebo volský potah, ale všechno jsou to varianty z pohledu Teoversa rovnocenné a rovnocenně realizovatelné. Pouze naše vědomí s jeho odpovídajícím stavem poznání bude vybírat z pro nás pravděpodobných variant, a tak si bude volit nejspíše mezi autem, autobusem či vlakem. To, proč si nevybere ten nejjednodušší a nejrychlejší prostředek, je právě dáno morfickými poli a morfickou rezonancí, která naše vědomí ovlivní tak, že vyhodnocuje tento způsob jako nemožný a nezvolí si jej.    

 

Proto dochází v současné době ve vědě k potlačování alternativních teorií a naopak je tak mediálně podporováno tzv. vědecké skeptické myšlení. Pro zachování stávajícího stavu „vědeckého“ vědomí je důležité, aby lidé nevěřili, že je něco možné, protože když věřit nebudou, tak to také možné nebude a to z toho důvodu, že jejich mysl se nebude koncentrovat na stav, který považují za nepravděpodobný.

Proč jsou známy stavy levitace u lidí zejména ve stavu meditace či transu? Protože jejich mysl je v čistém stavu, tj. ve stavu neovlivnění vírou ostatních myslí v nepravděpodobnost tohoto jevu. Všechny lidské bytosti jsou schopny zdánlivě neuvěřitelných věcí a jediné, co je omezuje, je v rámci morfických polí nevíra v pravděpodobnost určitého stavu systému a tím i neschopnost koncentrace na takovýto nepravděpodobný stav systému.

Pokud si uvědomíme tento princip tvoření reality, snáze pochopíme, proč je společnost tak systematicky a dlouhodobě manipulována k nevíře v možnost určitých jevů a schopností lidské mysli pod relativně průhlednou a již se postupně rozpadající zástěrkou vědeckosti zkoumání všech jevů a jejich příčin a tím i základního paradigmatu.

 

Kdyby si totiž lidské bytosti uvědomili svoji skutečnou svobodu a své skutečné možnosti, nikdy by se nenechali tak snadno vykořisťovat (Wikipedia: bezohledně a nespravedlivě využívat).

Stále je nutné, abychom si uvědomovali základní věc. Hraje se o to, kdo ovládne naše mysli, zda oni prostřednictvím tu více tu méně sofistikovaných manipulací, nebo my pochopením toho, kdo jsme a co jsou základní principy našeho bytí.          

 

Součástí této zejména mediální (média všeho druhu) hry je utvrzování v nevíře v možnost lepšího uspořádání společnosti, v možnost změny lidí. Dokonce jsme denně utvrzováni a mnozí tomu dokonce věří, že současný systém sice není zcela dokonalý, ale nic lepšího neexistuje a dokonce, že žijeme v nejlepším období lidských dějin a jen si toho dostatečně nevážíme.

Většina lidí ve svém strachu a pesimismu a možná i pohodlnosti a snaze shodit odpovědnost ze sebe tuto teorii nemožnosti ráda přebírá, což jim umožňuje setrvat v pasivitě.

 

K tomu se přidávají i některé teorie se svými strachy o ztrátu duše.

Nebát se je základ duševní harmonie a klidu. I kdyby měly nastat všechny hrůzy světa, které jsou nám předkládány, tak strachem dosáhneme jediného. Zkazíme si zbytek života a zhoršíme si vyhlídky na šťastnější příští život.    

 

Rád bych se vyjádřil i k tomuto novému druhu (dle mého názoru) strašení. Jedná se o to, že je tvrzeno, že duším, které nevzestoupí na novou úroveň, hrozí, že budou navždy zavlečeny do nižších vesmírů – úrovní a již nebudou mít šanci znovu vzestoupit, či dokonce dojde k jejich anihilaci, a že se jedná o duše, které odpadly od boha.

Pokud se opět nejedná o cílenou manipulaci a stále se opakující hru na strach, jedná se o nepochopení základních principů stvořeného světa Teoversa. Není nic jiného než Bůh a všichni a všechno jsme jeho součástí. Neexistuje nic než jedno nekonečně ohromné vědomí. Jak by pak mohlo dojít k odpadnutí od Boha, nebo dokonce k tomu, že někdo jde proti Bohu. Jestliže si uvědomíme, že Bůh je vše, nemůže jít logicky nic proti bohu. Cokoliv, ať se nám to jeví sebenegativněji je součástí Boha. Jediné, co je možné je to, že si nějaká relativně samostatná část Boha neuvědomuje, že je součástí Boha a má pocit plné oddělenosti od Boha. To většinou plyne z toho, že se nám zcela nedaří se odloučit od představy personifikovaného boha, jakési bytosti, která je v porovnání s námi vybavena většími schopnostmi a možnostmi, což je pojetí jakéhosi boha nižší kategorie.

 

Knihy knih - Bible a Korán byly dány lidstvu určitými entitami, které s bohem nemají nic společného a které v člověku mír a harmonii nenavozují (dle mého názoru) zcela záměrně. K jejich propagaci a ideologizaci dochází také zcela záměrně a tak jak jsou lidem ve školách vymývány mozky vědeckým materialismem (a tím myslím nejen filozofii, ale i ekonomii, sociologii atd.), tak jsou pro ty, co potřebují boha, vytvořena různá náboženství, aby náhodou nezačali myslet svobodně a přemýšlet "jinak" než je vhodné pro "společnost" (rozuměj pro ty, co vládnou a mají se Zemí a lidstvem své úmysly).

Je spoustu knih, které oči otvírají, ale public relation Bible a Koránu je na daleko vyšší úrovni díky ohromnému aparátu a množství peněz, jimiž církve disponují.

 

Na závěr bych rád zdůraznil, že považuji za velmi důležité, abychom důkladně filtrovali informace k nám přicházející a nenechali manipulovat svým vědomím tak, abychom omezili možné stavy přítomnosti a budoucnosti z pohledu jejich pravděpodobnosti na ty, které se nám snaží vnutit a tak výrazně omezit naši volbu koncentrace mysli a tím i naši svobodu. Když se otevřeme i zdánlivě nepravděpodobným stavům budoucnosti (jako se někomu jeví transformace lidstva a Země a mnohem spravedlivější uspořádání společnosti, či přestup do vyšší vibrační dimenze) a budeme naše vědomí koncentrovat na tento pro nás žádoucí stav, tak takový stav také nastane.  

 

My sami jsme ti, co pronášejí nekrolog nad hrobem svých přání a tužeb často již při jejich narození.