Strach – jedno z hlavních témat dnešní doby

 

   Jsem si vědom, že na toto téma bylo už napsáno mnoho textu. Také jsem mu věnoval již dříve jeden článek. Přesto jsem uvážil, že dnešní doba je strachem natolik posedlá, že není na škodu si některé věci připomenout, zejména s ohledem na nové události minulé i očekávané.

 

   Přestože se slovo „strach“ tak často ve vlastních textech různých článků nevyskytuje (s výjimkou různých anket), obavy a bázeň ze všeho možného (a v nemenší míře i nemožného) se na nás valí téměř ze všech informací o současné a budoucí situaci. Jen tak namátkou připomenu některé z nich – finanční, hospodářská a celospolečenská krize, NWO, globální oteplování, pandemie různých nemocí, ropná krize, nedostatek vody či potravin, přelidnění, třetí světová válka v různých formách, občanské války, katastrofy všeho možného typu od přepólování, zastavení otáčení Země, až po návrat Nibiru, přílet negativních mimozemšťanů atd.

   Tady si dovolím jen krátkou poznámku pro ty, kteří se nechají strašením snadno ovlivňovat. Pokud už to považujete za nutné, vyberte si pouze jednu z katastrofických vizí a té se obávejte, protože prostě všechny se nemohou realizovat. Pokud nás například zasáhne některá z kosmických katastrof, nač se ještě děsit hospodářskou, ropnou nebo jinou krizí, nebo například globálním oteplováním J

 

   Otázkou zůstává, jak dalece se jedná u těchto strašících textů o projekci vlastního strachu autorů a jak dalece o cílenou strašicí kampaň určité skupiny lidí. Nesporným faktem je vysoká návštěvnost i hodnocení článků se silně negativními až katastrofickými popisy současnosti a blízké budoucnosti, což značí, že mnozí lidé s nimi rezonují a jsou jimi fascinováni asi tak jako fanoušci hororů. Tím chci říct, že i v případě, že se do značné míry jedná o jistu formu vědomého působení na lidi (k čemuž se přikláním), mnoho lidí je přijímá s velkým zájmem.

    Dalším důvodem šíření strachu je to, že se jedná o jednu z nejčastěji používaných forem ovládání lidí a lidstva. Důležité je uvědomit si, že ti, kdo touží ovládat ostatní, jsou rovněž motivováni vlastním strachem. Strachem ze ztráty moci, majetku či svobody rozhodování nejen o druhých, ale i o sobě.

   Strach jakožto negativní energie je rovněž „potravou“ astrálních predátorů a jeho absence a nedostatek potravy pro predátory znamená úbytek jejich sil a tudíž i možnosti ovlivňovat negativně naši realitu.

 

   Strach je nezpracované téma většiny lidí, a pokud se jedná o komplexní zpracování tématu strach, tak si myslím, že dokonce velké většiny lidí. To je důvod, proč témata předkládaná médii rezonují s vnitřním nezpracovaným strachem lidí a strach v lidech probouzejí.

   Za závažný aspekt této situace považuji to, že strach je téma nejen nezpracované, ale ani nezpracovávané a často dokonce podvědomě a někdy i vědomě potlačované. Ve většině oficiálních médií ani nelze očekávat, že by se touto otázkou někdo zabýval, protože člověk pociťující strach je mnohem lépe ovlivnitelný a manipulovatelný, což je jejich neuměle skrývaným minimálně vedlejším záměrem.   

 

    Otázka zní, kde se bere ta podvědomá „touha“ se bát. Odpověď není zcela jednoduchá a názory se samozřejmě liší. Osobně nejvíce rezonuji s myšlenkou, že většina z nás nemá komplexně v sobě zpracováno téma „strach“. Předem odpovídám na očekávanou námitku, že příčinou strachu je nedostatek lásky – tento názor považuji za druhou stranu téže mince. Je snadné a jednoduché deklamovat: „Miluj a nebudeš se bát“, ale není jednoduché tuto myšlenku realizovat pro člověka, jehož životním programem je strach a často dokonce i strach z toho „milovat“. Vše je samozřejmě zcela individuální, ale přesto považuji za optimální harmonicky současně zpracovávat jak téma strachu, tak téma lásky.

   Strach je vždy náš emotivní vztah k možným budoucím událostem, okolnostem či stavům, a to vnějším i vnitřním. Za základní formy strachu považuji strach z neexistence a strach z utrpení.

   Strach z neexistence (nejčastěji ve formě strachu ze smrti) pramení z nevědomosti (opět cíleně v mnoha různých podobách podporované) o podstatě naší existence, podstatě bytí.

   Strach z utrpení (jak fyzického tak i psychického) vychází z naší zkušenosti z tohoto života i mnoha životů předešlých, které se mohu projevovat i ve formě různých fobií.

 

   Velká většina forem strachu se dá definovat jako strach ze ztráty (ztráta partnera, dětí, života, zdraví fyzického i duševního, zaměstnání, majetku, schopností, klidu, harmonie, štěstí, lásky, jistoty apod.).      

   Zbavit se strachu z toho, že něco ztratíme, můžeme jen věděním, že ve skutečnosti nemáme nic, co bychom ztratit mohli.

   Pouze ego je vlastníkem (přesněji má pocit, že něco vlastní), a proto pouze ego může něco ztratit. Pouze pokud se neztotožňujeme s egem, může se dostavit ono vědění.

 

   Strach je daň z nevědomosti a nedostatku lásky. Nevědomost sice hříchu nečiní, ale před utrpením vlastním či cizím neochrání.     

 

   Velkým podhoubím strachu je nejistota a neschopnost ji přijímat jako setrvalý a normální stav našeho bytí (jistota neexistuje). Proto tolik lidí touží mít jistotu a touží znát „absolutní“ pravdu, k čemuž se vždy najde dostatek znalců té jediné a skutečné pravdy, kteří ji umí předložit v balení vhodném pro určitý okruh zájemců.

 

   Oprostím se pro tyto účely od pojmu absolutní pravda jako ještě další zcela samostatné kategorie pravdy a budu se věnovat pojmu objektivní pravda. Existuje objektivní pravda a lze ji zjistit? K tomu je vhodné si uvědomit, že naše mysl pracuje s obrazem skutečnosti a ne se skutečností.

   Pravda je shoda obrazu skutečnosti vytvořeného naší myslí (našeho poznání) se skutečností. Neexistuje objektivní možnost posouzení shody obrazu (vytvořeného subjektivní myslí) se skutečností. Vždy se bude jednat pouze o subjekt, který bude hodnotit shodu a tento subjekt opět bude cizí pravdu (shodu cizího obrazu skutečnosti) posuzovat podle své pravdy, tedy podle toho, jaký si on vytvořil obraz skutečnosti. Je možné, že někdo o něčem může prohlásit, že se jedná o boží pravdu, ale uznání něčeho za boží pravdu je opět subjektivní výrok. Z toho dle mého názoru jasně vyplývá, že objektivní pravda neexistuje, ale existují pouze pravdy subjektivní, založené na obrazu skutečnosti vytvořeném myslí subjektu. Pouze se dá říct, že existuje relativně objektivní pravda, což je obraz skutečnosti, který jako pravdivý uznává většina určité skupiny lidí.    

 

   Pokud chceme v sobě plně zpracovat téma strach, tak bychom se měli komplexně věnovat tomu, jak v nás strach vzniká, co je jeho příčinou a je nutné se soustředit přímo na otázku, jak a na základě čeho vzniká strach přímo v nás jako zcela specifických bytostech. Nikdy žádná zkušenost někoho jiného neplatí zcela obecně pro všechny.

   Důležité je si uvědomit, že se jedná o náš subjektivní vnitřní vztah k určitému jevu či stavu, který by měl nastat. Podstatou strachu nejsou jakékoliv vnější či vnitřní okolnosti (strach můžeme mít i z toho, že dostaneme deprese, či dokonce, že se budeme něčeho bát), ale náš vztah k nim. Strach vzniká na základě toho, že vnímáme rozpor mezi tím, jak bychom si představovali, aby nějaká vnější či vnitřní skutečnost vypadala a tím, jak se obáváme, že vypadat bude. (Čistě teoreticky si lze představit, že předpokládáme, že skutečnost bude i lepší, než jakou bychom si ji přáli, ale nějaký příklad v praxi mě momentálně nenapadá.) Tím, jak se koncentrujeme na rozpor mezi předpokladem a přáním, posíláme tomuto rozporu energii, která nám pak chybí a negativně ovlivňuje náš psychický a fyzický stav.

   Pokud se nám podaří si v daném okamžiku plně uvědomit tento proces vzniku strachu a jeho příčinu, dochází k tomu, že se koncentrujeme na pochopení příčiny a ne na rozpor a energie přestává unikat. Pokud tento proces podpoříme vědomým příjmem vitální energie (prány, chi, orgonu), je reálný předpoklad, že strach a jeho negativní účinky na naši mysl a organismus se minimálně zmírní.

   Upozorňuji, že strach není totožný s reakcí na stres (znehybnění, útok či útěk), které jsem se věnoval v článku „Základní reakce na stres“.         

 

   Při komplexním vnitřním zpracování tématu strach je nutné zahrnout všechny jeho aspekty, tj. například i to, zda sami nevědomě či záměrně nevzbuzujeme v ostatních strach, či zda nemotivujeme ostatní strachem k námi požadovanému jednání nebo myšlení.

   Zrovna tak, pokud chceme komplexně zpracovat v sobě otázku pokory a sebevědomí, je také nutné se zabývat i tím, zda my v druhých probouzíme pokoru a sebevědomí, nebo poddanost a pýchu.

   Při tomto zpracování témat je důležité si netabuizovat žádné aspekty konkrétního tématu. Zdůrazňuji to z toho důvodu, že máme tendence se aspektům, které nám připadají pro nás nepřijatelné, vědomě či podvědomě vyhýbat. 

 

   Strach je negativní emoce a jako taková působí na bytosti jím ovládnuté i bytosti blízké tak, že snižuje frekvenci vibrací, což je samozřejmě i jeden z důvodů jeho umělého šíření. Rovněž je to také jeden ze závažných důvodů, proč se nenechat touto negativní emocí ovládnout a proč se vyhýbat jakémukoliv jednání, které by mohlo vést k probouzení strachu u druhých a nelze v dané souvislosti podcenit i své zdánlivě neviditelné myšlenky a zdánlivě neprojevené emoce. Strach je destruktivní pro tělo i mysl. 

  

Kdo si hraje, ten nezlobí. Kdo miluje, ten se nebojí.