Zápisky M. Z.

 

 

    Můj vzor Paul Brunton pracoval obdobně jako já, tedy přesněji já pracuji obdobně jako on. Jednotlivé informace a nápady si zapisoval na papírky, které pak k sobě přiřazoval. Po jeho smrti pak jeho žáci zápisky tematicky seřadili a vydali jako Zápisky Paula Bruntona.

   Postupuji obdobně s tím rozdílem, že vše ukládám do počítače. Pokud lze myšlenku rozpracovat na celé téma, tak z toho vzniká článek nebo pořad na Svobodném vysílači. Je však více myšlenek nebo informací, které nelze rozpracovat na celý kompletní text a ty se pak nedostanou na veřejnost. Abych to nějak napravil, tak občas jeden text budu věnovat těmto myšlenkám, které mohou být díky tomu nesourodé. Důvody jsou dva. Za prvé si myslím, že je vhodné některé myšlenky a informace předat nyní, kdy se mi zdají aktuální a ne až po mé smrti, kdy už nemusí být aktuální a za druhé se mi nezdá pravděpodobné, že by se po mé smrti někdo mým zápiskům věnoval.

 

   Rozpor mezi úslovími "Neznalost zákona neomlouvá" a "Nevědomost hříchu nečiní".

   Nevědomost sice hříchu nečiní, ale před utrpením vlastním či cizím a z toho plynoucích karmických následků neochrání, protože neznalost zákona neomlouvá. Utrpení není následek karmických příčin, ale utrpení je následek nepochopení karmických příčin současného osudu. Utrpení není pouze následkem toho, že jsem se v minulém životě nesprávně choval, ale zejména následkem toho, že jsem nepochopil, že jsem se nesprávně choval.  

   Záleží na každém z nás, zda jednání druhých nám způsobuje utrpení. Pokud netrpíme, nemáme, co odpouštět. Takže ne vždy musí být odpouštění projevem vyšší duchovní úrovně. Projevem vyšší duchovní úrovně je stav, kdy nevzniká pocit, že je třeba něco odpouštět.

 

   Odpouštění - z pohledu vyšší úrovně poznání není komu odpouštět.

   Když mně proprší dovolená tak také nemám pocit, že bych měl někomu (svatému Petru, nebo meteorologům) odpustit pro mě nepříjemné počasí. Pomíjím ty, co si viníka čehokoliv najdou vždy.  

 

   Abychom plně pochopili utrpení, je nutné obsáhnout oba jeho póly, tj. včetně té nepředstavitelné a tabuizované oblasti jakou je slast z utrpení druhých.

 

   Až pojmenování choroby dělá z člověka pacienta.

 

   Léčba pomocí pochopení minulých životů. Poznání a pochopení je velmi důležité, ale teprve až změna chování (v nejširším slova smyslu) je schopna přinést plné uzdravení nebo přijetí nemoci či jiných problémů.     

 

   Zbavit se strachu z toho, že něco ztratíme, můžeme jen věděním, že ve skutečnosti nemáme nic, co bychom ztratit mohli.

   Pouze ego je vlastníkem (přesněji má pocit, že něco vlastní), a proto pouze ego může něco ztratit. Pouze pokud se neztotožňujeme s egem, může se dostavit ono vědění.

 

   Jedině lidé, kteří si myslí, že mohou změnit svět, ho změnit mohou.

 

   Rozdíl mezi leností a nedostatkem energie je podle mého názoru celkem jednoznačný, ale není ho v běžném životě již tak jednoduché rozlišit. Lenost je stav mysli a nedostatek energie je stav těla. Rozeznatelné to snad je tak, že líný přestane být líný, když dělá to, co ho opravdu baví, zatímco člověk s nedostatkem energie má obtíže i s vykonáváním činností, které jej baví.

 

   Čas se zrychluje – tvůrce času a prostoru je vědomí, a tak zrychlování času je způsobeno zrychlováním kmitočtu našeho vědomí, zvyšováním frekvence vibrací. Řečeno jinou formou – zvyšování frekvence aktivit našich vědomí způsobuje zrychlování času.

 

   Mimosmyslové získávání informací. Znalost informací hříchu nečiní. Hříchem je teprve zneužití informací, i když neúmyslné. Je potřeba mít dostatečnou morální sílu, aby nedošlo k zneužití informací.

 

   V případě hnědého (rudého) trpaslíka není tak významná jeho gravitační síla, ale jeho aura, to znamená jeho působení jako bytosti. To má velký vliv na změnu kvality času (specifického vzoru a frekvence vibrací) v současné době v prostoru Sluneční soustavy a Země. Je to podobné astrologickým vlivům jednotlivých kosmických těles a největší roli hraje Slunce, protože vzhledem nejen ke své velikosti má zdaleka největší auru s nejsilnějším působením na celou Sluneční soustavu.

   Ve vesmíru výrazně převažují hvězdné soustavy sestávající ze dvou hvězd, a tak se dá předpokládat, že i v naší sluneční soustavě existují dvě hvězdy Druhou nejmocnější auru v naší sluneční soustavě, má druhá hvězda, což je dle předpokladů hnědý trpaslík. V případě, kdy je hnědý trpaslík na své excentrické dráze kolem společného těžiště se Sluncem daleko, je i působení jeho aury na Zemi slabší. V okamžiku, kdy se výrazně přiblíží, tak vliv jeho aury zesiluje. Otázkou zůstává jeho doba oběhu, i když tato informace je spíše utajená, než neznámá.

   Vliv aury kosmických těles si lze představit podobně jako vliv aury u lidí. Pokud například jsme v místnosti s jednou či více bytostmi (nemusí se jednat pouze o lidi), tak i lidé nesenzibilní cítí vliv aury bytostí v místnosti, i když si to často neuvědomují. Celkové působení aur má vliv na naši auru a tím i zjednodušeně řečeno na naše psychické rozpoložení. Záleží na kvalitě a síle aury. Při změně bytostí v místnosti či při změně jejich energetického působení se změní i vliv aur na nás.

   Obdobné je to i s kosmickými tělesy, které také nemají auru naprosto konstantní, ale mají ji rovněž proměnnou. Rozdíl oproti lidským bytostem je zejména v rychlosti těchto změn, které se u lidí mohou pohybovat v kategorii hodin.

 

   Astrologie může obtížně postihnout změny aur důležitých kosmických těles či vliv hnědého trpaslíka, a tak je možné, že v průběhu delších časových úseků jako jsou století či tisíciletí, se astrologická pojetí vlivů na základě zkušeností astrologů mění. Proto také konstelace kosmických těles, která je dnes úplně stejná jako před mnoha tisíci lety, nemusí znamenat, že kvalita času je také stejná. Vzhledem k fraktálnímu uspořádání časoprostoru dochází k jevu, že kvalita času pro určité místo se v průběhu doby opakuje, s tím rozdílem, že konstelace kosmických těles není úplně stejná.

 

   Na Zemi přicházejí energie, které svým způsobem čistí karmu, což je zjednodušující vyjádření a pokusím se to zpřesnit. Tyto energie určitým způsobem vymazávají z paměti negativní emoční náboje, které máme spojené s některými životními událostmi. Nevymazávají vzpomínky, ale pouze negativní emoce s nimi spojené. Toto působení je obdobné jako při některých druzích regresních terapií, kdy se prochází určitou životní stresovou událostí jako například smrt blízkého tolikrát, až negativní emoce s událostí spojené téměř zmizí. Dokonce vím i o situaci, kdy se dotyčná po pětinásobném opakování nepříjemné události ze svého života začala smát.

 

   Vlny energií hnědého trpaslíka a Slunce se střídají a působí tak na každého jinak, protože někomu vyhovují více energie je jinové a někomu více energie jangové v závislosti na tom, které energie potřebuje pro svůj momentální vývoj.

 

   Smysl je forma vnímání reality, proto pokud se v rozšířeném pojetí mluví o mimosmyslovém vnímání, tak to má význam pouze pokud smyslové vnímání omezujeme na nám známých pět smyslů.

 

   Existují paralelní minulosti i budoucnosti a cestovatel do minulosti i budoucnosti mentální formou i prostřednictvím technologie se dostane do té minulosti či budoucnosti, která rezonuje s vibracemi jeho vědomí, s jeho poznáním a jeho vírou. Proto se někdo může dostat do minulosti, kde Ježíš existoval a byl ukřižován a někdo do minulosti, kde Ježíš existoval a nebyl ukřižován a někdo do minulosti, kdy Ježíš neexistoval.

   Někteří dálkoví pozorovatelé při překročení určité časové hranice při progresu (cestování do budoucnosti) neviděli nic, protože Země v té jejich budoucnosti vzhledem k frekvenci jejich vibrací a negativní vizi budoucnosti již neexistovala. 

 

    Tak zvaná sebeláska v negativním slova smyslu (narcismus) ve skutečnosti není láska, ale je to závislost. Nejedná se o lásku k sobě ve smyslu: "Miluj bližního svého jako sebe sama!", ale jedná se o závislost na sobě, na své roli, na svém egu.

 

   Tak, jako je jistým zákonem Teoversa neomezovat svobodnou vůli druhých bytostí, tak je tak rovněž jistým přikázáním pro nás nenechat omezovat svoji vlastní svobodnou vůli nikým jiným. Karmické následky se dostavují nejen při "nesprávném" jednání vůči jiným bytostem, ale i při "nesprávném" jednání vůči sobě.     

 

   Na „televizní“ obrazovku své mysli si nalaďte dva programy tak, jako to například umožňují některé lepší televizní přijímače funkcí PaP (obraz a obraz).  Jeden program je pocit absolutní lásky a druhý program je běžný život. A nyní v sobě vypěstujte schopnost vnímat tyto programy současně či dle potřeby některý kanál zeslabit či vypnout, zesílit či zapnout.

 

   Cvičit schopnost pociťovat vděčnost a tím i štěstí lze na drobných příjemnostech.    

 

   Čtená informace neobsahuje tolik negativní (samozřejmě případně i pozitivní) energie jako mluvené slovo a nemá tudíž takový vliv. Nejsilnější je kombinace slova a obrazu, proto nejsilnější vliv má televize nebo film.

 

   Mnohé karmické následky vznikají v důsledku omezování svobodné vůle jiné bytosti, i když dost často je toto omezování vedeno dobrými úmysly. Karmické následky pak jsou samozřejmě lehčí než při omezování svobodné vůle jiné bytosti za účelem vlastního prospěchu.

 

   Setkáváme se s hesly, která nám někdo podstrkuje a je otázka, za jakým účelem, jako například: "Skončí dualita, vstoupíme do jednoty. Budeme fungovat pod pravou hemisférou na rozdíl od současnosti, kdy fungujeme pod levou hemisférou."

   Když se nad tím hlouběji zamyslíme, tak zjistíme, že jsou to víceméně prázdná hesla.

Vstoupíme do jednoty a nebude již dualita.  To znamená, že tam nebudou již muži a ženy? Nebudeme mít v sobě jin a jang? Nebudou energie jin a jang? Bude tam jen světlo a nebude tam tma, nebo tam bude jen tma a ne světlo?

   To samé je s pravou hemisférou. To znamená, že přestaneme používat levou ruku, nebo nebude nám již fungovat logika, ale jen intuice? Pokud tyto výroky nejsou upřesněny a vysvětleny, jedná se pouze o prázdná hesla.

   Budeme více používat intuici, ale to neznamená, že přestaneme používat rozum a logiku.

Jestliže jedu v noci temným lesem, je dobré intuici využívat pro odhad, zda přijde zatáčka doleva nebo doprava, ale jestliže chci sečíst tři plus tři, tak použiju rozum a levou hemisféru a ne intuici. Intuice by mně klidně řekla, že tři plus tři je 6,5 nebo 5,5. Takhle pracuje většinou intuice. To znamená, že budeme i nadále používat levou i pravou hemisféru. Pravá hemisféra bude využívána více a dojde k lepšímu propojení a harmonii mezi levou a pravou hemisférou.  

 

   Přemýšlejte o všem. Není důvod přejímat cokoliv od kohokoliv bez analýzy, v podstatě žádnou teorii, hypotézu nebo názor. Pochybujte o všem. I o mých názorech. Je klidně možné, že na základě připomínek upravím nebo zpřesním své názory. Ostatně již se mi to stalo v životě mnohokrát.

 

   Intuici je vhodné použít při posuzování dvou vzájemně protichůdných teorií, když nám chybí dostatek logických argumentů a faktů pro vyhodnocení, která se více blíží skutečnosti.

   Také je nutno si uvědomit, že často používáme intuici, aniž bychom si uvědomili, že jsme se rozhodli nebo přijali určitý názor na základě intuice.

   Nejedná se o posuzování názorů týkajících se jen filozofie, ale i politiky a konspiračních teorií. Některé věci si prostě nemáme jak ověřit a pak s něčím rezonujeme a s něčím ne, a to je ta intuice. Existuje i varianta, že informace, které intuičně získáme, si pak logicky a rozumově zdůvodníme, takže jsme přesvědčení, že se jedná o poznání na základě logiky.

 

  Některé věci se dají vyjádřit velmi jednoduše. Co to je být šťastný? Je to rozdíl mezi tím mít a být. Mít štěstí anebo být šťastný. Rozdíl je snadno pochopitelný.        

 

   Objektivní pravda - pokusím se upřesnit toto téma.

   Je potřeba si uvědomit, že naše mysl pracuje s obrazem skutečnosti a ne se skutečností.

Pravda je shoda konkrétním subjektem vytvořeného obrazu skutečnosti (popisu skutečnosti) se skutečností. Neexistuje objektivní možnost posouzení shody obrazu (vytvořeného subjektivní myslí) se skutečností. Vždy se bude jednat pouze o subjekt, který bude hodnotit shodu a tento subjekt opět bude cizí pravdu (shodu cizího obrazu se skutečností) hodnotit podle své pravdy, tedy podle toho, jaký si on vytvořil obraz skutečnosti. Je možné, že někdo o něčem může prohlásit, že se jedná o boží pravdu, ale uznání něčeho za boží pravdu je opět subjektivní výrok.

   Z tohoto pohledu a úrovně poznání se dá konstatovat, že shoda popisu skutečnosti se skutečností může existovat objektivně (tj. nezávisle na jakémkoliv subjektu), ale není objektivně poznatelná, protože vždy se bude jednat pouze o výrok či poznání konkrétního subjektu či subjektů, zda tato shoda určitého popisu existuje. Otázkou pak je, zda vůbec má smysl o čemkoliv prohlásit, že se jedná o objektivní pravdu.

   Z jiného úhlu pohledu či úrovně poznání však lze i tuto úvahu relativizovat. I současná věda už dospěla k závěru, že pozorovatel ovlivňuje předmět pozorování, takže dva různí pozorovatelé pozorující tentýž předmět pozorování (v nejširším slova smyslu, tj. i jakýkoliv jev) mohou získat při svém pozorování odlišné výsledky, protože předmět pozorování ovlivnili odlišným způsobem. Pozorování jakožto vnímání okolní reality je ve své podstatě rezonancí subjektu pozorování s objektem pozorování a vzhledem ke specifickému vzoru vibrací každého pozorovatele tak dochází i k odlišnému ovlivnění předmětu pozorování. Z tohoto pohledu pak je svým způsobem nemožné, aby dva subjekty pozorovaly tentýž předmět.

 

   V souvislosti s termínem objektivní pravda je možné hovořit i o pojmu objektivní realita s obdobnými výhradami. Vše (celý svět, Teoversum) je tvořeno jen myšlením mnoha subjektů jako fragmentovaných částí Boha jako jednoho ohromného vědomí.  

 

   Paradoxně na lidi, kteří jsou otevření nikdo zdaleka tak často neútočí jako na lidi uzavřené do sebe a skrývající před světem své chyby. Otevřenost dodává v očích ostatních sílu v důsledku jejich sebedůvěry.

 

   Informace předávané vyššími duchovními bytostmi či mimozemšťany nemusí odpovídat duchovní úrovni těchto bytostí, protože úroveň předávaných informací je přizpůsobovaná úrovni bytostí informace přijímajících, takže nelze vždy z předávaných informací usuzovat na duchovní úroveň (úroveň poznání) těch, kteří informace předávají.

 

   Informační kampaň kolem roku 2012 také mohla být součástí desinformační kampaně. Nedá se vyloučit, že ti, kteří nemají zájem na transformaci, měli informace, že rozhodující nejsou roky kolem roku 2012, ale roky kolem roku 2017. Vytvořením mýtu kolem roku 2012 a následným zklamáním mnoha lidí, pak celkem logicky mělo za předvídaný a chtěný následek nedůvěru a nevíru v rok 2017.

 

   Následující úvaha je určitou ukázkou, jak se poznání odkrývá postupně, alespoň v mém případě. V knize Elegantní bůh jsem při snaze o popis boha použil to, co autorovi knihy "Hovory s bohem" Neal Donald Walschovi sdělil údajně sám bůh: „Já jsem všechno to, co je i není“. V té době jsem význam tohoto sdělení chápal poněkud neurčitě, zejména tak, že Bůh nemůže být ničím omezen. Relativně nedávno při snaze pochopit a vysvětlit princip nekonečnosti jsem si uvědomil určitou souvislost mezi principem nekonečnosti a touto definicí boha. Bůh je vše to co existuje, je "součástí" Teoversa, ale je zároveň i vším co není, a to ve formě potencionálních možností. Vše (stvořený svět) je jen myšlenka boha - jednoho ohromného vědomí a není žádná překážka, aby toto vědomí nepomyslelo na něco, co ještě není jeho součástí. Jedná se jako vždy o model z jedné úrovně poznání a z jednoho úhlu pohledu. Přijmutí této hypotézy nám pomůže nezbláznit se při pochopení principu nekonečna, jak prý už se to několika lidem stalo.