Změny jsou nutné, ale možná je nyní důležitější než jaké,

kdo a jak je provede

 

Myslím, že je nutné vyjít z jedné základní skutečnosti – změna společnosti nutně a zákonitě nastane. Z čeho vycházím při tomto tvrzení – změnu si přeje většina lidí. Přestože to mnohé nenapadne, změnu si přejí i ti, kteří nám připadají, že jsou na tom dobře (že jsou za vodou). I oni opravdu touží po změně. Pro názornost cituji jednoho z nich: „Ať ten benzín stojí 150 korun za litr, alespoň nás bude na silnici daleko míň.“

Z pohledu jejich osobních zájmů jako je např. jejich vlastní bezpečnost a bezpečnost jejich rodinných příslušníků, stav přírody, ekologie či přelidněnost Země apod. je změna rovněž potřebná.

Tato situace se nikdy dříve v takové míře nevyskytovala. Až na úzkou elitu měli lidé málo informací. Informačním zdrojem byl pro ně většinou učitel či farář a tak netoužili po změně, protože ani neměli informace o tom, že a jak by bylo možno svět změnit. 

Když uznáme to, že stav vědomí lidí je rozhodující a většina lidstva si změnu přeje, tak jediným možným závěrem je, že změna nutně musí nastat. Kdy a jaká změna nastane, je závislé na stavu vědomí lidstva. Dle mého názoru je nejméně pravděpodobné, že se společnost bude vyvíjet přibližně stejným stylem a tempem jako doposud.

 

Při pročítání mnoha informací z internetu, které hodnotí současnou situaci, se zdá jako nepravděpodobné, že současný stav tak, jak momentálně vypadá, je způsoben tím, že se situace globálním elitám vymkla z rukou. Že příčinou byla jejich nenasytnost a neschopnost odhadu toho, co si mohou všechno dovolit. Můj osobní názor je, že se jedná o neporozumění tomu, co globální elity jsou a jaké mají k dispozici prostředky. Nepochopení toho, že mohou využít nejlepších mozků, výsledků všech druhů výzkumů a analýz nezatížených žádnými „vědeckými“ či náboženskými dogmaty. Považuji za velmi nepravděpodobné, že současný stav je způsoben souhrou nepříznivých, byť dlouhodobých okolností. Nic se neděje náhodně.

 

Cílem globálních elit je moc, nejsilnější „droga“ vesmíru, minimálně tohoto „našeho“ vesmíru. Při analýze současné situace není obtížné dojít k závěru, že to, k čemu dochází, ať už si to média nazývají jak chtějí (krize, globalizace apod.), je koncentrace moci a vlastnictví, což jsou spojené nádoby. Pravděpodobně vážnější problém než je vlastní koncentrace moci a vlastnictví je skutečnost, v kterých rukách a k jakému účelu k této koncentraci dochází. Problém není globalizace a celosvětová vláda, ale kdo a za jakým účelem bude vládnout.

 

Na mnoha webových stránkách se nyní mnoho autorů i lidí v diskuzích zabývá otázkou jak dál. Mnoho lidí si uvědomuje neudržitelnost stávajícího způsobu bytí lidstva. Jen lidé málo informovaní či víceméně naivní věří tomu, že naše civilizace bude i nadále pokračovat v relativně klidném lineárním vývoji. Objevuje se hodně nápadů a teorií, jak zkvalitnit či změnit stávající systém a to zejména systém ekonomický. 

Myslím, že tyto nápady a teorie jsou sice zajímavé, ale dle mého názoru neřeší to nejpodstatnější. Tyto nápady a teorie totiž neřeší situaci optimálně z pohledu všech vrstev společnosti (a pravděpodobně to ani nelze), ale vždy z pohledu určité skupiny obyvatel jednotlivých států či celé Země. Touto skupinou sice bývá často většina lidí, ale nikdy ne všichni a – což je zásadní – nikdy není optimální z pohledu těch, kteří mají moc. Samozřejmě, že jsou i teorie, které jsou optimální i pro globální elity (např. zavedení NWO), ale tyto teorie se nikde v médiích oficiálně nevyskytují. Přesněji řečeno, ony se sice vyskytují, ale v podstatě pouze ve formě tzv. konspiračních teorií, tj. teorií o tom, jak takovéto teorie asi vypadají.

 

Nyní se dostávám k podstatě tohoto článku obsažené v nadpisu. Nejpodstatnější dnes je, jak změny prosadit a kdo (a stejně důležité je i pro koho) je prosadí. 

Sebesofistikovanější systémy jsou a zůstanou pouhými hezkými idejemi, pokud neexistuje způsob, jak je prosadit a pokud nejsou k dispozici lidé, kteří jsou schopni je realizovat. Oba tyto body se v následujícím textu pokusím rozvést.

 

První a základní otázkou je jak změny prosadit.

Když se podíváme na současné rozložení moci ve světě, tak snad jen opravdu zcela naivní a neinformovaní lidé (což ovšem neznamená, že jich je málo) si myslí, že ve zřízeních nazývaných zastupitelská demokracie si vládne lid. Když se pokusím označit skupinu lidí u moci poněkud jinak než je běžné, tak se jedná o skupinu, která se řídí heslem „Bankéři všech zemí spojte se“ J.

Jakou mají šanci na prosazení navrhované systémy, jejichž společným jmenovatelem je omezení zisků a tím i moci nebo omezení moci a tím i zisků této skupiny? Jakou formou budou takovéto systémy prosazeny? Kdo prosadí v parlamentech jednotlivých států tyto změny? Dosavadní poslanci nepochybně ne. Zásadní otázka tedy spíše než „jaký zvolit systém“ zní: „jakým způsobem prosadit zákon, který by určitý systém uzákonil“.

 

Jestliže někdo prezentuje v článcích či diskuzích svůj názor, že globální elity jsou hloupé a situace se jim vymkla z ruky a čekají na to, až jim někdo doporučí vhodný systém, který vše napraví, tak buď opravdu nechápe, co se děje, nebo se jedná o cílenou desinformaci.        

Globální elity již nepotřebují více peněz, protože jich mají tolik, že je již nemohou nikdy utratit. Jejich motivací je získat či udržet si takovou moc, aby toto své výsadní postavení nemohli do budoucna ztratit.           

 

Osobně jsem přesvědčen (ale velmi rád bych se v tomto bodě mýlil), že bez dalších podstatných změn, ke kterým se dostanu v další části článku, je nemožné dosáhnout změny systému prostřednictvím voleb. Stačí se podívat na česku politickou scénu a na to, které strany mají šanci se dostat do parlamentu a kdo za nimi stojí. Nedělejme si iluze, že v tzv. dlouhodobě „demokratických“ zemích jsou na tom jinak. Není pro to absolutně žádný důvod.

 

Kdo změny prosadí a pro koho budou prosazeny, kdo je bude realizovat.

To, co považuji za velmi důležité zdůraznit a co mně často chybí v různých analýzách, teoriích a návrzích řešení, zejména návrzích nových společenských a ekonomických uspořádání a systémů, je časté opomenutí základní veličiny těchto systémů, a to jsou lidé.

Žádný sebelépe vymyšlený a navržený systém nemůže a nebude „dobře“ fungovat, dokud nedojde k výrazné změně podstatné (nejsem schopen kvantifikovat, ale rozhodně nemyslím, že by byla nutná většina) části lidstva. Nikdy nikde v dějinách lidstva neexistoval dlouhodobě systém (a předpokládám, že ani nikde ve vesmíru), který by dobře fungoval, pokud by jednotlivé prvky systému nebyly na úrovni odpovídající tomuto systému. Takže to víceméně není o systému, jak je většina lidí přesvědčena a denně přesvědčována, ale o lidech, přesněji o stavu jejich vědomí.

Jsem přesvědčen, že k potřebné změně ve vědomí lidí již dochází. Otázkou zůstává, zda dostatečně rychle a u dostatečného množství lidí.

 

Ti, v jejichž zájmu tato změna není, protože by přišli o moc, proti tomu činí všechny možné kroky. Všechny kroky však při podrobnější analýze lze redukovat na společného jmenovatele a tím je poznání a informovanost většiny lidí a tím i možnost a schopnost lidí svobodně se rozhodovat. Není lepší řešení pro globální elity než přesvědčit většinu, aby chtěla to co ony. Proto jsem přesvědčen, že jejich další kroky budou směřovat k tomu, aby co nejvíce ovlivnily mínění většiny lidí a přesvědčily je, že zájmy většiny lidí jsou totožné nebo velmi blízké se zájmy globálních elit.

Základní boj o moc neprobíhá pouze ve formě ekonomické či politické, základní boj probíhá o stav vědomí lidí a lidstva a o stav jeho informovanosti.

 

Vytvoření víceméně umělé polarity a koncentrace pozornosti na tuto polaritu je forma odvedení pozornosti lidí od podstaty problémů (zdaleka nejen dnes a zdaleka nejen u nás). Kdo alespoň trochu sleduje diskuze všech úrovní na různých webových stránkách (a obávám se, že bohužel i zde) a je alespoň trochu „nad věcí“, nemůže nevidět, jak úspěšná je to taktika. Jak lidé až neuvěřitelně naivně jsou schopni spatřovat hlavní vinu a všechno špatné tu nalevo tu napravo, tu v modré tu v oranžové či jiných barvách. S jakou agresivitou a vulgaritou napadají druhé příslušníky diskuze a ve velké většině případů si neuvědomují, že napadají ty, se kterými jsou v podstatě na jedné lodi (příslušníci elit, jejich loutky a případně ti z opačného spektra lidské společnosti do diskuzí nepřispívají). Jaký požadavek na změnu lze očekávat od lidí, kteří si opravdu myslí, že podstata problému či základní chyba spočívá v Topolánkovi či Paroubkovi (nebo dříve v Klausovi či Zemanovi)?

 

Na druhou stranu, jaký ustanovit systém pro lidi, kteří nadávají na zneužívání systému jinými, a přitom by se v podobné situaci chovali stejně. Tím rozhodně nemyslím, že je taková většina lidí, ale bohužel v těchto tzv. demokratických systémech se „nahoru“ dostávají mírně řečeno ti méně slušní.    

Nový systém nutně musí být šit na míru lidem, kteří ho budou realizovat, jinak nemá šanci na úspěch. 

 

Čeká nás skutečná revoluce, která však nemusí být nutně revolucí v takové podobě, jak ji známe z lidské historie, tj. plnou násilných činů a utrpení mnoha lidí. Je však nutno chápat slovo revoluce v jeho původním slova smyslu jako obrat, otáčku. Při grafickém vyjádření vývoje jako spirály se asi dá nejsrozumitelněji připodobnit revoluce k jednomu závitu spirály. Při použití tohoto podobenství je možno pochopit, že tzv. sametová revoluce vlastně vůbec žádnou revolucí nebyla a že skutečná revoluce, tj. posun na spirále vývoje o jeden závit výše nás teprve čeká. 

 

Co bylo prvotní příčinou každé revoluce v dějinách? Změna ve vědomí lidí, v jejich informovanosti.  

 

Nemá smysl útočit na morálku politiků a jejich city. Kdyby něco takového měli, tak by už dávno politiku nedělali, nebo by do politiky v její dnešní podobě vůbec nešli (omlouvám se čestným výjimkám). O komunální politice to platí přiměřeně dle úrovně v hierarchii (velikosti komuny - obce). Politici však celkovou úroveň informovanosti netvoří. Tu tvoří média.     

Jedině média mohou sehrát tu rozhodující úlohu v informovanosti lidí. Internet již hraje významnou roli v této hře, ale rozhodující postavení má televize. Ta v podstatě vytváří obecné mínění.

Co je však paradoxní, že ti mediální pracovníci, kteří se podílejí na udržování současného systému v jeho chátrání, či v přípravě nového (NWO), jsou s námi běžnými lidmi na rozdíl od vrcholových politiků v podstatě na stejné lodi. Také v jejich dlouhodobě existenčním zájmu a zájmu jejich dětí je, aby dnes lidé dostávali o některých skutečnostech pravdivé informace a o některých skutečnostech se vůbec dozvěděli.

A tak jako si myslím, že nemá smysl vytvářet tlak na politiky, dokud nemáme alternativu, koho zvolit místo nich (a tu reálně nyní nemáme), tak jsem přesvědčen, že má význam vytvářet tlak na mediální pracovníky, aby vykonávali svou práci ve prospěch celé společnosti a ne jen ve prospěch velmi úzké vrstvy. V této věci odkazuji na svůj článek „Skončí v letošním roce informační embargo?“ www.miroslav-zelenka.cz. Dle mého názoru je v této oblasti situace ve světě trochu podobná situaci u nás v roce 1968. I tehdy se objevovaly první vlaštovky s do té doby šokujícími informacemi a najednou došlo k protržení hráze a lavina nových informací se pak valila ze všech zdrojů.

Co však považuji za velmi významné, je rozsah uvolněných informací. Domnívám se, že zde bude jeden zásadní rozdíl proti roku 1968. V tomto roce došlo k uvolnění informací o skutečné podobě reálného socialismu, ale všechny ostatní součásti desinformace lidstva zůstaly nedotčeny. V současné době bychom však neměli zůstat u odhalení nedostatků reálného kapitalismu, ale mělo by dojít k podstatně širšímu odkrytí nám utajovaných skutečností, které nejsou spjaty s určitou formou společenského zřízení. Samozřejmě politicko-ekonomická odhalení budou zajímat nejvíce lidí, protože se jich nejvíce přímo dotýkají. 

První a základní skutečnost, která by mohla být odkryta veřejnosti, je to, že lidstvo je dlouhodobě a cíleně desinformováno a manipulováno. Upozorňuji, abych předešel nedorozumění, že jako mnoho dalších informací ani toto nebude pro část lidstva nová informace, bude to však zásadně nová informace pro většinu lidstva, pro kterou to, co není v novinách nebo v televizi, neexistuje.

 

Na závěr bych chtěl zdůraznit, že je i na každém z nás, kteří jsme alespoň částečně „v obraze“, abychom prováděli „osvětu“ v rámci svých možností. Jen se nesmíme bát odmítavých reakcí, občasného zesměšňování či obviňování z paranoie. Stále více událostí a nových informací bude „nevěřící“ (nebo možná přesněji věřící ale neznající) přesvědčovat o tom, že se skutečně něco podstatného děje a je na nás všech, jaký bude výsledek tohoto dění.