Doslov

 

Tak jak jsem psal předmluvu a úvod před zahájením vlastní knihy, tak i doslov jsem tvořil po jejím napsání. Co dodat? Snažil jsem se, jak nejlépe jsem uměl. Určitě bych s odstupem doby při­cházel na další doplňky, případně vhodnější formulace, ale to by kniha asi vyšla o dva roky později, protože mé povolání mi ne­u­možňuje věnovat se psaní jindy než o víkendech a sem tam ně­jaký večer. Také jsem nechtěl, aby kniha měla příliš stránek. Když má být něco jako učebnice, kdo rád čte tlusté učebnice?

 

Nikdy v životě jsem žádnou knihu nečetl vícekrát než tuto, ve snaze ji učinit, co nejsrozumitelnější.

Při tomto opakovaném čtení mě provázel zvláštní jev. Velmi často se mi stávalo, že jsem měl pocit nejen, že jsem text nena­psal já, ale dokonce, že ho čtu poprvé. Nikdy předtím jsem něco podobného nezažil.

 

Snaha vyvarovat se logických rozporů v rámci systému a snaha o maximální srozumitelnost a o vyváženost mi zabrala možná více času než sepsání jednotlivých poznámek a nápadů.

Jak jsem teprve při psaní zjistil, nelehké bylo i dodržování zásady používat pouze co nejpřesněji definované pojmy.

V mnoha knihách s obdobnou tématikou jsem si všiml, jak jsou používány pojmy jako člověk, bytost, bůh, duše, duch, ego, láska apod., aniž je učiněn sebemenší pokus o vymezení těchto pojmů, popř. v jakém slova smyslu jsou v daném případě použity. Z toho pak mohou plynout i značná názorová nedorozumění a dokonce zavádějící nepřesnosti. Jako příklad bych uvedl v knize zmiňo­vané otázky kolem ega. Jak se povedl můj pokus vyhnout se to­muto nedostatku, mohl posoudit čtenář sám.

 

Pokud jsem se svými názory někoho dotkl v jeho náboženském nebo ateistickém přesvědčení, hluboce se omlouvám. V žádném případě to nebylo mým úmyslem, i když sám vím, že můj postoj k vírám, které jsou z mého pohledu příliš dogmatické, by měl být ohleduplnější.   

Na druhé straně neexistuje kniha, která by se líbila všem a je velmi pravděpodobné, že jednotlivé části této knihy se budou ně­komu líbit a jiný mě za ně bude odsuzovat. Ostatně takový je úděl každého, kdo se pokouší něco sdělit, zejména pokud se jedná o pokus sdělit něco nového nebo o pokus něco sdělit novým způso­bem.

 

Byl bych velmi rád, kdyby tato kniha byla chápána jako neuza­vřené dílo a jakékoliv připomínky, výtky, nebo i zpřesňující in­formace a doplňky uvítám a dá-li pán bůh, podaří se mi je zapra­covat do druhého opraveného vydání, jestli se ho tato kniha doč­ká. Emailová adresa pro případnou diskusi je následující:

info@miroslav-zelenka.cz

 

Na úplný závěr, jak se sluší a patří bych chtěl poděkovat bytos­tem, které se nejvíce zasloužily o sepsání knihy v této podobě. Všichni, které jsem v životě potkal, ať už se mi naše střetnutí v tom daném okamžiku zdálo pozitivní či negativní, byli mými velkými učiteli a já jim touto cestou děkuji. Dále děkuji všem blízkým, kteří  tu s větší, tu s menší ochotou byli mojí zpětnou vazbou a několikráte mi pomohli s korekcí, zejména ve smyslu větší srozumitelnosti.

Na konec jsem si nechal dvě bytosti, kterým vděčím za to, že kniha vůbec vznikla a že vznikla v této podobě. Jedna z nich ještě žije, a proto její jméno zatím bude známo pouze mně a mým blízkým. Druhým je Paul Brunton, jak by určitě mnoho čtenářů obeznámených s jeho dílem samo poznalo. Oběma jsem již mno­hokrát v duchu poděkoval a nepochybuji o tom, že se k nim mé díky dostaly.

Oběma děkuji samozřejmě nejen za sepsání této knihy, ale i za poznání, které se mi jejich zásluhou dostalo. 

 

 

 

Prameny a doporučená literatura

 

 

Zápisky Paula Bruntona

Thorwald Dethlefsen – Osud jako šance

Neale Donald Walsh - Hovory s Bohem I, II, III

Stanislav Grof - Kosmická hra a další knihy

Brian Green – Elegantní vesmír

James Gleick - Chaos

Stephan Hawkins – První tři minuty vesmíru