Předmluva

 

Po přečtení mnoha knih mnoha autorů všech různých směrů a po strávení mnoha hodin přemýšlením, diskusemi a meditacemi o nejzákladnějších otázkách bytí jsem dostal chuť napsat na toto téma knihu i já. Podporován jsem byl lidmi ze svého okolí, kte­rým jsem se svěřil se základními principy ještě nenapsané knihy. Na druhé straně mne odrazovala každá návštěva knihovny s ob­dobnou literaturou, která přetéká stovkami knih, z nichž mnoho se jich tváří tak, že k pochopení základních otázek nepotřebujete nic jiného než si přečíst zrovna tuto knihu a pochybnosti, že zrovna já jsem schopen přinést něco nového.

Nakonec jsem se však rozhodl, že tento pokus udělám, protože stále ve mně hlodal červíček naděje, že nová kniha by mohla být přínosem zejména pro lidi, kteří se potřebují zorientovat v těch mnoha teoriích, filozofiích, názorech a-ismech a nemají tolik času a chutí, aby přečetli ty stovky knih a našli si tu svoji pravdu.

 

Tato kniha však v žádném případě není zamýšlena tak, že autor zná tu jedinou správnou pravdu a milostivě ji předkládá čtenáři. Naopak má být pokusem pomoci čtenáři při hledání jeho pravdy a měla by sloužit hlavně k tomu, aby čtenář pochopil základní prin­cipy předkládané různými ezoterickými naukami pokud možno se všemi vzájemnými souvislostmi a komplexně. Toto je v podstatě základním motivem pro napsání této knihy, protože jsem měl po­cit, že knihy z této oblasti se zabývají většinou pouze jedním nebo dvěma aspekty té velké teorie všeho (s výjimkou Zápisků Paula Bruntona, které však čítají nějakých 7000 stránek).

 

Samozřejmě je tato kniha ovlivněna mým zorným úhlem po­hledu, minimálně jako jakýmsi jednotícím prvkem pro skloubení mnoha zdánlivě protichůdných názorů. Někdy jsou uváděny i al­ternativní pohledy, což však takto nešlo řešit všude, protože by se kniha neustálým větvením stala neúnosně dlouhá a nepřehledná.

Jde o pokus napsat něco jako učebnici nebo jako obdobu knížek světoznámých fyziků Gamowa, Capry, Hawkinse, Greena a tzv. populizátorů oficiální vědy (knížek, které jsem si přečetl s velkou chutí a které byly pro mne rovněž velkou inspirací).

Vytkl jsem si úkol stát se populizátorem "paravědy" (chápu, že mnohým by se určitě líbilo vynechat slabiku -ra-), tj. názorů, které by se snad daly zahrnout pod pojem alternativní paradigma Míněno alternativní k v současné době v západní civilizaci pře­vládajícímu karteziánsko-newtonovskému paradigma (zjednodu­šeně - mecha­nistické pojetí přírody, dualismus ducha a hmoty, vědomí je projevem hmoty).

Proto také podtitul „Alternativní model jsoucna“. Titul „Elegantní bůh“ je naproti tomu pa­rafrází na název knihy autora Briana Greena „Elegantní vesmír“. Mimochodem vřele doporučuji.

 

Snad jemný rozdíl je v tom, že oficiální věda se zabývá zejména otázkami co je vesmír a jak vznikl a alternativní teorie se zabý­vají i takovými otázkami, jako proč vznikl, případně, kdo nebo co mu dalo vzniknout.

Další rozdíl snad spočívá i v tom, že alternativní paradigma (pro pojem paradigma jsem objevil v jedné knížce sice nepřesnou, zato ale názornou definici - model jsoucna) uznává výsledky sou­dobé oficiální vědy jako jednu z úrovní pravdy, zatímco oficiální věda tyto výsledky považuje za nejvyšší úroveň pravdy.

 

Podnětem k tomu, abych si sedl a psal, byly pro mne mimo jiné i různé názory a výroky z tisku a televize, ze kterých jsem cítil ne­znalost nebo nepochopení základních principů (např. jistý před­seda vlády prohlásil, že v boha přestal věřit po té, co se dozvěděl o koncentrácích). I já jsem procházel dlouhým vývojem od mate­rialisty, který je materialistou na základě konfrontace s dogma­ticky podávanou vírou v personifikovaného boha až po současný stav. Mám jen určitou obavu, že mnozí z autorů těchto výroků knihu odmítnou číst už apriori, aby náhodou nezapochybovali o té své jediné pravdě.  Obdobné knihy jsou však určeny hlavně pro hledající. Pro ty, co už všechno vědí (od toho je pak asi slovo vě­dec), jsou jen ztrátou času. Mým snem je, aby si po přečtení této knihy řekl nevěřící (míněno nevěřící v alternativní paradigma): “Já tomu sice nevěřím, ale má to hlavu a patu, logiku a systém a teoreticky by to tak mohlo i být“ (což se týká i jednotlivých kon­krétních oborů jako např. astrologie nebo homeopatie). Kromě toho bych byl rád, kdyby některé myšlenky se mohly stát inspi­rací pro nové směry bádání.

 

Nijak nezapírám, že takřka vše a s největší pravděpodobností úplně vše, co je zde napsáno, už někdy někdo napsal. Mojí sna­hou bylo vše skloubit do jednoho vzájemně logicky provázaného systému a pokud možno, co nejsrozumitelněji to sdělit co nejšir­šímu okruhu lidí.

Protože se jedná o pokus sdělit nesdělitelné, velká část mého úsilí byla vynaložena právě na vytvoření modelů, analogií, podoben­ství, příkladů a představ, které by se blížily "skutečnosti" a přitom byly srozumitelné a představitelné pro běžného člověka. Jedině v této oblasti bych si dovolil činit jakési nároky na originalitu díla, i když na druhé straně jsem velkou většinu těchto informací získal ve formě představ a někdy i verbálních sdělení při hlubokých re­laxačních a meditačních stavech, takže i zde je slůvko "moje" velmi problematické.

 

Výslovně upozorňuji, že v mnoha případech se z důvodů srozu­mitelnosti a pochopitelnosti a velkého omezení daného výrazo­vými prostředky lidské řeči jedná o velké zjednodušení, které nemůže skutečnost nezkreslit, a proto prosím, aby to takto bylo i chápáno.

 

Závěrem se omlouvám všem, kteří se budou cítit dotčeni tím, že někdy příliš podrobně vysvětluji obecně známé pojmy a nedal jsem tato vysvětlení na konec knihy do "vysvětlivek", ale mojí snahou bylo, aby tato kniha byla srozumitelná, co nejširšímu okruhu čtenářů a i podle vlastní zkušenosti vím, jak je obtížné a někdy přímo otravné pro pochopení čteného textu neustále listo­vat ve vysvětlivkách.

Má omluva patří rovněž všem, které urazím tím, že si dovoluji pochybovat o čemkoliv, dokonce i o těch největších a nejsvatěj­ších pravdách a pokouším se nalézt jejich alternativní výklady. Kdo se pokouší najít nové, musí zpochybňovat staré a nic na tom nemění, že se mu to nemusí podařit.

 

 

Úvod

 

Kniha jako každá jiná má dvě základní stránky, obsahovou (po­kus o komplexní popis "úplné skutečnosti" - alternativní teorii všeho) a metodologickou (metodu a způsob, který byl zvolen k popisu).

Té první stránce se budu věnovat po zbývající část knihy, jejímž hlavním tématem je pokus vytvořit model jsoucna - komplexní teorii, která je schopna vysvětlit Svět v jeho celistvosti bez logic­kých skoků a rozporů jako ucelený systém, který není v žádném aspektu v rozporu s na jedné straně vědeckými metodami pozo­rovanou skutečností a na druhé straně s transcendentálním pozná­ním lidstva.

K té druhé stránce bych se chtěl vyjádřit v úvodu zcela samo­statně, protože ji považuji u této knihy za podstatnou.

 

Je mnoho úrovní pravdy - toto je základní princip, kterým jsem se snažil řídit při psaní celé knihy.

 

Snažil jsem se, aby vždy v každém okamžiku čtenář věděl, z které úrovně pravdy jsou mu předávány informace, protože to považuji za velmi důležité pro pochopení celého komplexu pravd, které se jeví z různých úrovní různé, až protichůdné.

Ačkoliv i v tzv. oficiální vědě je mnohaúrovňovost pravdy běž­nou věcí, u alternativního paradigma je mnohaúrovňovost pravdy pro "vědce" dokladem jeho nelogičnosti nebo rozpornosti sys­tému.

Již v úvodu si neodpustím použít malý příklad. Nikdo nezpo­chybňuje pravdivost tvrzení pana Euklida, že součet úhlů v trojú­helníku je 180°. Na druhé straně podle jiného pána, pana Ein­steina, může být součet úhlů v trojúhelníku podle okolností menší i větší než 180°. A opět už se tomu dnes nikdo nepodivuje a ne­tvrdí, že to není možné, protože pravda musí být buď jedno, nebo druhé. Rovněž tak nikdo netvrdí, že pravdivá může být buď jen teorie relativity, nebo kvantová mechanika. Naopak hledají se te­o­rie, které by je dokázaly sjednotit (např. teorie superstrun).

 

S velkým důrazem zde upozorňuji na tento aspekt pravdy proto, aby byl čtenáři vždy vodítkem při čtení jednotlivých kapitol, ze­jména, pokud z nějakého důvodu bude číst kapitoly v jiném po­řadí než ve zde uvedeném, popřípadě nějakou kapitolu ať už z ja­kéhokoliv důvodu vynechá.

 

Pro účely této knihy jsem se dopustil velkého zjednodušení a tím nutně i zkreslení, kterého jsem si plně vědom, když jsem zavedl pouze 4 úrovně pravdy. Podle úrovní pravdy jsem i rozčlenil a se­řadil jednotlivé kapitoly.

1. úrovni odpovídají kapitoly I. a VIII.

2. úrovni odpovídají kapitoly II. a VII.

3. úrovni odpovídají kapitoly III. a VI.

4. úrovni odpovídají kapitoly IV. a V.

 

Úrovní pravdy je samozřejmě mnohem více a obávám se, že pravděpodobně i zde je nekonečno tou sice deprimující, ale prav­divou číslovkou.

 

Mnohaúrovňovost pravdy byla rovněž jedním z podnětů pro za­početí tohoto díla, protože velká většina knih se zabývá právě pouze jedním nebo dvěma úrovněmi pravdy, popřípadě se zabývá více úrovněmi pravdy, ale bez dostatečného zdůraznění, o kterou úroveň se v konkrétním případě jedná a vysvětlení jejich vzájem­ných vztahů.

 

Z mého zorného úhlu pohledu se jeví převzetí tohoto principu jako metody poznání (i tzv. vědeckého) i přístupu k životu jako velmi důležité a osvobozující od různých dogmat.

 

V této souvislosti si opět neodpustím menší příklady. Teorií toho, co se skrývá za pojmem UFO je mnoho. Např., že se jedná o me­zihvězdné dopravní prostředky technicky vyspělých mimozemš­ťanů, o jevy spojené s demonstracemi mentálně vyspělých mimo­zemšťanů, návštěvy pozemšťanů z budoucnosti, parapsychické jevy, tajné zbraně současných pozemšťanů, fyzikální jevy jako kulový blesk apod. a samozřejmě v neposlední řadě i podvody zaměřené na získání slávy či peněz. Každý obhajuje svoji teorii a shání pro ni důkazy. Proč však neuvažovat o tom, že UFO obecně mohou být kterýmkoliv tímto projevem.

 

Obdobně je to s nadpřirozenými jevy v bibli. Jedni tvrdí, že bůh starého zákona byl vlastně projevem technicky vyspělých mimo­zemšťanů, jiní si myslí, že se jednalo o zástupce staré vyspělé po­zemské civilizace, další mají názor, že se jedná o velmi vyspělé bytosti, které se nám z naší úrovně jeví jako bozi, nebo se jedná o projev jediného personifikovaného boha anebo projev jediného boha stvořitele jako vše prostupující síly.

Proč se nepokusit opět se na věc podívat ze zorného pohledu mnohaúrovňovosti pravdy a nepřipustit možnost, že se v jednotli­vých případech popisovaných v bibli (zachycující události v roz­sahu mnoha tisíců a možná desetitisíců let) jedná o demonstraci všech nebo téměř všech těchto jevů.

 

Snad to patří k dobrému mravu doby mít výlučnou pravdu. Dou­fám, že mně se podařilo a bude dařit vyhnout se této návnadě ega, i když sám dobře vím, jak je to nesmírně obtížné a jak člo­věk snadno podlehne pokušení a nechá se vmanévrovat do role, ve které se na odpůrce svých teorií dívá jako na hlupáky nebo ne­přítele, kteří se snaží zmařit jeho záslužnou činnost o záchranu nebo povznesení lidstva.

Nejsrozumitelnějšími analogiemi pro pochopení obtížně pocho­pitelné skutečnosti jsou modely. Před­stavme si válec ve 4 soustavách (viz obrázky).

 

V 1. soustavě, která je tvořena 3 prostorovými a 1 časovou di­menzí, pozorovatel, který vnímá tak, jako v prostorových dimenzích i v časové dimenzi, delší časový úsek najednou, vidí mnoho válců vytvářejících zdánlivě jeden celistvý mnohoválcový útvar. Každý z válců zobrazuje válec v jednom časovém okamžiku.

 

 

 

Ve 2. soustavě, která je tvořena 3 prostorovými dimenzemi, což je naše běžná zkušenost, pozorovatel vnímá je­den třírozměrný válec.

 

 

 Ve 3. soustavě, která je tvořena 2 prostorovými dimenzemi (tedy plochou) pozorovatel vnímá průnik válce do plochy, což v základních polohách může být ob­délník, kruh nebo elipsa.

 

 Ve 4. soustavě, která je tvořena 1 prostorovou dimenzí tedy přímkou, pozorovatel vnímá průnik válce do přímky, což je úsečka.

 

Teď si představme hypotetické obyvatele každé ze soustav. Všichni pozorují ten samý objekt, ale každý z nich vidí něco jiného. Každý je také přesvědčen, že právě to, co vidí on, je ten pravdivý odraz skutečnosti a ti ostatní, že se musí mýlit. Dokonce i v rámci jedné soustavy se názory na pravdu mohou lišit právě jen úhlem pohledu, jako je tomu u našeho modelu pro 3. soustavu dvoudi­menzionální (plochu).     

Vysvětlení používaných pojmů

 

Toto vysvětlení pojmů, ve smyslu v jakém budou používány v ná­sledujících stránkách, považuji za velmi důležité, protože ne­správné použití pojmu nebo jeho nesprávné pochopení v daných souvislostech může pozměnit zamýšlený význam velmi výrazně.

Pokud nebude v textu upřesněn jiný význam použitého pojmu, budou následující pojmy používány ve smyslu uvedeném v těchto vysvětlivkách

 

Bůh - v nejširším možném pojetí zahrnující vše stvořené i nestvo­řené

bůh – v nejobecnějším smyslu slova, které zahrnuje všechna po­jetí boha

Svět - širší pojem než vesmír - míněno je vše, co je stvořené.

Vesmír - náš konkrétní námi pozorovaný Vesmír připouštějící možnost existence mnoha dalších vesmírů.

Bytost - zdánlivě oddělená část Univerzálního vědomí (Světové mysli), která si je vědoma sebe sama a která prochází vývojem

bytost - jedna z forem (inkarnací) Bytosti

entita - blíže neurčený útvar (ve smyslu část) skutečnosti

člověk - inkarnace Bytosti do homo sapiens na této planetě

duch - zdánlivě oddělená část Univerzálního vědomí (Světové mysli), která si je vědoma sebe sama a která se snaží poznat ve své celistvosti (podstatou shodná s Bytostí)

duše – „část“ Ducha (Bytosti) která na sebe bere určitou formu Bytosti – inkarnuje se do bytostí

Nadjáesenciální „část“ Bytosti (Ducha), která je neustále ve "spojení" s jednotlivými „částmi“ (formami) Bytosti a je jakýmsi řídícím centrem Bytosti a zároveň je tou částí Bytosti, která je „nejblíže“ k Bohu

Morfická rezonance – vliv podobného na podobné mimo prostor a čas – podobné věci (bytosti) navzájem rezonují na základě podobných struktur či vzorů, především vibračních vzorů aktivity