Předmluva

 

   Návodů na cestu duchovního růstu je v současné době neuvěřitelné množství. Mnoho jsem jich přečetl, mnoho prolistoval, vyslechl nejednu přednášku. Přesto jsem se pokusil o další se snahou přece jen přinést ještě něco nového. Vím, že je to odvážné tvrzení, ale snad alespoň v komplexnosti a víceúrovnosti by mohla být knížka přínosem pro některé zatím hledající.

   Kniha volně navazuje na knihu Elegantní Bůh, která je pro ni jistým filozofickým základem a považuji za téměř nezbytné ji přečíst před touto knihou. Pokud bych nenavazoval na uvedenou předchozí knihu, musela by být tato kniha svým rozsahem téměř dvojnásobná, aby byla plně pochopitelná. Přesto jsem některé informace považoval za nutné uvést i zde, protože bez nich by pro ty, kteří první knihu nečetli, byly některé informace méně srozumitelné. Věřím však, že informace v knize obsažené mohou být inspirací i pro ty, jejichž filosofická případně náboženská orientace nebude podobná filozofickým principům obsaženým v knize Elegantní Bůh.

   Doufám, že čtenář pochopí, že se nesnažím předložit absolutní návod na jedinou možnou cestu, ale spíše pomoci čtenáři vytvořit předpoklady pro nalezení vlastní jedinečné cesty.

   Mým přáním pravděpodobně nesplnitelným je, aby čtenář si i díky této knize vytvořil takové podmínky, že už nebude nucen číst další a další knížky a poslouchat další a další mudrce a guru, ale aby se už mohl radit pouze se svým vyšším já, pro něž jsem si stanovil pracovní název overego. Každý člověk je jiný a neexistuje žádný soubor obecných rad, které by byly vhodné pro všechny lidi. Proto je dobré se dostat na určitou úroveň, kde se každý bude sám ptát na to, co je vhodné přímo a pouze jen pro něj.

 

   Mou snahou byl zejména poskytnout informace pomáhající nalezení vlastní cesty uprostřed běžného všedního života normálního pracujícího člověka zažívajícího běžné radosti a strasti. Rady typu „Buďte tady a teď a milujte všechny a všechno bezpodmínečnou láskou“ jsou hezké a nepochybně správné, jen se obávám, že je velmi těžké pro normálního člověka je bez dalšího realizovat. Kdo z nás má možnost a sílu odejít na 40 dní do pouště hladovět a meditovat, případně si za stejných podmínek sednout někde v ústraní pod strom? Proto za jednu z nejdůležitějších věcí považuji rozpoznání vnějších a vnitřních podmínek pro cestu a vtvoření si reálných představ o tom, co chci dosáhnout, přesněji možná kam a jak chci kráčet. 

 

   Naše schopnost vnímat v nerozšířeném stavu vědomí Teoversum či svět v jeho komplexnosti je velmi omezena úrovní našeho vědomí, či chceme-li vnímat z nižší úrovně poznání kapacitou našeho mozku. Pokud se nám podaří v rozšířeném stavu vědomí zahlédnout určité aspekty Teoversa, zůstávají stále ještě dvě mentální bariéry při pokusu o sdělení vnímaného. První je alespoň částečné pochopení toho, co jsme zahlédli a druhou je popis toho, co jsme zahlédli v pokud možno nejméně zkreslené, ale zároveň v podobě srozumitelné druhým lidem. Tyto bariéry mohou zapříčinit problémy při pokusech předat tyto informace o Teoversu druhým lidem.

   Pokusy o sdělení nesdělitelného mají formu jakýchsi modelů jsoucna. Protože však nejsme schopni vytvořit jeden model, který by v celé komplexnosti postihoval Teoversum, jsou vytvářeny a popisovány modely z různých úhlů pohledu. Tyto modely mají však vzhledem k naší zúžené schopnosti vnímání ten nedostatek, že jsou zdánlivě rozporné a někdy se zdají až protichůdné. Je možné to pochopit názorně na následujícím podobenství. Představme si například složitější strojírenský výrobek. K zobrazení tohoto výrobku máme půdorys a bokorys. Jen kvalifikovaný strojař s prostorovou představivostí je schopen získat určitou představu o tom, jak by výrobek mohl vypadat. Laik vidí dva naprosto odlišné výkresy a tvrzení, že se jedná o výkresy toho samého výrobku, se mu můžou zdát až nesmyslné. Přesto se jedná o dva pohledy na ten samý výrobek.

   Z toho, co jsem uvedl, si myslím, že je možné udělat závěr, že bychom měli být schopni připustit, že dva zdánlivě nesouvisející či dokonce si odporující modely mohou popisovat tu samou skutečnost.

   Modely včetně jejich zdánlivé rozpornosti platí samozřejmě i pro nižší úrovně poznání, například různé pohledy a modely na současnou ekonomicko-politickou situaci.

 

   V této souvislosti považuji za důležité si v podstatě stále uvědomovat to, že pokud chceme aplikovat určitý model skutečnosti, měli bychom aplikovat právě ten model, který je vytvořen z úhlu pohledu, z kterého se na momentální záležitost zrovna díváme. K tomu nám jako obvykle napomáhají dvě věci, a to je logika a intuice.

   Velmi častým případem bývá, že lidé mají pouze jeden model Teoversa z jednoho úhlu pohledu a ten aplikují na všechny případy a situace, což samozřejmě může přinést kladné výsledky jen v tom případě, že se zrovna a většinou náhodou či s určitou statistickou pravděpodobností trefí do příslušného úhlu pohledu na skutečnost. Dalším častým vznikem omylů a nepřesností je sice znalost model z více úhlů pohledu, ale aplikace správného modelu na nesprávný úhel pohledu. K oběma případům dochází většinou víceméně mechanickou aplikací některého z modelů, a to ještě téměř ve všech případech modelů převzatých od jiných autorit a ne vždy plně pochopených. V takovém případě bývá diskuze málokdy úspěšná. Obzvláště charakteristická bývá diskuze dvou lidí, kteří mají každý pouze jeden model a to model odlišný. Přitom se může jednat i o modely vysoce kvalitní, na rozdíl od některých modelů náboženských, mezi které si troufám zařadit i některé modely oficiální vědy.  

 

   Kniha je víceméně určena pro lidi tzv. euro-atlantské civilizace, zejména v té části knihy, kde jsou stanoveny podmínky cesty, i když samozřejmě vychází z principů, které by měly být platné pro všechny lidské civilizace.

 

   Na závěr této předmluvy bych si dovolil první radu. Na cestě je nutno přijímat poznání nejen smysly, případně mimosmyslovým vnímáním jako je např. channeling nebo automatické psaní, ale zároveň všechny informace i prověřovat rozumem a srdcem. A to se samozřejmě týká i informací uvedených na následujících stránkách.

 


 

Úvod

 

   To, co je pro náš život nejdůležitější (z pohledu jedné úrovně poznání), tj. umění žít a milovat tak, abychom procházeli životem šťastně a prožili ho tvořivým a harmonickým způsobem, se neučí na žádné škole.

   Na otázku „proč?“ je snadná odpověď. Ti, kteří rozhodují o tom, co a jak se ve školách bude učit, nemají zájem na tom, aby obyčejní lidé žili šťastně a harmonicky. Jejich zájmem je vychovat pracovité, poslušné a přiměřeně inteligentní občany vhodně zapadající do konzumní společnosti, občany, kteří si nekladou zbytečné otázky a pod pojmem štěstí vidí pouze zdraví a materiální statky. Bohužel dost často ani naši rodiče nebyli těmi pravými učiteli v umění tohoto druhu, což jim nelze vyčítat, protože ani oni nebyli v tomto umění vzděláváni.

   Mnoho lidí si možná myslí, že žít a milovat umí, ale jsou se svým životem doopravdy spokojeni?

  

   Zajímavé je, že již slovo umění je možno v těchto souvislostech vykládat dvojím způsobem. Za prvé jako podstatné jméno slovesné odvozené od slovesa umět, tj. vyjadřující dovednost či znalost určitých činností a za druhé ve smyslu, v jakém je toto slovo běžně používáno, tj. jako tvůrčí činnost v mnoha oblastech lidských aktivit. Myslím, že oba významy tohoto slova hrají ve spojení se slovy žít a milovat podstatnou roli a je obtížné stanovit, který význam hraje roli větší. Pro zvládnutí umění žít a milovat jsou jisté znalosti a dovednosti, ale i tvůrčí přístup stejnou měrou nezbytné.    

 

   Základní otázka, kterou by si každý, kdo se chce vydat na cestu, měl položit, je otázka „proč“. Proč se chci duchovně rozvíjet? Jaký je můj záměr? Důvody jsou jednou z rozhodujících příčin případných úspěchů či neúspěchů na této cestě. Důvodů může být mnoho. Je vhodné si je na začátek definovat, i když s probíhajícím rozvojem a stoupajícím poznáním může dojít a také opravdu velmi často dochází k jejich přehodnocení.

   Uvádím některé příklady, i když si myslím, že nejdůležitější je pro každého ten jeho a neodvažoval bych se stanovovat obecně jejich hodnotu, případně nějaký řebříček.

   Dosažení osvícení, štěstí v tomto životě, zdraví v tomto životě, štěstí v příštích životech, ukončení reinkarnací, dostat se po smrti do nebe, nedostat se po smrti do pekla, poznání, cesta dovnitř sebe, láska k bohu atd.    

   Jedině, kde bych si dovolil přidat určité hodnocení je následující případ. Nejmenší šanci na úspěch mají ti, pro něž je tzv. duchovní cest pouze únikem před reálným světem. Kdo není schopen žít v tomto reálném světě, má velmi malou naději, pokud ne vůbec žádnou, uspět na duchovní cestě. Pokud snad někdo bude schopen a ochoten si připustit, že se jedná o jeho situaci, snažte se minimálně souběžné řešit i své základní světské problémy. Doufám, že informace v této knize vám budou pomocí i v tomto případě. 

 

    Kniha je rozdělena do tří kapitol, které se pak dělí na jednotlivé články. První kapitola se věnuje základním principům a mimo jiné i předpokladům pro chápání podmínek pro vlastní cestu. Druhá kapitola se věnuje umění žít a třetí kapitola umění milovat. Toto dělení však není nijak striktní už jen z toho důvodu, že některé myšlenky spadají do více částí a někdy je jejich zařazení jen do jedné části relativně problematické.

   Jsem si vědom toho, že text není zejména v I. kapitole vždy jednoduchý k porozumění, ale pro celkový přínos knihy pro jednotlivé lidi není zcela nutné, aby bylo vždy vše plně pochopeno.

 

   Mimo tyto tři části je povídka "Osvícení", kterou kniha začíná a která by měla být určitou inspirací pro pochopení účelu textu. 

 

O s v í c e n í


   Bůh stvořil vše. Kromě jiného stvořil i poznání. A jako vše ve stvořeném světě i poznání má mnoho úrovní. Jako nejvyšší úroveň poznání určil bůh poznání sebe.

   Mnoho lidí poznání víceméně nezajímá. Ale jsou i tací, pro něž je poznání jedním z nejvyšších motivů jejich jednání.

   Jeden z nich, říkejme mu pro jeho historickou bezvýznamnost človíček, se rovněž rozhodl pro cestu poznání. I začal usilovně pracovat a po nepříliš dlouhé době se mu podařilo dostat se na první úroveň.

I zeptal se boha: „Bože, poznal jsem vše nutné na základní úrovni. Jaké poznání máš pro mě na této úrovni.“

A bůh mu odpověděl: „Jsi více než zvíře.“

 

   Človíčka toto poznání docela potěšilo, ale nebylo to pro něj zase tak překvapivé zjištění. Proto ve snaze postoupit dále pokračoval v práci na této úrovni. Po podstatně delší době než mu stačilo k pochopení základní úrovně, se konečně dostal na další úroveň.

Zeptal se opět boha: „Bože, poznal jsem vše nutné na této úrovni. Jaké poznání máš pro mě nyní.“

A bůh mu odpověděl: „Jsi více než tělo.“  

 

   Toto poznání už človíčka poněkud zarazilo a trvalo mu delší dobu, než se s tím vyrovnal a pochopil. Nicméně pohlédl vzhůru a uviděl, že pyramida poznání má ještě dva stupně. Otázka, co tam může ještě být, mu nedala spát, a tak se rozhodl i dále pracovat. Mimo to se začal i rozhlížet kolem sebe, protože předtím se plně soustředil pouze na sebe. Všiml si, že na cestě za poznáním není sám a začal pozorovat i ostatní. Zaujal ho zejména jeden úkaz. Někteří, zejména po dosažení druhé úrovně, rostou a rostou a rostou až jim terasa pyramidy je tak úzká, že se na ní neudrží a skutálí se dolů na základní úroveň. Pochopil a k poznávacímu procesu přidal i pokoru. A tak pracoval a pracoval a po dlouhé době se konečně propracoval na třetí úroveň.

S velkým očekáváním položil známou otázku: „Bože, poznal jsem vše nutné na této úrovni. Jaké poznání máš pro mě nyní.“

A bůh mu odpověděl: „Jsi více než duše.“

 

   Človíček oněměl úžasem. Co může být ještě víc? Má vůbec smysl pokračovat? Je ještě schopen více pochopit a postoupit dál. Dlouze, předlouze o tom přemýšlel. Pak ho napadlo se rozhlédnout kolem sebe. Uviděl, jak mnoho človíčků na této i nižší úrovni se spokojilo s dosaženým, ale současně uviděl, jak i další človíčci na této úrovni pilně pracují a několik málo se dokonce šplhalo na úroveň nejvyšší. Protože jeho touha po poznání byla mimořádně silná, rozhodl se pokračovat. A tak dále pracoval a pracoval, až jednou zcela nečekaně zpozoroval, že se ocitl na nejvyšší úrovni. Vůbec si nedovedl představit, jakou by mohl dostat odpověď. Dlouho pokorně čekal a s porozuměním soustředěně pozoroval dění pod sebou. Proto se cítil téměř dotčen, když ho vyrušil něčí hlas: „Dalších otázek již nemáš?“

Rychle se probral a uvědomil si, že s ním může hovořit pouze bůh: Promiň bože, odtud je takový rozhled, že jsem se tomu pohledu neubránil a po pravdě opravdu již nevím, na co bych se zeptal“.

Bůh se usmál a pravil:“Ale já pro tebe mám ještě jedno překvapení.“

Človíček byl potěšen, že se na něj usmívá sám bůh a opět se v něm probudila již skoro spící zvědavost: „Omlouvám se za svoji domýšlivost. Prosím, buď tak hodný a sděl mi tu nejvyšší pravdu.“

Bůh odpověděl: „Já jsem ty.“ A začal se smát tak srdečně, jak může jen ten, kdo takový smích stvořil.

 

   Človíček strnul úžasem. To přece není možné. Ale protože je bůh všemocný, dokáže předat poznání současně slovně i mimosmyslově, človíček pochopil. A začal se smát a smál se tak, že se smíchy začal kutálet z vrchu pyramidy dolů, až se skutálel na základní úroveň mezi normální lidi. Stále se smál, až ho někteří lidé začali považovat za blázna.

   Od té doby žije jako normální člověk a s porozuměním pozoruje úsilí některých lidí vyšplhat se na vrchol pyramidy. Občas, když ho o to někdo požádá, poradí, jak se dostat nahoru. Nesnaží se vysvětlovat, že je vše jinak, protože si pamatuje na svoji cestu a na to, že by to tehdy nepochopil.

   Často pak pohlédne na vrchol pyramidy a dlouho se srdečně směje, jak může jen ten, kdo takový smích stvořil.