Nekoncentrujme své vědomí na získávání informací o tom, jaká nás čeká budoucnost, abychom podle toho tvořili přítomnost, ale koncentrujme své vědomí na tvoření přítomnosti podle toho, jakou budoucnost chceme…
Svoji nedostatečnou informovaností způsobujeme příčiny, jejichž následky pak označujeme jako zlo. Za zlo tak často označujeme i to, co může být spravedlností. Každý okamžik, každý bod časoprostoru tohoto vesmíru je natolik specifický, že se odlišuje od každého jiného bodu časoprostoru. Ale zároveň
a současně platí to, že se již mnohokrát odehrál. Rozpornost těchto dvou tvrzení nelze pochopit rozumem, ale pouze vhledem.
V nám známé historii je kult smrti velmi silným kultem, dokonce bych řekl kultem dominantním. Z určitého zorného úhlu se dá říct, že historie lidstva je historií válek, násilí a smrti. Smrt je přirozenou součástí všech válek, nebo téměř všech válek. Oslava všech forem a druhů násilí a zabíjení je součástí téměř nebo možná opravdu všech civilizací a kultur na naší planetě. Ty, kteří zabijí nejvíce lidí, ať už ve válkách nebo z jiného důvodu, oslavujeme jako hrdiny, což platí již od starověku.
Není však málo lidí, kteří při určité práci na sobě, často odpracované již v minulých inkarnacích, mají schopnost se na své minulé životy podívat a objevit vazby s lidmi z tohoto života. Myslím si, že i tento pohled na minulé životy je na základě signálu duše. Vědomí lidé však nečekají někdy i na násilný signál duše, mnozí komunikují se svým overegem a žijí život, jak nejlépe dovedou, protože jsou si vědomi, že si tuto inkarnaci dobrovolně vybrali, aby např. mohli zpracovat některá nevyřešená témata