Fenomén meditací je bohudík v poslední době stále rozšířenější a je o ně a jejich provádění stále větší zájem. V souvislosti s tím však existuje poměrně dost rozdílných názorům na to, co je to meditace, jak meditovat a zda vůbec meditovat. Proto jsem se rozhodl aktualizovat jeden starší článek doplněním o nové informace.
Protože v této oblasti panuje mnoho různých a mnohdy protichůdných názorů, snažil jsem se udělat ucelený přehled s vyjasněním některých pojmů a vycházel jsem při tom do značné míry z názorů Paula Bruntona. Zejména definice meditace a kontemplace je často používána vzájemně v obráceném významu. Doplnil jsem informace zejména o své nové zkušenosti s meditacemi, které jsem dříve ještě neměl.
Relaxace
Zřejmě nejméně rozporů vzbuzuje pojem relaxace. Běžně je relaxace definována jako zmírnění či uvolnění psychického či fyzického napětí. Dle mého pohledu je tato definice trochu zužující. Vhodnější se mi zdá definice relaxace jako činnosti případně nečinnosti směřující k zharmonizování našeho psychického a fyzického stavu. Relaxací mohou být pro někoho činnosti i velmi náročného psychického či fyzického charakteru jako např. adrenalinové sporty.
Podstatou relaxace je, že vykonáváme činnosti směřující k vyvážení nerovnovážného stavu naší duše či těla. Vše je samozřejmě velmi individuální, záleží na podmínkách a mentalitě každého jedince a nelze proto stanovit jednoznačné obecné doporučení pro všechny. Pro některé duševně pracující lidi je vhodné fyzické vypětí při sportu někdy vedoucí až téměř k úplnému vyčerpání, zatímco těžce fyzicky pracující člověk by tuto formu zřejmě za relaxaci nepovažoval.
Považuji za nutné zdůraznit, že relaxací mohou být i činnosti, které jsou službou prospěšnou pro ostatní. Pro mě jsou relaxací například vaření, štípání dřeva nebo některé druhy oprav či úprav v domácnosti. Kromě sportu bývá dobrou relaxací hudba, zejména pokud je aktivně provozována. Meditace a kontemplace se dají považovat za jednu z forem relaxace.
Protože harmonický stav duše a těla je nutným předpokladem pro harmonický a šťastný život, je důležité věnovat i patřičnou pozornost vhodné relaxaci. Mnoho lidí, kteří tvrdili, že nemají na relaxaci čas a podmínky, po delší době zanedbávání relaxace zjistili, že najednou mají spoustu volného času v nemocnici, na lůžku doma, v invalidním důchodu, nebo po vynuceném odchodu z práce kvůli výrazně zhoršenému pracovnímu výkonu. Dlouhodobé podcenění relaxace mívá většinou negativní následky.
Koncentrace pozornosti na disharmonii psychického a fyzického stavu je podmínkou pro zjištění příčiny a stanovení nejvhodnějšího způsobu relaxace pro konkrétního jedince. Jednou z metod pro analýzu a stanovení vhodné relaxace může být meditace.
Meditace
Pod tento pojem je zahrnováno tolik různých forem lidských činností až nečinností, že je s podivem, že jsou spojovány shodným názvem. Dokonce je tento pojem používán i s pejorativním významem jako neúčelné přemítání nad nějakou věcí.
Je obtížné najít jeden sjednocující prvek v tomto labyrintu forem, zejména pokud se dostaneme i do té varianty (která se mi zdá docela přitažlivá), že určitou formou meditace by se mohla (či měla) stát většina našich běžných každodenních činností, jako je například stravování. Když se však přesto pokusím o stanovení tohoto prvku, tak se zdá, že tímto sjednocujícím prvkem by mohla být koncentrace pozornosti na určitou činnost případně na nečinnost. Činností se v daném případě rozumí nejen činnost fyzická, ale zejména mentální aktivita.
Obdobně jako u relaxace je nepochybně obecná prospěšnost pro člověka podstatně ovlivněna její konkrétní formou pro konkrétního člověka a obdobně jako u relaxace by měla být vhodná forma volena zejména meditujícím jedincem nejlépe pomocí intuice. I když jsem si vědom jisté obdoby definice v kruhu, tak nejvhodnější formy (samozřejmě se nemusí jednat pouze o jednu formu) lze získat právě při meditaci. Většinou vývoj probíhá tím způsobem, že začínající hledá vhodné formy v literatuře nebo na internetu, od zkušených meditujících či na seminářích zabývajících se touto tématikou a posléze si vybírá vhodné formy pro sebe nebo si je sám vytváří.
Dovoluji si zde ocitovat svého oblíbeného autora v této oblasti Paula Bruntona
Již od pradávna lidé provádějí cvičení meditace a to, co bývá většinou očekáváno, je povznesený stav mysli a osvobození od vlastního omezení těla. Jeden den v týdnu byl určen k odpočinku od světských činností a k tomu, aby byl věnován duchovním záležitostem. V dnešní době může být každý, kdo cvičí meditaci, považován za podivína a jeho snaha pokládána za pošetilou, přestože její praktikování je tím nejdůležitějším, čím se můžeme zabývat.
Mnoho lidí dnes věří, že existuje jakási skrytá inteligence v pozadí přírody a celého vesmíru, ale pokládají za nedůležité a často i za nemožné získat osobní zkušenost prostřednictvím meditace. Během každodenní činnosti je naše pozornost obrácena ven k věcem, které s ní souvisí a s tím souvisí i naše myšlení. Běžná mysl bloudí neustále od jedné myšlenky ke druhé. Schopnost intelektu vytvářet neustále myšlenky musí být překročena tím, že budeme pronikat ke zdroji, kde myšlenky vznikají. Musíme zapomenout na sebe, na svět a odpoutat se od myšlenek, které s tím souvisí.
„Lidstvo dnešních dnů je zvyklé, a proto pokládá za přirozené, jít s mentálním proudem k zevním věcem. Meditace obrací tento směr a pokouší se dovést omezenou mysl zpět k jejímu zdroji – Mysli.”
V užším slova smyslu je meditace většinou chápána jako koncentrace pozornosti dovnitř své mysli. Také by se meditace dala chápat jako forma odpojení se od vnímání okolní 3D reality. Součástí některých technik je také snaha o senzorickou deprivaci, tj. omezení či absence vnějších smyslových vjemů. K tomuto účelu jsou používány různé formy či techniky meditací. Základ většiny technik bývá obdobný a bývá jím většinou práce s dechem.
Meditací jsou také dosahovány stavy rozšířeného vědomí, i když jsou i názory, že meditace je stav rozšířeného vědomí. Dle mého názoru je meditace forma aktivity vědomí (zahrnující i plnou pasivitu vědomí), zatímco pojem rozšířené vědomí označuje stav tohoto vědomí.
Meditační stavy jsou také popisovány jako určité stavy elektrické aktivity mozku. Kolísající elektrické potenciály mohou být zaznamenávány a vyhodnocovány pomocí elektroencefalografu jako vlny s určitou frekvencí. Zpracováním mnoha těchto záznamů (elektroencefalogramů) došli vědci k vymezení čtyř základních mozkových vln dle jejich frekvence a jsou uváděny v Hz.
Delta 1 – 3
Vlny delta se vyskytují v hlubokém spánku beze snů a někdy je lze zjistit při meditaci velice pokročilých jogínů, kteří se jí léta věnují.
Théta 4 – 7
Théta vlny se vyskytují ve spánku ve fázi REM – snění a ve stavu velmi hluboké meditace. Při takovém stavu mozku se usnadňuje a urychluje učení, tvořivost a obrazotvornost, získávání informací z informačního pole, telepatický kontakt s jinými bytostmi.
Alfa 8 – 13
Vlny alfa jsou charakteristické pro uvolněný stav mysli a meditaci. Vyskytují se rovněž při usínání. Často jsou meditační stavy uváděny jako přechod do alfa rytmů. Děti bývají ve stavu alfa rytmů daleko častěji než dospělí.
Beta 14 – 30
Beta vlnění se spojuje s běžným vědomím. Objevuje se ve chvílích, kdy je pozornost směrována na vnější prostředí. Vnímání, koncentrovaná myšlenková činnost, ostražitá bdělost a podobně jsou těmito vlnami doprovázeny.
Snahou meditujících bývá často odpoutání pozornosti od vnímání těla a všech smyslových podnětů a určitá forma „osamostatnění“ mysli. Vyšší formou bývá odpoutání se od ega (odosobnění mysli), což znamená dosažení stavu čistého vědomí, kdy nejsou vnímány vazby na konkrétní ego. Zajímavé jsou i stavy, kdy se ve stavu rozšířeného vědomí stáváme jiným egem, než tím, kterým jsme v nynější inkarnaci. Tyto stavy jsou zajímavé tím, že napomáhají neztotožňovat se s egem (v běžném pojetí neztotožňovat se s tělem) a uvědomit si, že nejsme egem, což umožňuje práci s vlastním egoismem.
Častým problémem meditujících bývá skutečnost, že si pod pojmem meditace představují dosažení určitých vizí, získání odpovědí na řešení problémů nebo dosažení nějakých extatických stavů. Pokud se jim to nedaří, považují meditace za neúspěšné a někdy i vzhledem k tomu za neužitečné. Někteří jedinci k podobným závěrům (bohužel pro ně) docházejí po pár meditacích a touto velmi prospěšnou formou aktivity mysli se pak již více nezabývají. Ne výjimečným jevem jsou představy některých lidí, že správně meditující musí zaujmout pozici lotosového květu, (popřípadě i jinou pozici), což je pro mnoho lidí natolik nepřirozený posed (například pro mě), že v ní vydrží tak 2 – 3 minuty. Já osobně asi tři vteřiny.
Z některých i velmi zavádějících vizí o tom, co vlastně meditace je, pak část lidí dochází k závěrům, že meditovat neumí, že jim to nejde, nebo že je to nebaví, protože vlastně nikdy stav uvolnění a odpoutání mysli možná vůbec nikdy nezažili.
Svoji negativní roli při přístupu k meditacím také někdy hrají náboženské předsudky či teorie, že meditace je magií. Tím nechci říct, že někdo nemůže při meditaci používat magii k dosažení svých cílů. V tomto případě však meditace není magií, ale slouží k dosažení stavů rozšířeného vědomí, které magii mohou umožnit či zesílit.
Jsou náboženské a některé duchovní směry, které proto meditaci odsuzují jako něco, co svádí z té jediné správné a “čisté” cesty a brání tak ve vývoji a sofistikovaným podáním některé lidi skutečně přesvědčí o škodlivosti či alespoň neužitečnosti meditací. Otázkou je, zda právě toto odsouzení meditací není prostředkem k zabránění vývoji. Osobní zkušenosti velkého množství lidí (a troufám si říct, že po mnoho věků) však nasvědčují mnohem více tomu, že meditace jsou pro rozvoj člověka velmi prospěšné. Dokonce i moderní věda dospěla k závěrům, že meditace je minimálně psychickému zdraví prospěšná a psychické zdraví je téměř nutnou podmínkou zdraví fyzického. Provádění meditací tak má kladný vliv na zpomalení stárnutí a na dlouhověkost.
Problémem, částečně z opačné strany, je, že ji někteří považují za něco nudného, pracného až otravného a musí se do ní nutit a někdy jen z toho důvodu, že slyšeli či četli, že meditovat se má. Pravděpodobně bývá příčinou pro daného jedince nevhodně zvolená forma meditace, případně nepochopení, co to mediace je. Určitým nebezpečím může být také, když se meditace stane cílem a ne prostředkem a meditující si na ní vytvoří závislost. Každá závislost svou podstatou je překážkou na vývojové cestě.
Dalším jevem bývá také u některých lidí to, že si neuvědomují, že některé jejich činnosti či nečinnosti v podstatě meditací jsou. Například jsou to pobyty v přírodě, kdy se jen tak zaposloucháme do zvuků přírody, nebo upřeme pohled do vzdáleného obzoru a buďto máme mysl prostou myšlenek, nebo myšlenky jen volně plynou, aniž nás ruší. Podobných příkladů je samozřejmě více a nemusíme kvůli nim ani jít do přírody.
Při určité míře zjednodušení se dají meditace členit na dynamické a statické. Podstatou statické meditace je setrvání v naprostém klidu a odpoutání od vnímání těla a okolních vzruchů. Při dynamické meditaci (například tanci, bubnování) je naopak tělo zapojeno a pohyb je forma dosahování rozšířených stavů vědomí.
Příliš velký důraz na určitou (většinou velmi starou) techniku meditace nepovažuji za rozumný, ostatně jako jakékoliv dogma. Pro některá učení bývají určité techniky meditací nepřekročitelným dogmatem. Například při sezení v pozici „lotosový květ“ je pro některé lidi (zejména začátečníky) v podstatě nemožné odpoutat svoji pozornost od tělesných podnětů, což může mít za následek odmítnutí meditací jako takových. Na druhou stranu někteří lidé preferují pozici vsedě, protože při pozici vleže téměř okamžitě usínají.
Na základě svých nových zkušeností jsem došel k závěru, že usnutí není vždy na překážku kladného účinku meditace. Dokonce v některých případech, kdy konkrétní osoba má k meditacím apriorně negativní vztah, jsou účinky meditace výrazně lepší, než v bdělém stavu, kdy bdělá mysl si vytváří předsudky a pochybnosti, které účinnosti meditace často úspěšně brání. Nevidím však žádný důvod, proč by si každý nemohl zvolit pro něj vhodnou techniku meditace. Osobně preferuji meditaci vleže, protože se nejlépe vědomí odpoutává od vnímání těla.
Dle mého názoru je pro konkrétního meditujícího vhodná taková technika, která mu umožní dosáhnout jím stanoveného cíle meditace, ať už je jím například práce na otevírání určité čakry, dosažení nějaké vize či dosažení stavu ticha mysli. Posuzování motivace a zvolené techniky meditace je již zase jen hodnocením, které záleží na hodnotícím subjektu.
Existují však určité hranice, které vymezují pole meditací, abychom například odlišili meditaci od magie. Občas se stává, že někteří lidé zaměňují mentální ovlivňování jiných bytostí za meditaci. Soudím, že ani léčení na dálku a posílání energie se nedá podřadit pod pojem meditace, což ovšem neznamená, že je možné se meditací dostávat do stavu, ve kterém jsou tyto aktivity usnadněny.
Práce na sobě byť s energiemi či čakrami je sice na pomezí, ale osobně bych ji do meditace řadil. I v této souvislosti bych opět zdůraznil, že jediným hodnotícím hlediskem by měla být prospěšnost konkrétní formy pro konkrétního meditujícího či pro jinou bytost, které se snažíme nějakým způsobem pomoct.
Za další zjednodušení členění meditací lze považovat meditace, jejímž cílem je intuiční získání řešení nějakého problému, dosažení určitého stavu (například blaženosti, harmonie či štěstí) a dosažení stavu bez jakýchkoliv vjemů vnějších a vnitřních a jakékoliv mentální aktivity. Volně lze přiřadit i práce s energiemi a čakrami, nebo mentální sebeléčebné procesy. Meditací lze dosáhnout i velmi vysokých stavů rozšířeného vědomí. Osobně za meditaci nepovažuji většinu transových stavů vědomí (pokud ne všechny), kdy se stav blíží spíše stavu bezvědomí. Otázkou samozřejmě zůstává definice transu. Příkladem jsou různá média, která si vůbec nepamatují, co v transu říkala.
Názor, že jediným či hlavním smyslem meditace je dosažení stavu bez myšlení považuji za zužující. Nejen pro začátečníky není dosažení stavu bez myšlení vždy zcela jednoduché.
Zcela vědomě zde nemluvím o cílech meditace, protože to je věc každého konkrétního jedince. Každý jsme na jiném vývojovém stupni a každý máme v tomto životě jiné úkoly a cíle a tím i jiné cíle meditace. Stanovení příliš vysokých cílů pro lidi začínající s meditacemi vede někdy (možná často) k rozčarování nebo dokonce frustraci, protože je pravděpodobné, že až na výjimky těchto cílů nedosáhnou tak rychle jak si představují po získání prvních informací o blahodárnosti a možnostech meditací.
Na druhé straně v současných podmínkách se výsledky meditací dostavují podstatně rychleji než například před deseti nebo dvaceti lety.
Kontemplace
Kontemplace se dá chápat také (dle Paula Bruntona) jako nejvyšší stupeň meditace.
Cílem kontemplace bývá dosažení stavu utišení veškeré mentální aktivity, stavu splynutí s absolutnem, určité formy osvícení. Tak jako je do určité míry vyšším cílem meditace spojení se s vlastním bytostným já, s overegem, tak vyšším cílem kontemplace je spojení s absolutnem (Absolutní myslí). Někdy bývají pojmy meditace a kontemplace chápány s obráceným významem, než jak zde uvádím.
Běžnou životní praxí jsou různé meditační, relaxační a mentální techniky a jejich vhodnost obecně a vhodnost pro každého konkrétního jedince. Opatrnost je zde zcela určitě na místě, protože energie a kódy spojené s některými těmito technikami, mezi něž je nutno započítat i ritualizované modlitby (křesťanské nevyjímaje), jsou nepochybně minimálně nepříliš přínosné, pokud ne přímo škodlivé a jejich cílem není užitek pro toho, kdo tyto techniky provádí. Pro určitou představu, čemu by tedy tyto techniky mohly sloužit, uvádím jako příklad posilování (posílání energie) egregoru křesťanství, islámu, ale i New age, New world order apod.
Egregor je pojem vyjadřující existenci zvláštních astrálních útvarů, které jsou vytvářeny skupinovými představami, idejemi a pocity jako jsou např. náboženské a politické ideje, ale i hromadné všeobecné sklony a názory. Egregor je tedy astrální reprezentace kolektivní mysli a funguje jako více méně silná astrální bytost, není jen pasivním odrazem toho, co je společné lidským myslím, ale též aktivním činitelem. V tomto smyslu každý jedinec vyznávající nějakou náboženskou, politickou či jinou ideu, je spojen s příslušným egregorem, přičemž toto spojení je oboustranné: jedinec posiluje svou vírou a svými činy tento egregor a naopak je egregorem posilován v této víře a činech.
To však navozuje základní otázku. Jak poznat, která technika je nezatížená, je čistá a ještě navíc vhodná pro jednoho konkrétního člověka.
Na základě i vlastních zkušeností jsem došel k názoru, že nejlepší cestou je spolehnutí se na radu svého vnitřního mentora, svého overega (bytostného já). Myslím, že asi nelze předpokládat, že existuje „inteligence“, která by měla na našem „užitku“ z některé techniky větší zájem než je naše overego. Dokonce ani naše vědomá mysl nemusí plně chápat užitek konkrétní techniky pro nás tak dobře jako naše overego, zejména z dlouhodobějšího hlediska.
Proto považuji za velmi důležité při práci na svém duchovním vývoji, co nejdříve se koncentrovat na objevení, vytvoření či pročistění (záleží na zorném úhlu) komunikačního kanálu se svým overegem, často rovněž nazývaném jako spojení se svým vnitřním já. Nepochybně mnozí takovýto komunikační kanál běžně nevědomě využívají a říkají tomu třeba intuice.
Nejvhodnější jsou samozřejmě takové meditace, které jsou řízeny (vedeny, prováděny) přímo vyšší inteligencí a člověk meditaci provádějící je pouze jakýmsi kanálem zajišťujícím přenos myšlenek do verbální podoby (médiem). Taková meditace prováděná vyšší inteligencí je pak přesně směřována na potřeby a cíle meditace konkrétní osoby či osob a její účinnost je nesrovnatelná s meditací prováděnou běžně myslí člověka. Médium provádějící takovouto meditaci tak často nemá ani představu o čem meditace bude a jak vlastně skončí (co je jejím cílem) a rovněž se jí také často účastní jako meditující s obdobnými účinky i pro něj. Dokonce myslím, že je vhodné, když si nevytváří žádný plán a vše nechá na vůli vyšší inteligence. Moje silně zjednodušená představa o fungování takovéto meditace je ta, že overego média se napojí na overego meditujícího, které pak vlastně provádí meditaci pro „sebe“ (přesněji relativně samostatnou svoji část – vědomí člověka).
To však neznamená, že médium je nějak mimo a není schopno kontrolovat vlastní meditaci či reakce meditujícího či meditujících při případných potížích. Při meditaci pro jednu osobu se potíže nevyskytují, protože meditace je vyšší inteligencí přizpůsobena přímo pro tuto osobu. Nedá se ale vyloučit, že nutnou součástí je i řešení nějakých traumat, které může být bolestivé.
Samozřejmě musím upozornit, že by takové médium mělo být na určitém stupni vývoje (a tím i vyšších frekvencí vibrací), aby nemohlo dojít k napojení na nízkofrekvenční bytosti, jejichž zájem by mohl být zcela jiný než zájem meditujícího či meditujících, což bohužel není zase až tak výjimečné.
Shlédnutí: 3858
