Interview s vlastní duší
Pro účely tohoto článku či spíše povídky pominu, kdo či co je tím „skutečným“ já a budu považovat své ego za já.
Myslíme si, že o sobě víme vše, ale občas není nic tak vzdálenějšího pravdě. Co však víme nebo tušíme o své duši? Napadlo mě, proč se jí vlastně nezeptat. A tak vzniklo následující interview. Prosím berte ho spíše jako povídku s nadsázkou a ne doslovně jako rozhovor autora s jeho vlastní duší.
Nadále Ego – E: a Duše – D:
E: Interview s vlastní duší, to je hezký název, ne?
D: Jak to s vlastní duší, to vypadá, jako když ty mě vlastníš, ale tak to přeci není. Nemělo by se to jmenovat spíše rozhovor duše s vlastním egem?
E: To by tak dobře nevypadalo. I duchovno je o marketingu. Název přitahuje nebo také ne. K čemu jsou zajímavé informace, když je nikdo nečte? Také je k tomu možno přistoupit i z jiného pohledu. Otrok je vlastněn otrokářem a také může říkat: „To je můj otrokář.“
D: Tak dobře, nechám ty drobné světské věci na tobě. Ty budeš dělat takové ty podružnosti jako jak žít, jak milovat, jak pracovat na svém duchovním vývoji a já ty velké věci, jako co je bůh, jak funguje čas apod.
E: Já jsem si myslel, že mi diktuješ vše.
D: Tak částečně ano, ale pojďme k věci.
E: Tak prosím, jsi připravena?
D: Jsem připravena. To už říkal Werich.
E: Tak čím bychom začali?
D: Zkus to od začátku.
E: Jak jsi vznikla nebo byla stvořena?
D: No až tak daleko jsem to nemyslela, raději bych zůstala zde ve 3D a v rozumném dosahu času a prostoru.
E: Dobře, tak kdy a proč jsi přišla na Zemi?
D: To lidské lpění na lineárním času je někdy skutečně problém. Lineární čas neexistuje. Prostě jsem přišla do takového časoprostoru Země, kde se mimo jiné vyskytuje i tato inkarnace a ty. Jedná se o jakousi sumu inkarnací, které jsou všechny současně a nedá se to jednoduše vyjádřit jako časová souslednost.
E: Počkej, chceš říct, že jsi současně inkarnována do více bodů časoprostoru?
D: Samozřejmě.
E: Takže nyní existují jakási má bratrská já a ty jsi ve všech obsažena?
D: Tak nějak by se to dalo vyjádřit, aby to bylo pro tebe srozumitelné. Tyto inkarnace z tvého vnímání lineárního času mají časovou souslednost, ale kauzální příčinnost není zcela v souladu s touto sousledností.
E: Odpovědi se týkají filosofie času a jsou sice zajímavé, ale o tobě jsem se nedozvěděl nic.
D: Tak pokládej správné otázky a budeš dostávat správné odpovědi.
E: Zkusím to, ale jestli zase skončíme u filozofie, tak půjdu raději dělat interview se svým tělem. Proč sis vybrala Zemi k inkarnacím?
D: To je zajímavá otázka, ale odpověď je relativně jednoduchá. Protože Země je úžasné „místo“. Slovo místo je v uvozovkách, protože nenacházím vhodný název v lidštině pro nějaký konkrétní bod virtuální reality či Teoverza. Jsem něco jako informholik – závislá na poznání a zde se dá získat neuvěřitelné množství informací. Těch dějů, druhů bytostí a myšlenkových forem, které se zde dají poznat! To se jinde nachází obtížně. A tahle inkarnace, to je opravdu blaho pro informholika.
E: Takže ty se neinkarnuješ kvůli svému vývoji, jak je možné se všude dočíst?
D: Jaký vývoj, když lineární čas neexistuje? Jsem všechny vývojové formy současně, jsem dokonalost sama.
E: Mám pocit, že ať se ptám na co chci, vždy skončíme u odpovědí, které jsou na pokraji srozumitelnosti.
D: Jen aby ses nedivil při interview s tělem, že to bude podobné.
E: Zkusím to trochu jinak. Jaký máš vztah ke svým inkarnacím?
D: Asi jako herec ke svým rolím. Jdu si zahrát a poznat sebe a tím i Svět a Svět a tím i sebe.
E: Máš k jednotlivým rolím rozdílné vztahy?
D: Tak určitě. Všímáš si, jak odpovídám jako správný současný intervjůk? Jsou role úžasné, ale také jsou role nic moc, které jsem vzít musela, abych si mohla zahrát ty úžasné.
E: Jak se pozná úžasná role? Něco jako role šťastného nebo osvíceného člověka?
D: Ale vůbec ne, to je pohled ega. Nejkrásnější jsou role, kde se pořád něco děje. Čím více změn a pohybu, tím zajímavější.
E: Co když tě v roli upalují nebo pohřbívají za živa?
D: Znám sice lepší věci, ale taky je to zajímavé.
E: Nejsi masochista?
D: To víš, že jsem. Ale také sadista, cholerik, melancholik, sangvinik, flegmatik, hysterik, schizofrenik, osvícený a mnoho dalších verzí lidské bytosti a jejich vlastností.
E: A co zvíře?
D: Nějak se mi tady na Zemi nic takového nevybavuje.
E: Můžeš mi sdělit nějaké mimozemské inkarnace, ale aby to pro mě mělo nějakou informační hodnotu?
D: V téhle Galaxii toho tak moc mimo Zem není, ale v galaxii, které říkáte Andromeda, tam toho je daleko víc než tady. Hlavně se neptej zase na nějaké časové souvztažnosti, to už v této souvislosti nemá smysl vůbec.
E: Byla jsi vždycky humanoid?
D: Vždyť jsem říkala, že jsem informholik. Takové role reptiloida nebo mravencoida jsou také moc zajímavé.
E: Měl jsem pocit, že si na reptíky moc nepotrpíme?
D: Nemůžeš mě zaměňovat s rolí, mě zajímá vše.
E: Tak se raději vrátíme na Zem. Jak se ti zamlouvá současná role, tedy jaksi já?
D: Krásná role, opravdu krásná role, pořád se něco děje, nějaké napětí a ta úžasná doba plná změn a zvratů. To taky mám inkarnace, kde se toho za tři životy stane méně než tady za tři roky.
E: Takže spokojenost?
D: Ano, až na ty tvoje tendence snažit se mě do role plně vtáhnout, ale to dělají všechna ega.
E: Já že se tě snažím vtáhnout do role?
D: Neustále. Stále musím být ve střehu, jinak mě role pohltí a já zapomenu, že hraju a kdo vlastně jsem a zcela se s tebou ztotožním.
E: Ale to se mně líbí, když jsem tak strhující, že mě žiješ.
D: Tobě ano, ale mně ne, protože to přestávám být já a stávám se tebou, což může mít a většinou mívá i účinky v jiných inkarnacích. Kromě toho při ztrátě vědomí sebe a ztotožnění s rolí, jejíž součástí je utrpení, může dojít k určitému narušení mého energeticko‑informačního „těla“. Zase to musíme dát do uvozovek, protože neexistuje vhodný výraz v lidštině.
E: Říkala jsi, že jsi dokonalost sama…
D: Dokonalost sama obsahuje dokonalost v potenciálu realizace všech možností, tj. i určitého sebepoškození.
E: A dá se to léčit?
D: Dokonalost sama obsahuje i možnost léčby sebe sama.
E: To už na mě začíná být nějak moc abstraktní. A co takhle možnost sebedestrukce?
D: Energii ani informaci není možno zničit a já nejsem nic jiného.
E: Tak to jsem si oddechl. Zánik herce by znamenal i zánik role. Nebo vlastně to je také zajímavá otázka. Může roli dohrát i nějaká jiná duše?
D: Výjimečně může.
E: Pozná to ego?
D: Ego ne, ego je role, ale mohou to poznat okolní duše.
E: Proč sis vybrala právě tuto roli?
D: Zajímavá role v úžasné době plné změn. A taky nelze zapomenout, že vhodných rolí pro tuto dobu byl omezený počet. Teď se sem snaží nacpat kdekdo. Proč si myslíš, že je taková populační exploze na Zemi? Kromě toho nemohu vzít jen tak každou roli. Některé jsou mimo rozsah mého vibračního potenciálu pro tuto dobu, směrem nahoru i dolů.
E: Připravovala ses nějak na tuto roli?
D: Jako vždy.
E: A to je?
D: Nic zvlášť zajímavého. Přečíst scénář, udělat nějaké úpravy, případně ladit s ostatními.
E: Nezávidíš jiným duším některé role?
D: Ne, čím jsem byl, tím jsem byl rád. Pardon ráda.
E: Aha, tak teď už chápu, co tím Neruda myslel. Jen jsem netušil, že věřil na reinkarnace. Hraješ raději v komedii nebo tragédii?
D: V tragikomedii, tam je více informací. Ale to je v podstatě většina rolí.
E: Nemáš chuť si teď zahrát jinou roli?
D: Ale já hraju dost her najednou na to, abych se v jedné roli poohlížela po jiné.
E: A co režisér?
D: Sám veliký? Někdy nadávám, někdy děkuju, jako na divadle.
E: Píšeš si také někdy sama scénář?
D: To mě baví nejvíc. Problém je, že nejsem jediná a pak z toho někdy vyleze úžasný mišmaš, takže režisér má co dělat, aby z toho udělal jednu hru. Když to nejde, tak jich udělá několik.
E: Co spoluúčinkující?
D: To je obdobné jako s výběrem role. Do určité míry musíš brát to, co je. Ale věděla jsem, do čeho jdu a tak si nestěžuji. Jen mně občas vadí, že zapomínají na to, že hrají roli a pak mohou být nebezpeční.
E: Proč si do role nenapíšeš, že bys jim to řekla?
D: Občas se snažím, ale většina se do role vžije tak, že nevidí a neslyší, případně odmítá vidět a slyšet. Někteří jsou na své roli doslova závislí jako na droze. Zkus feťákovi brát drogu a uvidíš jak je nebezpečný.
E: Co diváci?
D: V podstatě nejsou. Všichni jsou herci a skoro každý vnímá jen sebe. Jen tam nahoře po skončení divadla si to hodnotíme. Někdy je to smutné a někdy legrace, když se tak zpětně hodnotíme, jak jsme se ztotožnili s rolí.
E: Jakou roli chystáš příště? Tedy „příště“ v uvozovkách, roli pro paralelní příští život.
D: Tak rád bych to tu nějak dotáhl do konce, ale uvidíme, co se povede, aby bylo kam se inkarnovat. NWO nebo postkatastrofická Země mě neláká. Toho už jsem si užil dost.
E: Máš ty nějaký dotaz ke mně?
D: Ne, o tobě vím vše.
E: Tak děkuji a doufám, že zaujmeš mé čtenáře.
D: Promiň, ale to je jen tvůj problém.
E: Mohu zase někdy položit pár otázek?
D: Ty vždycky.
E: Tak sbohem.
D: S kým? Aha, tak s ním taky.
Přeji nám všem do nového roku 2010, který bude pravděpodobně minimálně stejně bouřlivý jako rok 2009 a zřejmě bude rozhodující, hodně štěstí jako stavu duše i hodně štěstí jako jevů, událostí a stavů tzv. objektivní reality nás obklopující. Oba tyto stavy se navzájem ovlivňují a podmiňují, ale já věřím, že stav našich duší (našeho vědomí) je pro naši budoucnost rozhodující.
Shlédnutí: 327
