Informace o člověku, které je možno získat mimosmyslově
Seznámil jsem se s velmi zajímavým mladým mužem, který má mimořádné senzibilní schopnosti měřit množství parametrů u konkrétního člověka, případně i u určité skupiny lidí. Po diskuzi se množství měřitelných parametrů rozšířilo. Kdyby se k dané věci přistoupilo seriozně “vědecky” s využitím vyspělých a speciálně školených senzibilů mohlo by se dosahovat z dnešního pohledu neuvěřitelných výsledků například při léčení či uzdravování a výběru lidí do funkcí.
Vzhledem k tomu, že toto téma je i pro mě poměrně čerstvé, nebude následující výklad možná působit zcela komplexně a strukturovaně, jak se o to vždy snažím.
Následující řazení jednotlivých informací není stanoveno dle jejich významu, ale spíše dle toho, v jakém pořadí se ke mně informace dostávaly.
První, čemu se budu věnovat, jsou čakry. Někdo (například Petr Chobot) je nazývá energetická centra, což je pravděpodobně výraz, který přesněji vyjadřuje jejich funkci, než výraz čakry, ale z důvodů jednoduchosti a všeobecného používání zůstanu u názvů čakry.
Z pohledu jejich funkčnosti a projevu u konkrétní bytosti je možno hovořit o třech parametrech.
Prvním a relativně hlavním parametrem je otevřenost či průtočnost čakry nebo z opačného pohledu míra jejího zablokování. Zjednodušeně si to lze představit jako potenciál čakry, tj. jaké množství energie může čakrou protéct. Výsledek se udává v procentech od 0 do 100.
Je možnost měřit i její stav v čase, takže lze sledovat i vývoj. To znamená její otvírání, případně i zavírání, což může být v konkrétním případě důležitější ukazatel než momentální absolutní hodnota, protože si může daný člověk ověřit úspěšnost práce na svém vývoji. Vývoj lze sledovat u všech měřitelných veličin, o kterých budu mluvit.
Dalším parametrem je aktivita čakry, což je opět číslo v procentech od 0 do 100. Tento parametr vyjadřuje, jak je potenciál konkrétní čakry využíván. Například může mít člověk otevřenou srdeční čakru na 100 %, ale využívat ji pouze na 20 %. Logicky horní hranice aktivity čakry je daná otevřeností čakry. Tento ukazatel dává obraz o průměrném využívání čakry. V konkrétním okamžiku může tento parametr vystřelit až k horní hranici
Třetím parametrem, i když v tomto případě si nejsem jist, zda slovo parametr je nejvhodnější, je něco, co by se dalo nepřesně nazvat aurický obal čakry nebo mentální vrstva aury. Mentální vrstva aury je ta vrstva, ve které se zrcadlí aktuální vjemy. Tento parametr je zachycován jako barva čakry na fotografiích čaker u přístrojů, které jsou k tomuto účelu používány u nás, což nebývá Kirlianův fotografický přístroj a zřejmě v některých případech i výsledek metod pro zjišťování stavu čaker některých senzibilů. Určitý a poměrně značný nedostatek tohoto parametru je ten, že odráží momentální aktuální vjemy, což může být velmi ovlivněno momentální náladou člověka nebo například i momentálně přijatou potravou.
Zajímavé je, že černí mágové a jim podobné bytosti mají silné první tři čakry, zejména druhou a naopak velmi slabou čtvrtou a sedmou. Je to do značné míry pro ně charakteristické.
Další zajímavou charakteristikou člověka je jeho biopole. Vždy, když se dostáváme do biopole určitého člověka, jsme tímto biopolem ovlivňováni. U pozitivního člověka (možno si pod tím pojmem představit například člověka s otevřenou srdeční čakrou) jsme ovlivňováni pozitivně a u negativního negativně. Dosah biopole se vyjadřuje jednoduše v metrech, možná u mimořádných jedinců i ve větších jednotkách.
Myslím, že i lidé, kteří nejsou nijak přesvědčeni o své senzibilitě, si hranice biopole druhých lidí mohou ověřovat, pokud se na to soustředí. Podvědomě to samozřejmě vnímáme všichni, ale jen jako pocity libosti či nelibosti, aniž si většinou uvědomujeme příčinu. Můžeme si pomyslet cosi o nesympatickém člověku, ale asi to nebudeme připisovat vlivu jeho negativního biopole.
Mám jednu osobní zkušenost, kdy jsem vůlí musel překonat chuť utéct od stolu, kde seděla jedna žena s velmi negativním biopolem.
Tuto situaci je nutno odlišovat od situací, kdy se od nás snaží někdo získat energii, ať už vědomě či nevědomě.
Velikost vitální energie je také zajímavým a měřitelným parametrem. Trochu problémem je stanovit název jednotek vitální energie i jejich vztah k nějakým “normálním” hodnotám. Napadl mě název základní jednotky jeden viten. Dle dosavadních výsledků se nejnižší ukazatel pohyboval kolem 3000 a nejvyšší cca 450 nebo 600 tisíc s tím, že ale už 40 tisíc je velmi dobrý stav. Těch 450 tisíc je zřejmě výjimečný stav. Tento ukazatel bude asi důležitý zejména u lidí nemocných nebo tzv. vyhořelých. Kromě toho bude velmi dobré přihlédnout k výsledkům tohoto parametru zejména při výchově dětí (ale zřejmě nejen), kdy je dítě vnímáno jako líné. Pokud je důvodem jeho “lenosti” nízký stav vitální energie, je nutné zvolit prostředky k posílení vitální energie a ne k překonávání lenosti.
Obzvláště nebezpečná je situace v případě, kdy rodič má dostatek vitální energie a dítě nikoliv a rodič, který o existenci vitální energie nic neví, používá donucovací prostředky k překonání domnělé lenosti. Mohou z toho vznikat i traumata s celoživotními dopady. To ostatně platí ve všech případech, kdy rodič je nadán určitou schopností a považuje to za samozřejmost a dítě je pak různými způsoby sankcionováno s různou mírou intenzity v podstatě za to, že schopnost jako jeho rodič nemá.
Relativně běžně je tato hodnota vitální energie negativně ovlivněna odsáváním energie někým blízkým a nejčastěji partnerem. I velikost odsávání se dá změřit. V jednom měřeném případě činila dokonce 75 %, takže jinak v podstatě vitální člověk měl hodnotu vitální energie výrazně pod celorepublikovým průměrem.
Inteligenční kvocient je zřejmě jediný z parametrů či charakteristik člověka, který současná oficiální věda uznává a má metody, jak ho měřit. V mém pojetí je však i tento parametr pojímán odlišně.
Považuji za důležité zjišťovat hodnotu i intelektuálního kvocientu.
Jeden z mnoha pokusů o vymezení těchto dvou pojmů při zjednodušení používá „intelekt“ ve významu souhrnu znalostí a zkušeností získaných během života a schopnosti je aplikovat. Pojem „inteligence“ pak definuje jako schopnost reakce na novou situaci nebo schopnost řešit nové situace.
„Intelekt“ bych definoval jako souhrn znalostí a zkušeností a schopnost těchto znalostí využít zejména pomocí logického myšlení. Výše intelektu (IKQ – intelektuální kvocient) je tedy dána na jedné straně množstvím a kvalitou informací získaných během života a mírou schopnosti si je zapamatovat, či spíše ve vhodný okamžik vybavit. Na straně druhé pak je dána stupněm schopnosti logického myšlení ve smyslu aplikace vybavené informace na konkrétní případ.
Inteligenci definuji jako schopnost logického myšlení a intuice. Řekl bych, že je to přesnější, než běžně používaný názor, že inteligence je schopnost řešit nové situace. Výše inteligence (IQ – inteligenční kvocient) je dána stupněm schopnosti logického myšlení (LGQ – logický kvocient) a úrovní intuice (IUQ – intuiční kvocient).
V současné době se pro zjišťování výše inteligence – inteligenčního kvocientu (IQ) používají různé testy, které však mají společné slabiny. Za prvé, jsou většinou zaměřeny na určité druhy inteligence, zejména tak zvanou geometrickou. Za druhé, není u nich dostatečně odfiltrována znalost a zkušenost tj. intelektuální kvocient (po provedení mnoha obdobných testů dochází k zodpovězení jednotlivých otázek testu na základě zkušenosti) a za třetí, téměř vůbec nezjišťují úroveň intuice. Vzhledem k tomu jsou dosahované výsledky více či méně nepřesným obrazem skutečných schopností daného člověka. Z toho důvodu také velmi často takto zjištěné IQ neodpovídají výsledkům jednotlivých osob dosahovaných v praxi.
Pro přesnější posouzení osobnosti člověka by bylo vhodné zavést tři testy. Test na zjištění intelektuálního kvocientu (IKQ), test na zjištění logického kvocientu (LGQ) a test na zjištění intuičního kvocientu (IUQ). Výsledná výše IQ by se pak dala popsat zjednodušenou rovnicí IQ = LGQ + IUQ – IKQ.
Pro komplexní posouzení schopnosti člověka prosadit se v životě je však neméně důležitá tak zvaná emoční inteligence. Podle výzkumu provedeného některými badateli je pro prosazení se v životě a ve společnosti dokonce emoční inteligence důležitější než vysoké IQ. Emoční inteligence bývá definována jako schopnost zvládání vlastních emocí a vcítění se do emocí druhých bytostí.
Pro všechny uvedené kvocienty je možno použít přibližně hodnoty jaké se používají pro IQ.
Zdravotní stav psychický i fyzický je samozřejmě vědou zkoumán, ale je zaměřen na jeho jednotlivé složky než na jeho komplexní hodnocení. Při senzibilním hodnocení se vyjadřuje v hodnotách od 0 do 100 %. Při dlouhodobém zkoumání a získání statisticky významných údajů je vhodné ho udávat v určité korelaci s věkem.
Další informace o člověku (popřípadě spíše o jeho duši) jsou často v různých variantách používány v tzv. duchovní literatuře, ale téměř nikdy se nejedná o výsledky nějaké metody ke zjištění výsledků, pokud takovouto metodou nenazveme například channeling, kdy jsou určité hodnoty sděleny konkrétnímu člověku nějakou bytostí. Tato oblast je na počátku výzkumu, a proto následné informace jsou zatím poměrně stručné, mimo jiné i proto, že je nutno některé pojmy přesněji definovat.
Při jakémkoliv zkoumání senzibilní formou (s vysokou pravděpodobností nejen touto formou) je důležitá přesná formulace otázky, na kterou je očekávána odpověď. Uvedu příklad. Otázka na stáří duše, čímž se mnoho lidí zabývá a slyšíme často o někom, že se jedná o starou či mladou duši. Většinou se předpokládá, že je dána počtem inkarnací. Ale otázku je možno položit různě. Jedná se o inkarnace zde na Zemi, v galaxii, vesmíru nebo ve všech realitách? Jedná se o inkarnace pouze lidské či pouze humanoidní?
V této oblasti jsou možnosti zjišťování následujících parametrů:
stáří duše
o jakou fázi v reinkarnačním cyklu se jedná
počet inkarnací na Zemi
počet inkarnací v humanoidní podobě
frekvence vibrací duše
frekvence vibrací těla (ega)
disharmonie frekvence vibrací duše a těla
Z tohoto pohledu jsou zajímavé i hodnoty frekvence vibrací partnerů i ve vztahu k jejich vitální energii.
Další zajímavou informací, kterou by bylo možno získat senzibilně je, zda a jak dalece má konkrétní nemoc svůj karmický základ a jak dalece je nutné se při léčení věnovat karmickým příčinám.
Velice podstatnou informací, kterou lze získat senzibilně je ta, zda a případně kolik má konkrétní člověk tzv. přisedlíků či jiných parazitů, protože bez jejich odstranění není možno člověka vyléčit.
Dokonce jsem v poslední době dostal informaci, že přisedlíci či parazité mohou existovat i pouze v astrální realitě a někdy po uvolnění z fyzické reality se může přisedlík přesunout do reality astrální.
Karmických příčin pro to, že má člověk přisedlíka může být více. Jednou z nich může být to, že duše byla v minulé inkarnaci rovněž přisedlíkem a tím působila utrpení. Další karmickou příčinou přisedlíka může být ta, že někdo se choval v minulém životě velice hrubě bez jakékoliv empatie k někomu závislému (například na alkoholu nebo drogách), jehož závislost mohla být rovněž způsobena tím, že měl přisedlíka.
Zajímavou informací o člověku je rovněž jeho smysl pro humor. I ten se dá senzibilně měřit a rovněž v procentech.
Smysl pro humor je schopnost tvůrčího vidění a zejména popisu skutečnosti, který pobaví. Smysl pro humor má dva aspekty – schopnost humor tvořit a schopnost humor chápat (schopnost podívat se na věci tvůrčím způsobem). Smysl pro humor je tvůrčí ve smyslu odlišného (někdy až zdánlivě absurdního) vidění světa a právě tato schopnost je velmi významná pro naši schopnost odpojení od matrixu.
Ve vesmíru ale i na Zemi je mnoho bytostí, které nemají smysl pro humor. Ony ho prostě zcela nechápou. Samozřejmě jsou i takoví lidé. Nadsázku či ironii tyto bytosti a lidé takto nevnímají.
Absence humoru může být docela dobrým poznávacím znamením, že se nejedná o původně lidskou duši.
Abychom se dostali i do rovin pro některé lidi zcela již nepřijatelných, tak testovat se dá i míra lidskosti konkrétní bytosti. Zjednodušeně řečeno jisté bytosti označované jako lidské mají ve svém genomu velké množství například reptiloidních genů nebo se jedná o reptiloidní duše či o kombinaci těchto dvou faktorů. Jako reptiloidní duši lze chápat duši, která v minulých inkarnacích byla reptiloidní bytostí.
Většina uvedených charakteristik či parametrů by byla velkou pomůckou při stanovení charakteristiky konkrétního člověka, který se bude ucházet o určitou funkci, ale i místo. Dle mých inkarnačních vzpomínek byly k tomuto celoživotně vzdělávány ženy, které pak ve funkci kněžek či velekněžek takováto hodnocení prováděly a do značné míry tak rozhodovaly o tom, kdo určitou funkci bude vykonávat. Velmi by se mi líbilo, kdyby tato funkce byla obnovena.
Velkou výhodou této metody je to, že proti ní není v podstatě obrany. Nelze nic předstírat, zalhávat, podvádět. Nelze samozřejmě pochybovat, že politici s vydatnou nezištnou pomocí vědců a spolku Sysifos budou hovořit o pavědě a bláznech, ale časy se mění. Kromě toho už dnes lze pozorovat mnoho lidí, kteří jsou schopni určitá fakta z této oblasti přijmout. Myslím, že by nebyl velký problém stanovit jednotnou metodiku pro takovéto postupy. Vůbec bych nevyloučil, že tyto metody jsou známé již dávno určitým skupinám lidí. Pokud uvádím dávno, tak je potřeba si uvědomit, že k této metodě zjišťování charakteristiky člověka v podstatě nejsou potřeba vůbec žádné technologické prostředky. V současné době je možné očekávat, že takovéto postupy jsou používány při rozhodování, kterého člověka ustanovit či nechat zvolit do některé funkce. Přitom jsou vlastně od samého počátku přesně známy prostředky, kterými takového člověka ovlivnit, aby činil rozhodnutí, která jsou v souladu s představami těch, kteří skutečně rozhodují. Jednou z rolí bude i znalost jeho ochranného energetického obalu a jeho obrany proti možným magickým ovlivňováním. V takových vhodných případech na daného konkrétního člověka ani nemusí mít žádné inkriminující materiály.
Kdo má zájem o bližší informace – www.homosignum.cz
Shlédnutí: 539
