Cesty ke snižování závislosti na matrixu
Tento článek navazuje na předchozí článek „Matrix – jeho typy a úrovně“. Pro jeho pochopení považuji za důležité (možná až nezbytné) si uvedený článek přečíst ještě před přečtením následujícího textu.
Vzhledem k tomu, že jsem přesvědčen, že čtenáři těchto stránek nemají žádný zvláštní problém s rozpoznáváním matrixu tržní a konzumní společnosti a zároveň i víceméně znají cesty vedoucí ke snižování závislosti na matrixu tohoto typu a úrovně, nepovažuji za nutné se této oblasti nijak zvláště věnovat. Myslím, že tomuto tématu je věnováno mnoho místa nejen na internetových stránkách.
Zaměřím se proto na typ matrixu, který pracovně nazývám naše 3D realita. Nejdříve uvádím příklady některých vzorů chování, které považuji za součást tohoto matrixu (morfogenetického pole lidstva na Zemi). Jedná se o takové vzory chování, které by dle mého názoru nebyly nezbytnou součástí našich životů, pokud by se nestaly zvykem.
Proces fyziologického stárnutí, čímž mám na mysli zejména zhoršování funkčnosti našich těl včetně funkce estetické. Závislost na přijímání potravy jako zdroje energie. Gravitace. Vědomí jako produkt činnosti mozku. Smrt jako konec existence vědomí – vědomí já.
Ačkoliv se odpoutání od matrixu 3D reality nedá v žádném případě redukovat pouze na využívání paranormálních schopností, zvolil jsem z důvodů zjednodušení a větší názornosti pro další výklad právě možnost využívání těchto schopností.
To, co nám brání ve využívání našich paranormálních schopností, je naše závislost na morfogenetickém poli nevíry lidstva v možnost využití těchto schopností či v jejich existenci.
Všichni máme paranormální schopnosti a všichni je rovněž do určité míry i využíváme. Pouze se lišíme v míře jejich využívání. Nižší míra využívání však není často rozpoznána, a tak je většinou posuzována jako nepoužívání těchto schopností.
Mnohdy je však využíváme nevědomě, čemuž přispívá i to, že mnozí ani netuší, že by mohli mít nějaké paranormální schopnosti, nebo dokonce, že takové vůbec existují. Kromě toho ti, kteří tuší nebo již slyšeli či četli o jejich možné existenci, v ni nevěří. Přesto však dochází k jejich využití. Neuvědomujeme si, že je využíváme a pro jejich působení si nacházíme jiná rozumově „racionální“ zdůvodnění, z nichž zřejmě nejčastějším je „náhoda“ a „štěstí“, v lepším případě intuice (což však už je z určitého zorného úhlu paranormální schopnost). Pro naše jednání, které bylo ovlivněno jasnovidností, si pak nacházíme dodatečně logické argumenty, takže nás ani nenapadne nazývat naše jednání využitím paranormálních schopností.
Stupeň využívání našich paranormálních schopností je do značné míry dán stupněm naší nezávislosti na morfogenetickém poli nevíry lidstva v možnost využití těchto schopností. Čím nižší závislost, tím vyšší pravděpodobnost využití paranormálních schopností.
Na místech, kde je morfogenetické pole lidstva oslabeno, jako je například hluboko v džungli, na opuštěných osamělých ostrovech v moři nebo ve vysokých nadmořských výškách, případně v kosmu, se daří realizovat tyto naše paranormální schopnosti snáze a úspěšněji. Rovněž tak v mezních situacích ohrožení života či zdraví se dokážeme snáze odpojit od morfogenetického pole lidstva.
Nácvik využívání paranormálních schopností je do značné míry nácvikem nezávislosti na morfogenetickém poli lidstva, nebo se to také dá formulovat jako nácvik zbavování se závislosti na morfogenetickém poli lidstva.
Tento nácvik je náplní různých kurzů a seminářů (např. Silvova metoda, Zlatá mysl, Modrá alfa apod.), jejichž součástí je např. chození přes oheň. Nácvik této nezávislosti se často provádí i formou, která pro nezasvěcené s uvedenou závislostí zdánlivě nesouvisí. Rovněž tak se dají označit i různé šamanské techniky jako techniky sloužící k odpojení od matrixu.
Je zajímavé, že blázni, kteří jsou ve svých myslích svým způsobem odpojeni od naší „reality“, či tuto „realitu“ jinak vnímají, mívají paranormální schopnosti. Problémem tu samozřejmě je definice blázna, která vylučuje jeho „normalitu“. Blázni si vytváří svůj vlastní „vnitřní svět“, do kterého nepronikají morfogenetická pole lidstva a vzhledem k tomu jsou potom na nich nezávislí a schopni „para-normality“.
Rčení „Věř a víra tvá tě uzdraví“ plnohodnotně platí v případě, že tato víra je v souladu s vírou danou převažujícím názorem, s morfogenetickým polem víry lidstva. Pokud je v rozporu s tímto morfogenetickým polem a dotyčný nemá alespoň částečně vypěstovanou či vrozenou nezávislost na něm, pak se neuzdraví i když věří, což bohužel není nijak výjimečné.
Zvláště jedná-li se o obecně uznanou těžkou chorobu a je svým okolím a zejména bílými plášti negativně programován a přesvědčován, že se jedná o chorobu nevyléčitelnou.
Placebo efekt může fungovat na základě morfogenetického pole. Pokud je v povědomí větší skupiny lidí, že určitý lék funguje, působí to jako skupinový placebo efekt. Samozřejmě ještě častěji a možná i efektivněji je používán skupinový nocebo efekt (např. kouření způsobuje rakovinu).
Víra v kladný účinek léku tak dokáže často překonat i jeho vedlejší škodlivé účinky. Proto jsou v současné době (mimo jiné) v informačních letácích k lékům přibalených a rovněž často i v médiích uváděny informace o vedlejších škodlivých účincích léků. V médiích jsou uváděny i informace o pochybné účinnosti či dokonce neúčinnosti léků. Nejedná se o víru jednoho konkrétního člověka, ale o celé morfogenetické pole víry mnoha lidí, které ovlivňuje vědomí a podvědomí konkrétního člověka, a proto zde existuje léčivý efekt i u toho, u něhož bezprostředně nefunguje placebo efekt jedince. To je důvod, proč přes zcela evidentní škodlivost přemíry všech možných léků nepůsobí léky na zdraví lidí tak devastujícím způsobem, jak by odpovídalo množství „jedů“, které jejich tělo musí zpracovat.
Principem transformace Země a lidstva je v podstatě přeprogramování morfogenetického pole a odpoutání od současného matrixu 3D reality.
Je rozdíl mezi tím být si vědom, že jsem součástí matrixu a tím, že vím, jak se od něj odpoutat.
Odpoutání se od matrixu je právě to, co za nás nikdo neudělá. Za nás jako jednotlivce i za nás jako lidstvo.
Zvyšování frekvence vibrací právě umožňuje přeladění na jinou stanici, na jiný program vysílání Světové mysli, což je právě to odpoutání od matrixu nižšího typu.
Proces osvobození se od matrixu není totožný s procesem zbavení se závislosti na egu.
Každou noc v hlubokém spánku se odpoutáváme od morfogenetického pole lidstva. Ve fázi REM (spánková fáze snění) je toto naše odpoutání jen částečné a díky tomu jsme schopni ve svých snech realizovat činnosti, ve kterých nám v bdělém stavu brání morfogenetické pole nevíry lidstva.
Nácvik zbavování se závislosti na morfogenetickém poli lidstva (odpojování od matrixu) v běžném každodenním životě se dá provádět formou neustálé koncentrace (bdělosti) na uvědomování si všech prováděných činností a jejich omezení morfogenetickým polem nevíry lidstva v možnost provádění těchto činností jinou (paranormální) formou. Například teleportace, telepatie, jasnovidnost, levitace, vidění aury, lucidní snění, opouštění těla apod.
Pokud se snažíme zbavit se závislosti na morfogenetickém poli, nemůžeme uvažovat následujícím způsobem: „Věřím, že to půjde.“ Tuto úvahu je nutno nahradit: „Vím, že to jde“ a – což je rovněž důležité: „Vím, že toho jsem schopen já“. Nemohou se pohybovat v kategorii „věřím – nevěřím“, ale musím se pohybovat v kategorii „vím“. Teprve, když jsem v kategorii „vím“, mohu své schopnosti realizovat.
Vývoj v této oblasti probíhá ve čtyřech stupních – nevím (nic), nevěřím, věřím, vím.
Jsou oblasti, kde se již více lidem daří odpojovat se od morfogenetického pole lidstva jako například v případě konzumního způsobu života. To je dáno tím, že se lidé na toto odpojení vědomě zaměřují.
Součástí práce na odpojení od matrixu, na zbavení se závislosti na morfogenetickém poli lidstva, je neustálá koncentrace na uvědomování si, co všechno je tímto matrixem, jak jsme tímto matrixem vázáni při každodenní činnosti.
Protože však nejsme Neo, nikdo nás nevyhledá jako spasitele, nikdo nám nenabídne modrou a červenou pilulku. Veškerou práci na odpoutání od matrixu musíme vykonat sami. Musíme být sami sobě spasiteli. Ten, komu se podaří odpoutat se od nejnižšího typu matrixu tržní a konzumní společnosti, toho čeká matrix vyššího typu – morfogenetické pole lidstva a Země.
Jednou z forem každodenního nácviku nezávislosti na matrixu je odlišné vidění světa. Schopnost odlišného vidění naší běžné reality je jedním ze základních předpokladů pro cestu k odpojení od matrixu. Významnou roli zde má dle mého názoru sci-fi (zejména pokud jsme schopni vnímat sci-fi jako alternativní realitu) a možná pro někoho překvapivě i humor.
Sci-fi (nejen filmy typu Matrix) napomáhá k odpoutání od matrixu, protože tím, že ukazuje jiné varianty vzorů jevů, myšlení a jednání, umožňuje poznání toho, co je matrix a jak jsme na něm závislí.
Humor je specifická kategorie. Protože se nepříliš ztotožňuji s definicí ve Wikipedii (druh emoce, schopnost člověka, věci či situace vzbudit pocit pobavení v jiném člověku), byl jsem nucen si formulovat vlastní.
Humor v mém pojetí je vědomá tvůrčí činnost, při které je skutečnost vytvářena či popisována odlišně ve srovnání s obvyklým způsobem tak, že to vzbuzuje pobavení (smích či úsměv, což už je emoce). To, že někdo upadne, není humor. Humorem se to stává až zábavným popisem. Ne vždy je příčinou smíchu humor. Komická situace nerovná se humor. To, že nám nějaká situace či člověk připadají humorní, je právě naší schopností ji tak vidět. Smysl pro humor je právě ta schopnost tvůrčího vidění a zejména popisu skutečnosti, který pobaví. Smysl pro humor má dva aspekty – schopnost humor tvořit a schopnost humor chápat (schopnost podívat se na věci tvůrčím způsobem). Smysl pro humor je tvůrčí ve smyslu odlišného (někdy až zdánlivě absurdního) vidění světa a právě tato schopnost je velmi významná pro naši schopnost odpojení od matrixu.
Humor a tvořivá hra je možná nespravedlivě opomíjenou cestou k odpojení od matrixu a transformaci jedince i lidstva.
Shlédnutí: 398
