Gen radosti z vítězství, očista sebe a společnosti
Žádná církev, žádné náboženství nám nemůže dát víc, než v nás je. Žádná ideologie nám nemůže dát to, co v nás není. Pokud v nás není nenávist, tak ani sebenenávistnější ideologie v nás nenávist neprobudí. Samozřejmě totéž platí i o lásce i o víře. Když v nás láska není, když máme zablokovanou srdeční čakru, tak nám ji žádná ideologie ani nauka sama o sobě neotevře.
Nikdo a nic nám nemůže dát to, co v nás není, ani žádný -ista ze všech stran pomyslné barikády. To je potřeba si stále uvědomovat. Pokud v nás je láska a není nenávist, nikdy se z nás nemůže stát něco takového jako je například fašista, terorista, extrémista či jiný -ista.
Pokud má člověk čisté srdce, nemohou se dostavit nečisté myšlenky. A pokud se přece jen dostaví, budou velmi rychle odplaveny jinými.
Lidé mají tendenci se nechat spoutat různými ideologiemi, náboženskými a světskými vůdci nebo guruy, protože se bojí vlastního nitra, sami sebe a vlastní odpovědnosti. Nemají odvahu vidět se takové, jakými skutečně jsou. Chceme-li mít sílu něco vykonat, musíme napřed poznat sebe sama.
Byl jsem požádán, zda bych na sobě neprověřil účinky možného energetického impulsu, který by měl zasáhnout planetu. Tedy přesněji spíše mi to bylo oznámeno. Není to proces, který by se dal vnímat jako jednoznačně příjemný.
Znovu jsem prověřil své temné stránky a nechal je proniknout do vědomé mysli. Nezničil jsem je, protože to nejde. Jen jsem se znovu ujistil, jaké jsou a v jakém jsou stavu a jak mám reagovat, když se objeví.
Energetický záblesk (jak je to někdy označováno) neznamená automatické očištění našich karmických vazeb, ale jejich uvědomění si a pochopení příčin našich jednání v tomto životě. Tento proces při dostatečné sebekritičnosti bude pro mnoho lidí bolestný.
Budou zde tak zvaně násilné revoluce, ale budou se odehrávat v našich nitrech a budou opravdu násilné. Výjimkou budou ti, kteří si tímto procesem sami již vědomě prošli. Vyšší duše zde inkarnované tuto revoluci v nás již podvědomě očekávali a provedli ji v sobě s touhou po poznání. I vyšší duše zde inkarnované mají své karmické vazby a geny svého rodu.
Jen taková bytost, která si prošla tímto procesem a uvědoměním si všeho, co k ní patří, může pomáhat ostatním s tím, jak násilnou revoluci v nás překonat. Tato revoluce nebude sametová. Samozřejmě lze přepokládat, že se tato revoluce v nás nutně projeví i v celé společnosti.
Po záblesku se v naší realitě nezmění nic, jen se změní náš způsob vnímání reality. Změní se především způsob vnímání sebe sama v této realitě. Uvidíme skutečnost takovou, jaká opravdu je a zejména uvidíme sebe sama takovými, jakými skutečně jsme. Uvědomíme si, kdo skutečně jsme a jaký tu máme úkol a co jsme tu doposud činili.
Mnozí si mysleli, že do nás udeří “blesk” a stanou se z nás andělé a byli jsme v tom podporováni některými zejména channelingovými zdroji. Ti, kteří o tom byli přesvědčeni, zažijí největší šok.
Neexistuje žádná sebedokonalejší ochrana, sebedokonalejší vajíčko, sebedokonalejší ochranné energetické pole, které by nás ochránilo před námi samými.
V žádném případě není podstatou, abychom se odsoudili, ale abychom se pochopili. Proč jsme se chovali, tak jak jsme se chovali a proč stále ještě máme určitá nutkání se tak chovat, ačkoliv je to v rozporu s našimi ušlechtilými myšlenkami. Musíme pochopit, jak je to stále ještě hluboko v nás a co máme ještě zpracovat.
Povinnost vnitřního čištění je povinnost především k našim dětem a vnoučatům, i když ji máme vůči všem bytostem, které nás obklopují. Nemá smysl, abychom dětem říkali, co mají dělat a jaké mají být, když necítí, že takovými jsme i my a když nejsou ve svém nitru přesvědčeny o čistotě našich úmyslů.
Nemůžeme být dokonalí, protože kdybychom byli relativně dokonalí, tak tu až na naprosté výjimky nejsme, ale měli bychom si být plně vědomi své nedokonalosti a v čem spočívá. Kromě toho nikdy nic v Teoversu není absolutně dokonalé. Absolutně dokonalé je jedině absolutno.
Někteří lidé, kteří se v dobré víře snaží pomáhat, svým vlastním znečištěním ostatním tuto práci spíše ztěžují. Proto je na prvním místě poznat sám sebe. Bohužel jsou i takoví, kteří to dělají víceméně úmyslně, a tím nemyslím jen globální elity či negativní astrální entity.
Někdy je opravdu těžké přijmout se takoví, jací opravdu jsme, ale není jiná cesta. Jen když se uvidíme a přijmeme takoví, jací opravdu jsme, můžeme se změnit.
Je těžké se očišťovat od něčeho, co jako nečistotu necítíme.
Pro mnohé duše bude energetický impuls znamenat těžkou introspekci v hlubinách své duše.
Radost z vítězství je rovněž jedna z velmi silných drog. Všichni sportovci znají, jaký je rozdíl vyhrát nebo prohrát, i když je někdy poražený velmi oslavován. Vítězové necítí únavu. Euforický pocit radosti z vítězství je doprovázen záplavou endorfinů.
Je to geneticky dané, není to nic vypěstovaného. Máme gen radosti z vítězství. Z jednoho úhlu pohledu můžeme říct bohužel, ale z druhého úhlu pohledu můžeme říct bohudík, protože bychom tu možná již v této podobě ani neexistovali. Gen radosti z vítězství se možná u nás vyvinul jako součást boje o přežití po zkáze Atlantidy.
Mezi námi jsou lidské bytosti, které tento gen nemají a mívají to v životě zejména v partnerských vztazích těžší s výjimkou případů, kdy mají stejného partnera, ale osobně žádný takový případ neznám. Pro ty, kteří jsou závislí na radosti z vítězství, jsou tyto bytosti nepochopitelné.
Tento gen se dá pochopit, zpracovat, nestát se na radosti z vítězství závislý, ale nemůžeme tento gen vymýtit, ale také není důvod. Přišli jsme si zahrát hru, a tak ji hrajme. Ale měli bychom chápat účel této hry a samozřejmě dobře znát její pravidla. Základem je pochopit, že hrajeme hru a co je jejím účelem. Zda je to vítězství nebo něco jiného, například hra sama.
V partnerských vztazích často vzniká u jednoho z partnerů pocit, který se dá formulovat slovy: “Nech mě také jednou vyhrát a mít ten pocit radosti z vítězství!”. Problém může být v tom, že pro někoho je radost z vítězství taková droga, že nechce tomu druhému dopřát ani jednu radost z vítězství. Ve velmi mnoho konfliktech ve všech druzích vztahů zejména rodinných se skutečně nejedná o vyřešení předmětu konfliktu, ale o dosažení vítězství.
Bohužel to bývá zřetelné zejména ve vztazích rodičů k dětem, protože se dost často stává, že se pro rodiče jedná o jediná vítězství, kterých v životě dosahují, protože jinde se nejsou schopni prosadit. Proto si tato vítězství někdy doslova vybíjí na svých dětech.
Pro pocit radosti z vítězství někdy jsou lidé ochotni udělat cokoliv včetně způsobení utrpení druhým bytostem, což bohužel není jev nijak výjimečný.
Je ale potřeba rozlišovat touhu po vítězství a touhu překonat sám sebe, což je také jistý druh vítězství, ale nepotřebujeme k tomu poraženého. Vítězství je potřeba chápat tak, že může být vítězstvím v jakékoliv podobě a formě hry. Rozhodně se nejedná jen o sport.
Touha po radosti z vítězství se projevuje ve všech druzích vztahů. V partnerských vztazích se jedná o negativní prvek. Bohužel často je partnerský vztah chápán jako tenisový zápas svého druhu, kde může zvítězit jen jeden a druhý musí prohrát. Nad partnerem je potřeba zvítězit někdy za každou cenu. Nejdrastičtěji je to vidět u některých rozvodů, obzvláště jsou-li předmětem sporu děti.
Stav otevřenost srdeční čakry je pro řešení otázky, zdali nám jde o vítězství nebo překonání sebe sama, velice významný. Už jen to, že si přiznáme, že nám jde o radost z vítězství a ne o překonání sebe sama, je svým druhem vítězství.
Děti ještě nemají většinou tu schopnost předstírat a touha po radosti z vítězství u nich není zastírána jinými důvody. Lze na nich snadno vypozorovat, které mají radost z vítězství bez toho, aby někdo nutně prohrál, a které mají větší radost, když je vítězství vyloženě na úkor druhého.
Jsou ti, kteří jsou schopni vítězit za každou cenu bez ohledu na fair play. Jsou ochotni udělat cokoliv, včetně podvodů a podrazů bez ohledu na to, zda se jedná o tenis nebo život.
Znám jeden takový případ, kdy můj kamarád hrál v podstatě nedůležitý tenisový zápas v rámci nějaké soutěže v tenisovém klubu. V okamžiku, kdy začal vyhrávat nad soupeřem, který si myslel, že by ten zápas měl vyhrát, protože je lepší, tak soupeř prohlásil, že má hlad a že si musí koupit něco k jídlu. Kamarád, který nemá rád konflikty, mu to odsouhlasil a myslel si, že si jde koupit tatranku nebo něco podobného. Jaké bylo jeho překvapení, když soupeř si přinesl na kurt guláš s knedlíky a půllitr piva a začal pojídat. Kamaráda to vyvedlo z míry a nakonec prohrál.
Jsou také takoví lidé, kteří jdou hrát jen takové hry, kdy mají vysokou pravděpodobnost výhry, což se týká i těch tzv. životních her.
Zřejmě všichni známe z vlastní zkušenosti (ať už coby dítě nebo coby rodič) takové ty rodičovské hry, “rodičovský tenis”, kdy je cílem zahrát soupeři co nejnepříjemnější úder, aby nedokázal reagovat. To podobenství s tenisem si lze představit jako útok na síť s cílem zakončit výměnu nekompromisním volejem. Některé děti jsou však neobyčejně odolné a “tenisově” šikovné a pak přivádějí rodiče k šílenství, protože pocit vítězství si odnášejí ony. Jenže vítězit má přece rodič, protože činí vše pro dobro svého potomka. On přece zná tu jedinou správnou cestu životem.
Všechna čest osvíceným pedagogům a rodičům a prarodičům, kteří nepodlehnou mámení vítězství. Naštěstí u mnoha rodičů a prarodičů nad touhou po radosti z vítězství převažuje jejich láska k potomkům, která jim pomáhá najít správná řešení situací, která se nejeví jako jejich vítězství.
Zajímavá je také varianta, kdy hrajete partnerský tenis a protihráč najednou začne hrát mariáš. Tak se přizpůsobíte, protože umíte i mariáš a najednou zjistíte, že protihráč hraje poker. Takovéto zápasy jsou opravdu těžké zejména pro ty, kteří nejsou schopni postřehnout změnu hry a takových je většina včetně těch, co mění druh hry. Pokud tomu druhému přistoupíte na tento způsob změny hry, tak je vítěz skoro vždy jistý.
Každá bytost má svůj specifický vzor vibrací a svoji frekvenci vibrací. Každý strom i každá květina na louce. Dohromady všechny tyto vibrace vytváří nádhernou hudbu, vše úžasně ladí. Hudba to jsou také vibrace. Jenom to chce umět naslouchat. Naše uši na tuto frekvenci nejsou naladěny. Naše vnitřní senzory tuto schopnost mají, jenže jsme to již dávno zapomněli.
Koloběh inkarnací si lze představit jako přesýpací hodiny. Nahoře jsou všechny potencionální inkarnace, které se mění dole v množství získaných zkušeností.
Shlédnutí: 200
