Před vlastním tématem chci upozornit na jeden, dle mého názoru velmi zajímavý článek, který před časem vyšel kupodivu na seznamu, ale i dalších webech. Článek má poněkud zavádějící název:
„Ty nejchytřejší počítače nám možná rostou v květináči“, ale má mnohem širší záběr. Například je tam citován i výzkum Merlina Scheldraka, což je syn Ruperta Scheldraka známého autora mnou oblíbené morfické rezonance a morfogenetických polí, na kterého jsem navázal svojí teorií osobního morfogenetického pole. Z článku tak trochu nenápadně vyplývá, že už i část dnešních vědců dospívá k tomu, že svět, universum, nebo jak to nazývám já Teoversum, je jedno ohromné vědomí, a že jakákoliv entita je součástí tohoto vědomí a má vědomí. Uváděny jsou i chobotnice, které také při prezentaci teorie Teoversa rád uvádím.
Kult smrti, ale i kult násilí
Kult smrti, ale i kult násilí provází lidstvo celou nám známou (či přesněji oficiální vědou uznávanou) historií lidstva. Můžeme se jen domnívat, či být odkázáni na informace získané mimosmyslově, že dávné lidské civilizace na planetě Zemi jako například Atlantida, Lemurie, či Hyperborea nebyly minimálně významnou část své historie posedlé kultem smrti.
Tady si dovolí malou odbočku. Když jsem si hledal nějaké informace o Lemurii, tak jsem se dočetl, že Lemuřané byli vysocí více než dva metry a byli to hermafroditi. V Lemurii šlo
o tropickou, venkovskou a matriarchálně založenou společnost. Matriarchálně založená společnost složená z hermafroditů mi zní poněkud podivně. Hermafroditi jsou dle Wikipedie živočichové schopní produkovat současně vajíčka i spermie. Hermafrodit má buďto varlata i vaječníky, nebo jsou oba tyto orgány nahrazeny tzv. obojetnou pohlavní žlázou.
Výjimkou historicky doloženou, ale možná jich bylo více, je období vlády Achnatona ve starém Egyptě. Achnaton vládl přibližně v letech 1353–1336 př. Kr.
Achnaton inicioval změnu náboženského klimatu od polyteismu založeného na strachu
s jeho kultem smrti, magickými amulety, četnými modlami, zvířecími obětmi a tajnými rituály mocného kněžstva k náboženství více zbožnému, které bylo prosté hrobových obrazů, posedlosti posmrtným životem a magie; které zdůrazňovalo úctu ke slunečnímu světlu a čistotě, které umožňovalo obyčejným občanům svobodně uctívat v chrámech pod širým nebem s obětinami z ovoce, květin a kadidla, jak tomu bylo v původním egyptském slunečním náboženství. Po jeho smrti bylo jeho náboženství velmi rychle zlikvidováno a vše se vrátilo do původní podoby včetně kultu smrti.
Historie lidstva je historií válek, násilí a smrti.
V nám známé historii je kult smrti velmi silným kultem, dokonce bych řekl kultem dominantním. Z určitého zorného úhlu se dá říct, že historie lidstva je historií válek, násilí a smrti. Smrt je přirozenou součástí všech válek, nebo téměř všech válek. Oslava všech forem a druhů násilí a zabíjení je součástí téměř nebo možná opravdu všech civilizací a kultur na naší planetě.
Bavil jsem se již s několika dušemi, které jsou či byly inkarnovány na planetě Zemi poprvé, a tak do značné míry chápu, jak je pro ně nepochopitelná naše vášeň pro zabíjení a jeho oslavu ve všech možných formách. Dokonce taková, že ještě ve svém volném čase se chodíme dívat na zabíjení do kina, hry na počítači nebo se na něj díváme doma v televizi. Mimořádná a velmi rozsáhlá oslava zabíjení, i když ve prospěch dobra, je ve filmech, které jsou nazývány westerny. Přeloženo do češtiny západní. Jak příznačné pro údajně i naši tzv. západní kulturu.
Ty, kteří zabijí nejvíce lidí, ať už ve válkách nebo z jiného důvodu, oslavujeme jako hrdiny, což platí již od starověku. Mytologie a historie mnoha národů oslavuje velké vládce, vojevůdce a válečníky, kteří dokázali usmrtit nejvíce nepřátel. Jejich smrt je pak provázená okázalými obřady a rituály. Již od dětství patřily k mé oblíbené četbě starořecké báje. Kult smrti a násilí je i zde silně patrný a zvláštní je, že se týká i bohů. Ne sice, že by i oni umírali, ale v tom, jak se na válkách a smrti různých smrtelníků podíleli. Nesmrtelní bohové Řecka a Říma pravděpodobně nebyli nesmrtelní, ale jednalo se o mimozemšťany, kteří se lidem jako bozi jevili vzhledem ke svým technologickým schopnostem, žili podstatně déle než lidé, a proto se jim zdáli nesmrtelní. Vykazovali však vlastnosti velmi podobné vlastnostem lidským včetně těch negativních.
Kult smrti je rozšířen po celé planetě a je určitě zajímavé, co je příčinou či účelem této dlouhodobě manipulace kultu smrti. Dle mého názoru je jednou z příčin snaha vložit do vědomí lidí strach ze smrti jako významný prvek ovládání lidí.
Narození a smrt jsou nejvýznamnějšími okamžiky našeho života
Pokud přijmeme variantu, že narození a smrt jsou nepochybně jedny z nejvýznamnějších okamžiků našeho života, ne-li přímo nejvýznamnějšími, tak si povšimněte jedné zajímavé skutečnosti. Kolik uměleckých a “uměleckých” děl všeho druhu se věnuje narození a kolik smrti, a to dokonce nejen lidských bytostí, ale i živočichů. U rostlin je to samozřejmě ještě markantnější, ale okamžik narození u rostlin je zřejmě mnohem obtížněji zachytitelný. Jaká část kultury se věnuje smrti a všem procesům s tím spojeným, je obtížné určit, ale pokud si člověk pustí večer televizi a jen tak ze zvědavosti si projede většinu programů, tak bych se nedivil, kdyby se to číslo pohybovalo kolem 50 %, a to ještě toto číslo “kazí” sportovní a hudební programy, což už se o zprávách většinou říct nedá.
Klasická ukázka kultu smrti v dnešní době je smrt anglické královny a vše, co se kolem její smrti a zejména po její smrti dělo. Ona sice nepatřila mezi vojevůdce a válečníky, ale všechno to utrpení, které se dělo ve jménu britského království za dob jejího panování a za dobu vládnutí jejích předchůdců na trůně snad ani nemá v nám známé historii obdoby.
V nejvydávanější a možná nejčtenější knize všech dob –bibli, je smrt v téměř všech jejích podobách velmi častým námětem většiny příběhů. Ústředním tématem knihy, minimálně nového zákona je smrt hlavního hrdiny Ježíše Krista. Miliony obrazů a soch Krista na kříži na mnoha místech, a to zdaleka nejen v kostelích, připomínají a symbolizují kult smrti. Velikonoční svátky nám každý rok připomínají kult smrti. Dokonce by se dalo říct, že obrazy a sochy Krista na kříži jsou přímo symbolem kultu smrti. K tomu ještě poznamenávám, že ukřižování je jedna z nejdelších a nejbolestivějších násilných smrtí. Z pohledu některých nehmotných bytostí, pro které jsou emoce spojené s utrpením žádanou energetickou potravou, je ukřižování velmi žádanou a nepochybně i jimi podporovanou formou násilné smrti.
Mezi obětní rituály patří samozřejmě i upalování, kterým se údajně mimo jiné zachraňovala duše upalovaného. V této souvislosti nelze nevzpomenout jaké významné místo v českých dějinách má upálení Jana Husa. Dokonce v rámci před lidmi utajovaného kultu smrti je den upálení Jana Husa slaven jako státní svátek. I smrt Jana Palacha má své místo v našich dějinách. Samozřejmě se to netýká jen českých dějin. Možná nejznámějším příkladem je Jana z Arku.
Historie upalování na hranici je dlouhá, nařizoval ho již Chammurapiho zákoník, zmínky o něm je možno nalézt také v bibli. Tato poprava byla velmi často užívána ve starověké Indii, ale také v Řecku i v Římě. Podle Julia Caesara používali upálení také Keltové, spíše však jako způsob obětování než popravy. Teprve před 35 lety se přestaly v Indii upalovat vdovy.
Ve starší době sumerské docházelo při pohřbu vladaře i k lidským obětem. S vladařem byli po požití drog za živa pohřbeni členové jeho dvora, palácová stráž, služebnictvo, hudebníci s nástroji, vozatajové s vozy a přípřeží.
Smrt formou oběti má své významné místo v historii a legendách snad všech národů a kultur. V mnoha případech se s velmi pevnou vírou v účinek dobrovolně sami obětují a stávají se hlavními hrdiny obětního rituálu, ať už má jakoukoliv podobu či formu.
Není účelem tohoto textu nějaký velký výčet všech forem kultů smrti a násilí, a proto jsou uvedeny jen některé nejznámější příklady pro dokreslení toho, co má být sděleno jako podstatné.
Vznik silného kultu smrti
Tím se dostávám i k možným příčinám vzniku tak silného kultu jako je kult smrti, kdo ho vytvořil a kdo vytvořil podmínky pro jeho rozšíření v tak silné podobě, jakou známe i v dnešní době.
Nechci zcela zbavovat odpovědnosti lidstvo, jehož temné stránky mají nepochybně také svůj podíl na vzniku a zejména udržování kultu smrti. Neméně zajímavé téma by mohlo také být, kdo má hlavní podíl a zájem na vytváření a udržování temných stránkách lidstva.
Hlavními strůjci jsou však nehmotné bytosti, které mají různé názvy jako např. archonti, dravci, supay, démoni apod., pro něž je energie negativních emocí tím, čím je pro nás potrava. Proto jsou svou mentální aktivitou podporovateli všech forem činností vedoucích ve svých důsledcích k utrpení a tím i k vytváření energie negativních emocí. Jedná se především o mentální působení na rozhodující členy lidské společnosti, které dokážou někdy až neuvěřitelně ovlivňovat a energeticky podporovat v rozhodnutích, která ve svém důsledku vedou k utrpení bytostí na planetě. Upozorňuji, že se v žádném případě nejedná pouze o lidi, ale všechny bytosti, které mají schopnost vnímat bolest či utrpění.
Nejviditelnější formou jsou, jak jsem již uvedl, války všeho druhu, ale v podstatě násilí všeho druhu. Významné místo mají rovněž obětní rituály, mezi něž ovšem z pohledu některých esoterních teorií patří rovněž války.
Přestože se běžnému člověku může zdát, že obětní rituály (války vyjímaje) patří do minulosti, tak jsou mnohé informace většinou označovány jako konspirační teorie, že k obětním rituálům na lidech dochází ještě i dnes a obětmi bývají často děti.
Oběti na zvířatech se dějí relativně běžně dnes i u nás, i když tak možná nebývají nazývány, ale slouží k podobným účelům. A to do tohoto jevu, tj. obětního rituálu, nezařazuji běžné usmrcování zvířat, jejichž maso je určeno jako potrava pro lidi, přestože někteří zasvěcení lidé mají tendenci je za rituální oběti považovat. Nezní to zase až tak nelogicky, když se člověk zamyslí nad tím, komu tak asi energie negativních emocí těchto zvířat slouží za potravu.
Podle některých informací však existují i na Zemi kultury, které na smrt a zrození hledí opačně, než je zvykem. Radují se a oslavují, když někdo umře, a naopak oplakávají narození dítěte. Příslušníci těchto menšinových kultur vědí, že smrt je pro většinu lidí vysvobozením z utrpení, kterým procházíme v životě, a naopak narození je začátek života plného utrpení. Jedná se o přírodní národy, které nejsou podrobeny dlouhodobé manipulaci kultu smrti.
Shlédnutí: 1946
Děkuji za zajímavý článek.