Fraktální uspořádání časoprostoru
Základním východiskem pro moji úvahu je teorie fraktálů. Jako nejsrozumitelnější se mi zdají tyto dvě definice fraktálu.
Fraktál je takový útvar, při jehož zvětšení dostaneme opět stejný obraz, bez ohledu na měřítko. 1. To znamená, že pokud daný útvar pozorujeme v jakémkoliv měřítku, v jakémkoliv rozlišení, pozorujeme stále opakující se určitý charakteristický tvar.
2. Fraktál je vyjádřením principu, že každá část celku je zároveň jeho zrcadlovým obrazem.
Termín fraktál použil poprvé matematik Mandelbrot v roce 1975 a v současné době dochází ve vědě k obecnému uznání principu, že prostor je uspořádán fraktálně. Podobnost modelu atomu nebo molekuly s modelem slunečních soustav, galaxií, supergalaxií je dostatečně známá.
Příklad 2D fraktálu
Příklad 3D fraktálu
Toto fraktální uspořádání však zatím není běžně v myšlenkových konstrukcích používáno i pro časoprostor a tím i pro historii konkrétního člověka, národa, určité kultury, civilizace nebo lidstva, ale i pro vývoj Země, Sluneční soustavy, Galaxie a Vesmíru.
Nevidím žádný důvod proč neprovést syntézu a nedojít k závěru, že časoprostor je uspořádán fraktálně a má tudíž uspořádanou nenáhodnou strukturu. Toto fraktální uspořádání lze soudobými vědeckými metodami prokázat.
Z teorie fraktálního uspořádání časoprostoru vyplývá, že každý bod časoprostoru lze vyjádřit nejen kvantitativním popisem pomocí časových a prostorových souřadnic, ale má i svoje kvalitativní vyjádření, které je odlišné od jiných bodů časoprostoru. Zároveň však vzhledem k fraktálnímu uspořádání všech bodů časoprostoru, jsou jednotlivé body časoprostoru, které mají stejnou nebo obdobnou kvalitu. Protože se jedná o čtyřdimenzionální časoprostor, je nutno v této myšlenkové konstrukci uvažovat se čtyřdimenzionálními fraktály.
Fraktální uspořádání časoprostoru vzhledem k tomu, že se jedná o čtyřdimenzionální fraktál, zde bohužel nelze na modelu ukázat.
Teorie fraktálního uspořádání časoprostoru umožňuje vědecké zdůvodnění astrologie. Ta vychází z toho, že časoprostor má nenáhodně uspořádanou strukturu a tudíž konkrétní čas v konkrétním místě má i svoji kvalitu odlišnou od jiného místa a času, ale zároveň cyklicky se opakující a tudíž předvídatelnou. Na tom je založena astrologie jako vědecká disciplína.
Z pohledu astrologie má každý bod časoprostoru (konkrétní čas v konkrétním místě) svoji kvalitu, která je vyjádřena vzájemnými vztahy několika základních principů.
Velkou výhodou astrologie ve srovnání s ostatními metodami, díky níž se stala uznávanou a velmi rozšířenou, je to, že vztah základních principů pro určitý bod časoprostoru je dán vzájemnou polohou nebeských těles, která byla určena za představitele určitých základních principů (např. Mars – boj, Venuše – láska apod.).
Polohu jednotlivých nebeských těles lze poměrně snadno (s počítačovým programem zcela snadno) spočítat pro jakýkoliv čas a místo v minulosti nebo budoucnosti.
Jedním ze základů západní astrologie je pojem zvěrokruhu. Zvěrokruh mimo jiné vyjadřuje princip cykličnosti a vývoje časoprostoru. Nejběžněji používaným a zcela běžně v povědomí většiny lidí je zvěrokruh roční. Princip cykličnosti je zde dán skutečností, že vždy po roce se dostáváme do stejného bodu zvěrokruhu a tím i do bodu času, který má ve stejném bodě prostoru obdobnou kvalitu jako před rokem. Princip vývoje je dán tím, že jednotlivá znamení jdou za sebou od Berana až po Ryby, které jsou považovány za završení určitého cyklu a části vývoje.
Z teorie fraktálního uspořádání časoprostoru plyne, že každé znamení zvěrokruhu lze opět rozdělit na 12 částí. Přitom každá tato část (dvanáctina znamení) opět odpovídá svojí kvalitou časoprostoru příslušnému znamení. To znamená, že například znamení Berana, které má 30 dní, lze rozdělit na 12 částí po 2,5 dnech a každý tento dvou a půl den odpovídá svojí charakteristikou některému znamení s tím, že první 2,5 dne odpovídá charakteristikou Beranu a poslední 2,5 dne odpovídá charakteristikou Rybám. Fraktální uspořádání časoprostoru jde samozřejmě oběma směry, tedy jak směrem k mikročasoprostoru tak i směrem k makročasoprostoru a oběma směry v podstatě do nekonečna.
Shlédnutí: 111
