Pojmy a dojmy (vjemy) a rozdílné názory
Problémem mnoha nedorozumění i v běžném lidském životě bývá často nevyjasnění pojmů, které jsou předmětem diskuze. Pokud si obě či více stran přesně nedohodnou, v jakém slova smyslu ten určitý pojem bude chápán a používán, ztrácí často tato diskuze smysl. Klasickou ukázkou jsou pojmy, jako je bůh, duch, duše (např. slova duše a duch jsou významově často zaměňovány), kde se často diskutéři prostě míjejí.
Nejčastěji tato situace nastává, když ateista s představou biblického boha coby přísného trestajícího starce nechápe, že inteligentní sympatický člověk může věřit v boha a netuší, že jeho představa o bohu je podstatně komplexnější a sofistikovanější.
Jako nejsrozumitelnější příklad možného tragického nedorozumění může být i souhlas či nesouhlas vyjádřený kýváním hlavou, když přijedete do Bulharska a neznáte místní obyčej.
V případě, že se u konkrétního pojmu účastníci shodnou, v jakém slova smyslu ho budou chápat a užívat, není už podstatné, jaký pojem použijí a zda je někým jiným v jiných souvislostech používán jinak. Problém nastane v tom případě, pokud se do diskuze zapojí nový účastník, který o tomto vymezení pojmu neví, nebo jej nechce uznat (což je případ nedávné diskuze).
Kromě toho je běžným jevem, že určitý pojem v průběhu doby nabývá nových významů a staré pozbývá. Například pojem „velký třesk“ byl původně myšlen jako ironie, nebo slovo soudruh (používané již dávno před existencí reálného socialismu) nesloužilo jako nadávka.
Pojmologické problémy často vznikají u oblastí, které jsou jaksi mimo rámec soudobé vědy a vědci uznávané tzv. 3D reality. V těchto oblastech se vyskytující jevy jsou vesměs přijímány mimosmyslově a zcela individuálně a jejich sdílení je obtížné.
Pro převod vjemů těchto jevů (nebo někdy spíše dojmů z těchto jevů) do verbální formy se pro nedostatek výrazů, které lidština prostě neobsahuje, používá výrazů analogických z různých oborů vědních zejména z fyziky, a to je pak přesně to, co se může zdát někomu zavádějící. Možná, kdyby se místo výrazu fotonová energie použil výraz tachyonová energie (která není prokázaná a změřená a tachyony se mají pohybovat rychlostí větší než světlo) nebyla by zavdána některým diskutujícím příčina k jejich výhradám. Přitom by to bylo prakticky jedno, když bychom se sjednotili, co si pod tím představujeme.
I lidé, kteří si rádi hrají na přesnost pojmů, se běžně i při psaném projevu dopouštějí řady nepřesností. Slovo svět se používá ve významu Země (například mistrovství světa, miss World, miss Universum, nebo něco aktuálního – konec světa v roce 2012) a slovo Vesmír se zase často užívá ve významu svět. Zde se myslím projevuje sebestřednost lidstva. Naše Země coby nepatrná částečka Vesmíru je vydávaná za Svět a náš Vesmír jako jeden z nekonečně mnoha vesmírů rovněž za celý kompletní Svět. V tomto případě jsme asi všichni částečně ovlivněni zdeformovaným mechanicko-materialistickým výkladem bible, podle kterého to vypadá tak, že bůh stvořil Zemi a lidi a pak tak nějak na doplnění i vesmír kolem nás.
V souvislosti s vjemy mimo rámec vědci uznávané 3D reality považuji za nutné se zmínit ještě o jednom fenoménu. Tyto vjemy jsou do značné míry nepřenositelné a téměř nesdělitelné těm, kteří je nikdy neměli. A vědecké postupy jejich ověření snad částečně s výjimkou psychologie (a psychiatrie pokud se příjemci označí za duševně nemocné) se nedají použít.
Za vědecké ověření se nedá považovat změření elektromagnetické aktivity určité části mozku, protože to dokládá pouze, že se děje něco neobvyklého, ale neověřuje, co se děje.
Uvedu na příkladu. Když máte pětileté dítě a ukážete mu tabulku čokolády, dokud ji neochutná, tak mu budete marně vysvětlovat, co to znamená, že je něco sladké. Zkuste někomu popsat, co to je sladké a nepoužít pojem pro věc, která je sladká. Přes sebesložitější i vědecký popis se nepodaří ani přiblížit ten vjem někomu, kdo sladké nikdy neochutnal. A to jsme stále v naší 3D realitě.
Z tohoto pohledu by se dalo říct, že máme 4. skupiny lidí.
1. Lidé, kteří nemají žádné vědomé vjemy jevů mimo rámec uznávané 3D reality a nemají ani žádné teoretické poznatky o těchto jevech
2. Lidé, kteří mají teoretické poznatky o jevech mimo rámec uznávané 3D reality (znají popis těchto jevů, jejich analýzu, kategorizaci či filozofický základ), ale nemají žádné takovéto vědomé vjemy
3. Lidé, kteří mají vědomé vjemy jevů mimo rámec uznávané 3D reality a nemají žádné teoretické poznatky o těchto jevech (neví a neumí si vysvětlit, co vnímají)
4. Lidé, kteří mají vědomé vjemy jevů mimo rámec uznávané 3D reality a mají teoretické poznatky o těchto jevech (vědí, co vnímají), i když i tyto teoretické poznatky mohly získat mimosmyslovou cestou.
Skutečné „plné“ poznání je možné pouze v rámci 4. skupiny. Paul Brunton používá speciální výraz insight, který je překládán do češtiny jako vhled.
Diskuze mezi příslušníky různých skupin vyžaduje tolerantnost a snahu o pochopení od obou, což se často nevyskytuje u příslušníků 1. a někdy i 2. skupiny, kteří mají tendenci považovat za neexistující to, co se nepokusili nebo nemají schopnost vnímat. A běžně používaná věta typu, časem taky začneš vnímat nebo pochopíš, nepůsobí na tyto lidi jako příliš uklidňující faktor.
K smysluplné diskuzi v těchto oblastech je vhodná i určitá míra empatie. Vcítění se do myšlenek a emocí druhého je však výrazně snazší při diskuzi vedené ústně. Při ústní přednášce či diskuzi jsou rovněž mnohem zřetelnější dvě roviny, které se však dají někdy vycítit i při písemné diskuzi.
Jedna verbálně informační a druhá energeticko informační. Pokud se přednášejícímu (což se týká i učitelů a vychovatelů, zvláště rodičů) nepodaří „položit“ svoji verbální informaci na „odpovídající“ energetickou pro velkou většinu lidí podprahovou vlnu, obsah verbální informace obtížně proniká do vědomí naslouchajícího (případně také neposlouchajícího). Lidé spolu mluví a přikládají velký význam skladbě jednotlivých písmen (obsahu – textu) a formě a pouze někteří a ještě většinou podvědomě vyciťují skutečné informačně vibrační energie.
Nejzřetelněji se tato dvoukolejnost projevuje při komunikaci s našimi domácími zvířaty. Psa nikdy neošálíte. Když mu 10 x řeknete „pojď sem“ a přesto, že informace bude mít vždy stejný počet písmen a stejnou formu (a při velké snaze možná i zvukové zabarvení), pes pokaždé naprosto neomylně pozná, chcete-li ho plácnout ze vzteku, výchovně, z legrace, z lásky, nebo chcete-li mu hodit jeho oblíbenou hračku nebo mu dát jeho oblíbený pamlsek. A taky se podle této neverbální informace zachová.
Ještě jednu věc bych rád uvedl, i když bezprostředně nesouvisí s předmětem článku. Někteří autoři článků či příspěvků v diskuzi se občas neuvědomují (pokud se nejedná o záměr, což se nedá vyloučit), že prokázání nepravosti určité teorie ještě samo o sobě není prokázáním pravosti teorie opačné a neoprávněně se pak považují za argumentačního vítěze.
A na závěr jedno doporučení. Když bojujeme za svoji pravdu, mějme vždy na paměti, že stejně je všechno jinak.
Shlédnutí: 237
