Energeticko-informační stránka stravy
Energeticko-informační hodnota potravin a jejich příjmu je soudobou naukou o stravování opomíjena. Hlavně se řeší, co jíst, a to ještě zejména z pohledu chemického složení potravin a ne už, jak stravu vybírat, připravovat, jak ji jíst a trávit.
Jestliže platí, že jsme to, co jíme, pak naše strava je velmi důležitou součástí péče o tělo, a tím i samozřejmě o duši, protože vše se vším souvisí. V souvislosti s tím, že dnešní západní lékařská věda má tendenci redukovat člověka na biologický a ještě spíše chemický stroj, je také přistupováno i ke kompletnímu stravovacímu cyklu člověka.
Prvním běžným omylem z toho plynoucím je redukce zdravého stravování pouze na výběr potravin a to ještě s výrazným zaměřením na chemické složení potravin a z toho plynoucí prospěšnost či škodlivost pro lidské zdraví. A to v tomto případě ještě pomíjíme neopominutelné, že výsledky výzkumů zdraví prospěšnosti či škodlivosti jednotlivých potravin bývají často silně ovlivněny tím, kdo tyto výzkumy platí, což bývají většinou výrobci či prodejci potravin.
Druhým běžným omylem je zevšeobecňování, to znamená předpoklad, že když je některá potravina označena za přínosnou pro zdraví člověka, je přínosná pro zdraví každého člověka kdekoliv na Zemi. To platí samozřejmě obráceně i pro potraviny označované za zdraví škodlivé.
Kompletní stravovací cyklus má 5 základních fází.
a) výběr potravin
b) příprava potravy
c) příjímání potravy
d) trávení potravy
e) proces vyměšování
a) výběr potravin
Existuje mnoho literatury, často s velmi protichůdnými názory na to, co jsou potraviny vhodné a zdravé pro člověka a není úmyslem autora se zapojovat do této diskuse. Samozřejmě i v tomto bodě je stále nutno mít na zřeteli různé úrovně pohledu na tuto otázku.
Je mnoho faktorů, které nás ovlivňují při výběru potravin. Je skutečně velmi obtížné se od většiny těchto faktorů oprostit a naučit se vybírat takové potraviny, které nám budou působit potěšení z jídla, budou pro nás zdravé a přitom budou odpovídat naší finanční situaci.
Základním předpokladem, abychom tento rozhodující krok učinili, je uvědomění si všech faktorů, které nás při výběru potravin ovlivňují, zejména faktorů, které byly často vytvořeny nezávisle na naší vůli (např. výchovou k určitým stravovacím návykům v našem dětství) a různých závislostí, které jsme si již vytvořili sami (např. závislost na alkoholických nápojích, cukru, soli, kořeněných jídlech apod.).
Civilizovaný člověk (v tom horším slova smyslu) ztratil schopnost běžně vnímat škodlivost či zdravotní prospěšnost jednotlivých druhů potravin pro své tělo, tak jak to bylo zcela běžné u našich předků při každém přijímání potravy. Proto pokud chce dnešní běžný člověk provést průzkum vhodnosti potravin pro jeho tělo, je nucen použít mimořádných prostředků.
Protože běžnou lidskou vlastností je nedůvěra ve vlastní síly, činí lidé, kteří mají zájem zjistit, které potraviny jsou pro ně vhodné tak, že se obrací na lidi, o nichž si myslí, že tyto schopnosti mají a že jim budou moci poradit. Tento způsob je samozřejmě mnohem vhodnější než nezájem o správný výběr potravin pro konkrétní osobu, ale s výjimkou mimořádně senzibilních osobností, bude vždy ovlivněn projekcí osobních předpokladů, návyků a určeností daného senzibila.
Proto nejvhodnější je provést průzkum potravin vlastními silami. Existuje způsob, který může realizovat téměř každý. Důležitým předpokladem je schopnost meditace nebo uvedení se do stavu rozšířeného vědomí a víra v tuto metodu.
Vlastní metoda spočívá v tom, že si připravíme potraviny, které chceme prozkoumat, tak aby byly snadno přístupné a byly v takovém množství a velikosti, aby nevyžadovaly žádnou úpravu a mohly být přímo požívány. Potom se uvedeme do stavu, co nejhlubší meditace, stavu co nejrozšířenějšího vědomí. Když jsme ve stavu hluboké meditace, ochutnáváme jednotlivé potraviny, nejlépe tak, že nám jsou podávány jinou osobou. S plným soustředěním na jednotlivá sousta zjistíme, zda daná potravina je pro nás přínosem, neutrální či škodlivá. Takto je možno vybírat i jednotlivé druhy stejných potravin jako např. vhodný typ oleje, jednotlivé odrůdy jablek. Je možné vybírat i stejné výrobky od různých výrobců. Velmi často se stává, že po provedení výběru už některé potraviny, které jsme dřív jedli, prostě přestaneme kupovat.
Energeticko informační hodnota potravin je velmi důležitá pro určení vhodnosti potravin.
Maso zvířat žijících za hrozných podmínek, stresovaných celý svůj život a zvýšenou měrou ještě před smrtí, upravované řadou pečících či smažících procesů bude mít energeticko informační hodnotu pro člověka zápornou. Naopak čerstvé plody požívané bez tepelné úpravy budou mít tuto hodnotu vysoce kladnou. Významné jsou i tekutiny. Nejvyšší hodnotu bude mít zřejmě voda z horského pramene a na druhé straně je velmi mnoho příkladů průmyslově zpracovaných nápojů, které budou i z pohledu energeticko informační hodnoty negativní vliv na člověka.
b) příprava potravy
Při stravování mimo domov se často dostáváme do situace, kdy přípravu potravin nemůžeme ovlivnit ničím jiným než výběrem restaurace či obdobného zařízení, které nám potravu připraví. Výběr restaurace je však ovlivněn zejména cenovou úrovní dané restaurace, kvalitou obslužného personálu a v neposlední řadě i kvalitou jídla. Kdo a jak nám potravu připravuje, se ve velké většině případů nedozvíme, protože nebývá obvyklé si jít před jídlem prohlédnout kuchyni a kuchaře. Pouze výjimečně senzibilní lidé jsou schopni rozpoznat dle jídla i tyto okolnosti podstatně ovlivňující energeticko informační hodnotu potravy.
Pokud si však jídlo připravujeme sami, je vhodné se snažit dodržovat několik důležitých zásad. Tyto zásady se příliš neliší od doporučovaných přístupů k ostatním věcem všedního života, ale nebývají v těchto souvislostech často zmiňovány.
Pokud jsme naštvaní nebo dokonce rozhádaní, zatěžují nás silně negativní myšlenky a nejsme schopni se z toho sami dostat, je vhodnější říct potencionálním strávníkům, aby si namazali chleba s máslem a vzali si k tomu něco z ledničky, než se za každou cenu snažit uvařit v duchu mnohokráte omílaného nesmyslu o potřebě teplého jídla.
Ideální kuchař je člověk, kterého baví vařit a který připravuje jídlo s chutí, radostí a s láskou jak vůči strávníkům, tak i vůči jídlu samotnému. Nejčastějším příkladem takového kuchaře je žena, pro niž je vaření koníčkem, a která vaří jídlo pro své milované děti a svého milovaného manžela. K tomu přispívá i hezké a uklizené pracovní prostředí kuchyně a kvalitní čistě umyté nádobí. Je s podivem, jak mnoho lidí není ochotno investovat třeba tisíc nebo dva tisíce korun navíc do kvality nádobí, na kterém vaří i několikráte denně. Přitom obdobnou částku utratí klidně za dvě večeře někde v restauraci.
Energie předané kuchařem do jídla výrazně ovlivňují jeho kvalitu a hodnotu.
c) příjímání potravy
I zde je rovněž několik faktorů, které více či méně ovlivňují kvalitu stravování.
Nezanedbatelnou roli hraje prostředí, ve kterém jíme a úprava vlastního stolování. Prostředí by mělo být klidné a tiché bez rušivých elementů, jako je např. puštěná televize, nebo příliš hlasitá a agresivní hudba (což je nešvar běžný v restauracích), či hlasitý hovor. Ke klidu a míru při vlastním jídle přispívají nejvíce stolující. Volba barev ubrusu, stolování a nádobí rovněž může příznivě či negativně ovlivnit vlastní jídelní pohodu. Pro někoho může být ideálním prostředím příroda a jídlo na zahradě může vnést do přijímání potravy novou kvalitu, i když si ji nemůže dovolit každý a vždy.
Rovněž způsob podávání jídla a jeho vizuální úprava hrají pro někoho důležitou roli a svůj vliv mají na každého.
Nejdůležitější však je samozřejmě vlastní proces přijímání potravy.
Zde je potřeba si uvědomit, že až do okamžiku polknutí potravy se jedná o vědomou část stravovacího cyklu. Když jídlo dáváme do úst a koušeme jej, jsme, či přesněji řečeno, měli bychom si být zcela vědomi celého procesu rozmělňování potravy, vnímání jeho chutí, promíchávání slinami a jeho polknutí. Proto to, na co myslíme, když jíme, má velký význam. Pokud někdo nevěnuje pozornost tomu, co jí, protože si při jídle čte, sleduje televizi, věnuje se rozhovoru se spolustolujícími, či myšlenkami je zcela jinde, dostává z potravy minimální informačně energetickou hodnotu pojídaných potravin. Proto často tento nedostatek bývá podvědomě doháněn velkým přísunem potravin. Kalorická hodnota se do těla z jídla však dostává v dalším již nevědomém procesu trávení potravy a tak dochází k přílišnému zatěžování těla přebytkem kalorií. Velké množství potravin kromě negativního kalorického efektu však rovněž podstatně zatěžuje tělo s jeho vnitřními orgány náročným procesem trávení nadbytečné potravy, i když se jedná jinak o potraviny považované za zdraví prospěšné.
Při vědomém způsobu zpracovávání potravy člověk přesně vnímá jednotlivé druhy potravin jejich chutě, jejich původ i energeticko informační přínos pro jeho tělo.
Jídlo můžeme prožívat jako určitý druh meditace.
Nezanedbatelným faktorem zdravého stravování je i čas přijímání potravy. Rovněž jako u ostatních faktorů i v této oblasti existují velmi protichůdné názory, které jsou asi nejprotichůdnější v tom, zda jíst co nejčastěji a co nejmenší porce, nebo naopak méně často a nechat trávicí trakt odpočívat a zda jíst nejvíce ráno a nejméně večer nebo naopak. Při obdobných otázkách je vhodné se zamyslet nad tím, jak ten daný konkrétní fenomén probíhal u našich předků.
Po mnoha tisíce let stravovací návyky se výrazně neměnily. K podstatné změně došlo dejme tomu až v posledních 50 – 100 letech, což by nemělo tak rychle zásadně ovlivnit naše genetické předpoklady. Základní motivací po tisíce let při příjmu potravy a jejím zužitkování byl příjem co největší energie z potravy s co nejvyšším jejím využitím včetně takového trávicího procesu, který by to umožňoval. To znamená sníst potravu, která je co nejvíce kaloricky vydatná a trávit ji v klidu, aby došlo k co nejlepšímu jejímu využití. Takto je programován i organismus člověka, který přebytečné kalorie ukládá ve formě tuku pro dobu, kdy bude potravy nedostatek.
Naopak dnešní člověk (pro přesnost běžný člověk západní civilizace) se naopak snaží sníst co nejvíce s tím, aby do těla přišlo co nejméně kalorií a pokud možno se neukládal žádný tuk. Zjednodušeně řečeno sníst, co nejvíce, ale neztloustnout. Proto si oproti předkům obrací stravovací zvyklosti. Je však pravděpodobné, že tělo na tento způsob ještě není adaptováno vzhledem ke krátkosti času a tak pro něj není nový způsob zcela vhodný. S přihlédnutím k tisíciletým stravovacím návykům našich předků je proto zřejmě nejvhodnější méně častý příjem potravin s důrazem na hlavní jídlo večer s následným důkladným odpočinkem, což umožňuje i příjem menšího množství potravin se stejným výsledným efektem. Problém spočívá v tom, že lidé, kteří preferují tento způsob stravování, ať už vědomě či nevědomě, většinou přijímají potravy nadbytek a tak tloustnou, o čemž dnes již téměř nikdo nepochybuje, že zdravé není.
V neposlední řadě v této souvislosti s našimi předky je i otázka jejich častého hladovění a tím i úplného vyprázdnění a odpočinku organismu a tak dnes již i ve vědeckých kruzích je připouštěna možnost, že hladovění v určité omezené míře je zdravé. Co je tou omezenou mírou, je velmi diskutabilní a pohybuje se dle jednotlivých teorií a autorů od 3 do 40 dnů.
Vše a tudíž i čas stravování a hladovění je silně individuální a může být i zcela odlišné pro každého jedince. K přesným závěrům pro konkrétního člověka lze dojít pouze vlastní zkušeností.
Jídlo je pro většinu lidí, zejména přes 30 let věku, droga.
Hladovka je velmi dobrá věc, ale vyžaduje dodržení určitých zásad.
Každotýdenní jednodenní hladovka není dobrá v pondělí, protože samotná nutnost jít práce po víkendu do zaměstnání je pro mnoho lidí frustrující a jídlo je jedním z utišovačů stresu.
Dávkové hladovění přináší zkvalitnění zdraví a prodloužení života. Zvířata také drží často hladovku a to i ta domácí, která nemusí.
To, co je problémem s dodržením režimu hladovky většinou po určité době hladovění, nebývá hlad, ale chuťová deprivace, tj. nedostatek libých chuťových vjemů a takřka totální absence obvyklých jídelních rituálů. Tyto rituály jsou podstatnou součástí našich závislostí na jídle. Toto každý, kdo se připravuje na hladovku, musí vzít na vědomí a připravit se na to. Optimální je, pokud je to jen trochu možné, připravit si na období obvyklých jídelních rituálů nějakou zajímavou či zábavnou činnost, která odpoutá pozornost od myšlenek na tyto rituály. Silné rituály jsou zejména večeře po práci, sobotní a nedělní oběd. Závislost na konkrétním rituálu je věcí preferencí konkrétní osoby.
Důležité je také se oprostit od mnoha pověr, které přijímání potravy provázejí. Např. nutnost pravidelného teplého jídla, nevhodnost syrové stravy, nutnost masité stravy pro zachování zdraví apod.
d) trávení potravy
Otázka způsobu trávení potravy navazuje ve své vazbě na tisícileté fungování na předchozí bod. Po tisíciletí byl zažitý cyklus – pracovat nebo lovit, jíst, odpočívat, spát. Na tento rytmus je lidský organismus nejlépe adaptován.
Přirozený způsob trávení potravy, tj. v klidu je v běžném pracovním dni použitelný většinou pouze pro předškolní děti a pro důchodce. Vzhledem k běžnému výukovému a pracovnímu cyklu se dá trávit potrava v klidu jen velmi omezeně a pro některé profese je to v podstatě nemožné. Přesto, pokud je to jen trochu možné, je vhodné svůj denní režim přizpůsobit požadavku na trávení v klidu, zejména večer a ve dnech pracovního klidu.
Rovněž je nutno si uvědomit, že trávicí proces je energeticky náročný a podstatě omezuje mozkovou činnost.
e) proces vyměšování
Nejdůležitější věcí je pravidelné a včasné vyměšování zbytků nestrávené potravy, tak aby v těle nedocházelo k hnilobným procesům a tělo bylo včas zbavováno všech škodlivin.
Shlédnutí: 123
