Sebevědomí a pokora, zablokování srdeční čakry a láska jako stav duše
Snahou autora je předložit myšlenky, které by se staly námětem k přemýšlení pro čtenáře a ne, aby jako dogmata byla tesána do kamene. Stejně se musí každý sám dobrat k vlastní pravdě.
V některých článcích jsem více přesvědčen o pravděpodobnosti pravdivosti svých názorů, protože se víceméně shodují s názory „velikánů“ v dané oblasti a pouze se v nich snažím sdělit staré věci za použití nových prostředků, které třeba za doby působení velikánů ani nebyly k dispozici. Například v článku „Virtuální realita a tuner jako mozek“ se jednalo o ten případ, kdy byly použity nové výrazové prostředky.
V případě tohoto článku nemá autor „načteno“, ale pokouší se o vlastní závěry bez shody s dalšími autory, a proto jeho přesvědčení o pravděpodobnosti pravdivosti je nižší. Jsem si vědom, že téměř každý autor si myslí, že jeho subjektivní názor je objektivní, ale neexistuje absolutně objektivní názor, ale pouze subjektivní. Subjekt svým „pozorováním“, svým vnímáním problému problém ovlivňuje. Je to obdobné, jako když se kvantovým fyzikům podařilo dokázat, že pozorovatel ovlivňuje svým pozorováním výsledek experimentu.
Sebevědomí a pokora
Vztah sebevědomí a pokory je pojímán většinou nepřesně jako vztah nepřímé úměrnosti. To plyne už ze samotného faktu, že oba pojmy, jak sebedůvěra, tak i pokora jsou často používány s pejorativním zabarvením.
Dle mého názoru sebevědomí a pokora nejsou ve stavu nepřímé úměrnosti. Se vzrůstající pokorou může vzrůstat i sebevědomí a se vzrůstajícím sebevědomím může vzrůstat i pokora.
Pokora je stav duše a ne pokora před něčím nebo před někým. Zajímavé, že o pýše, o které se dá říct, že je opakem pokory, nikdo nepřemýšlí tak, že by nebyla stavem duše. Nikoho nenapadne, že pýcha by byl vztah k někomu (možná snad s výjimkou vztahu k sobě) nebo něčemu.
Rovněž tak i sebevědomí je stav duše.
Sebevědomí je možno definovat i jako víru ve vlastní síly. Opakem je nevíra ve vlastní síly. Nesebevědomý je tak nevěřící.
Jsou lidé, kteří jsou dostatečně sebevědomí i pokorní ve své víře.
Sebevědomí lze trochu z jiného zorného úhlu definovat jako vědomí sebe. Sebevědomí je tak víra ve vlastní vědomí. Je to víra nebo přesněji vědění o síle vlastního vědomí.
Pokora je vědomí toho, že jsem součástí daleko většího celku, který mě nekonečně přesahuje a tato víra posiluje i mé sebevědomí – víru v sebe.
Proto věřím ve vlastní síly, protože jsou takto stvořeny světovou myslí, protože moje mysl je součástí světové mysli a jako taková se podílí na procesu stváření světa.
Posílením pokory, víry v to, že jsem součástí boha, posiluji i své sebevědomí, protože věřím, že konám v souladu s bohem, posiluji boha v sobě. Je nesprávné zaměňovat pokoru s oddaností nebo poddaností, a to ani ve vztahu k bohu. Bůh nepotřebuje a ani nevyžaduje žádné poddané či oddané, protože bůh nepotřebuje vůbec nic.
Rozhodně nelze za pokoru považovat strach z potencionálního utrpení (trestu) jako následku svých nesprávných skutků, ať už je tento následek v rukou božích či světské spravedlnosti.
Sebevědomí je vědomí sebe, tedy vědomí toho, kdo jsem, jaké jsou moje síly a vědomí toho, čeho jsem opravdu schopen. Sebevědomí není slepá víra ve schopnosti, které nemám.
Sebevědomí a pokora jsou vědomí si sebe jako části celku, přičemž sebevědomí klade důraz na to, že jsem část a pokora na to, že celku. Sebevědomí není o tom, co umím a čeho jsem schopen, ale o vztahu k tomu, co umím a jsem schopen. Jsou lidé, kteří toho umí daleko více a mají daleko větší schopnosti, a přesto jsou nesebevědomí a naopak lidé, kteří toho umí málo a jsou sebevědomí.
Sebevědomí a pokora je vztah jako jin a jang a jejich harmonie a zvládnutí se projevují v základních vztazích k ostatním bytostem.
Z pohledu vztahů k ostatním bytostem má psychika lidské bytosti dvě protikladné ale vzájemně se doplňující složky
1 – složka vládnutí, ovládání – mužská složka (jang)
2 – složka sloužení – ženská složka (jin9)
Jejich vzájemná kombinace vytváří 4 varianty
- Ovládám, abych ovládal – nedostatek sebevědomí a pokory s důrazem na pokoru
- Ovládám, abych sloužil – dostatek sebevědomí i pokory s důrazem na sebevědomí
- Sloužím, abych ovládal – nedostatek sebevědomí a pokory s důrazem na sebevědomí
- Sloužím, abych sloužil – dostatek sebevědomí i pokory s důrazem na pokoru
Ovládat a sloužit se dá i činností i nečinností.
K harmonickému životu my měly být obě složky dostatečně silné a vyvážené.
Ovládám, abych sloužil – musím být sebevědomý, abych mohl ovládat, a musím být pokorný, abych přitom dokázal sloužit. Typický příkladem je výchova, kde v zájmu bezpečí a zdraví (dětí či zvířat) musím ovládat, abych mohl kvalitně sloužit. Pro výchovu však je i typický příklad mnoha rodičů a zejména matek, kdy slouží, aby mohly ovládat (nedoporučuji jim to sdělit, je reálný předpoklad, že se smrtelně urazí).
Sloužit se dá i předáváním poznání (Kristus, Buddha apod.) a je k tomu zapotřebí hodně sebevědomí a pokory.
Ovládat se dá i předáváním poznání (příklad mnoha rodičů a učitelů), kdy sebevědomí a pokora zcela nebo zčásti chybí.
Předávání toho správného „poznání“ je jeden ze základních pilířů systému ovládání společnosti.
Zablokování srdeční čakry a láska jako stav duše
Mnoho lidí se do této epochy inkarnovalo a stále se inkarnuje se zablokovanou srdeční čakrou, protože nyní přicházející energie usnadňují odblokování srdeční čakry. A naopak tito lidé po odblokování srdeční čakry napomáhají transformaci.
Pokud se používá termínu zablokování srdeční čakry, ve velké většině případů se nejedná o úplné zablokování energie srdeční čakry, ale spíše o její přivření, zeslabení toku energie srdeční čakry.
Převládající příčiny zablokování srdeční čakry jsou rozdílné u žen a mužů. Nedostatek pokory – pýcha je častým důvodem u žen k zablokování srdeční čakry. U mužů je tím převládajícím důvodem nedostatek sebevědomí.
Zablokování srdeční čakry z důvodů zamilování se do bytosti subjektivně nebo objektivně nižší úrovně (duchovní, společenské, intelektuální) je mnohem typičtější pro ženy. To je dáno tím, že mužům obecně zdaleka tolik nevadí partnerka nižší úrovně, zatímco ženy, které mají zakódovány požadavky na výběr silného dominantního partnera jako ochránce rodu a nositele „silných“ genů mají požadavky na partnery minimálně stejné úrovně. Hlavním důvodem zablokování srdeční čakry je pýcha a lékem je pokora. Zde se opravdu hodí použít rčení, že pýcha předchází pád.
Láska není vztah k něčemu nebo někomu. Láska je stav duše, a proto, když se chci učit milovat, tak to neznamená učit se milovat něco nebo někoho, ale prostě učit se milovat. Lásku si lze představit jako energii zářící všemi směry. Proto není možno úspěšně zablokovat proudění energie pouze jedním směrem např. k určitému subjektu, ale lze pouze zablokovat proudění této energie jako takové, případně zmírnit celkové vyzařování této energie.
Utrpení plynoucí ze zablokované srdeční čakry není následek karmických příčin, ale utrpení je následek nepochopení karmických příčin. Utrpení není pouze následkem toho, že jsem se v minulém životě nesprávně choval, ale zejména následkem toho, že jsem nepochopil, že jsem se nesprávně choval.
Základem nepochopení principu lásky a z toho plynoucí zablokování srdeční čakry je nepochopení toho, že láska je stav duše a ne vztah k někomu nebo něčemu.
Nedá se říct snad o nikom, že by měl úplně zablokovanou srdeční čakru. Záleží pak na stupni uzavření. Je důležité odblokovat srdeční čakru, aby energie mohla proudit.
Pro plné pochopení považuji za vhodné uvést dva modelové případy procesu zablokování srdeční čakry pro tyto účely ve zkrácené a zjednodušené podobě. Jeden je příběh ženy a jeden muže s tím, že jsou to oba případy poměrně charakteristické a běžné
Příběh ženy
V prvním svém životě, který je součástí tohoto příběhu, se žena inkarnovala do rodiny společensky dobře postavené a její otec byl duchovně založený člověk na vyšším stupni vývoje. I žena si přinesla z předchozích životů vyšší stupeň. Otec se snažil pokračovat v duchovním rozvoji své dcery a díky tomu a předchozím životům získala dcera v poměru k prostředí, ve kterém žila, relativně vysoké duchovní a intelektuální schopnosti. Součástí výchovy však nebyl dostatečný důraz na pokoru a tak u ženy přerostlo její částečně oprávněné sebevědomí v pýchu a určitý odpor k další otcově výchově.
Jako již dospělá žena se pak zamilovala do muže, který byl (nejen dle jejího názoru) pod její společenskou, duchovní i intelektuální úroveň. Protože jí pýcha nedovolila se „ponížit“ láskou k onomu muži, lásku v sobě potlačila a „přivřela“ si tak srdeční čakru s „rozumovým“ zdůvodněním, že by jí to překáželo v jejím dalším duchovním rozvoji, což by otec těžce nesl. Když vše sdělila otci, tak k jejímu překvapení nebyla pochválena, ale místo toho uslyšela přednášku na téma láska, pokora a pýcha. Zanevřela proto na svého otce a dokonce si připustila myšlenku, že by jí nevadilo, kdyby už umřel.
V dalším životě se opět inkarnovala jako dcera k témuž otci (opět na vyšší společenské a duchovní úrovni) a jejich vztah byl až do jejích čtyř let velmi dobrý a svého otce velmi milovala. Pak však otec zemřel (z jejího pohledu zcela zbytečně) jako karmický následek jejího „přání“ z předchozího života. Svůj život prožila poměrně klidně, i když stále s určitým pocitem nadřazenosti (plynoucí z její vyšší duchovní a intelektuální úrovně a z pocitu, že je dcerou známé a uznávané osobnosti) a s částečně zablokovanou srdeční čakrou. Celý život však svému otci neodpustila, že jí tak brzo a dle jejího názoru zbytečně opustil a došla k závěru, že by byl lepší alespoň nějaký otec bez ohledu na kvalitu než žádný.
V současném životě se jí opět vyplnilo „přání“ a otec je opravdu nekvalitní. Životní partneři jsou výukově tu o úroveň tu o dvě níže, ale protože dochází k vzrůstu pokory, pýcha se již neprojevuje. Stále však nedošlo k pochopení principu a důvodu zablokování srdeční čakry, takže zůstává srdeční čakra i přes usilovnou snahu a duchovní práci stále částečně přivřená. Proto také není schopna svým srdcem zcela odpustit svému otci z prvních dvou životů, který se i v tomto životě ji snaží pomoci, což je přijímáno sice kladně, ale tu s vědomým, tu s podvědomým vzdorem.
Příběh muže
V rámci tohoto příběhu se muž inkarnoval do zámožné, v hierarchii místní společnosti vysoce postavené rodiny. Otec mu relativně brzy umřel a on zůstal sám se svojí matkou, s kterou měl silné karmické vazby z předchozích životů. Z tohoto důvodů byl na ní poměrně závislý a ona
se snažila ze všech sil tuto závislost udržet a odmítala se o něj dělit s jakoukoliv ženou, což mu však nikdy takto přímo neřekla.
On se přesto zamiloval a přes veškerou snahu své matky včetně určitých magických rituálů se odmítal své lásky vzdát. Předmětem jeho lásky byla vdova, která byla starší než on a měla již dvanáctiletou dceru. Byla na nižší společenské úrovni, i když její duchovní úroveň byla vysoká. Vzhledem k předchozím karmickým vazbám bylo jejich vzájemné pouto velmi silné a muž byl rozhodnut se s touto ženou oženit.
To se dozvěděla matka a potají, tak aby se to syn nedozvěděl, za ženou zašla a začala jí vyhrožovat, že pokud se s jejím synem okamžitě nerozejde, tak využije všech prostředků a svého postavení a ji i její dceru zničí. Zároveň jí řekla, že se její syn nikdy nesmí dozvědět pravé důvody jejich rozchodu, jinak uskuteční své výhružky. Žena, zejména z důvodů obav o další život své dcery se s mužem rozešla. Jako důvod uvedla rozdíl věku a společenského postavení a to, že on by svého rozhodnutí si ji vzít později litoval.
Muž to považoval za zradu a nikdy se s tím za celý svůj život nevyrovnal a nikdy ženě neodpustil. Ve svém utrpení, které prožíval, však nikdy nepátral po pravé příčině, i když uvedeným důvodům nevěřil. Protože utrpení z „lásky“ pro něj bylo silné, usoudil, že příčinou utrpení je skutečnost, že příliš miloval a aby se to již neopakovalo, bránil se jakékoliv další lásce a přivřel si tak srdeční čakru.
V několika dalších životech mu zablokovaná srdeční čakra bránila navázat plnohodnotný vztah a on často trpěl.
V dnešním životě má stále problémy s navazováním vztahů s lidmi a stejně jako v předešlém příběhu stále nedošlo k pochopení principu a důvodu zablokování srdeční čakry, a tak zůstává srdeční čakra i přes snahu a duchovní práci stále částečně přivřená. Osudová žena z jeho předchozího života je nyní jeho otcem a přes silné karmické vazby a prosbu z jeho strany mu nedokázal odpustit a uchovává si stále pocit nedůvěry plynoucí z tehdejší zdánlivé zrady. Nedostatek sebevědomí a pokory a přivřená srdeční čakra mu tak brání v harmonickém tvůrčím životě.
Místo toho, aby se lidé zbavili své závislosti na milované bytosti tím, že rozšíří svou lásku k ostatním lidem tak, aby je milovali obdobně jako milovanou bytost a otevřeli tím naplno svoji srdeční čakru, ji „přivřou“ ze strachu z utrpení, protože si myslí, že příčinou jejich utrpení je to, že milují příliš. Nechápou, že příčinou jejich utrpení není přemíra lásky, ale její nedostatek, protože v jejich případě se nejedná o lásku, ale o závislost. Závislost na protihodnotě, kterou očekávají, že dostanou za svoji předávanou energii „lásky“. Ty emoce, které pak u nich vznikají na základě neuspokojení tohoto očekávání, mají za utrpení, které je následkem jejich přílišné lásky. Nechápou, že láska je stav duše a ne vztah k nějaké bytosti a příčinou jejich utrpení je egoismus a nedostatek lásky.
Lidé, kteří jsou schopni lásky jako stavu duše, jsou také opouštěni, ale většinou nepřestávají opouštějícího milovat a dokonce ani nepřestávají být milováni, i když už součástí této lásky není sexuální přitažlivost.
Při pozorném rozhlédnutí se po svém okolí a podrobnějším průzkumu bytostí ve vašem okolí z pohledu výše uvedeného, si uvědomíte, jak velké procento lidí má zablokovanou srdeční čakru, nedostatečné sebevědomí a nedostatečnou pokoru. Pak možná pochopíte příčinu problémů mnoha lidí v jejich osobním životě.
U lidí, u kterých vidíme, že až nepřiměřeně milují své děti, rodiče nebo partnery a nemají již zdaleka tak dobrý vztah k dalším lidem ze svého okolí, je předpoklad, že se nejedná o lidi, jejichž stavem duše je láska. Je obtížné vysvětlit lidem, kteří takto velice milují pouze své blízké, že mají zablokovanou srdeční čakru.
Ego je role, kterou jsme si přišli zahrát v rámci kosmické hry a egoismus je naše závislost na této roli a tak i altruizmus může být egoismem. Z toho, jak lidé hrají různé role lze vyvodit, že existují i různé druhy egoismu. Egoismus altruisty je samozřejmě mnohem sympatičtější než egoismus sobce.
Ostatní se k tobě chovají tak, jako ty se chováš sám k sobě, jak jsi sebevědomý a pokorný.
Cesta k získání sebevědomí a pokory je cesta poznání a lásky. Poznání sebe sama do hloubi své „duše“. Poznání zbavené jakýchkoliv manipulujících ideologií a ismů (což je v prostředí běžné společnosti velmi těžké), které je silně ovlivněno napojením na vyšší duchovní sféry. V této době je takovéto poznání značně potřebné, protože současná situace bude vyžadovat lidi velmi sebevědomé a pokorné.
Shlédnutí: 904
