Spánek a snění
Spánek a snění jsou jedny z našich činností (pro někoho nečinností), které jsou vzhledem k tomu, jaký význam je jim běžnými lidmi přikládán a jaký význam skutečně pro nás mají, značně podceňované. Přitom velká většina lidí stráví spánkem přibližně třetinu života. Jak je možné, že tolik lidí považuje třetinu svého života víceméně za nepodstatnou s výjimkou odpočinku a nabrání nových sil do druhého dne? Mnozí vůbec netuší, co se s nimi ve spánku děje, a protože netuší, tak je to ani nezajímá. Není smyslem tohoto článku zabývat se podrobně fenoménem spánku a snění, protože tomu jsou věnovány celé knihy. Jen bych chtěl upozornit na některé věci, na které v souvislosti se spánkem občas či častěji zapomínáme.
Začnu tou relativně nejobyčejnější věcí a tou je postel, ložnice a vůbec prostředí, ve kterém spíme. Jsou to věci, ve kterých jsme někteří či vlastně většina omezeni finančními prostředky. Doslova mě však kolikrát fascinuje přístup některých lidí k této věci. Myslím, že nejsem daleko od pravdy, když napíšu, že pro většinu lidí je jejich vlastní postel doma místem, kde tráví nejvíce času ze všech ostatních míst, kde běžně pobývají. Přesto při rozhodování o nákupu postele a příslušenství (matrace) někdy šetří takovým způsobem, že mně zůstává rozum stát. Přitom za týdenní dovolenou jsou ochotni utratit i několikanásobek ceny této postele (není řeč o kategorii lidí, kteří utrácí za dovolenou i pětimístné sumy).
Kvalita spánku a často i kvalita zdraví (zejména páteře) se odvíjí od kvalitní postele a neměla by být rozhodně podceňována. Na otázku, co je kvalitní postel, však není jednoznačná odpověď, protože to je zcela individuální a každému (a jeho spánku a zdraví) vyhovuje něco jiného.
Bohužel v dnešní společnosti většina lidí nemá možnost zvolit si místo svého bydlení včetně jeho okolí, prostorové uspořádání bytu či domku dle svých představ. Přesto bych doporučoval nepodceňovat význam ložnice v duchu výše uvedených důvodů a v rámci možností vybavit a uspořádat ložnici tak, aby co nejvíce podporovala základní funkci ložnice. Není smyslem tohoto článku řešit tuto otázku, a proto v dané problematice odkazuji na zásady feng-šuej. Jen bych zdůraznil, že ložnice je místem zklidnění a odpočinku a tomu by měla odpovídat i výzdoba. Osobně doporučuji nezapomenout na kameny jako je například křišťál anebo na orgonity.
Kvalita spánku je ovlivněna mnoha faktory, z nichž si mnohé často neuvědomujeme buď vůbec anebo na ně zapomínáme v konkrétním místě, době a čase. Přitom změna těchto faktorů může mít na kvalitu spánku opravdu velký vliv.
V tomto bodě se budu věnovat těm faktorům, které je možno ovlivňovat, případně se na ně koncentrovat každý konkrétní večer či noc (pro některé i ráno). Například mezi takovéto faktory kromě již výše uvedené postele nepatří (alespoň většinou) náš spolunocležník či spolunocležníci.
Dále uváděné faktory nejsou určitě vyčerpávajícím způsobem vyjmenované a popsané, ale doufám, že žádný ze základních neopominu uvést. Za základní považuji tyto faktory. Jídlo, činnost před spánkem, psychické vyladění, příprava na spánek.
Otázka jídla a v neposlední řadě i pití před spánkem byla již mnohokráte popsána, a tak jen shrnu do stručného – jíst a pít lehce a zdravě a dodržet přiměřený časový odstup.
Činnost před spánkem je věc, která (jak se obávám) patří právě k těm podceňovaným. Sledování televize s katastrofickými zprávami či nějakým thrillerem nebo hororem nejsou vhodné způsoby trávení času před usnutím. Pokud nás pak nějaké „obludy“ ve snu prohání po astrálu a my se vyspíme špatně a jsme unavenější než jsme si šli lehnout, tak se tomu opravdu nelze divit. I podobná knížka čtená před spaním má svůj negativní vliv, i když dle mého názoru přece jen menší, protože se jedná o text a ne obrazy se zvukem, které jsou podstatně lepší předlohou pro sny než text.
Rovněž různé rodinné třenice a podobná traumata (pokud už jsou vůbec nutná) je vhodnější konat v jiné době než před spánkem. Jsem si vědom, že tato rada je sice dobrá, ale na rozdíl od některých ostatních podstatně hůře dodržitelná (minimálně proto, že k tomu jsou potřeba alespoň dva), ale přesto ti, kteří tuto možnost či spíše schopnost mají, měli by ji využívat.
I náročnější duševní práce není ideální, protože mozek je vytočen na vyšší obrátky a hůře se pak mysl uklidňuje a usíná. Obdobné účinky projevující se pomalejším usínáním mohou mít i těžší fyzická práce a sport (naopak uspávající vliv mívá i příjemný sex), ale vše je hodně individuální. Jen pro jistou připomínám, že stále je řeč o předspánkovém období, protože ani nemá smysl se v tomto rozsahu věnovat dalším vlivům. Nevhodných faktorů je určitě mnohem více, ale uvedl jsem nejběžnější.
Optimální verze předspánkové činnosti je vždy subjektivní a je ovlivněna nejen individualitou každého člověka, ale i jeho možnostmi a proto mohu uvést pouze svou představu. Začal bych lehkou procházkou na zdravém vzduchu či pláváním (obdobnou funkci má koupel) spojenými s příjemnou konverzací či nestresujícími myšlenkami. Protože ne každý a ne vždy tuto možnost máme, tak jako náhradu bych viděl příjemnou či duchovní, ale nestresující četbu. Po té doporučuji meditaci spojenou s meditační či relaxační hudbou (není špatné ani ticho, pokud je dosažitelné).
Vlastní usínání je proces pro mnoho lidí obtížně ovládnutelný. Někteří lidé usínají velmi obtížně, ale na druhé straně jsou lidé, kteří mají problémy neusnout, pokud se dostanou do vodorovné polohy. Odborníci doporučují usínat lehce skrčení na boku v takzvané prenatální poloze a opravdu to většině lidí vyhovuje, ale opět je to věc velmi individuální. Také je to poloha, ve které se méně chrápe, což bych také považoval za docela významné.
Pokud opravdu chceme usnout je velmi důležité mysl zklidnit a zcela vyloučit probírání našich denních problémů, starostí a zejména strachů, což bývá nejčastějším důvodem nespavosti (nepatologické). Zdůrazňuji, pokud chceme usnout. V případě, že nechceme usnout a máme zájem řešit nějaký problém či nápad, je doba zklidnění denního ruchu a naší mysli před spánkem pro tuto myšlenkovou aktivitu ideální.
Když pominu počítání oveček, tak za jeden z nejúčinnějších způsobů je plné zastavení mysli, které se také dá označit jako (ne)myšlení na nic. Dnes už je celkem běžně známo, že to zase není tak jednoduché, protože naše mysl je tak navyklá na přemíru vjemů, že pokud se jí nedostávají, vytváří si je sama, a to ve velmi rychlém rytmu střídajících se myšlenek či obrazů. Proto odborníci všeho typu (od lékařů po šamany) doporučují koncentraci na dech. Pro někoho jsou vhodné záznamy mluvených řízených meditací, které dokážou odpoutat pozornost mysli od vlastních myšlenek.
Asi téměř každý z vlastní zkušenosti zná ten stav, kdy myšlenky (a bývají to nejčastěji obavy) rotují v naší mysli a žádná technika na ně nezabírá. Pro tyto okamžiky doporučuji si vytvořit snový scénář a představovat si klidně s popuštěním své nejbujnější fantazie cokoliv, co bychom v životě chtěli vidět, zažít či dosáhnout a na tuto vizi koncentrovat svoji pozornost a tvořit ji a hrát si s ní. I když i tak se někdy usíná poměrně dlouho, je člověk alespoň pozitivně vyladěn.
Spánek člověka má zjednodušeně tři fáze, které se během běžného spánku pravidelně střídají. Je to fáze lehkého spánku, fáze snění, pro kterou se používá název REM a fáze hlubokého spánku. Jsou vedeny odborné diskuse a prováděny různé experimenty se snahou zjistit či dokázat, která fáze má jaký význam, případně, která je pro nás nejdůležitější a bez které člověk nemůže přežít. Jsou však známy případy lidí, které odporují všem závěrům, protože nepotřebují spát vůbec či zcela minimálně, případně spí stále.
Nyní se už článek dostává do stádia, kde opouští břehy vymezené oficiální vědou a bude se věnovat zejména fázi REM. V této fázi vědomí člověka přestává vnímat tuto naší 3D realitu a noří se do reality jiné, která je většinou označována jako astrální svět, ve kterém procházíme aktivně či pasivně různými událostmi tak, jako ve 3D realitě. Zásadní rozdíl spočívá v tom, že zde platí poněkud jiné zákony a naše vědomí je podstatně méně omezeno ve své možnosti tvořit realitu.
Zásadní problém velké většiny lidí je ten, že nejsou ve snu vědomí. Nejsou si vědomi, o jaký druh reality se jedná (že se jedná o astrál) a pohybují se v astrálním světě v jakémsi somnambulním stavu různého stupně. To jim brání tvořit si dění zcela vědomě a velmi často rovněž umožňuje zneužití tohoto našeho stavu bytostmi na astrálu se vyskytujícími, což mohou být i vědomě snící lidé.
Proto velmi záleží na tom, v jakém psychickém stavu, a s jakou úrovní kvality a kvantity našeho ochranného energetického pole usínáme a procházíme spánkem, což je jeden z důvodů proč věnovat pozornost naší předspánkové činnosti, která na tuto úroveň má velký vliv. Není pochyb, že na tuto úroveň má podstatný vliv i náš celkový dlouhodobý stav – výše frekvence našich vibrací. Pokud vibruje naše vědomí na dostatečně vysoké frekvenci, jsme pro nízkovibrační astrální bytosti víceméně neviditelní a tak se nestáváme předmětem jejich zájmu, který pro nás nebývá příjemný.
V astrálu při běžném spánku jsme v pozici člověka, který spí a na rozdíl od bdícího není schopen okamžitě reagovat na hrozící či již existující útok. Předmětem zájmu na astrálu se vyskytujících bytostí bývá často naše energie, kterou se od nás snaží získat různými způsoby, z nichž nejčastějším je vzbudit v nás strach. U nás se to pak projevuje různými až hrůznými sny, po kterých se ráno probouzíme vyčerpaní a v psychickém útlumu, který se pak často mění v deprese.
Proto je doporučováno vytvářet si vědomě před usnutím (ne nutně každou noc) energetické ochranné pole, pro což je běžně používán termín ochranné vajíčko. Návodů na jeho tvorbu je na internetu mnoho a většinou se jedná o jednoduché postupy. Kromě ochrany při spánku může plnit ochranné energetické pole i další ochranné funkce.
Optimální je procházet fází REM formou lucidního (bdělého) snění, i když i na to se názory různí, zejména pokud by se lucidní sny staly zcela pravidelnou součástí spánku. Jsou badatelé (např. Petr Chobot, Robert Monroe), kteří označují lucidní sny za významnou formu poznání. Doporučuji odlišovat lucidní snění od OBE (out-of-body experince – mimotělní zkušenost). Je to jen umělá hranice mezi těmito dvěma fenomény, protože v reálu takto neexistuje, ale zjednodušeně se dá říct, že v lucidním snu se pohybuje vědomí v astrálním světě a relativně snadno ovlivňuje a mění naší realitu (astrální), zatímco při OBE se pohybuje v naší 3D realitě (ale nelze vyloučit i reality jiné) a jeho možnost tuto realitu ovlivňovat je omezena ještě mnohem více než když jsme v těle.
Vyskytuje se hodně lidí, kteří tvrdí, že se jim nikdy nic nezdá, nebo že sny nemají vůbec žádný význam. To však je hluboký omyl a kromě regeneračních účinků fáze REM mají pro nás sny i velký význam informační. Bohužel velká většina lidí svým snům nevěnuje vůbec žádnu pozornost. Kromě výroku „Mě se nikdy nic nezdá.“ se vyskytuje také výrok „Já si nikdy žádný sen nezapamatuji.“, ale s tím se na rozdíl od výroku prvního dá již něco dělat.
Obvyklý průběh pamatování si běžného snu je takový, že při probouzení ho vnímáme kompletně jako celkový obraz. Po chvíli z něj už máme jen mlhavé dojmy a pamatujeme si tak třetinu a odpoledne už víme jen, že se nám zdálo něco zajímavého. Mně se osvědčil jeden postup k uchování snu v paměti. V okamžiku, kdy se probouzím, nechávám stále zavřené oči a pokud možno se vůbec nehýbu a zejména ne hlavou a přitom si verbálně zopakuji vše, co se mi zdálo, případně to, co si z toho chci zapamatovat. Pokud to považuji za velmi důležité, opakuji si takto sen i několikrát. Touto metodou jsem schopen si zapamatovat pět i více snů za noc.
V případě silně nepříjemných snů, které jsou schopny negativně ovlivnit naši náladu na celý den, používám metodu vědomého dokončení snu, což ostatně není nezajímavé ani u snů příjemných. V případě velmi nepříjemných situací ve snu máme většinou ochranný mechanismus spočívající v tom, že se probouzíme – obdobně jako ve filmu Matrix unikali Neo a jeho společníci v případě nebezpečí z matrixu do reality. Ihned po probuzení v podstatě v okamžiku, kdy si uvědomím, že nepříjemná situace, kterou zažívám je sen, zůstávám plně v polobdělém, polospánkovém stavu a vlastní fantazií si sen dotvořím a dokončím dle svých představ a tím i vyladím stav své mysli do vyšších vibrací. Není tak úplně výjimečné, že člověk při takovémto bdělém snění znovu usne a sen se dokončí v již nové pozitivní verzi.
Je vhodné nezapomínat na to, že astrální svět je složen z mnoha úrovní a my se pohybujeme v takových úrovních, kterým odpovídají momentální frekvenci našich vibrací, která je mimo jiné ovlivněna právě naší předspánkovou činností a naším vyladěním před usnutím. Je logické, že ve vysokofrekvenčních úrovních je pravděpodobnost setkání s nízkofrekvenční astrální parazitickou bytostí velmi malá.
Někteří badatelé soudí a připadá mi to celkem logické a pravděpodobné, že ve fázi hlubokého spánku se naše duše pohybují ve vyšších dimenzích (nad astrálem) a dochází tam k jejich silné regeneraci. Proto je tato fáze pro nás velmi důležitá. Pokud býváme probuzeni uprostřed hlubokého spánku, tak naše orientace v čase a prostoru těsně po probuzení bývá ošidná. Běžně dochází k tomu, že máme pocit, že jsme zcela někde jinde a jindy než opravdu jsme.
Na kvalitu našeho psychického stavu po probuzení a během dne má také nemalý vliv způsob našeho probuzení. Nepřirozené probuzení, což je většinou pomocí budíku či druhou osobou, má jednu velkou nevýhodu. Budík případně budící osoba (s výjimkou mimořádně senzibilních osob) nerespektují, v jaké fázi spánku se zrovna nacházíme. Při přirozeném probouzení napřed přecházíme do fáze lehkého spánku a pak se teprve probouzíme. Pokud jsme buzeni jiným objektem či subjektem, můžeme být probuzeni právě ve fázi hlubokého spánku, což mívá za následek kromě naší desorientace v čase a prostoru nechuť vstát a jít se věnovat denním aktivitám a někdy i špatnou náladu. Proto je vhodné naučit se nastavovat „vnitřní budík“ na hodinu, kdy musíme nebo chceme vstávat. Naprogramovaná mysl nás pak již sama nejdříve převede v požadovaný čas nejdříve do fáze lehkého spánku a pak probudí. Výsledkem je to, že se probouzíme s dobrým pocitem a jsme schopni se mnohem rychleji vpravit do ranních činností. Dodávám, že tato praxe je relativně snadno naučitelná i po běžného člověka a je i často využívána.
Dobrou noc a hezké sny (nejlépe lucidní).
Shlédnutí: 272
