Vhodnost konkrétní stravy pro konkrétního člověka v určitém časovém období z více úhlů pohledu
Každý člověk je zcela specifická bytost. Neexistují obecná pravidla, která by byla zcela platná pro všechny lidi. Mimo jiné se to týká také různých návodů na zdravý život, kdy se mnozí autoři snaží ostatní přesvědčit, že právě jejich názory jsou platné pro všechny. Zejména se to projevuje v oblasti zdravé výživy a názorů na vegetariánství, pojídání masa či živočišných výrobků obecně. Vždy jsou snášeny „nezvratitelné“ důkazy o prospěšnosti či závadnosti některého ze způsobu stravování a složení jídelníčku. Dokonce jsou činěny i závěry o duchovnosti či neduchovnosti lidí dle toho, jakou přijímají potravu.
Typické pro články z této oblasti jsou výčty důvodů charakterizující člověka jako býložravce z pohledu anatomie jeho těla či z druhé strany výpočet všech látek přijímaných z masa či jiných živočišných výrobků, bez kterého se lidské tělo neobejde bez poškozování zdraví nebo zdravého vývoje u dětí a mladých lidí.
Možná jen pro někoho je překvapující militantnost a netolerantnost některých těchto článků včetně klasických ukázek negativního programování typu, když budeš jíst tohle (případně nebudeš jíst tohle), nebudeš zdravý (či dokonce umřeš). Klasickou ukázkou pro mě byl článek jedné české guru makrobiotiky o mimořádné škodlivosti mléka a mléčných výrobků. Po jeho přečtení jsem vzhledem ke své relativně vysoké spotřebě mléka a sýrů zejména v mládí došel k zcela logickému závěru, že už jsem minimálně dvacet let po smrti J.
Upozorňuji, že následující řádky neřeší problematiku vegetariánství či příjmu živočišných výrobků z pohledu filosofického, ekologického či ekonomického, ale pouze z pohledu vhodnosti pro konkrétního člověka v konkrétním časovém období. Slovo vhodnost je použito záměrně, protože se nejedná pouze o prospěšnost z pohledu fyzického zdraví. Upozorňuji, že důležitá je i formulace „v konkrétním časovém období“, protože vhodnost stravy pro člověka se může v různých údobích života měnit a také často mění.
Rovněž tak tento článek není návodem k nějakému určitému způsobu stravování.
Při hodnocení konkrétní bytosti je vhodné uvažovat o dvou základních složkách lidské bytosti, které mají zásadní vliv mimo jiné i na vhodný výběr potravin a způsob stravování. Zjednodušeně se tyto dvě složky dají označit jako inkarnovaná duše a ego (tělo a mysl), které je významně ovlivněné genetickými předpoklady.
Duše má možnost při stavbě těla vybírat si pouze z genetického materiálu, který má k dispozici, tj. DNA předků, což neznamená nutně jen rodičů, ale i dalších předků (nejsou výjimkou lidé, kteří mají mnohem více společného s prarodiči než s rodiči). Samozřejmě lze předpokládat, že duše má jinou možnost, než se inkarnovat do pro ni zcela nevhodného těla, které by ji neumožnilo uskutečnit cestu, kterou má duše vykonat. Lze však předpokládat, že málokdy je v dané době k dispozici zcela ideální tělo pro konkrétní duši. To platilo zejména v poslední době, kdy se mnoho duší snažilo inkarnovat, aby zažilo současnou převratnou dobu a „o těla je nouze“.
Mnoho bytostí má proto určitý (někdy i značný) nesoulad mezi duší a tělem. Z toho důvodu je problematické považovat někoho za neduchovního jen z toho důvodu, že ještě v nějaké formě jí maso, protože je možné, že prostě jeho tělo ještě v nějaké podobě maso nebo živočišné bílkoviny potřebuje.
Zrovna tak může být někdy omylem (v konkrétním životě až tragickým) považovat vegetariána automaticky za duchovně vyspělého člověka, o což se někteří vegetariáni také snaží. Nesoulad mezi duší a egem (tělem) se může projevit v zásadě dvěma způsoby. Duše je ve své podstatě vegetariánsky založena a filozoficky má proti masu výhrady, ale tělo vzhledem ke genům po předcích v nějaké podobě maso ještě vyžaduje a dlouhodobá nepřítomnost masa ve stravě se projevuje na zdravotním stavu nepříznivě. Na druhé straně maso či mléčné výrobky vzhledem ke genetické výbavě činí tělu potíže, ale duše je na ně z předchozích životů navyklá a tělo k jejich příjmu „vybízí“. Oba tyto rozpory se v nějaké podobě negativně projevují na celkovém zdravotním stavu či pohodě daného člověka.
Při komplexním posuzování problematiky prospěšnosti či závadnosti typů a forem stravování pro konkrétního člověka považuji za vhodné vzít v úvahu kromě faktorů výše uvedených jako základní ještě další dva faktory.
Jedním je faktor výchovy dotyčné bytosti okolím a jeho programování (toto musíš jíst nebo pít nebo toto nesmíš jíst nebo pít). Neustálým opakováním a případně i odměňováním při dodržování pravidla nebo trestáním při nedodržování pravidla je do mysli dítěte vkládán program, který později v dospělosti v podvědomí pracuje a řídí jednání člověka. Pokud není program vědomě „odinstalován“, tak jednání v rozporu s tímto programem může mít nepříznivé následky na zdravotní stav konkrétního člověka.
Jako příklad z jiné oblasti uvádím oblíbenou větu maminek a babiček (možná i tatínků a dědečků, ale o žádném nevím): „Vezmi si tu šálu nebo nastydneš!“. Pokud po neustálém opakování si dítě (ale někdy již i dospělý člověk) jednou šálu nevezme, je pravděpodobné, že se skutečně objeví příznaky nastydnutí, ačkoliv jiné důvody pro něj nejsou. To samé se může projevit při neustálém zdůrazňování příjmu či zákazu nějaké potraviny. Takže dítě, kterému je celé dětství zdůrazňováno, že musí jíst maso, aby bylo zdravé, může mít při přechodu na vegetariánskou stravu (například z filosofických důvodů) zdravotní potíže, což platí i v obráceném případě, ačkoliv k tomu jinak nejsou důvody z pohledu fyziologie.
Druhým faktorem ovlivňujícím jednání konkrétního člověka jsou (jako ve všech ostatních oblastech) i morfogenetická pole, která ho obklopují. Převládající stravovací návyky velké skupiny lidí na určitém území či určité kultury vytvářejí mocná morfogenetická pole, která mohou ovlivnit konkrétního člověka rovněž velmi silně a mají vliv na to, co podvědomá mysl přijímá jako stravu zdraví prospěšnou či neprospěšnou. Pokud mysl člověka přijímá určitou potravu podvědomě jako zdraví prospěšnou či závadnou, je pravděpodobné, že takováto potravina bude mít na zdraví předpokládaný účinek, i když z „objektivního hlediska“ pro to není důvod.
Kromě těchto hlavních faktorů nelze zapomínat ani na společenský tlak, který je v některých případech vyvíjen na lidi k určitému druhu stravování. Jedním z nich je například náboženství vyžadující určitý způsob stravování, i když v našich krajích se to týká spíše menších společenských skupin. Jsou však země, kde stravování v rozporu s náboženskými zvyklostmi je v podstatě téměř nemožné. Klasickým příkladem je ramadán v muslimských zemích.
Při debatách o zdravotní vhodnosti potravin se většinou zapomíná na vitální energii v potravinách obsaženou v důsledku redukce na jejich chemické složení. Myslím, že každý, kdo je i jen trochu senzibilní pozná velký rozdíl v obsahu vitální energie mezi čerstvým ovocem a vařeným jídlem (například masem z konzervy). Rozdíl v energetickém náboji, který tělo obohacuje je opravdu velký a lze ho vnímat již při prvním soustu. Tato vitální energie se nerozlišuje pouze svojí velikostí, ale i svojí kvalitou, specifičností vibrací konkrétní potraviny. Je důležité, aby potraviny také vibračně rezonovaly s tělem konkrétního člověka. Proto ani z tohoto pohledu se nedá zobecňovat vhodnost potraviny pro konkrétního člověka.
Například dle jistých vědeckých výzkumů byly jako nejzdravější potravina vyhodnoceny jahody. Jahody mám velmi rád a cítím se po nich nyní velmi dobře, ale v dětství jsem po nich vždy dostal kopřivku.
Zvířata žijící volně v přírodě, ale i mnohá zdomácnělá mají přirozený instinkt při výběru vhodné potravy. Nativní národy tento instinkt ještě neztratily, ale většina lidí na Zemi již bohužel ano. Pokud bychom tento instinkt stále měli, nepotřebovali bychom žádné „výživology“ a dietology, protože tělo by si samo řeklo, co je konkrétně pro každého z nás zdravé. Dle nejen mých zkušeností se však na navrácení instinktů dá pracovat. Delší půsty výrazně zjemňují chuť a citlivost na vhodnost potravin. Moje osobní zkušenost je taková, že po delším půstu se mi zdá většina kupovaných potravin, které mně normálně chutnají, přesolená nebo přeslazená, případně obojí najednou.
Kromě půstů se mně rovněž osvědčilo ochutnávat potraviny z pohledu vhodnosti konkrétně pro moji osobu v režimu alfa mozkových rytmů, tj. v režimu rozšířeného vědomí. Po několika takových ochutnávkách jsme zcela přestali kupovat některé potraviny do naší domácnosti.
Myslím, že opravdu není na škodu se naučit daleko více vnímat své vlastní pocity, chutě a signály vlastního těla a nespoléhat se stále jen na nutně obecné rady „specialistů“.
Shlédnutí: 220
