Vlivy probíhajícího transformačního procesu na člověka
Při snaze o pohled z určité úrovně poznání je důležité si uvědomit, zda v této úrovni ještě existuje dualita vědomí a hmoty. Protože v takovéto úrovni ještě má smysl mluvit o tom, že mozek je jen tuner – přijímač a ne tvůrce myšlenek – mysli. Nebo že máme v těle čakry, do kterých proudí energie, že duše vystupuje z těla apod.
Nejvyšší úroveň poznání, ve které ještě je dualita vědomí a hmoty, je kritickou mezí pro mnoho lidí, za kterou již nejsou ochotni či schopni postoupit.
Dalším kritériem pro stanovení úrovně poznání konkrétní bytosti je chápání různých úrovní smyslu života.
Vědci vnímají sen jako tvůrčí akt mozku a ne jako pohyb v jiné realitě, jako přenesení koncentrace vědomí na jinou realitu. Proto jej nikdy nemohou plně pochopit. Tvůrčí akt tam samozřejmě je, ale není to tvůrčí akt mozku, ale vědomí, které se pohybuje v jiné realitě než je 3D realita.
Vzrůstající poznání a schopnosti napomáhají v mládí vzrůstu sebevědomí, ve stáří vzrůstu odpovědnosti. Nejedná se pouze o fyzický věk, ale spíše stáří duše a neplatí to pro všechny.
Doporučení pro všechny lidi, ale zejména pro ty s menší sebedůvěrou. V klidu si sednout a na papír si vypsat všechny své klady a zápory, tedy přesněji řečeno to, co my za klady a zápory považujeme. Po té ke každému kladu či záporu dát určitou hodnotu, například od 0 do 5, tak, že klady označíme + a zápory -. Takže stupnice je od -5 do +5. Pak vše sečteme a dostaneme výslednou hodnotu vlastního sebehodnocení.
Je možné, či dokonce velmi pravděpodobné, že při sportu (zvýšené fyzické námaze) dochází také ke zvýšenému příjmu prány. Když vycházíme z předpokladu, že přijímáme energii ve třech formách, tj. dechem, potravinami a pránou a při zvýšené fyzické námaze například při sportu a tím i zvýšenému energetickému výdaji se zvyšuje příjem energie z dechu i potravin, tak vypadá logicky, že se zvyšuje i příjem prány. Při zvýšeném příjmu prány při sportu dochází k zvýšení průtočnosti zejména prvních třech čaker. Sport tak přispívá k zvýšení příjmu energie a celkové vitality. Pokud se to děje v přírodě (nejlépe v lese), tak dochází k celkové harmonizaci vibrací, což má pozitivní vliv jak na tělo tak i duši.
Rovněž tak se dá logicky předpokládat, že když dlouhodobě sportujeme či trénujeme a zejména v přírodě a dochází tak k zvyšování naší schopnosti lépe využívat energii z dechu i z potravin, tak se to analogicky projevuje na naší schopnosti přijímat pránu a využívat ji lépe pro naše celkové psychické a fyzické zdraví.
Otázkou zůstává, zda vliv sportu na zlepšení nálady na psychiku člověka, který je připisován chemii mozku (vyplavování endorfinů apod.), není v podstatně větší míře, než se uvažuje (pokud se vůbec uvažuje), výsledkem zvýšeného příjmu prány do jednotlivých čaker a celého těla. Účinnost může být obdobná jako při meditaci, při které se pracuje s čakrami. Je to taková dynamická meditace. Záleží ovšem vždy na konkrétních podmínkách. Zřejmě obdobné účinky nebudou při vrcholově prováděných a agresivních kontaktních sportech. Při tréninku v přírodě se účinky dostavují, i pokud je to příprava na takovéto sporty.
Nejtěžší a nejzáludnější je vždy otázka proč. Například, proč je Teoversum fraktálně uspořádáno? Samozřejmě vždy se dá odpovědět – protože Stvořitel tak Teoversum stvořil. To je však odpověď asi tak na úrovni odpovědi – protože je to tak v bibli napsáno. Elegantnější bude asi odpověď, že Stvořitel stvořil Teoversum k obrazu svému. Na další očekávanou otázku, proč ho stvořil k obrazu svému, se dá odpovědět, protože žádný jiný obraz neměl. O další proč se již raději nebudu pokoušet.
Vědecký výzkum
Pokud by naopak nově vznikající organismus vznikal jen na základě informace DNA, docházelo by z generace na generaci k tak razantním změnám (mutacím), že by se vlastně nedalo mluvit o nějakém druhu, čeledi apod., a co nová generace, to nový živočišný druh, což by opět vedlo k okamžitému vymření mnoha organismů a patrně k neschopnosti vytvoření funkčního ekosystému
Z toho vychází, že každý druh organismu má specifický poměr mezi těmito dvěma předlohami. Například ještěrka bude mít významnější poměr fantomové předlohy. Jak jinak si vysvětlit, že po ztrátě celé končetiny jí tato doroste do téměř identické podoby s původní, a to jak v kvalitě, tak kvantitě – vlastně dojde k “nalití” hmoty do fantomové formy. Možná právě proto není náhodou, že zrovna plazi celkově se během svého vývoje mění jen minimálně a někteří se v podstatě nezměnili za dobu mnoha miliónů a dost možná i desítek či stovek miliónů let.
Dle mého názoru by to mohl být jeden z důvodů dlouhodobých genetických pokusů ze strany reptiloidů. Na jedné straně mají velkou možnost regenerace, ale na druhé straně malou možnost vlastního vývoje druhu.
Kvantoví fyzici mají teorii, že svět se skládá ze strun, které dle toho jak vibrují, jsou tou či onou částicí. V tomto se začínají přibližovat esoterickým principům podstaty Universa. Podobnost je rovněž v jejich závěrech o existenci alternativních vesmírů v rámci multivesmíru. Specifičnost vibrace každé bytosti je možno lépe pochopit pokud si uvědomíme, že vibrace není pouze dvojrozměrná, ale je možné, že dokonce ani jen třírozměrná. Kvantoví fyzici při rozpracovávání strunné teorie došli k závěru, že náš prostor je desetirozměrný s tím, že zbývajících sedm rozměrů nevnímáme, protože jsou velmi, velmi malé, odborníci pro to užívají výraz, že jsou svinuté. Pak je možné připustit, že vibrace kmitají v desetirozměrném prostoru, což umožňuje daleko vyšší variabilitu a v podstatě nekonečné množství různých matric vibrací. Proto každá bytost může mít zcela specifické vibrace charakteristické pouze jen pro jednu jedinou bytost.
Kvantovým fyzikům vychází rovnice pro strunnou teorii pouze v případě, že uvažují o desetirozměrném prostoru. Nejsou však schopni zdůvodnit proč. Jednoduchá odpověď se sama nabízí. Protože Stvořitel takto Vesmír stvořil, aby dosáhl co největší rozmanitosti.
Pokud nemohu poznat u nějaké aktivity či události, zda se jedná o dobro či zlo, tak to může mít dvě příčiny. Za prvé – nevím, kam čin či událost umístit na hodnotové stupnici dobra a zla a zda druhé – účinky činu či události nastanou až v budoucnosti, nebo informace o tomto činu získáme až v budoucnosti.
Přítomnost lze také definovat jako souběh možných minulostí a budoucností do jednoho bodu.
Na planetu Zemi je nyní působeno významně prostřednictvím Slunce a erupce mají daleko větší vliv na lidi a jejich psychiku než dříve vzhledem k energiím, které jsou s nimi spojeny a které nelze redukovat pouze na vlivy elektromagnetické. Tyto energie působí na většinu lidí poměrně silným tlakem, aby se projevovali takoví, jací skutečně jsou. Lidé jsou nuceni k aktivitě a méně často reagují na stress reakcí „mrtvého brouka“. Mnohem častěji reagují agresivitou, útokem a tento jev se projevuje ve všech vrstvách společnosti a ve všech formách, což je vidět i ve válečných aktivitách v různých částech Země. Určitou skupinu lidí to sice vede k pasivitě, ale jedná se o pasivitu vnější ne vnitřní a její příčinou je to, že nevidí smysl ve vnější aktivitě. Ne že by po té vnější aktivitě netoužili a nebyli k ní puzeni. Tento rozpor se projevuje na jejich psychice a zdravotním stavu, na jejich harmonii či spíše disharmonii.
Na tělo působí nejen tyto energie, ale i mnoho jiných energií, které působí směrem k disharmonii. Je potřeba se věnovat harmonizaci mysli i těla. Harmonizací je myšlena harmonizace a obnova specifického vzorce vibrací (vlastní každé tudíž i lidské bytosti), která je různými vlivy a tlaky narušena. Tato obnova je pravděpodobně nejvhodnější přes první čakru, která vytváří to, co se dá nazývat egem, tj. tělem a myslí.
Velmi důležité je to zejména pro léčitele všeho druhu, kteří při své práci skenují pacienty, čímž dochází k rezonanci vibrací léčitele se specifickým vzorcem vibrací pacienta a zejména vzorcem vibrací jejich „nemocí“ a jejich příčin, což nemůže neovlivňovat i vibrace léčitele. Týká se to samozřejmě i alopatických lékařů, pro které je jejich práce posláním a ne jen řemeslem a zejména těch, kteří i s použitím intuice stanovují diagnózu.
Proto je vhodné, aby po každém léčebném působení či po skončení dne, kdy je předpoklad rezonance s pacientem, vědomě pracovali na harmonizaci a obnově vzorce vlastních vibrací, aby nedocházelo k přejímání vzorce vibrací „nemocí“ svých pacientů.
Minimální čtvrthodinová meditace s tímto záměrem.
Fyzická námaha a sport nemá tak zásadní vliv na únavu a bolest svalů a těla, jako vlivy výše zmíněné. I když je člověk v relativním klidu, tyto nesnáze jej provází. Regenerace po sportu je vlivem uvedených okolností obtížnější a pomalejší. Nejdůležitější je práce mentální, při meditacích, kterou se dají výrazně zmírnit uvedené potíže. Mentální prací je míněna práce na čištění jemně hmotných těl a obnově a harmonizaci vlastního vzorce vibrací.
Vědomí více lidí postoupilo na vyšší úroveň, což se projevuje tím, že v porovnání s předchozím stavem (i proti dobám relativně nedávno minulým, například před rokem) jsou ve stavu rozšířeného vědomí a jsou v něm téměř stále. Proto některé prostředky jsou dnes v obvyklém množství příliš silné. Pravděpodobně u většiny lidí bude vhodné prostředky dříve používané rozdělit na více části a použít je v rozmezí například hodiny. Zároveň stačí dnes i menší dávky jídla, což má souvislost i s příchozími energiemi z kosmu i Slunce. Pro většinu lidí se ale tyto energie projevují pocitově negativně formou bolestí, nemocí, únavy, stresů, depresí apod.). Nejúčinnější prostředek proti těmto stavům je vědomá cílená meditace zaměřená na harmonizaci a prosvětlování celého těla i těl jemně hmotných, na obnovu narušeného vzorce vibrací. Tento proces by měl být plně vědomý.
Každodenní mírná pohybová aktivita je vhodná, protože se uvolňují usazeniny proudících energií. Uvolňuje se něco, co by dalo nazvat namožením svalů z přemíry tlaku. Namožení se uvolňuje masáží, kterou lze rovněž provádět mentálně, či vhodným pohybem jako je chůze, jízda na kole či plavání optimálně v přírodním prostředí. Vhodné je cvičit i mentálně. Vytvářet si a posilovat svůj vlastní optimální obraz sebe sama, obraz jak stavu fyzického tak i psychického.
Ve smyslu rčení „podle sebe soudím tebe“ člověk často nevnímá omezení jiných lidí, neuvědomuje si neschopnost některých lidí překročit své vlastní hranice. Bytost, která nemá vlastní omezení či spíše ve srovnání s ostatními má minimální vlastní omezení, hůře vnímá či chápe omezení ostatních bytostí, dokud nedojde ke konfliktu, protože tato omezení nepředpokládá.
Pacifismus ve své podstatě není obhajoba míru za každou cenu, ale je to povýšení harmonického míru na jednu z nejvyšších hodnot na vlastní stupnici hodnot pacifisty. Harmonickým mírem samozřejmě není otroctví. Pacifismus není mír za cenu ztráty svobody.
Běžně se uvažuje o tom, že původní křesťanství bylo deformováno církevními naukami, takže už má s ním málo společného. Již méně pochopitelné je, že se již tak neuvažuje o náboženstvích východních. Zejména hinduismus se svým kastovním systémem je velkou deformací původně čistého náboženství.
Z určitého úhlu pohledu by se jako temné síly daly označit síly směřující k disharmonii a opačně jako síly světla síly směřující k harmonii v určitém systému, ať už si pod tím představíme cokoliv malého či velkého, např. buňku nebo galaxii. Je však nutno chápat, že obě tyto síly jsou nutné, jinak by nebyl žádný pohyb, žádná změna, žádný vývoj, byl by absolutně klidový stav – absolutno bez pohybu (viz jeden ze základních principů Teoversa – princip disharmonické harmonie). Principem zla je boj, konflikt, narušování harmonie.
Mezi egem a duší je obdobný vztah jako mezi duší a duchem a duchem a bohem.
K námi pozorované současnosti mohly vést dvě alternativní minulosti
1. Ježíš Kristus vůbec neexistoval a je zcela smyšlenou osobou
2. Ježíš byl skutečná osoba, do které se inkarnovala vysoká duchovní bytost
Obě tyto alternativní reality – minulosti existují a obě mohly vést k naší současnosti.
Zajímavá je myšlenka, že může existovat paralelní minulost, tak jak nám ji předkládá oficiální věda i minulost, tak jak je známa z alternativních teorií, tj. s vyspělými civilizacemi v dávnověku včetně návštěv mimozemšťanů. Otázkou zůstává, která z těchto minulostí vedla k naší přítomnosti. Množství zachovalých artefaktů a mytologií spíše nasvědčuje druhé variantě.
Nedá se vyloučit, že některé hypnózou vyvolané vzpomínky na setkání s mimozemšťany, mohou být vzpomínky z jiných životů.
Vývoj jednotlivých bytostí či druhů bytostí – avatarů může probíhat tím způsobem, že bytost je v prostředí jemně hmotné reality (jemně hmotné ve srovnání s naší) ve formě jakéhosi polotovaru a vzhledem k tomu, že v jemně hmotné realitě se myšlenky realizují pouhým mentálním působením, dotváří se dle svých představ a potřeb k určité formě dokonalosti, či dokonalosti dané formy bytí v podmínkách dané reality. Je to jakási tvůrčí hra stvořitele a jednotlivých inkarnovaných bytostí na vývoj. Výsledek tohoto tvůrčího aktu pak může být použit v různých končinách vesmíru i v různých realitách tak zvaně hrubě hmotných, kde již nelze tak snadno měnit vlastní formu bytosti.
Shlédnutí: 203
