Základní principy Teoversa a poznání (1)
Základní principy Teoversa
Teoversum je pojem, který v sobě zahrnuje jak Boha ve formě Světové mysli (Stvořitele), tak Universa (Stvořeného světa). Zdá se mi, že tento názor vyjadřuje podstatu přesněji než samotné termíny Bůh nebo Universum a je vhodnější a určitě přesnější než často v podobných souvislostech používaný výraz Vesmír, jenž je jen jednou z částí Teoversa. Proto tento pojem považuji za nejvhodnější.
Princip je obecně definován jako základní pravidlo (zásada, zákon), které se nedokazuje, ale z kterého lze odvozovat další důsledky pro poznání nebo jednání (viz Wikipedie).
Pod pojmem princip myslím takový princip, který platí vždy a za všech okolností pro jakoukoliv sebemenší či sebevětší část Teoversa. Nečiním si žádný nárok na výlučnou pravdu v žádné oblasti, a tudíž ani principy Teoversa nejsou výjimkou. Četl jsem již více názorů na principy, ale protože jsem se zatím s žádnými neztotožnil, vypracoval jsem si vlastní s tím, že připouštím, že jsem nějaký vynechal, popřípadě že některý z níže uvedených principů není zcela universální.
Často je například uváděn jako princip Boha či Universa láska. Dle mého názoru je láska jedním z atributů (základních vlastností) Teoversa, ale nikoliv princip (pravidlo).
Jaký smysl má znalost principů Teoversa? Při posuzování toho, zda je nějaký konkrétní popis skutečnosti (nějaká teorie) v souladu se skutečností, případný soulad či nesoulad teorie s principy nám umožní ověřování její „pravdivosti“. Jestliže je nějaké tvrzení v rozporu s některým z principů, tak prostě není pravdivé. Pro názornost uvedu příklad. Tvrdí-li nějaká teorie, že Svět (nezaměňovat s Vesmírem) vznikl před 15 miliardami (nebo 6 tisíci) lety a skládá se z 11 vesmírů, pak tato teorie pro mě není pravdivá, protože odporuje čtvrtému principu o nekonečnosti.
Základní principy Teoversa
1. Princip fraktálního uspořádání
2. Princip polarity
3. Princip relativity
4. Princip neohraničenosti – nekonečnosti
5. Princip disharmonické harmonie
Jednotlivé principy rozvedu jen v omezené míře, protože by to přesahovalo rámec tohoto článku a mnoho informací je také uvedeno již v mých předchozích článcích.
1. Princip fraktálního uspořádání Teoversa
Fraktál je takový útvar, při jehož zvětšení dostaneme opět stejný obraz, bez ohledu na měřítko.
1. To znamená, že pokud daný útvar pozorujeme v jakémkoliv měřítku, v jakémkoliv rozlišení, pozorujeme stále se opakující určitý charakteristický tvar.
2. Fraktál je vyjádřením principu, že každá část celku je zároveň jeho zrcadlovým obrazem.
Pro účely tohoto článku tak, abychom se dostali i nad rámec geometrie, je nutné definici mírně upravit. Fraktál je taková entita, při jejímž zvětšení dostaneme opět stejný obraz, bez ohledu na měřítko.
1. To znamená, že pokud danou entitu pozorujeme v jakémkoliv měřítku, v jakémkoliv rozlišení, pozorujeme stále se opakující určité charakteristické vlastnosti.
2. Fraktál je vyjádřením principu, že každá část celku je zároveň jeho zrcadlovým obrazem.
Příklad 2D fraktálu
Příklad 3D fraktálu
Obdobně by se tento princip dal formulovat rovněž jako holografické uspořádání Teoversa, kde každá část Teoversa v sobě nese informaci o celku.
Pro pochopení myšlenky fraktálního uspořádání je vhodné si představit Teoversum jako ohromné (z našeho pohledu nekonečně velké) svým způsobem jednotné Vědomí, které se skládá z ohromného (z našeho pohledu nekonečného) množství relativně autonomních vědomí, jež dohromady vytvářejí strukturu, která se dá popsat jako fraktálně uspořádaná.
Každé z těchto vědomí má vlastnosti, které jsou zároveň charakteristické i pro větší celky, kterých je součástí, a které jsou charakteristické rovněž i pro celé Teoversum.
Nesdělitelné se vždy nejlépe vysvětluje na podobenství. V našem případě je situace trochu ulehčená tím, že se dá použít podobenství s fraktály, tak jak původně byly koncipovány, tj. fraktály geometrickými.
Pro větší názornost použijeme krychli. Základní vlastnosti krychle můžeme přiřadit k základním vlastnostem vědomí. To, že jsou všechny strany krychle stejně veliké, můžeme přiřadit ke schopnosti uvědomit si své já a to, že všechny stýkající se strany svírají pravý úhel, můžeme přiřadit ke schopnosti komunikace s ostatními vědomími.
Můžeme si tak představit Teoversum jako krychli sestávající ze soustavy krychlí, s tím, že všechny krychle se skládají ze soustavy 8 krychlí, z nichž každá se skládá z 8 krychlí a tak dále směrem nahoru i dolů. Každá skupina krychlí tvořící ucelenou krychli má své vlastní autonomní vědomí, které zahrnuje i vědomí krychlí, které jsou v ní obsaženy. Tento souhrn však představuje nejen změnu kvantity, ale i určitou změnu kvality. Věřím, že obrázek je dostatečně vypovídající a dokonaleji vyjadřující myšlenku ve srovnání s pouhým textem.
Fraktální obraz boha – jednotlivá vědomí, např. vědomí lidské bytosti, má podobnou strukturu jako vědomí Boha. Teoversum (vědomí Boha) se skládá z jednotlivých vědomí. Každá substruktura má své vlastní vědomí, které se však skládá z vědomí začleněných struktur. Obrázek může charakterizovat podobenství – buňka, orgán, člověk nebo lidské ego, duše, duch nebo bytost Gaia, bytost Sluneční soustava, bytost Mléčná dráha.
Detailněji je vše popsáno v článku „Fraktální uspořádání Teoversa (Boha, Universa, Bytí, Vědomí)“.
2. Princip polarity
Na rozdíl od tohoto Absolutna by se jako princip stvořeného světa dal obrazně matematicky vyjádřit jako plus a minus nebo v jiných pojmech jako jin a jang. Tento nejzákladnější princip, který již nelze dále redukovat, je přítomen v každé entitě, v každém systému. Částice, atom, molekula, buňka, organismus, člověk, manželé, rodina, společnost, národ, stát, Země, Sluneční soustava, galaxie, kupa galaxií, vesmír, svět, to vše je svým specifickým vědomím, které obsahuje tento princip.
Když odstraníte všechny atributy entity včetně času a prostoru zbude pouze „plus a minus“ a tento princip je hybnou silou stvoření a stváření světa. Neexistuje nic s výjimkou Absolutní mysli, co by tento princip neobsahovalo.
Nejvhodnější představa existence tohoto principu v kterékoliv entitě je magnet. Magnet vždy obsahuje severní a jižní pól. Jsou nerozdělitelné. Když rozdělíte magnet na dvě části, vzniknou dva magnety a každý bude obsahovat severní a jižní pól. Když rozdělíte magnet na tři části, vzniknou tři magnety a každý bude obsahovat severní a jižní pól. Když k sobě přiložíte jakékoliv magnety, vznikne soustava opět s jedním severním a jižním pólem.
Polarita je princip stvořeného světa. Pro upřesnění – stvořeným světem je myšleno vše. To znamená i tak zvaný astrální svět a tak zvané vyšší světy. Ne pouze nám nejbližší a nejsrozumitelnější časoprostorový svět.
Tento princip je velmi důležitý pro pochopení stvořeného světa a jeho fungování. Není dobro bez zla, není světlo bez tmy, zvuk bez ticha, protože nemůže existovat magnet skládající se pouze ze severního nebo jižního pólu, nemá smysl uvažovat o jin bez jang, o plusu bez minusu.
3. Princip relativity
Zjednodušeně řečeno vše s výjimkou Absolutna je relativní. Relativní znamená existující ve vztahu k něčemu. Nic s výjimkou Absolutna není jen samo o sobě. Vše je možno definovat pouze vztahem k něčemu jinému.
Nejnázornější příklad je slovo velký. Neexistuje objekt, o kterém bychom mohli prohlásit, že je velký absolutně. Velký je pouze ve vztahu k jinému objektu. Velký člověk je velký pouze ve vztahu k ostatním lidem. Mohlo by se zdát, že třeba atom je malý, ale to je pouze vzhledem k námi běžně používaným měřítkům. Ve vztahu k elektronu je ohromný a jsou ještě daleko menší nám známé částice a s vysokou pravděpodobností ještě podstatně menší objekty. Milion let se zdá velmi dlouhá doba, ale můžeme si klidně představit biliony let. Na druhé straně sekunda je zdánlivě krátký časový úsek, který lze ale dělit na podstatně menší části.
4. Princip neohraničenosti – nekonečnosti
Nekonečno je všemi směry nejen v prostoru, ale i čase. Teoversum nemá žádný začátek ani konec ani prostorově ani časově. Toto je jedna z nejtěžších věcí k pochopení a údajně se již pár lidí zbláznilo usilovnou snahou vytvořit si nějakou představu. Slovo nekonečno skutečně může dohánět k šílenství.
Existují teorie, že naše universum se skládá z 11 vesmírů, což se nedá vyloučit, ale zase se jedná jen o jakési lokální universum tak, jako existuje například kupa galaxií. Teoversum obsahuje nekonečně vesmírů, nekonečně dimensí a nekonečně bytostí, které jsou součástí nekonečného vědomí. Tak jako předchozí principy mohou klást určité nároky na představivost, ale je možné si je představit, tak v tomto případě doporučuji se o to nepokoušet, možná s výjimkou hodně rozšířeného vědomí.
5. Princip disharmonické harmonie
Tento princip vypadá na první pohled nesmyslný a možná, že by bylo vhodnější pro jeho pochopení jej formulovat jako stále se obnovující a narušující harmonie. Systémy, které jsou součástí Teoversa, stále směřují k harmonii, ale nikdy jí zcela nedosáhnou, protože v okamžiku dosažení absolutní harmonie by ustal jakýkoliv pohyb a nic by se nedělo. Pokud se dvě protikladné síly dostanou do absolutní rovnováhy, ustává jakýkoliv pohyb, jakékoliv změny. Proto vždy převládá některý z protikladných prvků a systém směřuje k vyrovnání, ale nikdy ho nedosáhne. Na příklad v současné době na Zemi je převaha jangových energií a systém směřuje k vyrovnání těchto energií, ale k absolutní rovnováze nedojde, protože opět nabude převahu energie jin a systém pak bude směřovat opět k vyrovnávání energií jin a jang.
Shlédnutí: 326
